
Škola je záhul lidi, chci prázky!!!! :D
-----
,,Nicku já ti to prostě říct nemůžu.." odvrátila jsem od něj pohled a šla směrem k mojí třídě. "Proč ne?" naléhal. Je jasné že zas polovina čuměla.,,Protože.." Protože to není pravda, protože za nedlouho odjíždím do New Yorku a my se neuvidíme.. těch důvodů je. "Jdu, uvidíme se po škole, možná." odbyla jsem ho.
,,Nicku já ti to prostě říct nemůžu.." odvrátila jsem od něj pohled a šla směrem k mojí třídě. "Proč ne?" naléhal. Je jasné že zas polovina čuměla.,,Protože.." Protože to není pravda, protože za nedlouho odjíždím do New Yorku a my se neuvidíme.. těch důvodů je. "Jdu, uvidíme se po škole, možná." odbyla jsem ho.
Je mi ze mě zle.Přežila sem zbytek hodiny, díky bohu.Co nejrychleji jsem šla na autobus, abych nestihla Nicka. Stejně zastavilo jeho auto. Už je ze školy venku, ale je tu jako doma, proč? Má tendenci sem za mnou chodit, když se nudí.,,Nicku, já odvoz nepotřebuju!" rozčílila jsem se.,,Tak promiň, že se jak debil snažim, několik měsíců vkuse, poslouchám tvoje fňukání po Joeovi, jsem tu pro tebe, uklidňuju tě a ani blbýho vděku se nedočkám."
Zkřivila jsem obočí. "Dobře, co by sis představoval."
,,Radši už nic, měj se krásně Kristino," nastartoval. "Nicku.."povzdychla jsem si.,,Co?" zeptal se chladně."Počkej..."otevřela jsem dveře od jeho auta a nasedla. "Chci ti to vysvětlit.."
,,Tak povídej," pobídl mě."Mysli na budoucnost, jak bys to chtěl dělat, když budu na opačným konci Ameriky?"
,,Jezdil bych za tebou," řekl klidně."Tak daleko a jsi si jistý že by jsi to tak chtěl?" sklopila jsem oči.,,Miluju tě," vzal mi ruku a políbil mě na klouby.
Jen jsem si povzdychla a koukla mu do očí. Říct či neříct?,,Nicku.." zadrhl se mi hlas."Taky tě..miluju, ale láska věci nevyřeší..."polka jsem.,,Jezdil bych za tebou a pak kdyby to šlo, tak bych se tam přestěhoval a mohli by jsme tam zůstat.."
"Vážně bys to chtěl?"koukla jsem na něj vážně.,,Chci tebe."
"Pozítří tam letím, prohlídnout si školu, budeš chtít letět se mnou? Můžem..."odmlčela jsem se. "Můžeme se kouknout po městě a tak.." řekla sem nejistě.,,A po nějakém bytě," dopověděl za mě."Když budeš chtít..."kývla jsem."Pozítří, v 8 ráno musíme být na letišti..."vytáhla jsem letenku z tašky. "Měl letět brácha, ale bude rád, že se může vyvlíknout.."pousmála jsem se a podala mu ji.Dal mi pusu na rty a vzal si ji ode mě."Svezu tě domů." nastartoval.,,Vem mě na naše místo, chci být chvíli s tebou," usmála jsem se.Nedával to moc najevo, ale viděla jsem jak mu radostně zajiskřilo v očích.
Vzal mě na náš kopec.,,Mám odjet a pak pro tebe přijet?" "Já ti řeknu že s tebou chci být a ty mě tu chceš nechat samotnou?" zamračila jsem se.
,,Nevěděl jsem… promiň."-"Cos dělal? Dneska třeba?" vystoupila jsem a navázala konverzaci.
Stydlivě se usmál.,,Když o tom mluvíš, tak pro tebe něco mám." "To jsem zvědavá." sedla jsem si do trávy jako vždycky když tam jsme...
Začal hrabat v kapsách od kalhot. Koukala jsem na město na které svítilo slabé sluníčko, už je pozdě odpoledne. ,,Na," podal mi krabičku s pánským prstýnkem.,,Byl Joeův, konečně jsme dostali zpět jeho věci, co měl v nemocnici.." Šokovaně jsem na něj zůstala koukat, kdyžm i do ruky dal tu krabičku. ,,A proč ho dáváš mě?.." "Protože to chtěl." sednul si vedle. ,,Tak dobře.." navlékla jsem si ho. Byl mi větší, takže jsem si ho dala na řetízek. Chvíli jsme mlčeli a koukali. "Bál se, že zapomeneš.."řekl tiše. ,,To nikdy," řekla jsem pevně.
"Těšíš se na univerzitu?" zeptal se. ,,Moc," usmála jsem se a opřela se o jeho rameno. Ale univerzita nebylo téma, o kterém by jsem se teď chtěla bavit. "Chybí ti?" ,,Pořád." "Chybí mi ty chvíle s ním." přiznala jsem. ,,Ale už je to lepší.." dodala jsem. "V noci spím vcelku klidně, jen někdy se mi zdají ty sny. "Už to bude jen lepší," usmál se. "A zdá se, že nevolnost taky odchází." nadechla jsem se jeho vůně.
Celý ten vztah s Nickem byl zvláštní, chodili jsme spolu? Tohle nepovažuju za chození, ale nevím jak on. Vím jen, že jsem ho ignorovala a odháněla dost dlouho.
Celý ten vztah s Nickem byl zvláštní, chodili jsme spolu? Tohle nepovažuju za chození, ale nevím jak on. Vím jen, že jsem ho ignorovala a odháněla dost dlouho.
,,To je dobře, promiň jsem jak jsem předtím nadhodil to s tím těhotenstvím. Byla to blbost." "O nic nejde, jen jsi mi nasadil brouka do hlavy, vždycky měl ochranu, jenom jednou...."polkla jsem a vzpoměla si na naše úplně poslední milování v nemocnici. Tehdy to bylo naposledy. ,,To určitě nic neznamená," řekl mile. "Myslím že ne, nevím proč o tom mluvím, promiň." zavrtěla jsem hlavou. "Connecticut je pěkné místo.." Zasmál se nad změnou mého téma. "Jen tam nebude tak teplá voda jako tady a asi tam bude sněžit." uchichtnul se. "Jo to nejspíš jo, čtyři roky tam, jestli se mi bude dařit, ale zůstat tam potom nechci.." ,,A kam bys potom chtěla?" hladil mě ukazováčkem po tváři. "Zpět sem, kde jsou naše rodiny, tohle je naše místo ne? Slunečná Kalifornie, né zasněženej Connecticut.." Pokčil ramenama.,,Já bych chtěl zase cestovat, ne být pořád tady.." "I to můžem, když na to budem mít." zasmála jsem se. "Myslela jsem, že tady je naše místo, až náš mladej život skončí." uchichtla jsem se. ,,To jo," zasmál se a dal mi pusu do vlasů. "Ale to zas tak brzo nebude." dodala jsem ještě. ,,Hlavně, když to bude." "No....chceš probrat něco dalšího?" koukla jsem mu do obličeje. ,,Co třeba nás?" propletl naše prsty. "No....tak fajn." trochu jsem zaváhala "Co přesně?" ,,Náš vztah nevztah," upřesnil. "Aha,.." polkla jsem. "Co myslíš ty?" ,,To samé," přiznala jsem. "Chceš vztah?"

snad budou spolu