
Minulý díl skončil : ,,Jdu se pozdravit se známými,počkej tu na mě." Líbl mě na tvář a zmizel. "Eh fajn."řekla jsem spíš jen pro sebe a nějak se dostala k pití. "Naliju ti."objevil se vedle mě ten oslavenec. "Díky."Sice bych pít neměla,ale co.Věk na mě momentálně poznat není. "Kde je Nick?"zeptal se hned. "Šel se pozdravit s....s někým."zasmála jsem se.,,Tak pojď tančit." Mrkl na mě.,,Tak,tak jo."Nějak jsme došli naparket. "hele, já budu upřímná, ty podpatky mě serou, stojím na nich prvně, bolí mě z toho nohy a neumím tančit, nerozmyslíš si to?"vycenila sem zuby.
13.kapitola
Zasmál se a zavrtěl hlavou.,,Je tu plno lidí,takže jestli chceš,sundej si ty boty a stoupni si mi na nohy." Poradil mi a já tak udělala. "Ale taky nejseš nějak extra vysokej, aspoň někdo, připadám si tu jako nějakej trpaslík."koukla jsme okolo.,,Nojo,jenže já si to se svým věkem můžu dovolit." Zasmál se. "Kolik že to slavíš?"zeptala jsem se zájmem.,,Sedmnáct,teprve." Ušklíbl se. "Oh bože, nikdo mladší patnácti let tu asi není že?"usmála jsme se křečovitě.,,To pochybuju,mám takový pocit,že nikdo mladší šestnácti.Proč?" Zasmál se. "Jo je, já, je mi 15."zrudla jsem,,Fakt?" Vykulil oči a přejel si mě pohledem.Zakotvil až u mého výstřihu. "Ehm...no jo."zakoktala sem nervozně,,Wow,neřekl bych to do tebe."Konečně mi koukl do očí.Alespoň se umí ovládat.Ne jak Nick."Jo no, to dělaj ty šaty, normálně nosím volný kalhoty a pánská trička, to mě lidi typujou na 13."zasmála jsem se.,,Tak se někdy sejdeme,abych to mohl posoudit?" Navrhl. "jasně, hraješ basket?Jonasovi kluci jsou líní a Joea to nebaví, ten jediný něco dělá."uchichtla jsem se.,,Super,někdy si zajdem zahrát!" Vypískl nadšeně.,,Hele,nevíš kde mám ty boty ?" "Jo, támhle na židličce."kývnul za mě. "Fajn, totiž, nerada bych je ztratila jsou sice ze sekáče za babku, ale jsou moc pěkný a ikdyž v nich nejspíš už nikde nepůjdu...no prostě asi chápeš."řekla jsem, když se křenil.,,Neboj se,střežím je jak oko v hlavě." Řekl hraně vážně." Jasně, jasně, díky."zavrtěla jsme se smíchem hlavou a očima projížděla dav, abych našla Nicka.Tančí s nějakou dívkou.Miley Cyrus,předpokládám.No nevadí,já můžu tančit s oslavencem,nevypadá,že by mu to vadilo. "A co mi o sobě povíš,"upoutal mou pozornost. "No, jsem z chicaga, tam jsme se s Nickem vlastně potkali a docela spřátelili, byl můj nejlepší přítel a pak jsme dostala nabídku na jednu školu tady v LA. Udělala jsem zkoušky a vzali mě, takže teď u nich vlastně bydlím."usmála jsme se.,,A jste pár?" Zeptal se udiveně."No...eh, jo sme."zakoktala sem trochu.
,,Aha,zvláštní." Netajil se tím,jak je mu to divné.
"Proč?To sem tak mladá panebože?"už mě to trochu vytočilo. Jo, je mi jen 15, ale to přece nic neznamená ne?,,To jsem neřekl." Zasmál se.,,Jen že v tanci střídá jednu partnerku za druhou." "Tak ať, je hroznej, něco se mu nelíbí a hned se urazí. Já se mu nemám za co omlouvat, on mě sem dotáh proti mý vůli a pak mě tu nechal samotnou.."pokrčila jsem ramenami. Možná jsme mladá, ale ne blbá, je mi jasný, že to dělá na truc, abych konečně přestala s justinem tančit,,Ukážeme mu,jak se správně tanči?" Mrkl na mě a tleskl na DJ.,,Já neumím tango!" Vykulila jsem oči"To je fuk, stojíš mi na nohách zapomělas?"vycenil bílé zuby. "A nebolí tě už?"uchichtla sjem se.,,Jsi lehká." Pošeptal mi to do ucha,jako by to bylo nějaké tajemství.Já jsem se ještě za smála,pro efekt,když na nás Nick teď zírá. Pořádný tanec jsem leda viděla tak ve filmu hříšný tanec. Děsně jsem obdivovala ty tanečníky, jedno vím jistě, já takhle tančit nebudu nikdy.No u Justina na nohách to není až tak nemožné,umí to opravdu dobře. "Kde ses učil tančit?"zeptala sem se. "Mám to rád, tohle ani moc ne, ale klasika k tomu prostě patři."usmál se.,,Aha." Usmála jsem se chápavě.Když písnička skončila,zase jsem si boty nazula.,,Dáš si ještě něco k pití,nebo se vrátíš k Nickovi?" "Myslím, že půjdu, navíc je dost...pozdě."koukla jsem na hodinky, které jsme si prostě neodpustila. "Fajn, dáš mi tvý číslo?"zeptal se. "Máš papír?"vytáhla jsme z malé kabelky prupisku. "Ruka stačí."mávnul jí a nastavil.Naškrábala jsem tam svoje číslo,jestli to přečte,je to kouzelník"Tak se měj, ještě jednou všechno nejlepší."kývla jsem. "Díky, zavolám!"už byl v dáli, ale pochopila jsme to, když prsty naznačil telefonování.Něco mě hrubě čaplo za ruku.Jistě,Nick,kdo jiný ?"Eh.....ono to trochu, to...bolí."vysoukala jsem ze sebe, když mě dotáhnul až někam na chodbu. ,,Bolí?Víš jak mi bylo,když ses mi celý večer nevěnovala?" Začal po mě křičet. "Proč křičíš?"zeptala jsem se ublíženě. nic jsme mu neudělala, to on odešel. Mohl za námi přijt a zatančit si se mnou, nepřišel, tak o co de?,,Tak promiň,ale celej večer jsem se koukal,jak tančíš s ním!" Rozhodil rukama."A?Proč jsi nepřišel?Odešel jsi a mě tam nechal. Samotnou, mezi cizíma. Jsem možná mladá, ale blbá ne Nicku."tohle se mě ale už trochu dotklo.
,,Jasně,mladá.Dokonale sis s ním rozumněla co?" Odfrkl si. "Chováš se hnusně, absolutně nevím, co se to s tebou děje, myslela jsem, že chodím s tím skvělým Nickem nejlepším kamarádem, ne s jeho žárlivou druhou verzí."zavrtěla jsem hlavou a otočila se, že odejdu. To bych ovšem musela vědět, kde jsem.Zahodila jsem i poslední hrdost a otočila se Nicka.To by ale nesměl odejít. Asi šel někam tam dozadu, tak jsem šla tím směrem a vyšla někam za budovu. venku byla už tma. Tuhle ulici znám, vím ulici, kde bydlíme, tak tam snad nějak dojdu. Sundala jsme si boty a pěšky šla po cestě. Kdybych aspoň nebyla takovej strašpytel.Zdálo se mi,že za mnou někdo jde,ale jsem nejspíš jen paranoidní.Každopádně jsem se neloudala a ikdyž jsme chodidla měla celá odřená od kamínků, tak jsem i přesto přidala na kroku. Okej, tak fajn. teď už vím, že se mi ty kroky nezdají. Viděla jsem za sebou stín.Dala jsem se do běhu a ten za mnou taky.Díky bohu jsem zaběhla do nějaké uličky a schovala se za popelnici.Boty jsem při běhu upustila,fakt super.Zastavil se tam a roozhlížel se okolo, skoro jsem ani nemohla dýchat. Adrenalin se mi nahrnul do krve. Jenže potom, mě uviděl. ,,Stůj!" Zakřičel na mě a já se naopak rozběhla.Je mi fuk,že jsem bosa a že mám úplně prodřená chodidla. Jenže moje krátké nohy nestačily. Chytil mé šaty, které se naboku trochu roztrhly. "Nechte mě!"zaječela jsem až se polekal a tím mi dal další možnost k útěku.Bože,do čeho jsem se to zase navrtala?Ani nevím,že umím ta rychle běhat,ale to bude spíš tím adrenalinem. V pozadí jsem nic neslyšela, jen šum stromů nademnou. Ani nevím, že jsem se rozplakala. Nestihla jsme to všechno vnímat, ale teď bych se chtěla probudit v pokoji ve vyhřáté postýlce. Zalezla jsem do nějakého kříbu, kde mě nebylo vůbec vidět, aspoń doufám.Ležela jsem tam,úplně vyděšená,bez bot a s roztrženýma šatama..Fajn,ponížit se víc nemůžu.Vzala jsem telefon a zavolala Nickovi. Chvíli to trvalo, ale na konec to zvednul. Nejdřív jsem nemohla ani mluvit, jak jsme se snažila uklidnit. "Prosím mohl by jsi pro-pro mě přijet.....j-já, mě někdo přepadnul."vzlykla jsem.,,A kde jsi?" Zeptal se vyděšeně.Něco tam šustilo,takže předpokládám,že se oblékal."Asi tři bloky o-od domu, je tu nějaký křiklavě růžový dům."zakoktala jsem.
V tom křoví zůstanu, dokud ho neuvidím. ,,Dobře,ani se nehni,hned jsem tam." Ani nemusel říkat. Mobil jsem hodila do tašky a kolena si přitáhla k bradě. Všude byla tma, jen naproti svítilo pouliční světlo. Listy šuměly a za normálních okolností by to byla velice příjemná a teplá noc
Přesně jak slíbil.Byl ta za chvíli.Ani auto s sebou neměl a byl udýchaný.Nejspíš běžel. A nejspíš mě ani neviděl, protože jsem byla schovaná. vylezla jsme teda po čtyřech z křoví a postavila se na odřená chodidla. Už mě strašně bolely a štípaly.,,Bee!Bože tys mě vyděsila." Vyhrkl a pevně mě objal. "Já už chci domů."vzlykla jsme. Byla jsme na něj naštvaná, ale mě to jednak nevydrží dost dlouho a za těchto okolností už vůbec ne, takže jsme se ho taky pevně chytla.
Chvíli jsem sama šla,ale nakonec mě i přes moje prostesty donesl domů sám. Bylo tam ticho. Rodiče nejspíš už spali, Frankie taky a ostatní byli na té oslavě.,,Moc se ti omlouvám," vzal mi hlavu do dlaní a donutil mě podívat se mu do očí."Nedovedu být dlouho naštvaná, vždyď to víš."povzdychla jsem si.,,Ale stejně,jsem vůl,že jsem tě tam nechal."Zavrtěl hlavou. "Nic se nestalo, nech to už být."sklopila jsem pohled a vzala si kabelku. Bosky jsem doťapkala po linoleu až do pokoje a došla až před zrcadlo. Smutně jsem koukla na ty šaty.O botech ani nemluvím,ty jsou někde,kdo ví kde.Všimla jsem si,že za sebou nechávám krvavé stopy,takže jako první jsem se z chodidel vytáhla všechny kamínky a sklo,co se mi tam zarylo. "Udělám to."kleknul si přede mě. "Nemusíš."vyhrkla jsem. "Tím to moc nespravím, ale nech mě něco udělat pro můj pocit viny prosím."vzal pinzetu a oddělával mi věci z levé nohy.Snažila jsem nedávat na jevo,že mě to bolí.No pravda je,že mě to pekelně bolelo. Nakonec sem si je omyla a on mi je obvázal. V koupelně jsem si umyla obličej, trochu si učesala vlasy a převlékla se do pyžama.Na Nicka jsem ani nepromluvila,když jsem si lehala do naší postele.Ani nevím, co bych mu jako měla říct. Zachumlala jsem se do peřiny a on zhasl světlo. Cítila jsem, jak se madrace blízko mě prohla.

skvělý díl dalšíí