
Mockrát děkujeme za komentáře :) Jen kapka krve bude možná zítra, ale jedině když přibydou nějaké komenty :D Jo máte mě tady, Andy zase buzeruje za komenty :P
P.S: Pro Melody: Psala jsem ti na e-mail :)
--O dva týdny později--
Seděla jsem u čisté vody a prohrabávala jsem se pískem. Snažila jsem se nakreslit něco do písku, ale kdykoliv přišla větší vlna, tak se to zase smylo. ,,Joe, už něco máš?" Zavolala jsem na něj. Byl po pas ponořený ve vodě a 'chytal' ryby. "Ony utíkaj..."zavolal a já se zasmála.
Dva týdny tady....nikdo nepřijel, nikde ani noha. Ostrov jsme prozkoumali skrz na skrz. Krom pár zvířat, tedy ptáků tu nebylo nic. ,,Kašli na to, tak si dneska dáme zase kokos." Doplavala jsem za ním."Ale já už mám chuť na nějaké maso…" řekl smutně. ,,Tak víš co? Zkus je ubít kamenem." Zasmála jsem se. "Laurino..."škaredě na mě kouknul a já do něj šťouchla. ,,Neříkej mi tak." Vyplázla jsem na něj jazyk.,,Josephe."
Začal se po mě sápat, tak jsem hned se smíchem plavala pryč.,,Hej,to se dělá?" Řekl hraně naštvaně, ale stačilo mu pár temp a byl u mě. Tohle byla naše oblíbená činnost.
Moře, bylo tu tak čisté a my se pořád nudili. Několik zavazadel jsme prohledali a našli pár užitečných věcí. Já jen pořád čekám na nějakou loď, která nás odsud dostane. Každé ráno ji vyhlížím a každý večer koukám na obzor. Je to teď úplně něco jiného, když nemám spoj se světem. Když se stala taková havárie, nedokázala jsem si představit, co to pro ty oběti muselo být, ale teď to chápu a prožívám.
,,Lau, jdeme dodělat tu střechu? Děláme na tom druhý týden. Chybí už jen kousek a máme chatrč pro dva." Zasmál se. Přikývla jsem a v mokrém oblečení vylezla z vody. Nemá cenu se někde převlíkat, stejně to uschne a oblečení jsem nenašla tolik na to, abych si jej pokaždé měnila. Společně jsme dostavili takový malý přístřešek.Nic extra,ale je to pevné,spát se tam dá a teplo je stejně i přes noc.Že by tady zapršelo nějak moc, to jsme tady taky ještě nezažili a doufám,že nás odsud vezmou dřív, než tudy projde nějaká tropická bouře.
Jako každý den jsem si sedla na břeh a pozorovala... Nic jiného skoro ani nedělám.Joe tam něco dodělal a přišel si sednout vedle mě. Několik minut jsme tiše koukali na obzor.,,Jestli chceš,jdi si lehnout,já budu koukat,jestli nikdo nejede." Nabídl a tak jsem se zvedla.,,Pojď taky,kdyby nás hledali,tak si nás všimnou."
Pokrčil ramemenama a zvedl se. Lehla jsem si na houpací síť spatlanou všemi možnými věcmi a koukala do stropu. "Už by nás mohli najít.."řekla jsem neslyšně. ,,Určitě už nás hledají." Sedl si ke mě,ale nekvalitně vyrobená síť to nevydržela.. Začal se smát, ale já jen zvedla jeden koutek. "Copak?"kouknul na mě. "Už se mi stýská, proč to tak dlouho trvá?"zeptala jsem se smutně.,,Letadlo mohlo spadnout kamkoliv,je jasné,že to nebude hned.."
"Jsou to už dva týdny! Jak douho ještě? Nemůžem tu žít věčně..."
--O tři měsíce později--
,,Dneska ryby nebudou." Informoval mě a začal opravovat přístřešek zničený bouří.Nic jsem neřekla. Už nemám co říkat, jsme tu věčnost. Mám pocit, že nás ani nikdo nehledá.
Bez řečí jsem vstala a začal mu pomáhat. Za tu dobu v tom získal praxi. A nejen v tom, ale celkově jsme si zvykli udělat si vše sami,jinak to ani nejde.Zvykla jsem si chodit tu bosa,protože kůže na chodidlech mi ztvrdla a překvapivě jsem se ani moc nepotila,takže jsem mohla mít jedno tílko s kraťasama třeba dva týdny.Stejně jako vlasy,už hodně dorostlé jsem pořád nosila v drdolu.Joe měl trochu problém s holením, ze začátku, ale pak našel nějaké zavazadlo, kde takové věci byly.Jsme tu už tři měsíce a dva týdny,počítám to na dny,ale stejně brzy ztratím pojem i o tomhle..
Uschlou deku jsem položila pod přístřešek a sedla si na ni.,,Na,dáš si?" Podal mi nějaké ovoce.Zartěla jsem hlavou a on si sednul vedle mě. "Už to nepotrvá dlouho.."řekl po chvíli hlubokého ticha, co šly slyšet jen nárazy vln o útes nedaleko.,,Jo jasně." Zasmála jsem se ironicky."Hele já chápu že to není jednouchý, ale ber to zatím jako dovolenou. Klid, až se vrátíme, čeká nás studený Londýn, kde prší, práce a povinnoti.."
,,A taky rodina,přátelé.." Začla jsem jmenovat.Přikývla jsem a raději nic nenamítala.Nechci se hádat,nemám to za potřebí.Jako každé ráno sme ši najít něco k jídlu.Dali jsme si nějaké ovoce,jako pokaždé.Ale nevadí,naše tělo už si na to zvyklo.. První měsíc jsem byla oslabená a několirát jsem i zvracela. Voda tady byla sice čistá, ale nepřevařená, nic..Taky jsem měla dost problémy,když jsem jako každá žena dostala jednou za měsíc menstruaci..A kde vzít vložku nebo tampón hm? všechno to bylo mokrý, aspoň ty věci, které jsme našli a tak jsem čtyři dny v měsíci seděla a bála se zvednout, aby po mě nezůstal flek. Naštěstí už si dokážu propočítat, kdy mě to přibližně chytne, takže za tu dobu skoro nevylézám. A on je díky bohu tak chápavý, že mně radši nechává na pokoji.
Bohužel, teď mě to chytlo v období deště, takže jsem tam zavření oba.Zrovna teď,když je mi tak zle a svíjím se v křečích.Nešlo by ani tak o to teplo, ale o to, že jsem cítila jak hořím. Prášků jsme moc nenašli a bohužel, žádné na tyhle bolesti. Cítila jsem jak mi pramínky potu stékají po tvářích i po zádech. On šel něco zařídit, ale už jsem slyšela že přicházel. Sedl si vedle mě a položil mi ruku na čelo.,,Celá hoříš."

pěkný dalšíí