
Tahle ffka je původně Doms, celý začátek je její. Byl to skvělý nápad, doufám, že se vám bude líbit, prosme komenty :)
1.Díl
,,Víš že tě miluju,že jo?",chytil mě za ruku a přesvědčivě mi koukl do očí.,,Taky tě miluju",stiskla jsem mu ruku.vymanil se z mého sevření a stiskl zvonek.Dech se mi zrychlil a srdce rozbišilo tak rychle,jako by mi chtělo protrhnout hrudník.,,Joe,to jsme my",Luke se na mě povzbudivě usmál.,,Hned jsem dole",Uslyšela jsem už na první 'pohled' příjemný hlas.,,Nemáme čas dvě hodiny",zamumlal jsi Luke pro sebe,ovšem jeho šeptání je,jak to říct,dost hlasitý.,,Já tě slyšel",pokáral ho se smíchem zase ten stejný hlas.,,No jo furt,ale už pohni",Luke mi položil ruce na boky a svoje rty přitiskl k těm mím.,,Ehm,ehm",odkašlal si někdo za námi.,,Joe,tohle je moje holka Chloe,Chloe,tohle je Joe Jonas",nevzrušeně nás představil.,,Ahoj",snažila jsem se mile usmát,ale vypadalo to spíš jako škleb.
Od té doby jsme s Joem byli nejlepší přátelé,ale opravdu jen přátelé,nic víc,a nic míň.Milovala jsem Luka a on mě.Já,Joe a Luke jsme byli nerozdělitelná trojka,vše co se dalo jsme dělali spolu.Z Joa se pomalu ale jistě začala stávat větší a větší celebrita.Ale naspychl,spíše naopak,držel se stranou a o své slávě moc nemluvil.Jenže,každá pohádka jednou končí,a jeden den nám všem změnil život od základů.
**
,,Slečna Greyová?",uslyšela jsem ve sluchátku hlas,který jsem chtěla slyšet co nejméně.,,A-ano doktore?Je vše v pořádku?",Lukas po mě hodil pohled,jako že do toho se míchat nebude.Vlastně jsem mu za to byla vděčná,byl to můj otec,moje rodina,a Luke mého otce neměl nikdy rád.,,Je nám líto slečno,ale váš otec dnes ráno umřel",řekl to tak klidně,vyrovnaně.Nejspíš i na mě to tak mělo působit,no stal se pravý opak,sesunula jsem se na zem a propukla v pláč,byl mi ukradený Luke,doktor,byl mi ukradený každý člověk na světě kromě mého otce.Už tu není,není tu ten co pro mě znamenal celý svět,to on mě doprovázel celým mím životem.To on pro mě chtěl to nejlepší,dovedl mě k hudbě,k tanci.Říkával,že co chci,toho vždy dosáhnu,protože já dosáhnu až ke hvězdám.Byla jsem jeho malá holčička a těmhle slovům věřila.Ovšem pravdivé nebyli,kdybych dokázala cokoliv,můj táta by teď nebyl mrtvý.Vztekle jsem pěstma bušila do asfaltu,kůže se mi prodřela a na mích rukách začala prosakovat krev.Zoufale jsem se snažila najít důvod proč,proč zrovna on,ten nejdůležitější člověk pro mě.
--flashback--
,,Zlatíčko,jdeš si taky zahrát?",zavolal otec na svou sedmiletou dceru.V jeho hlase byla starost,pochopení a láska.,,Tatííí,ale já to neumim",zakroutila malá,blond holčička hlavou a odběhla si zpět hrát.,,Tak pojď,neučím tě to",nenechal se její otec odbít.Na pískoviště sebou donesl starší španělku,z které,když se dotkl jejich strun se linul nádherná zvuk.Pro tu malou to byl zvuk,který slýchávala každý večer před spaním,znamenal pro ní něco,co si člověk ani nedokázal představit.Znamenalo to pro ní nejkrásnější usínání při zpěvu jejího tatínka,ten zvuk byl pro ní něco magického,co si ve svých letech ještě nedokázala vysvětlit.,,Tak dobře",radostě přikývla a sedla si tatínkovi na klín.
On pro ní byl ten nejlepší učitel,měl s ní trpělivost,nezlobil se,když něco pokazila.
Postupem času se z ní stávala krásná,milá a inteligentní dívka,ale vášeň pro hudbu jí nikdy neupustila,stejně jako jejího otce.Jak potom muselo bejt zničující,dozvědět se takovou zprávu?Zprávu,po které víte,že už nikdy nebudete stejní,nikdy se nazasmějete tak upřímně jako dříve,a možná,už nikdy neuslyšíte ten uklidňující zpěv vycházející z hrdla vaší nejmilovanější osoby.Slovo jako je rakovina nenávidí každý z nás,nenávidíte jen pomyšlení že by jste jí měli mít vy.Ale ona si přála aby tuhle zhoubnou nemoc měla ona,aby trpěla místo něj,aby ho ušetřila té bolesti při chemoterapiích,o kterých víte,že stejně nepomáhají.Den ode dne na tom byla hůř,pomalu poznávala jaké to je,dotýkat se úplného dna,jaké to je,kreslit si žiletkou na zápěstí tvary,které už nikdy nezmizí.
Celé noci strávila nad hledání odpovědi na otázku proč.Proč se tohle všechno muselo stát,co uděl tak špatného že se tohle muselo stát zrovna jemu?
--konec flashbacku--
,,Co se stalo?",zvednul mě Luke na nohy.,,On-on umřel!",vykřiknu,nohy se mi znovu podlomí a já znovu padám na zem.,,A proto tady děláš takový scény?",uchechtl se a zakroutil hlavou.Nemám sílu na něj křičet,nemám sílu se zvednout,dělá mi velké potíže dýchání a srdce mi vynechává.Jaké by to asi bylo kdybych teď mohla být s ním?On by mě ochranitelsky sevřel v náručí a šeptal utěšující slova.Ale stane se tohle někdy?Nikdy...
Vším si musím projít sama,jako do teď.Němě jsem se zvedla,podívala mu do tváře.Přes všechny ty slzy to šlo špatně,ale já to zvládla,i přes to všechno jsem odešla se vztyčenou hlavou.
,,Otevři mi prosím",Vzlykla jsem do telefonu když už se mi slzy nekontrovaně kutálely po tváři.,,Jistě",hlesne Joe zmateně do telefonu.Je jediný koho jsem měla chuť vidět...
Drtil mě v náručí a potichu utišoval.Do teď jsem si myslela,že slovo přítel je jenom fráze,ale začínám poznávat jeho pravý význam.Pobrukoval mi neznámou melodii a u toho houpal do rytmu.Malinko se ke mně naklonil.,,Co to-",přiložil mi prst na rty.,,Shh,nic neříkej",vpil se do mých rtů.,,Joe",odtrhla jsem se od něj a ruka mi samovolně cukla k jeho tváři.On jí ale reflexně chytl.Znovu přitiskl svoje rty k těm mým,tentokrát ale vášnivěji.Ještě více jsem si ho přitáhla za týl.Při tom polibku jsem zapomínala na všechny problémy a myslela jen na vášeň.Pomalu mě položil na jeho postel a zbavoval všech svršků.
Ležela jsem pod ním úplně nahá,s růží ve tváři,tolik jsem se před ním styděla.Já před ním ležela úplně nahá,kdežto on úplně oblečený.Rentgenoval mě pohledem.,,Joe-",slíkl ze sebe všechno oblečení a dolehl na mě.,,Nemůžeme",snažila jsem se protestovat mezi polibky,Luka přeci miluju...Joe mi ale nevěnoval pozornost.Polibky obdarovával moje nejcitlivější místo a dlaní třel můj bok.Konečně jsem poznávala,tu dosud nepoznanou slast.Jazykem se do mě dobýval.Rukama jsem drtila cípy prostěradel a nahlas vzdychala jeho jméno.,,Joe!",vykřikla jsem nahlas,jak nejvíc to šlo.Kroužila jsem pánví,stejně jako on kroužil jazykem.V tom nejlepším ale přestal.Udýchaně se ke mně nahl a líbal moje prsa.Dostal se až ke rtům a jazykem si probojoval cestu.Naše těla i jazyky se vášnivě proplétaly.Pokrčila jsem nohy a on do mě poprvé přirazil.Tupá bolest se mi rozlila v podbřišku.,,Jestli chceš,nůžu přestat",líbl mě na nos.,,Pokračuj",křečovitě jsem se usmála.Beze slova se ve mně začal pohybovat.Naše spocená těla se o sebe třela a ticho v místnosti přerušovaly jen naše vzdychy.,,P-přidej!",nadzvedla jsem pánev,aby se přirazy prohloubily.Podle jeho usyknutí jsem poznala,že ani jeho to nenechávalo chladným.Podle mojí prosby zrychlil na maximum.,,U-už!",vykřikl snad nejvíc nahlas za celou dobu.Pak se mi po těle rozlilo horko.V každém koutu těla jsem cítila jemné mravenčení.Cítila jsem,jak mi po stehnech stéká něco teplého.Moc dobře jsem věděla co.Joe si lehl vedle mě a vydýchával se z předešlého orgasmu.,,Na tohle by jsme měly zapomenout",promluvil po delší době.,,Souhlasím",přikývla jsem.Tolik mě bolel fakt,že jsem podvedla někoho,koho miluju.Navíc s jeho nejlepším kamarádem.Mohla jsem i za Joův porušený slib.Bylo toho tolik.Zvedla jsem se a začala se oblíkat.Joe nic nenamítal,naopak.Věnovala jsem mu poslední pohled a pak zmizela ve dveřích.
Venku pršelo,docela zvláštní na slunné L.A.Došla jsem domu úplně zmoklá.Odemkla jsem si a vešla do domu.V obývacím pokoji seděla máma.Oči měla opuchlý od pláče a hleděla někam do prázdna.Nechala jsem jí tak a po schodech vyběhla do svého pokoje.Do batohu jsem začala házet jen ty nejnutnější věci.Musím odtud vypadnout,alespoň na chvíli.Potřebuju si všechno srovnat v hlavě a na nic nemyslet.když jsem se otočila,abych tam dala ještě nějaký věci,do někoho jsem narazila.,,Lu-luku?",sklopila jsem pohled.,,Přišel jsem se omluvit",vychrlil na mě.Zněl zoufale,asi ho to opravdu mrzelo.Už jenom proto,že jsem ho podvedla jsem se mu vrhla okolo krku a odpustila mu.,,Mohla bych prosím zůstat přes noc u tebe?",zeptala jsem se zoufale.Uvnitř mě zžíral fakt,že se mu nemůžu podívat do očí bez toho,abych necítila vinu."Jistě že můžeš, omlouvám se, že jsem tak vyjel. Vím jak těžké to pro tebe asi musí být."řekl smutně a objal mě kolem ramen.,,Pro dnešek tohle téma uzavřeme",řekl jsem rozhodně a i s báglem šla k jeho autu.Jeho byt není velký, ale zatp útulný, ráda v něm bývám. Cestou autem jsem pořád přemýšlela nad tím, co se stalo. Vůbec netuším, jak se k Joeovi teď chovat. Prostě normálně,domluvily jsme se,že to byla chyba a že jsme dál přátelé.Přesně tak se k němu budu chovat,jako ke kamarádovy.ALe stojím si zatím, že už to nebude jako dřív. Už nikdy. Tašku jsem si položila do jeho malé kuchyniky a svlékla jsem si bundu, který byla už značně promoklá.,,Prosvítá ti to",zezadu mě objal Luke.Asi narážel na bílé tílko."To bude tím, že je mokre."uchichtla jsem se a na okamžik jsem se rozhodla zapomenout na všechno. Pochopil,když jsem ho začala strkat směrem k ložnici.Nebránil se mi,naopak musím říct,že on je někdy pěkně nadržený prase,takže je mi za to vděčný.Vlastně je to poprvé co to chci sama, většinou je to jeho nápad.

vaaau, tak to je aky akcny zaciatok poviedky
zomrie jej otec, vyspi sa s Joeom, odpusti Lukeovi...ty koki, uz sa tesim na dalsiu cast 