27. listopadu 2011 v 13:51 | Andy&Domi*
|
"Chtěla bych věřít, ale zkus si vzpomenout, kolikrát jsi mi tohle řekl." na sucho jsem polkla.,,Vím," kývl smutně. "Zazpíváš mi?" zeptala jsem se potichuu a lehla si.Bokem jsem se otočila k němu.Vzal i moje druhou ruku a obě je hladil, zatímco mi zpíval. Byla jsem dlouho vzhůru, takže mě too dokonale uspávalo.Ne, že bych se nebála usnout.Kdo ví, co by mi mohl udělat ve spánku. Ale byla jsem dost unavená a na chvíli, možná jen na pár minut jsem to určitě zalomila. Jinak jseem byla v takovém polospánku.,,Josephe co tu děláš?" vletěl Kev do pokoje.,,Šššt, spí."
Trochu jsem se promrvila. "Ví že tu jsem, nevadí jí to."zašeptal.,,Ani ses jí nedotkl, že ne?"
"Ne." vyhrkl.,,Fajn," povzdychl si. Něco mluvili ale už jsem jim nerozuměla. Zase jsem na chvíli usla.Když jsem se probudila, už tam nebyl ani jeden z nich. Byla tam moje máma. Pobyla se mnou až do konce návštěvních hodin.
,,Doktor řekl, že bych už zítra mohla domu, prý uvidí na vizitě!" řekla jsem nadšeně Kevovi. "Víš, mluvil jsem s tvou mámou, odjíždějí teď zase zpátky domů, budeš chtít zůstat u nás?" hladil mě po ruce. Byl jako můj brácha.,,Já.. budu moc ráda, děkuji," usmála jsem se. "DAni se na tebe moc těší, už ti to u nás zařídila."usmáll se. "Chci tím jen říct, máme tě moc rádi a vážně si nemyslí, že to děláme ze soucitu nebo tak, chceme aby jsi u nás bydlela."
,,Děkuju," řekla jsem upřímně.,,Hned jak si najdu práci a postavím se na nohy, tak budu pryč, slibuju!"
"Ne, to je v pohodě, na nic nebudeme tlačit jo?Dokud se nezotavíš, pak krok po kroku."
,,Doopravdy ti moc děkuju," pevně jsem ho objala. "Joe je za dveřmi. Přišel tě navštívit. Můžu ho pustit dovnitř?" zeptal se tiše.,,Můžeš.." zkousla jsem si ret."Tak dobře, zítra v jednu hodinu pro tebe přijedu."
,,Okey, zatím," mávla jsem na něj.Za chvíli vykoukla Joeova hlava.,,Ahoj," řekla jsem přiškrceně. "Ahoj." řekl taky s malým úsměvem a zavřel za Kevinem dveře.,,Jak se máš?" sedl si na kraj postele."Už líp, jizva mě nebolí a sundali mi i sádru." ukázala jsem."Už líp, jizva mě nebolí a sundali mi i sádru." ukázala jsem."Já vím." sklopil hlavu. "Půjdeš ke Kevinovi."
,,Ano, půjdu, ale jen dočasně." Rozsvítily se mu oči.,,Do té doby, než si najdu práci a postavím se na vlastní nohy."
"Aha." sklopil hned zase hlavu. "Pořád trváš na rozvodu?" zeptal se opatrně.,,Já.. nevím."
"Nechto tak, zatím, až se rozhodnu, bude to. Nijak se nemusíš omezoat a můžeš si klidně někoho najít."
,,Raději si počkám na tebe," řekl prostě. "Podívej, tyhle kroužky." sundala jsem si prstýnek z ruky. "Nic neznamená, nesvazuje nás..."zavrtěla jsem hlavou.Vzal si ho ode mě a znovu mi ho navlíkl.,,Ale miluju tě, to je dost svazující."
Povzdychla jsem si. "Jak chceš, jen jsem ti to chtělaru říct."
,,Mám už odejít?" zeptal se po chvíli mlčení."Jak chceš, já nic nedělám, co chceš dělat v nemocnici." pokrčila jsem ramenama a vyšoupla se víc do sedu.,,Doktor říkal, že by tě pustil na menší procházku po areálu," nadhodil."Ale ne samotnou, já vím."kousla jseem se do rtu. "Chceš jít se mnou?" podívala jsem se mu do tváře.,,Moc rád," usmál se a pomohl mi z postele. Nevadilo mi se s ním bavit, nevadilo mi, když mě držel za ruce, ale to je všechno, více bych asi nevydržela.Posadil mě do kolečkového křesla a jel šel ještě oznámit sestře, že jdu na vzduch. "Nemají to tu zlý, na nemocnici." řekla jsem zvesela. Žádný hluk, byli jsme daleko od silnic. Všude stromy a ten vzdoušek.,,A nechybí ti tvoje ranní dávka kafe?" popichoval mě.,,Ne, už nějakou dobu ho nepiju," snažila jsem se říct klidně, ale pravda je, že ho nepiju od té doby, co jsem se začala bát chodit do kuchyně, když je tam on. "Vážně? Když jsme se brali, tak si bez něj němohla normálně fungovat." usmál se a jel pomalu dál do parku.,,Zjistila jsem, že to zvládám i bez něj," řekla jsem tiše."COje? co jsem řekl?" hned si všiml. "To nic, neřeš to." poposedla jsem si.,,Chceš na nějaké určité místo, nebo se jen tak projíždět?"
"Můžeme zastavit tady u lavičky." navrhla jsem a on k ní dojel.,,Chceš pomoct?" zeptal se."Prosím." řekla jsem slušně a natáhla ruce. Ta jizva na břiše ještě trochu pobolívá.Opatrně mě vytáhl na nohy.Nevím, co jsem cítila, když se mě dotknul, ale zajímalo by mě, co cítil on. Chtěl by mě zbít? Nebo se opravduu změnil.Pomohl by sednout si a sám zůstal stát. "Ty si nesedneš?" zeptala jsem se nechápavě.,,Do teď jsem v pokoji u tebe seděl," zasmál se. "Aha, jak jinak se máš?" navázala jsem konverzaci.,,Dobře, říkal ti Kevin, že předělávám dům?" zeptal se."Uh, dům? Jako tam kde jsme...Proč?" vykulila jsem oči.,,Nevím, asi z nudy."
"z nudy?" uchichtla jsem se. "Aha, a co tam přesně předěláváš?"
,,Jak se dřív nedalo jít na půdu,protože byla v hrozném stavu, tak je z toho teď takový menší byt."
"Aha, zajímavé." kývla jsem.,,Kdyby ses někdy, třeba, chtěla vrátit, tak ti od toho nechám klíč.."
"D-díky." zakoktala jsem. Zase citlivé téma... návrat, ani já sama ještě netuším, jestli to chci.,,Elis vím, že se o tom bavit nechceš, ale musíme si to vyříkat."
"Fajn." nadechla jsem se. "Byl jsi ke mně teď moc hodný, jsem ráda, ale když se mě dotkneš, přemýšlím, co si myslíš ty. Co jsem udělala, že jsi mě bil? Co to v tobě vyvolalo?"
,,Připadal jsem si jako král a ty.. nemohla ses bránit."
"To ti to nebyloo proti srsti? Nemilovals mě?"
,,Miloval," povzdychl si. "Máš chuť mě uhodit teď?" podivala jsem se mu zpříma do očí.
krasny dielik ,az moc je na neho dobra ani si to nezasluzi ,ale ten koniec rychle pokracko ...co asi odpovie