
"Možná, ale já si tohle nevybrala. Nesnáším se za to co jsem a tolik toužím po svém starém životě."
,,To z tebe ale ještě nedělá nic dobrého,drž se od mého bratra dál." Nahnul se přes stůl."Nebo co?Probodneš mi srdce dřevěným kolíkem?Tohle nefunguje, zkoušela jsme všechno co by mě mohlo zabít."řekla jsme pořád kllidně.,,Oheň tě zabít může a já se postarám o to,aby to taky udělal."
"Budu vdečná za to, když mi tuhle službu prokážeš."sklonila jsem hlavu.,,Tak to se na to těš." Zavrčel a zvedl se od stolu. "Počkej."vstala jsem taky. "Nikdy bych žádnému člověku neublížila, né záměrně, nic o tom nevíš a hned mě soudíš?"zeptala jsem se.,,Jsi tvor,co vraždí lidi,každý z vás si zaslouží chcípnout!"
"Když mě zabiješ, moc si nepomůžeš, je jich tu daleko víc než myslíš."zavrtěla jsem hlavou.
Odfrkl si a hlasitě vydupal schody nahoru.Ale hned na to překvapeně uskočil, když jsme stála přímo naproti němu. "Urážíš mě a přitom si neuvědomuješ, že bych zlomila tvůj vaz lehce jako by tys zlomil pravítko."naklonila jsem hlavu na stranu. Můj nával vzteku.,,Vyhrožuješ,ale neuděláš to.No tak,jen do toho." Řekl posměšně."Neudělám, protože já nechci být zlá, tuhle roli jsem si nikdy nevybrala, milovala jsem svůj život a pak si někdo přijde, zakousne se mi do krku..."odhrnula jsem si vlasy. "A myslí si, že je to všechno v pohodě. Ale ono není, začla jsem se s tím smiřovat, kvůli Nickovi, on mě k tomu nutí, jinak bych se každou sekundu tohodle zasranýho života rozčilovala nad tím, že jsem stvůra."mluvila jsem tiše, ale dost naléhavě na to, aby to pochopil.Chtivě na mě koukal a přirazil mě na zeď.Bezeslova natlačil své rty na ty moje.Jako předtím mi tělo celé zatuhlo a všechny svaly se napjaly. Když se můj mozek opět rozjel, odhodila jsem ho tak, až spadnul dva metry dozadu. Nepoužila jsem celou svou sílu, jinak by možná proletěl i zdí. ,,Tohle už nikdy,nikdy nedělej!"
Vyjukaně na mě koukal, asi tak jako já na něj.Beze slova se zvedl a skontroloval si naražený loket.Nic proti tomu,co bych mu udělat mohla,to nebylo."Nic s tím nemáš, slyšela bych, kdyby to křuplo."řekla jsem už docela klidně. "Jdu do pokoje."dodala jsem tiše, aby se nikdo neprobudil a šla k Nickovým dveřím.Potichu jsem otevřela dveře a vlezla si zpět k němu do postele.Celou tu dobu se mi ta chvíle přehrávala v hlavě. Pořád jsem to viděla. Co ho to vůbec napadlo?Proč tak zareagoval, když sám tvrdil, že jsem stvůra. Stočila jsem se do klubíčka, jako by jsem se chtěla chránit před světem a rozplakala se. Tak tiše, aby to Nicka neprobralo.Tak strašně bych se teď přála spát,přála bych si cítit únavu jako každý normální člověk.Uniknout do snů, před tou tvrdou realitou. Nick se neklidně zavrtěl.
,,Proč pláčeš?" Zeptal se rozespale."Nepláču, to se ti jen zdálo."snažila jsem se říct se stopou lehkosti v hlase.,,Nejsem přece slepej." Usmál se něžně.Přemýšlela jsem, jak by asi reagoval. Co by udělal, kdyby jsem mu to všechno řekla ale usuzuju, že se to dozvím nejlíp, tak, když mu to povím. "Joe to ví."zašeptala jsem téměř do ztracena.,,Co ví?" Vypoulil vyděšeně oči."To o mně, řekl mi, že jsem stvůra a že tě mám nechat na pokoji....asi má pravdu."zašeptala jsem tentokrát plačky a snažila se potlačovat všechny hlasité hrdelné vzlyky.,,Nemá pravdu,Joe tě nezná,neví,jaká jsi.Jak úžasná." Objal mě. "Nejsem, jsem zlá Nicku, strašně moc...jsem z toho zmatená. Jeho reakce, když jsem mu řekla, jak strašně moc o tenhle život nestojím.."nechala jsem nedokončené. Nevím, jestli je dobrý nápad říkat mu o polibku.,,Co udělal?Provedl ti něco?" Chlácholil mě. "Políbil mě."zašeptala jse do peřiny neslyšeně, ale nepochybuju o tom, že to slyšel.,,Hajzl." Zavrčel rozzlobeně."Asi má podřený loket."řekla jsem.,,Mělas mu za to urazit hlavu." Zůžil oči. "To bych svedla, ale teď z tebe mluví rozzlobenost."pohladila jsem ho po ruce už docela klidně. ,,Nejsem rozzlobený,jsem...nasraný." Vydechl.,,Jak si vůbec dovoluje líbat mojí přítelkyni?"
"Už to neřeš ano?Snaž se uklidnit a spát. Je už moc pozdě."
,,To ne,jdu teď hned za nim." Vstal z postele."Nicku neblázni, byl dost v šoku."chytla jsme ho za ruku, takže se nepohnul už ani o krok.Lehl si zase na postel a rovnou na mě.,,Uklidni mě prosím." Začal mě zběsile líbat.Zmateně jsem ležela a pocítila stejnou strnulost ve svalech. Nebyla jsem schopná mu polibky oplácet v závalu touhy, která mě přepadla. Byly to tak smíšené pocity.Když se tomu teď poddám,tak nejspíš-určitě,nedokážu přestat.A nejen to, mohla bych mu ublížit, protože pálení v krku se stupňovalo. Opatrně jsem jej chytla za krkem a oddálila. ,,Co to se mnou děláš?" Zamračila jsem se.Jen se pousmál. "Taky tě chci líbat, ale nechoď na mě tak rychle."pohladila jsem ho po tváři a svými rty se otřela o ty jeho.,,Jenom jednu malinkou pusu." Zakňučel.Cítila jsem jak se ve mně všechno bouří. Bylo to tak jiné, jako s těmi třemi odpoledne. V tomhle byla touha a láska,ne zvědavost.Ale taky něco, co jsem nemohla identifikovat, ale dokázala jsem to přiřadit k té druhé touze, která mě nejspíš bude provázet napořád. Pokaždé, když se ho dotknu, když ucítím jeho vůni. Ignoruju to červené blikající světlo v mé hlavě.Nepatrně se otíral o moje rty a občas zkousával kůžičku na krku.,,Hraješ si na mě?" Vydechla jsem. Potichu se zachichotal. "Proč ne, ale myslím, že mý zuby by ti asi nic neudělaly."cítila jsem jak ji stiskl. Dělalo to se mnou divy,když se mě takhle dotýkal,ale už toho bylo dost."Už stačí."odtlačila jsem ho jemně. ,,Máme dostatek času to trénovat." Pohladila jsem ho po tváři. "A víš že ani ne."kouknul mi do očí a já nechápavě zamrkala. "Sama jsi řekla, že za několik let budu starý a ty budeš mladá."řekl vážně. "To ano, ale to je ještě moc dlouhá doba Nicku."pousmála jsem se.,,Tobě je osmnáct,mě taky,ale nemůžeme čekat,až mi bude třeba třicet,to už bych byl moc starej." Zamyslel se.,,Nicku,na co čekat?" Nechci si představovat, co tím myslí, těch několik sekund, co se na mě díval a nic neříkal,,No..až,až mě přeměníš.." Dostal ze sebe.

vav...super diel, prosím rýchlo pokračovanie