
Valentýn, svátek zamilovaných, užijte si ho i vy a tady je jedna Valentýnská pro vas! :)
(P.S: Jdu koukat na Chichuachua z Beverly Hills :D)
Připravovala jsem se na rande s Joem.Neviděli jsme se tři dny a já už šílím,jako by to byl měsíc.Představuju si,že mě vezme do nějaké restaurace,na večeři při svíčkách.Podle toho jsem se taky oblékla.Ale pro jistotu, tmavými šaty a jednoduchými botami nic nezkazím, taklže i kdyby mě nevzal do restauračky, nebude to nějak nápadné. Přesně v sedm zazvonil zvonek.,,Ahoj." Usmála jsem se na něj a jako vždy ho políbila na rty.Jsme spolu už takovou dobu.Dnes je naše půlroční výročí. Taky mě pozdravil a moc hezky se usmál. Když člověka milujete, nic kromě lásky nevidíte.,,Můžeme?" Chytil mě okolo pasu a dovedl až k jeho autu.Galantně mi otevřel dveře.Kývla jsem a nasedla. Cestou jsme si vyprávěli co všechno se dělo. Různé novinky a tak podobně.,,Dneska je vyjímečný den." Nahodil.Uculila jsem se,vzpomněl si!
,,Dnes přijede moje dlouholetá kamarádka,Tracy,určitě si budete rozumnět." Úsměv se mi vytratil stejně rychle,jako moje předtím do hladka vyžehlené vlasy.Teď už to zase byly velké vlny a nedalo se s tím nic dělat. "T-to je fajn, těším se až ji poznám."kousla jsem se do rtu a koukla se ven z okna, kde se už stmívalo.Je listopad,ale i přes to je tu krásné teplo,které mi dovolilo vzít si přes šaty jen lehké bolerko.Místo před restaurací jsme zastavili před nějakou světélkovou budovou.,,Kam to jdeme?" Zeptala jsem se a vystoupila dřív,než oběhl auto."Menší bar...je moc fajn."chytl mě za ruku a vyrazil ke dveřím.Lidí tam bylo plno a mi zamířili k té největší skupině. Několik z nich jsem poznala, většinu Joeových kámošů už znám, když jsme spolu tak dlouho, stejně jako on zná ty mé.
,,Rachel,tohle je Tracy." Dovedl mě za vyšší blondýnou,usazenou přesně ve středu toho dění. Líbezně se usmála a poled stočila ke mně. "Těší mě."usmála jsem se a stiskla nabízenou ruku.,,Je fajn,žes ji s sebou přivedl.Alespoň mi má kdo donést pití." Joe se zasmál spolu s ní a podal mi její skleničku,abych jí došla pro další."Já ale nejsem ničí osobní asistentka."usmála jsem se a sklenice mu vrazila zpátky do ruky.,,Ne?A od čeho tu teda jsi?" Odfrkla si a změřila si mě zkoupavým pohledem."No, sama vlastně nevím, spíš jsem myslela, že si někde dáme jídlo, ale klidně si zajdu naproti do fastfoodu a i s ním si sednu na autobus."pokrčila jsem ramenama. Vnucovat se nebudu.,,To bude asi nejlepší." Usmála se.Ráda bych řekla,že měla rudou rtěnku až na zubech a kouřové stíny se jí roztékaly,ale ona byla dokonale nalíčená,i dokonale oblečená.Jak jsem oproti ní asi vypadala?Jako nula. Joe na to nic neřekl. Byl ticho jak pěna. "Jasně."kousla jsem se do rtu a vzdychla si. "Nejspíš půl roku ztrácím čas pro nic, asi se zabavíte. Těšilo mě."bez mrknutí oka jsem se otočila.,,Ne počkej,dělala jsem si srandu." Zarazila mě."V pohodě, zajdu si naproti a pojedu domů, na tenhle typ zábavy stejně nejsem a Joe to ví."zdůraznila jsem jeho jméno.Pokrčila rameny.,,Doprovodím tě." Mile se usmála a vzala si do ruky něčí sklenku s vínem. Kývla jsem na lidi, které znám, ti mi odkývali. Na Joea jsem ani nekoukla a šla ke dveřím.,,Jsi normální?" Vyjekla najednou Tracy.Nechápavě jsem se na ní otočíla.Jsem si jistá,že to bylo na mě.Překvapeně jsem na ni koukala. Proč se polívá vínem?Všichni,co předtím seděli u stolu se teď zvedli a došli k nám."Polilas mě, protože mám hezčí šaty?"vyjekla a mi oči div nespadly až na zem spolu s bradou.
,,A-ale já.." Koktala jsem.Všichni civěli na prázdný kelímek u mých nohou. "Toho kelímku jsem se nedotkla."zavrtěla jsem hlavou. Není mi 14, abych dělala takový scény.,,Prosimtě,aspoň nelži." Osopil se na mě Joe.,,Jsi jak malá.Přijde ti normální vylívat někomu na šaty červené víno?" Sám jí narudlý flek ve výstřihu otíral kapesníčkem a brblal si u toho,jak je mu to líto a jak se za mě strašně stydí. "Ne, to ne, já totiž na nikoho žádný víno nevylila."řekla jsem absurdně. "Nemám důvod, proč to dělat."zavrtěla jsem hlavou.,,Máš plochej hrudník a ještě jsi ulhaná." Řekla a všichni kolem ní se začali smát. "Jsi fakt vtipná, kdybych tě chtěla polít, vyliju ti to na hlavu."odsekla jsem a otočila se k odchodu.,,Jelikož jsem opravdu milá,tak ti odpouštím.Chudinkám by se mělo odpouštět." Zakřičela za mnou.
Z jedné nohy jsem si sundala botu a hodila jí to přímo do ksichut...
Ne,takhle bohužel ne.I když jsem na to měla chuť,jen jsem odkráčela.Když jsem vyšla před bar, všude byla tma. Nikde ani noha, jen svítilo jedno pouliční světlo. Super, už je skoro noc, nevím kde se, jak se dostanu domů, vím ale jedno...zpět už se nevrátím. Vydala jsem se teda směrem, kterým jsme přijeli.
Z jedné nohy jsem si sundala botu a hodila jí to přímo do ksichut...
Ne,takhle bohužel ne.I když jsem na to měla chuť,jen jsem odkráčela.Když jsem vyšla před bar, všude byla tma. Nikde ani noha, jen svítilo jedno pouliční světlo. Super, už je skoro noc, nevím kde se, jak se dostanu domů, vím ale jedno...zpět už se nevrátím. Vydala jsem se teda směrem, kterým jsme přijeli.
Myslím tedy,že to byl on,zdálo se.Poznávala jsem pár nočních klubů,okolo kterých jsme projeli. Došla jsme k zastávce a už qani nedoufala, že by a mnou mohl přijt. Jenže autobus žádný nejel, tak jsem šla pěšky dál. Sundala jsem si i boty, protože mě bolely nohy a domů jsem došla až kolem půlnoci, bylo to přes půl města.Lucy,moje spolubydlící už dávno spala a jediný kdo mě přivítal,byla Chess,moje fenka. Smyla jsem ze sebe pracné večerní líčení, které bylo zbytečné a lehla si do postele. "Tak to vidíš, Chessie, nejen že si nevzpoměl, ale ještě k tomu mě vzal do baru, který nemám ráda, za holkou, která nemá ráda mě..."povzdychla jsem se a hladila ji po hlavě.Souhlasně zakňučela,jako by chápala moje pocity a hlavu mi položila na břicho,abych jí mohla drbat. Usla jsme ještě později a tiše si na to stěžovala. Komu jinému to říct? Díky bohu, že ráno nemusím brzo vstávat, je pátek.Ani se nedivím,že jsem vstala v jednu s nateklýma očima. Malo spánku, oči rudé, ale budiž. Pojedla jsem svoje cereálie s mlékem a v županu seděla u telky, když někdo zazvonil.Odložila jsem horký hrnek s čajem a došourala se ke dvěřím. "Ahoj."jasně, joe a teď se přišel omlouvat?Ať se de bodnout.,,Čus,věci jsem ti už dala do velké krabice.Pojď si pro ně."
Nic neřekl a šel za mnou. "Dělám si srandu, jak bych to asi mohla stihnout sbalit, když jsem domů došla až pěšky v jednu ráno že?"protočila jsem ironicky očima.,,Včera ses chovala jak husa."Řekl jenom. "Já neměla sebemenší důvod jí polívat, toho vína jsem se nedotkla.."prudce jsem se otočila.Přišel mě urážet jo?,,Nechej těch scén,ona se na tebe už nezlobí."
"Ale já na ni jo....co to jako má bejt? Včera jsem se těšila, že si užijeme společný večer, protože je to přesně půl rok, co jsme spolu, ale ty mě místo toho vezmeš do zakouřeného baru za tvou kámoškou, která se polívá vínem a svádí to na mě..."řekla jsem naštvaně.,,Včera to byl půlrok jo?" Uchechtl se,ale pak jako by si to v duchu spočítal a zarazil se.Jenom sem zavrtěla hlavou. "Tohle mě ani nemrzí tolik, jako spíš to, že mi vůbec nevěříš."
,,Rachel,mělas ten kelímek u nohou."
"A to znamená, že sem jí to chrstla do výstřihu?"
,,Tak víš co?" Sundala jsem si prsten od něj.Byl to něco jako předzásnubní prsten.Mrskla jsem mu ho přesně pod nohy.,,Teď jsi zase na vině ty."
"Tohle přece není nutný."protočil očima. "ALe jo je, já mám svou čest a nebudu se přiznávat k něčemu co jsem opravdu neudělala. Nemám důvod lhát tobě nebo jí, nemám důvod dělat scény, ale mám důvod být zklamaná, protože ty jsi ani na okamžik nepomyslel, že jsem to na ni opravdu nevylila.."
,,Zlato,je to moje nejlepší kamarádka.Známe se od dětství." Přešel na city."Fajn já nemám za potřebí se doprošovat nebo se omlouvat, prostě jsem to neudělala a mysli si co chceš..."
,,Proč jsi tak strašně tvrdohlavá?" Bouchl naštvaně do stolu.,,Přece náš vztah neukončíme kvůli takové...prkotině."
"Já nic končit nechci, jen říkám, že se nemám k čemu přiznávat. Mám se jako omluvit?Včera jsem šla přes půlku města pěšky, v noci a sama, ty víš co se mi stalo před rokem a stejně si mě nechal jít..."vzpoměla jsem si, jak mě tehdy v jedné čtvrti přepadli. Proto jsem se dost bála i teď. ,,Nemusela jsi chodit." Pokrčil ledabile rameny. "Víš, mohl by jsi se někdy zkusit vžít do kůže ostatních, moment, nemohl, protože ty si vlastně myslíš, že jsem na ni to víno vylila."řekla jsme ironicky.,,Zlato,zapomeneme na tuhle událost,kašleme na to." Objal mě.Zatla jsem zuby.Kdybych ho tak šíleně nemilovala..On to ví,ví že je můj život,i když jsme si v životě miluju tě neřekli. "Fajn."povzdychla jsem si. Zůstal teda na pozdní snídani, už skoro oběd, který jsem dělala.,,Napadlo mě,co už konečně utvrdit náš vztah?" Namotával špagety na vidličku,i když ví,že to neumí,nikdy to neuměl. "Utvrdit vztah jo?Co si pod tím představuješ?"zamumlala jsem a nabrala si taky špagety.,,Jsme spolu už půl roku a skoro jsme na sebe ani nesáhli.Normální páry toho mají za sebou už tolik.." Poklepával prsty o stůl."Nesáhli jo?"zašklebila jsem se a on kývnul. "A co si pod tím jako představuješ?Vášnivou a hříšnou noc?"kousla jsem se s menším smíchem do rtu a vzala si hrnek.,,Joe,tobě nikdy nevadilo,že máme minimální osobní kontakt.Nikdy jsi nespěchal.Tak co se změnilo?" Usrkla jsem si čaje."Vlastně ani nic moc, nechci spěchat, ale ty to tak chceš pořád?Chci říct, nikdy jsi na to ani nepomyslela?"
,,Víš,že na to nemyslím.Není na to čas,chodím na vysokou a tys to po mě taky nikdy nevyžadoval." Řekla jsem jednoduše. "Tak si udělejme výlet. Až nebudeš mít moc věcí do školy. S pár přátely, pojedem k domku u jezera. Bude to fajn."usmál se.
A nakonec ano, za týden jsem seděla s báglama v autě.,,Proč musím sedět tady,mezi těma taškama a ne vedle tebe?" Odhodila jsem jeden batoh,který mi spadl na hlavu. "Někdo přistoupí."usmál se a už jsme zastavovali. Brada mi spadla až na zem. "Padnete si do noty, uvidíš,"řekl povzbudivě, když viděl můj výraz.Za normálních okolností bych na něj asi začala křičet ať zastaví,abych mohla vystoupit,ale nechci ze sebe dělat hysterku. Takže jsem ji bez dalších slov pozdravila, ignorovala její škleb a Joeův spokojený úsměv,dokud jsme tam nedojeli.A že to byla věčnost.,,Mi máme pokoj nahoře." Zvedla jsem hlavu s domněním,že mluví na mě.,,Vy?" Koukla jsem na usmívajícího se Joa.,,Promiň zlato,ale Tracy má strach ze tmy."
"Oh, jasně."tu kyselost v hlase jsem prostě skrýt nedokázala. Vzala jsem svůj kufr a vytáhla ho po shcodech na horu. Pak mi ale sama Tracey s úsměvem oznámila, že všechno je plné, že budu spát dole v nějakém menším pokojíčku.Hrdě jsem přikývla a zase svůj kufr odtáhla dolu. "Vidíš tu snad někde postel?"zeptala jsem se nechápavě když otevřela dveře do místnosti asi tak metrk krát dva metry.,,Matrace jsou ve sklepě." Uculila se. "Mám spát tady?To už opravdu není nic volného?"podívala jsem se na ni. Jen zavrtěla hlavou.,,Zvykej si,až tě Joe nechá-a že to dlouho trvat nebude,budeš absolutní nula."
"Pořád budu výš než ty, ty už jsi v mínus nekonečnu."zavrčela jsem a zavřela ty dveře.Doufám,že alespoň tu blbou wifinu tu chytím,když tu strávím celý pobyt.kufr jsme hodila do koutu a sedla si na zem. Nic jiného tam totiž nebylo. Prostě místnost bez věcí. Zapla jsem laptop ale signál žádný. Naštvaně jsem ho teda schovala a tiše seděla. Slyšela jsem z vedlejší místnosti hlasy.Dlouho jsem se přemáhala jen k tomu,abych se zvedla a šla za nimi.Každý můj krok se v místnosti ozýval, když byla prázdná, vzala jsem teda za kliku a vlezla do společenské místnosti.Všichni se na mě hned otočili a začali se smát.Joe tu ještě nebyl,ale Tracy ano a věřím,že to je její práce. "Díky za tu publicitu, jdu si pro madraci.."řekla jsem kysele a šla směrem ke sklepu.Byla tak zaprášená,že jsem ji tam raději nechala,než abych se v noci udusila. Nechytala jsem tu ani signál na mobil. Tak jsem se vrátila znovu za ostatníma.Joe už tam byl a o něčem živě diskutovali. Chvíli mu trvalo, než si všimnul, že tam vůbec jsem. "Tak co říkáš na chatu?"usmál se. "Chata je pěkná, ale spát na zemi opravdu nechci."
,,A proč si nevezmeš ten pokoj vedle nás?" Zeptal se překvapivě. "Protože mi bylo sděleno, že už žádný volný není."koukla jsem na Tracey.,,Kdo ti takovou kravinu řekl?Pojď,doneseme tam tvůj kufr." Vstal.Vzal mi teda kufr, ze kterého už mě tolik bolelo rameno a donesl do pokoje. "Díky."koukla jsem se. Byl s výhledem na jezero, moc krásný. ,,Opravdu tu nebudeš se mnou?" Zeptala jsem se."Už jsem jí to slíbil, zkus to pochopit a být milá jo?"usmál se. "Fajn, moc jsem si nepospala, takže jdu odpočívat."už jsem se na něj neotočila a začla si vybalovat. Tohle měl být náš týden, on chtěl sbližování, on chtěl víc, on s tím začal i s tímhle výmyslem o chatě a místo toho? Místo toho tohle.,,Mrzí tě to moc?" Objal mě okolo boků.Převapeně jsem vykulila oči.Nejsem zvyklá na takovéhle dotyky."V pohodě jen mi k tomu nějak nesedí tvá slova jako ´to bude náš tejden´"pokrčila jsem ramenama. ,,Vždyť bude.Nemusíme být spolu v jednom pokoji,aby jsme si to užili."
"Nic na to neříkám, jak jenom chceš, jdu si lehnout.."oddělala jsem jeho ruce, ani na něj nekoukla a zavrtala se do postele.S povzdechem odešel.Jako by se něco změnilo,když se bude tvářit ublíženě.Opravdu jsem na nějaký čas usla a probudila se až večer, venku už byla tma. Vstala jsem teda, převlíkla se a šla se dolů kouknout co se tam děje.,,Ahoj ospalče." Zasmáli se a já s nima."Ahoj."taky jsem teda pozdravila.,,Přišlas o pěknou podívanou,Matt se trochu napil a dělal nám tu sptriptýz."
"To asi přišla."uchichtla jsem se a sedla si na gauč vedle někoho, koho vlastně vůbec neznám. "Klidně si vem, skládali sme se na to všichni.."kývla Mary-tu jedinou znám, k jídlo které bylo na stole. "Díky."
Joe a Tracy tu nikde nebyli.Jak jsem se rozhlížela,ostatní to trklo."Jo no, šli někam ven."řekl nějaký kluk. "Mimochodem, já sem Chease."odal mi ruku a usmál se.,,Rachel,ale to asi víš,Tracy se postarala o mojí publicitu." Ušklíbla jsem se."Jo, je to mrcha, ale to ví přece všichni."mávnul rukou.,,Joe jak se zdá,asi ne."
"Nevím jaká byla předtím, když se viděli posledně, ale za tu dobu se člověk změní, on to jen nevidí.."pokrčil ramenama.,,Ale mě se zdálo,že jí tu všichni strašně žerete." Řekla jsem překvapeně."Hele, když se na ni koukneš, co uvidíš?Rozený vůdce ne?"poškleboval se. "Nechcem spory.."dodala Mary.,,To abych se jí klidila z cesty." Řekla jsem s úšklebkem.Jen zakývali a pak začli zase tlachat, ale tentokrát jsem se přidala. Už hruba vím kdo je kdo, jak se teda jmenujou a zjistila jsem taky, že jsou celkem fajn. "Hele co si něco zahrát?"svalil se Marcus vedle mě na gauč a ruku položil na jeho opěradlo.,,A co si zrovna ty pod pojmem hry představuješ?" Zasmála jsem se. "Já nevím, ale nápadů je spousta."mrknul na mě.,,Já to vidíš na člověče nezlob se!" Vyhrkla Mary nadšeně.Rozhlédla jsem se okolo.,,Není nás tu trochu víc?"
"Asi fakt.....tak twister, to bude prdel, vzala sem ho sebou."vyskočila na nohy.Myslím,že i na twister je nás tu dost,ale co,při nejhorším se prostě zapleteme tak,že už nás nikdo nerozmotá.Všichni jsme se zasmáli a ona donesla tu podlošku. "Já budu radši koukat, vážně."přemlouvala jsem je.,,Ale houby." Vzal mě Chease za ruku.Protočila jsem očima a roztočila to. Padlo mi to na modrou. Tak jsem tam dala ruku. A tak jsme se střídali, dokud jsme nebyli ¨fakt tak spletení, že jsem zvědavá, jak se rozmotáme. "Já ale na tu červenou nedošáhnu kruci!"řekla jsem rozčíleně a natahovala se přes davida, abych levou dlaň dala na červenou barvu.Musela jsem napnout všechny svaly,abych se vůbec udržela."Asi padám..."oznámila jsem a cítila, jak se třesu. "V pohodě, jsem pod tebou."uchichtnul se.,,Fajn." Ušklíbla jsem se a sama se pustila.Dál bych se už neudržela."Au?"zakřenil se. "Promiň."vycenila sem zuby. Kopla jsme ho trochu do holeně.,,Myslím,že to nebylo jen do holeně." Uchechtla se Mary.On měl roztažené nohy a já ležela mezi nima.Upřímně jsem ho litovala. "Davide!"začla jsem se smát a hned na to něco dopadlo na mě. "hej!"vyjekla jsem." Sorry baby"uslyšela jsem Jasona a hned na to jsme všichni popadali na sebe.Všichni jsme se tlemili jak pominutí,že jsme se ani nemohli zvednout. A pak bouchly dveře. Asi už jsou tady.,,Měli by jsme vstát." Řekla jsem,ale nikdo se k tomu neměl a helikož jsem byla hned druhá po Davidovi,tak jsem tomu nemohla ani nijak pomoct. "Zdravím....lidi."zašklebila se tracey, když nás všechny viděla na hromadě a v jejich patách byl Joe.Všichni jí odpověděli,ale pořád se chechtali.Mě už tak do smíchu nebylo."Hele....já, nemůžu už dýchat."uchichtla jsem se chraplavě. Na mě ležel Jason a ještě někdo.
,,Přeci nebudeš kazit takovejhle moment?" Řekli smutně.Teda jen David a Jason,toho kdo ležel úplně nahoře jsem neslyšela."Moment jo?To něco co mě tlačí z obou stran nejspíš nebude moje.."zašklebila jsem se a všichni se rozesmáli.,,Může to být tvoje,kdybys chtěla." Úplně jsem zrudla po jejich slovech."Nechte si zajít chuť a už ze mě slez Jasone.."šťouchala jsem do něj.Snažila jsem se ho kopnout mezi nohy,ale byla jsem v tak blbé poloze,že jsem mačkala rozkrok spíš Davidovi."Au, tohle už fakt bolí!"zavrčelo to pode mnou. "No tak děcka vstaňte už."rozesmála se Tracey.Všichni jí okamžitě poslechli. "Asi půjdu do pokoje."zapřemýšlela jsem. "Ale no ták, ještě hodíme véču."stáhnul mě marcus zpět na gauč a nakrmil mě houskou.,,Joe,nedonesl bys mo prosím deku?Je mi zima." Usmála se na něj Tracy a on odpochodoval jako poslušnej pejsek."Je jak její podpapučák."zašeptal mi Marcus do ucha a já se uchichtla.Jeho problém.,,Hej,teď jsem se byl podívat do svého pokoje,děláte si srandu?To i naše půda vypadá lépe,je tam míň pavučin." Rozčiloval se Chease."Já sem na pokoji sama...jestli chceš."řekla jsem jen tak. nějak bych to přežila a aspoń bych nebyla sama.,,To je super." Zazubil se.,,Odnesu si tam věci."
"Joe bude nadšenej."procedila tracey. "On už má tvoji společnost, nejspíš mu to vadit nebude ne?"usmála jsem se mile a jmenovaný právě došel i s dekou..,,Nechceš taky donést deku?" Podíval se Chease důležitě na Joa.Jen jsem kývla.,,Díky."
"Hele, mám rád medvídky."uchichtnul se, a kousek tý deky mi taky vzal a přikryl si nohy. "Co budem dělat?Je teprve osm."
,,Do teď jsme hráli twistera,teď by to chtělo oddech." Zasmál se David.Celý večer jsme se skvěle bavili, aspoń já teda. joe mlčel a Tracey se motala jen kolem něj. Večer jsem se převlíkla do pyžama, umyla se a šla si lehnout. bylo už pozdě.,,Nechápu to,Joe je tvůj přítel ne?" Vyšel Chease z koupelny s kartáčkem v puse. "hm no a ?"zabručela jsem a přikryla se peřinou.,,Měl by tu být s tebou." Lehl si na svou půlku postele.Já ležela u zdi a z vedlejší místnosti šel slyšet jejich smích..bylo mi v tu chvíli hrozně."Měl, ale jak vidíš tak...není."povzdychla jsem si a zabalila se do deky, abych to nemusela poslouchat.Nikdy se mě nedotýkal tak,jako se teď dotýká jí.Ztěží mě držel za ruku a s ní se objímá..Ze začátku jsem si myslela,že nemá potřebu.Pak zase,že mi tím dokazuje,že mu nejde jen o fyzickou přitažlivost... Ale teď už vážně nevím, co si mám myslet. Za chvíli byl Chease tuhý, jen pochrupkoval a já nemhola usnout.Pod dekou už mi bylo horko,tak jsem se trochu odkryla. Koukala jsem teda do stropu a poslouchala to ticho.Až najednou...
Nahrnuly se mi slzy do očí,když jsem to slyšela.Byli tak..hlasití.Ani se nesnažili klidnit a to vědí,že je můžu slyšet.A chtělo se mi z toho zvracet. Měl rovnou říct, že sem jel aby se mohl sbližovat s ní a já bych tady netrčela jak debil. Vstala jsem a v pyžamu začala házet věci do kufr. Ale venku byla moc tma a já se sama bojím, tak jsem si sedla dolů, kde to slyšet nebylo i s kufrem a tam jsem i usla.Ráno jsem vstala první.Všichni jsou určitě zvyklí spát tak dlouho a Joe s Tracy jsou určitě..vyčerpaní.Udělala jsem snídani...všem a dala ji na stůl. Je jasné, že přišli mezi posledníma.
Nahrnuly se mi slzy do očí,když jsem to slyšela.Byli tak..hlasití.Ani se nesnažili klidnit a to vědí,že je můžu slyšet.A chtělo se mi z toho zvracet. Měl rovnou říct, že sem jel aby se mohl sbližovat s ní a já bych tady netrčela jak debil. Vstala jsem a v pyžamu začala házet věci do kufr. Ale venku byla moc tma a já se sama bojím, tak jsem si sedla dolů, kde to slyšet nebylo i s kufrem a tam jsem i usla.Ráno jsem vstala první.Všichni jsou určitě zvyklí spát tak dlouho a Joe s Tracy jsou určitě..vyčerpaní.Udělala jsem snídani...všem a dala ji na stůl. Je jasné, že přišli mezi posledníma.
Nepodívala jsem se na něj,ale ani on mi nevěnoval jediný pohled. "Je někde poblíž nějaká autobusová zastávka, vlak nebo tak něco?"zeptala jsem se a všichni zmlkli.Nevěřím,že jsem jediná,která je slyšela,na to byli až moc hlasití. "No, nejbližší je odsud asi dva kilometry po cestě."řekl Jason nejistě. "Super, za snídani děkovat nemusíte. Bylo to fajn..."kývla jsem a šla si pro kufr..,,Počkej Rachel,ty chceš odjet?Tohle měl být přece nás týden.."
"Skončil dnešní nocí."řekla jsme prostě a radši se na něj neotočila. Nechci se ponižovat. Ale copak jde, nebyt smutná z něčeho takového? Jsme spolu půl roku, měli jsme si užít NÁŠ tejden a posunout náš vztah dál a místo toho? Můj přítel spí ve vedlejším pokoji se svou jenom kamarádkou a myslí si, že to přejdu?Sedl si na gauč vedle mého kufru a hlavu složil do dlaní.Už nic nenamítal,když jsem odcházela."Víš co mě na tom mrzí nejvíc?"koukla jsem a ignorovala, že na nás všichni ostatní čumí. "Že já si v jednu chvíli fakt myslela, že to neděláš schválně. Ale to byl jen další omyl, stejně jako ten půlrok našeho vztahu nevztahu."zavrtěla jsem hlavou.Ztracený čas..tak nějak bych náš vztah mohla nazvat.A co je nejhorší?Já ho fakt milovala.
Táhla jsem svůj těžký kufr až do předsíně. Obula jsem si tenisky, které jsem měla přichystané a vyšla ven. Vím že mě všichni sledovali, jak jdu po cestě.Proto jsem se ani jednou nezadrhla,ani jednou neohlédla.Prostě jsem kráčela. Kufr byl ale tak moc těžký, že jsem na zastávku došla až k večeru..
--O 1 rok později--
,,Přišla ti další valentýnka." Uculila se na mě mamka."Nechápu proč se namáhaj."zašklebila jsem se a vzala si psaníčko i s kyticí. ,,Nejsem přece už puberťačka,je mi dvacet." Přečetla jsem si přeslazený vzkaz na červeném papírku.No,nebyl až tak přeslazený,jako zvrhlý.Kolegové si nedaj prostě pokoj. Ale je to anonymní, líp pro ně. Od té doby co jsem složila zkoušky na univerzitě a přestěhovala se k mámě se všechno vyvíjí...přijatelně.,,Jen ta láska mi chybí.." Povzdychla jsem si potichu.Celé valentýnsklé dopoledne jsem ztrávila s mamkou. Odpoledne ale i ona měla nějakou akci, tak jsem se šla jen tak projít.,,Růži pro krásnou slečnu?" Zastavil mě prodavač růží.Nejspíš brigáda.Bylo jich tu kolem plno."Ne děkuju."usmála jsem se. Bože, z tohodle toho svátku všichni blázní. Došla jsem do parku a sedla si na lavičku.Jen tak,relaxovala jsem a užívala si sluníčka,i když ho moc nebylo."Nečekáte na svého prince slečno?"uslyšela jsem něčí hlas za sebou.,,S tím,že muži nejsou princové a nepřijíždí na bílém koni jsem se už smířila." Pokrčila jsem ramenama. "Asi bych měl taky."sedl si vedle mě.,,Měl by jste být se svou slečnou,dnes je přece den zamilovaných." Koukala jsem pořád rovně před sebe."Svou slečnu jsem moc zklamal.."povzdychnul si.,,Od toho je dnešek,aby jste jí dokázal,že jí milujete." Usmála jsem se."Odpustíš mi někdy?"chytl mě za ruku a já se na něj otočila. "Neuvěřitelně mě to zklamalo."
,,Přišla ti další valentýnka." Uculila se na mě mamka."Nechápu proč se namáhaj."zašklebila jsem se a vzala si psaníčko i s kyticí. ,,Nejsem přece už puberťačka,je mi dvacet." Přečetla jsem si přeslazený vzkaz na červeném papírku.No,nebyl až tak přeslazený,jako zvrhlý.Kolegové si nedaj prostě pokoj. Ale je to anonymní, líp pro ně. Od té doby co jsem složila zkoušky na univerzitě a přestěhovala se k mámě se všechno vyvíjí...přijatelně.,,Jen ta láska mi chybí.." Povzdychla jsem si potichu.Celé valentýnsklé dopoledne jsem ztrávila s mamkou. Odpoledne ale i ona měla nějakou akci, tak jsem se šla jen tak projít.,,Růži pro krásnou slečnu?" Zastavil mě prodavač růží.Nejspíš brigáda.Bylo jich tu kolem plno."Ne děkuju."usmála jsem se. Bože, z tohodle toho svátku všichni blázní. Došla jsem do parku a sedla si na lavičku.Jen tak,relaxovala jsem a užívala si sluníčka,i když ho moc nebylo."Nečekáte na svého prince slečno?"uslyšela jsem něčí hlas za sebou.,,S tím,že muži nejsou princové a nepřijíždí na bílém koni jsem se už smířila." Pokrčila jsem ramenama. "Asi bych měl taky."sedl si vedle mě.,,Měl by jste být se svou slečnou,dnes je přece den zamilovaných." Koukala jsem pořád rovně před sebe."Svou slečnu jsem moc zklamal.."povzdychnul si.,,Od toho je dnešek,aby jste jí dokázal,že jí milujete." Usmála jsem se."Odpustíš mi někdy?"chytl mě za ruku a já se na něj otočila. "Neuvěřitelně mě to zklamalo."
,,Zklamal jsem sám sebe."
"Proč až teď?"zeptala jsem se. "Po tom co se stalo jsem neměl ani odvahu podívat se ti do očí, vím jak jsem to strašně zvoral."řekl smutně.,,Tos zvoral." Přikývla jsem."Strašně moc tě prosím o odpuštění."
,,Já nechci,abys mě prosil o odpuštění,já chci vysvětlení."
"Byl jsem strašný vůl. Tak dlouho jsem se...s ní, neviděl, tak strašně se změnila a já to neviděl."
,,Proč až teď...na valentýna?"
"Protože je to svátek zamilovaných a já se konečně odhodlal za tebou přijít, omluvit se a říct ti co cítím, že tě miluju."
,,Miluješ?" Usmála jsem se,i přez to všechno."Miluju a absolutně pochopím, když mě teď odmítneš, vyčteš mi všechno co jsem kdy udělal blbě a už mě nikdy nebudeš chtít vidět.."
Ruku jsem mu položila na zátylek a přiblížila se k němu. "Moc mě to ranilo, ale odpouštím ti."pousmála jsem se.,,Děkuju,moc." Zašeptal."Máš za co."uchichtla jsem se a políbila ho.Poprvé,co jsme se takhle dotýkali.I když jsme byli spolu.A tak nás svátek sv. Valentýna dal zase dohromady.

super diel