
Ale on není. A nikdy nebude, to bolí nejvíc.,,Kris.." vydechl a sklopil sedačky, načež mě na ně položil.,,Potřebuju tě," líbal mě na krku.,,Ne, to není správné, já jsem Joea.."
Jedna myšlenka za druhou mi létaly v hlavě. Obrovskou rychlostí.,,Nechci, abych nahradil jeho místo," zavrtěl hlavou.,,Jenom mu závidím, co všechno pro tebe znamenal, jak moc jsi ho milovala."
"Milovala." polkla jsem nasucho.,,Musíš žít dál, zlato," zamumlal mi do vlasů."Nejde mi to." povzdychla jsem si.,,To půjde," znovu mě políbil.V jeho rtech jsem se ztrácela.Na nic nepospíchal, líbal mě pomalu a něžně.Srdce se mi divoce rozbušilo když jsem si vzpomněla na své první milování.
Teď jako bych cítila úplně to stejné.Nevím, jestli se teď něco stane, ale asi bych neměla vůli ukončit to. On by ale měl, ví že to není správné a je moc brzo…
Nezklamal.
Po chvíli se udýchaně odtáhl a pohladil mě po tváři.."Mrzí mě jenom jedno..."odmlčel se. "Že vím, že mě nikdy nebudeš milovat víc než jeho, pokud někdy budeš."
Jenom jsem se smutně usmála."Nevadí.."oči se mu zaleskly. "Vezmu tě někde, kde to určitě znáš, řekl mi, abych tě tam někdy vzal."
Kývla jsem a sledovala ubývající cestu. Za chvíli jsme zastavili na známé pláni.Zůstala jsem sedět na místě a koukala na tu krásu.Sem mě Joe bral často."Chodívali jste tu často." domyslel si a já jen kývla.,,Tak pojď," pomohl mi vstát a mojí ruku už nepustil. Koukala jsem na trávu, která byla vysoká. Cvrlikali tu cvrčci a uprostřed stály dva známé stromy.,,Pojď," vedl mě k jednomu.Opřela jsem se o něj a prostě vzpomínala.
Sedla jsem si do trávy a zaklonila hlavu.,,Můžu k tobě?" zeptal se opatrně."Pojď." kývla jsem a zavřela oči.Lehl si na bok vedle mě a objal mě. Ucítila jsem známou vůni.Nadechl se, že něco řekne.
,,Používali jste s Joem ochranu?"
,,Co prosím?" vyletěla jsem.
,,Já jen, promiň.. nechtěl jsem o tom mluvit, jen že jsi říkala, že zvracíš a máš vyboulené bříško, tak mě to tak napadlo, zapomeň na to."
,,Co prosím?" vyletěla jsem.
,,Já jen, promiň.. nechtěl jsem o tom mluvit, jen že jsi říkala, že zvracíš a máš vyboulené bříško, tak mě to tak napadlo, zapomeň na to."
Zarazila jsem se. "No...jo, teda....myslím." zakoktala jsem..,,Měla bys zajít k doktorovi.Neříkám, že to něco znamená, ale jen tak pro jistotu," obkroužil mi pupík a i přes látku to šlo cítit."Já nejsem těhotná, dával si pozor." zavrtěla jsem hlavou.,,Dobře, promiň a už se o tom nebavme."
"Fajn." polkla jsem.,,Vyprávěj mi o něčem," zašeptala jsem.,,Moc ráda poslouchám tvůj hlas." Tak jako ten Joeův.."O čem?" pousmál se. "O čemkoliv." zase jsem zavřela oči. Tak tedy začal. Nevím o čem mluvil, vnímala jsem jen jak zní jeho hlas a letmé doteky na tváři.Slyšela sem i ptáky a v mysli viděla různé okamžiky. Dívá se teď a mě?,,Dívá se na nás.." jako by mi četl myšlenky."Nezapoměl?" promluvila jsem.
,,To určitě ne."
"Jsem odporná, když chci já zapomenout?" zvedla jsem k němu pohled.,,Nejsi, jenom nechceš, aby to bolelo."
"Už nechci, nemám na to sílu."
,,Ššš.." zase mě políbil.Vůbec nechápu, proč mu dovoluju, aby mě líbal.Možná proto, že se mi to líbí, že mi pomohl, že je ke mě milý, že je jako Joe. Jedna strana chce a druhá ne.,,Tohle není dobré místo.." uznala jsem. "dobré na co?" nechápal...,,Na tohle.." nedokázala jsem to pojmenovat.Je to podvádění, nebo ne ? "A kam bys ráda?"
,,Někam, kde na něj nemám vzpomínky," řekla jsem a přemýšlela, jak zformulovat to další.,,Nikdy na něj nezapomenu, ale třeba se mi podaří s tím vyrovnat… s tebou."
"Dobře, vezmu tě na moje místo." pousmál se.Stiskla jsem jeho ruku a ani v autě ji nepustila. KOukala jsem na louku, která za námi zmizela. S ní to uzavřu, definitivně.Opřela jsem se o jeho rameno a celou cestu mlčela. Nebylo co říkat.,,Tohle je tvé místo?" zeptala jsem se a vystoupila.Foukal tam trochu vítr a bylo vidět na celé L.A. "Jo." přikývnul.,,Je tu nádherně," zaklonila jsem hlavu.,,Může být naše," stoupl si za mě."Může."
Položil mi ruce na boky a vlasy odhrnul na stranu. ,,Stejně si nejsem pořád nějak...jistá."
,,Miluju tě.." zašeptal najednou.Trhla jsem sebou.Ani za boha jsem nechtěla odtrhnout oči od města, ale zvědavost mě přemohla.Koukal se na mě tak vážně a tak smutně. A já věděla, že mu to samé říct nemůžu.,,Promiň Nicku," odtrhla jsem se od něj a šla k autu.

určitě je těhotná