
"Chtěla bych, ale nemám žádnou ochranu.."kousla jsem se do rtu.,,Budu opatrný."
"Tak fajn.."zasmála jsem se pro odlehčení vážné chvilky, objala ho kolem krku a zase políbila. Tentokrá tam šel poznat ten vášnivý podtón. Cítila jsem,jak mi pokrčil nohy v koleni a pomalu do mě pronikal.Užíval si ten pocit a já vlastně taky.Je to už tak dlouho...Na každém přírazu si dal záležet.Byl tak táhlý,hluboký a zároveň tvrdý,že jsem myslela,že vybuchnu už na úplném začátku.Ale onen sladký a nejskvělejší moment přišel. Né hned, ale čím později, tím lépe.Předtím jsem byla mokrá od vody,teď od potu.On taky jak slíbil,vyvrcholil mimo,ale já moc dobře vím,že tohle je kravina,že pár 'kapek lásky' unikne už při samotném aktu,nejen při vyvrcholení.Milování při měsíčku bylo nádherné. Krásné a něžné. Přece jenom to tady nebude tak zlé, po jeho boku.I když se to nezdálo,dost mě to zmohlo a víčka už se mi zavírala.,,Pojď alespoň po střechu." Skoro po slepu jsem šla do té naší chatrče,co postavil.Zalehla jsem nahá do deky a po pár minutách jsem usla.
Ráno bylo najednou nádherné,mnohem lépe se mi vstávalo a na den s ním jsem se těšila."Dobré ráno krásko.."zašeptal mi do ucha. Teď si připadám jak v nějaké telenovele.Rty se mi samovolně roztáhly do úsměvu.,,Dobré?Vynikající."
Pousmál se a políbil mě. Nejdříve na ouško a poté i na rty.Společně jsme posnídali a pak jsme si šli zase zaplavat. Další dny, nebo týdny jsem nepočítala.Možná jsem zamilovaná a vidím vše až příliš růžově,ale s ním to ani jinak nešlo.Pořád mi opakoval,jak jsem úžasná a krásná.
--O další dva měsíce později--
"Je ti dobře?"držel mi starostlivě vlasy, když jsem zvracela.,,To asi ta mořská voda." Řekla jsem přiškrceně."Ale z toho jsi zvracela už dávno.."kleknul si za mě a pohladil mě po obličeji. Zezadu jsem se zády opřela o jeho hruník.,,Možná mi prostě něco neudělalo dobře." Pokrčila jsem ramenama,ale moje opožděná menstruace,ranní nevolnosti a všechno dovršené tím,že se nevejdu do kraťas,mluví jasně.."To v posledí době nějak často.."hladi mě studeno houbičkou po tváři. Není blbý, dojde mu to.,,Jo.." Řekla jsem pouze.Nechci mu to říkat,jako hotovou věc.Chci,aby nejdřív něco tušil,aby se na to podvědomě připravoval.."Myslíš, že jsi těhotná?"zepta se po chvíli ticha a něžně mě stiskl v náručí.,,Já to vím." Chvíli jsem pochybovala,jestli to vůbec bylo slyšet,nebo jsem to řekla tak potichu..Další chvíle mlčení. "Už nebudem sami.."pousmál se.Asi ani on nevěděl,jestli se má radovat,nebo být naštvaný,či smutný.,,Jestli ho donosím.." Moc dobře si uvědomuji všechny problémy,které přijdou spolu s dítětem.."Budeme opatrní, jde i o tvé zdraví a třeba...třeba do té doby něco připluje..."kouknul k moři.Pousmála jsem se.S dítětem ve mě totiž rostla i naděje,že se nám jednou povede odsut dostat.Chci pro svoje miminko jen to nejlepší a i když je tenhle ostrov nádherný,tak mu to dát nemůže..
Nejdřív to na mě vidět nešlo, ale za chvíli jsem na pláži sbírala mušličky s větším bříškem. Bylo to roztomilé, tedy aspoň podle Joea. Vím skoro jistě, že se při těhotenství milovat smíme, ale ani jeden jsme to neriskovali. Jsem nemotorná už tak, ještě bych mu něco udělala. "A koukej, tohle bude pro něj…" oddělal mi Joe ruky z očí a já uviděla malinkou postýlku. Tak tohle, tady celou dobu tajně kutil .,,Ta je nádherná…" Pořád jsem musela chodit okolo ní. Nemohla jsem si pořád zvyknout na fakt,že tu už nebudeme sami,že tu bude slyšet dětský pláč a časem i dětský smích.
,,Joe prosím nekřič na mě." Opřela jsem se o kmen palmy a stírala si slzy,které mi díky přecitlivělosti v těhotenství začaly téct. Jako ke každému vztahu ,tak i k tomu našemu patří hádky, ale já vím, že našemu miminku by v tuhle chvíli mohla ublížit každá prkotina. I výměna názorů, která mezi námi teď probíhala, už ani nevím z jakého důvodu. Sedla jsem si do písku. To mluvení mě docela vysílilo a dokonce jsem byla i zpocená .,,Promiň mi to…" Klekl si ke mně hned a jednu ruku mi položil na viditelné bříško. "Dělá mi to zle..." zašeptala jsem a začala zhluboka dýchat, když jsem ucítila kop. Vykulil oči asi tak jako já, taky to cítil. ,,Ono mě koplo!" Řekl nadšeně a znovu tam položil ruku,jestli něco neucítí.Já jsem se musela smát spolu s ním, protože tohle byl důkaz, že to malé ve mně žije. Ucítila jsem ještě trochu jemnější kopy, ale nebolelo to, bylo to sotva zaznamenatelné, ale cítili jsme to oba. Šťastně mě objímal, jako by se stal ten nevětší zázrak. Oba jsme za tu dobu tak strašně dospěli,když jsme se museli starat o všechno sami,že miminko je to nejmenší a my jsme na něj rozhodně připravení. Čeho se bojím nejvíce je porod a to ne, že bych měla strach jako takový, ale o to, jak to uděláme. Není tu žádný doktor a případně máme jen základy první lidské pomoci, nějaký obvaz, ale žádnou dezinfekci. V takovéhle situaci jsem nevyloučila ani to,že by se jak mě,tak miminku mohlo něco stát.Už měsíce předem jsme se připravovali,různé čisté hadry,do kterých ho zabalíme...Taky jsme si několikrát přeříkali,jak by to asi mělo vypadat.Až porodím,Joe ho rychle omyje v pitné vodě a zabalí do deky.V nouzovém případě,když by třeba nedýchalo,tak si pořád opakoval,co by musel dělat..Já byla nervózní za oba dva a taky v tom bylo trochu toho, že je to poprvé.Myslím, že každá maminka má srach. Ale jak jsem říkala,strach jako takový,strach z bolesti je ten nejmenší.Hlavně musí přežít porod a být zdravé,to je to,co si přeji nejvíc.

iiiha tak suhlasila
a co z toho nakoniec vzniklo- babatko
super tesim sa s nimi, len som zvedava ako bude prebiehat porod...