A tak to vidíte..
Andy se nad tímhle blogem slitovala a opět to tu rozjela.Já teď tak trochu kolísám nad propastí-obrazně řečeno.Tak strašně ráda bych se sem vrátila,na plno,se vším všudy,včetně mé nové rozepsané fan fiction,ale jsou prostě okolnosti,kvůli kterým to nejde.Věřte,nebo nevěřte,ale už tolikrát jsem se chtěla vrátit.Pokud tu byl někdy jen jeden,či dva návštěvníci za den,věřte,že jsem to byla já.Občas jsem si prostě pročítala staré články,nebo staré fan fiction.
Aby taky ne,na tomhle blogu jsem nechala polovinu sebe,vybíjela jsem se,když jsem měla špatnou náladu a některé ty články podle toho vypadají.
Neustále jsem byla rozmrzelá,že je málo komentářů,ale zároveň si teď,až zpětně,uvědomuju,že ty komentáře byly od lidí,kteří jsem chodili denně a měli to tu rádi.A to mi strašně chybí.
Budu se těžko smiřovat s tím,že tenhle blog už není i můj,ale nějak to překousnu a budu prostě Andy přát,ať jí to tu jde dobře :).A věřte,že kdybych to mohla vrátit,tak tenhle blog nikdy neopustím :).