close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

But I trusted you 2.

19. května 2011 v 20:08 | Andy&Doms |  ff-but i trusted you



Snad se bude líbit a bude i více komentů :)


2.díl
**



Teď když už je to za mnou, si připadám zvláštně. Je to jen chvíle,co jsem tu samou věc dělala s Joem. Luk si spokojeně pochrupkoval, zabalený v dece a já koukala do stropu. Proč mám nutkání to všechno srovnávat?Pořád se mi vybavují různé okamžiky, Joe, Luk, Joe, Luk....Joe. Určitě je to tím, že jsem nezkušená, jinak by mi přeci Joe, můj nejlepší kamarád nepřišel lepší než můj přítel. Znovu jsem zavřela oči a v představě se mi vynořil jeho krásný, roztoužený výraz. Jako bych cítila, že se mě právě teď dotýká, cítila jsem to mravenčení, ty motýlky...hnedka jsem sebou polekaně cukla. Tohle nesmím! Luke je ten,koho miluju. Je to nejlepší co mě v životě potkalo, nemůžu ho ztratit kvůli své blbosti. I když jsem myšlenkami byla úplně někde jinde, usla jsem. Přece jenom mě to docela zmohlo. Ráno jsem si zakázala na to myslet a zatím se dařilo. Nejvíce jsem ale smutnila pro tátu.
O několik dní později měl pohřeb. Máma to psychicky neunesla. Bylo mi to strašně líto a tak jsem s ní trávila každou volnou minutu.
O několik dní přišel šok. Jsem v jiném stavu a jsem si jistá, že je to Joevo. Jak?Prostě mám takový pocit. Máma byla tak na dně, že se na to malý dokonce těšila. Další věc, proč si jsem jistá, že to není Luka je to, že Luk má u sebe vždycky ochranu, s Joem jsme žádnou neměli, na to si pamatuji až moc dobře. Prvních pár dnů jsem si to musela nechat projít hlavou a pak jsem se sešla s Lukem. On určitě nebude zkoumat jesli je jeho nebo ne, prostě kondom selhal. Myslí si totiž, že byl můj první.
"Myslíš to vážně?"podíval se na mě. "Mrzí mě to Luku, taky jsem to nečekala."řekla jsem smutně.,,V pořádku...jen jsem to nečekal tak brzo..",objal mě a povzdychl si."Ale, třeba to nebude zase tak špatné....budem mít malýho prcka, mám rád děti."zasmál se.,,A taky se musím pochlubit Joovi",vyhrkl."Ehm...jasně."řekla jsem trochu křečovitě. ,,A řekneme mu to teď hned!",táhl mě z jeho bytu k autu. Absolutně netuším, co na to Joe poví, nebo jak zareaguje, viděla jsem ho na pohřbu, ale to jen z dálky, od té doby jsme spolu vůbec nemluvili. Vystoupila jsem z auta a zhluboka jsem se nadechla.
Jeho reakce byla jednoduchá. Na mě hodil tázavý pohled a Lukovi gratuloval, určitě mu to taky nebylo nejmilejší. Musím ho co nejdřív přesvědčit,že není jeho. I za cenu,že budu lhát
**
,,Jsi si vážně jistá?"kouknul zcela vážně do mých očí.,,Ano jsem si jistá Joe, jako nikdy"řekla jsem pevně.,,V tom případě vám to moc přeji",objal mě. Jsem ráda,že se v tom víc nerýpal.
"Dík.."pousmála jsem se. bylo mi docela zatěžjko lhát, ale co by se stalo, kdybych řekla pravdu?V téhle chvíli je správné lhát, jsem si tím jistá.
**
,,Praskla mi voda!",zařvala jsem histericky po celém bytě. Přestěhovala jsem se k Lukovi a díky bohu, že je zrovna doma. I s Joem a Nickem, Joevým bráchou.
"Cože?"otočili se všichni. "Slyšíte.."řekla jsem vyvaleně. Nic moc jsem necítila, krom toho mokra, ale už jen ten fakt, že nejspíš budu rodit mě vyváděl z míry. "Zajdu pro tašku a pěkně zajedeme do nemocnice ok?Jen klid."Lukovi se třepaly ruce.
Joe s Nickem se mě ujali a dovedli do jejich auta. Luke mezitím došel pro tašku a vyjeli jsme. Už v autě mi začali bolesti. "Doprdele!"vyjekla jsem a chytla jsem se za břicho. Tak tohle fakt bolelo. Ti dva, co seděli vzadu na mě jen vyděšeně koukali. "Aspoň tak nečumte.."vydýchla jsem si.V nemocnici jsme udělali šílený poplach. Ihned mě přijali a odvezli na porodní sál. Prý už jsem dost roztáhlá nebo co. "Mám jít s tebou?"zeptal se hned Luk. "Uhm...totiž, radši ne.."řela jsem nervozně, nechci, aby u toho byl.
,,Dobře",viditelně si oddychl.Už když mě vezl vypadal,že odpadne,co teprve u porodu. ,,Joe,běž tam s ní prosím ty,já to nezvládnu, ale aspoň mi na ně dáš pozor.."
"N-no já totiž, chceš to tak?"vykoktal pro změnu Joe. Pokrčila jsem ramenama a pak mě zavezli na ten sál už konečně. Joe si na sebe musel navlíct nějaký věci a šel mě držet za ruku.
**
Po nekonečných 5 hodinách jsem to měla za sebou. Namáhavější věc než porod jsem v životě neměla. "Máš kluka."usmál se na mě Joe a do ruky mi položil malý uzlíček zabalený v modré dece. "Je nádherný."koukala jsem na něj. Koukal na mě těma svýma hnědýma očima. Moment, má je hnědé, ale já a ani Luk hnědé nemáme.Bože,jak se z totohle vymluvím,to netuším."Je naprosto k sežrání..."usmívala jsem se na něj a očkem koukla na Joea, který to taky sledoval. Vždyď se právě zrodil nový život, čekala jsem na něj 9 měsíců a teď ho držím v náručí, pořád tomu nevěřím.,,Kdybych u toho nebyl, neřekl bych že je tvoje",zasmál se Joe."Moc se mi nepodobá, ale je můj."usmála jsem se na něj šťastně až mi skoro vyhrkly slzy. "Furt tomu nějak nevěřim."sklopila jsem pohled zase k prckovi. Na hlavičce se mu točilo pár nezbedných vlásků tmavé barvy. Byl prostě nádherný.,,Je to andílek..",jedna slza mi přeci jen stekla.
Potom si ho ode mě sestra vzala aby ho zvážila a takové věci.Mě převezli na pokoj. Tohle bylo za mnou, ale předemnou byl nový život. Zcela něco nového.
Život s dítětem. Luk měl dobrou práci, nebála jsem se, že by nás nemohl zajistit, jen....už nebudeme jen my dva. Budeme tři. Luke z něj byl naprosto nadšený. Celý týden co jsem byla v nemocnici mi nosil květiny a různé dobroty. Byl tak ohromený, že si ani nevšiml, že náš malý Shane se nepodobal ani na jednoho z nás. Všiml by si toho i blbec a já si moc dobře uvědomovala co to znamená. Já měla vlasy světlé, blonďaté, oči modré a jediné v čem se mi Shane podobal byly kudrnaté vlasy, které ovšem byly tmavé. Luk sám byl blonďák se zelenýma očima a tak bylo naprosto logické si vysvětlit že Shane je Joeův. Když jste mu koukli do očí, koukal na vás úplně stejně a tmavou barvu vlasů si taky jinak nevysvětlíte.
Malý rostl jako z vody. Luk mi pořád říká, že až vyroste bude závodník formule 1. No já bych radši kdyby ne, ale beru to s humorem. Co dělá nejraději?když vařím, tak v chodítku, na které nedá dopustit, ikdyž už dávno chodí, jezdí a s radostí prohrabává všechny šuplíky a poličky. Nejvíc miluje lžičky a taky ten zvuk, které vydávají když snimi klepete. Je to naše veselá kopa. Kvůli němu jsem ani nedostudovala, ale nijak mi to nevadí. Nevymněnila bych ho za nic."Mainko.."tahal mě za nohavici. "Copak Shane?"zasmála jsem se a zvedla ho ze země. Zase se ke mně začal roztomile tulit, když zazvonil zvonek. I s ním jsem šla otevřít. ,,Ehm,dobrý den",vykuleně jsem hleděla na dva pány v uniformě. Malýho jsem položila na zem a utřela si tvář od mouky.
"Dobrý den, jste Chloe Grey?"zeptal se jeden z nich. "Ano to jsem.."přikývla jsem. "Je nám to moc líto, ale Lukas Jackenson měl autonehodu, srazil ho řidič kamionu a na místě byl mrtev."řekl smutně. ,,To je nějaký vtip,že jo?",zase jsem si vzala Shanea na ruku a přitiskla ho k sobě.
"je nám to moc líto."řekli pouze a odešli. Zmateně jsem zamrkala a sedla jsem si na botník. Co s námi teď bude?

 


Komentáře

1 andrejjka andrejjka | 19. května 2011 v 20:29 | Reagovat

woooow...snad Joe zjistí, že je jeho

2 Zuza11 Zuza11 | E-mail | Web | 19. května 2011 v 20:30 | Reagovat

Čože to vtip však?

3 kristina kristina | 19. května 2011 v 20:46 | Reagovat

ty kokso, to je samy zvrat, vyspi sa s Lukom, otehotnie, je to Joeovo, neprizna sa mu s tym, potom sa male narodi za asistencie Joea, male sa mu podoba jako by mu z oka vypadlo a predsa si to nik nevsimne? vau a Luk zomrel? uz sa tesim na pokracovanie :-D

4 Verča Verča | 19. května 2011 v 20:56 | Reagovat

Tyvole... celkem hustý příběh... a ten konec... no asi je na čase jít s pravdou ven... :-D

5 ♥ Kashenka ♥ ♥ Kashenka ♥ | Web | 20. května 2011 v 7:52 | Reagovat

Nádherná ffka :-D smutný, že umřel :-( ale snad se z toho brzy dostane :-) a jsem zvědavá jak se zachová Joe :D a až se dozví, že je to jeho syn :D dokonalý díl ... honem pokráčkoooo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1