
"Protože s ní už jsem. "pohladil mě něžně po tváři.,,Nicku.." Vykulila jsem překvapeně oči."Ty nejsi zlá, tak se za zlou nepovažuj."pozvedl ospale jeden koutek.,,Ale mohla bych ti ublížit." Vyhrkla jsem.,,Taky ti na mě záleží,tak proč se bráníš?"
"Protože se může cokoliv stát, copak jsi je dnes v noci neviděl?"
,,Jsem ochotný to podstoupit." Řekl vážně. "Ale já ne, je to moc nebezpečné."namítla jsem. "A už spi."vstala jsem z postele.Za ruku mě stáhl zpět,nechala jsem se.,,Buď tu se mnou."
"Nebudou se po tobě shánět?Budou mít strach."řekla jsem místo toho.,,Možná.." Řekl opatrně.
"Ráno jim zavolej."řekla jsem tlumeně. "Ale to je za dlouho."usmál se ospale a chytl mě za ruku. Objal mě kolem pasu a přitulil se ke mně. Za několik minut šly v místnosti slyšet zase jenom jeho tichoučké výdechy.Taky jsem zavřela oči,sice neusnu,ale byl to dobrý odpočinek.Na nic jsem nemyslela,hlavu jsem měla úplně prázdnou.Jen jsem cítila jeho teplo a voňavý dech. Možná měl pravdu v tom, že teď už bych se možná ovládla, teď, když tu leží, tak bezbraně a zranitelně. Mohla bych mu ublížit a ikdyž mám v krku pořád ten nesmírný žár, dokážu ho už lépe ignorovat.Hladila jsem ho po dlani přehozené přes můj pas. A tak jsem ležela a přemýšlela nad tím vším. Občas si ze spaní něco zamumlal, nebo se přetočil, ale spal tvrdě až do osmi do rána.V tu dobu jsem s ním třásla,aby se probral.,,Zvoní ti telefon!"
Sotva se rozkoukával a já už mu do ruky cpala mobil.,,Ano mami?" zvedl to rozespale."Kdes byl Nicholasi?"uslyšela jsem z telefonu. ,,No,já jsem..." Zakoktal zmateně.Koukl na mě a já pozvedla obočí. "Je mi to fuk!Padej okamžitě domů, už jsem chtěla volat policii!"řekla opravdu velice naštvaně ta žena, jeho máma. ,,Jsem se..se svojí přítelkyní." Plácl."Děláš sli legraci Nicholasi?Domů a hned!"típla mu to. Radši jsem to nekomentovala. "Chceš se osprchovat?Udělám ti snídani a pak tě vezmu domů."usmála jsem se.,,Jo,díky." Usmál se taky.Položila jsem mu osušku na postel a taky jednu čistou košili, kterou jsem měla na dně skříně. Ještě po Davidovi.Smutně jsem se na ní podívala.,,Nebude jí chtít vrátit?" Zeptal se."On už se tu neobjeví."položila jsme k tomu i pánský sprchový gel.,,Pokud tě miloval,tak objeví." Pohladil mě po tváři. Na okamžik jsem mu koukla do očí. "Nemiloval."řekla jsem potichu a odešla do kuchyně, udělat snídani.Tentokrát míchaná vajíčka a džus.Pak jsem nasedli do auta.Nevím,proč mě pořád nechává řídit,ale nechává.Odvezla jsem ho před dům. Zamkla jeho auto a dala mu klíče. "Tak ahoj. Snad se ti ten kotník brzo uzdraví."usmála jsem se. ,,Můžu ti dát pusu aspoň na tvář?Máma se kouká.." Začervenal se.Zasmála jsem se a kývla. Vím, že se kouká, slyšela jsem jak oddělává záclonu.Nejprve mě po tváři pohladil a pak mě na ní políbil.,,Miluju tě." Zamumlal.Odolávala jsem nutkání se nadechnout, když byl tak blízko. Otočila jsem se teda a šla pomalu až na roh ulice.Slyšela jsem i jeho rozhovor s mámou,i když jsem se snažila soustředit na něco jiného.Byla dost rozčílená a popravdě se jí ani nedivím. Když jsem nespatřila nikoho, kdo se na mě díval, zaběhla jsem do uličky a do čtyř a půl minuty jsem byla doma.Dala jsem si horkou sprchu,abych ze sebe všechno za poslední dny smyla. Převlékla jsem se a nalela si do hrnečku z té lahve, co přinesl Nick. je odporné se takhle na to koukat. Vypila jsem to a vyšla ven. Půjdu za nimi.Ani si pořádně nevybavuju,kde říkali,že bydlí.Musím to najít prostě podle instinktů.
Myslela jsem, že instinkty mají zvířata, ale jak se zdá, já je mám taky. Došla jsem na místo našeho posledního setkání. Nezbyla po nich ani stopa, ale jejich vůně se stáčela k západu. Tak jsem si udělala procházku.Ta čtvrť,ke které mě to dovedlo,byla moc pochybná na to,abych jen na chvíli zaváhala,jestli tu bydlí,nebo ne.Poslouchala jsem, a v dáli uslyšela nějaký rachot, tak jsem došla až k tomu, co to dělá. Byl to ten vysokej chlapík. Přehraboval se v nějakých kusech železa. "Zdravím."dala jsem si jeden pramínek vlasů za ucho.,,Co potřebujete?" Ani se na mě neotočil. "Přišla jsem pokecat."pokrčila jsem nezávazně ramenama.,,Čekal jsem tě." Zasmál se najednou a zvedl se.,,Pojď se mnou.Došli jsme až do velkého domu. byl to činžák, ale docela...opuštěný a zchátralý. "Je čas se najíst."zašklebil se a galantně mi otevřel dveře. Zasmála jsem se a vstoupila dovnitř. televize hrála potichu a u stolu seděl Angus s tím třetím a posledním.,,Hele kdo došel." Ukázal na mě.Drze jsem si sedla na jejich gauč."Jak už jsem řekla tady..."zastavila jsem se a koukla na toho chlápka. "Georg."
"Georgovi, přišla jsem na návštěvu, pokecat, nejdu nevhod?"usmála jsem se.,,Dámská návštěva nikdy nejde nevhod." Zasmáli se."Něco by jsme ti nabídli, ale zásoba je prázdná."zachechtal se Angus. "V pohodě, mám svoje, ale asi vám to chutnat nebude."vytáhla jsem z kabelky láhev, kterou mi koupil Nick. Rozdíl mezi lidskou a zvířecí krví, je znatelný a myslím si, že oni se už rozhodli.,,Fuj,smrdí to." Zacpali si nosy.Zasmála jsem se a zase to zandala.,,Přišla jsem si pro informace. "Ale ty nejsou zadarmo."kousnul se do rtu. "Hm, co za to tedy?"zeptala jsem se. ,,Možná neumíš číst myšlenky,ale blbá taky nejsi."
"Proč je tak málo žen upírek?"zeptala jsem se nechápavě a přehodila si nohu přes nohu.,,Původní upíři byly ženy,ale to už je dávno a když se na ně přišlo,všechny zabili."
"A to vadí jako?Konečně by měly žeský v něčem navrch."skřížila jsem ruce na hrudi.,,Já nemyslím,když na na ně přišli upíři,jako muži,ale lidé.Dřív se hodně věřilo v nadpřirozeno a když byla žena jen trochu krásná,byla to upírka.Stejně jako když žena uměla zácházet s bylinkama,byla to čarodějnice."
"Ah tak, je ve městě nějaká jako já?"zeptala jsem se se zájmem.,,Je." Přikývli pouze."Je jich hodně?"pozvedla jsme obočí. "Né jen jedna, jsme tu my, ona a teď i ty, všichni si teď hlídáme svoje území."zasmál se Georg.,,Víc odpovědí mi asi nedáte.." Povzdychla jsem si.,,Teď jsi na řadě ty,plať." Zakroutila jsem očim a sundala si jedno ramínko.Tohle mi nebylo dvakrát příjemné, ale oni nejsou škaredí. Jsou krásní, stejně jako já a stejně jako já prahnu po poznání, oni po tom všem ostatním.
,,Mám ještě otázku." Ležela jsem mezi nima a každý z nich mi prsty hladil kousek mého nahého těla.,,Ti...staří,nebo jak jinak to říct,upíři ještě žijí?Chci říct,jak tohle všechno začalo,kým?"
"Popravdě, tohle nikdo neví, jenom oni. Je kolem toho spousta legend. Ví se jen to, že je založený jejich tajný spolek..."načnul.,,Já upřímně věřím tomu.."začal ten nejstarší-nejspíš.,,Že to začalo nějakou nemocí.Člověk,který tu nemoc chytil měl znetvořené zuby a po čase i obličej.Říká se,že to všechno začalo tím,když si jedna žena,postižena touhle nemocí zavolala na pomoc nějakou bylinkářku,která z ní udělala to,co je teď z nás.Myslím,že na nás není nic neobvyklého,je to jen výsledek toho,co se dělo dříve a asi to nejde nijak vysvětlit."
"Zajímavé."řekla jsem tiše. "Ta druhá žena tady, jaká je?"zeptala jsem se a sedla si. "S Lenou si není radno zahrávat, nebydlí přímo ve městě, ale v malém domě za ním směrem na jih. Ona je věčná manipulátorka, v lovení lidí se vyžívá."zasmál se a já se začala oblékat. "Vyžívá?ja to myslíš?"
,,Oběti si nevybírá náhodně,ale většinou si je delší dobu zpracovává,poznává je a to jenom proto,aby ublížila jeho nejbližším.Když si někoho vybere,má to nějaký důvod,protože ona neloví z hladu."

super dílek
zajímalo by mě jestli ji proměnila ta druhá upírka 