
Mám chuť napsat další článek.
Mám chuť vyzpovídat se vám,i když ani nevím z čeho.
Mám chuť se tu rozepsat o takových věcech,o kterých bych normálně ani nemluvila.
Ale vím,že mi stejně za nedlouho dojdou slova.
Teď jsem projížděla web krasna.nova.cz.Myslela jsem si,že se tam třeba dovím nějaké ty novinky.No a ono nic.Víte,každý umí najet na portály o módě a napsat do vlastních slov to,co už tam je.
Zaráží mě,že 'Adminky' (říkejme tomu jak chceme),jsou zrovna určité dívčiny.Nebudu jmenovat ani se víc vyjadřovat.
Ale víte,já mám kila na víc,nejsem zrovna dokonalá.No jediné,co mě tak šíleně moc bere,je móda.Teď nemluvím o módě,kdy do New Yorkeru přijdou nové věci.Já mluvím o módě jménem Christian Dior,Louis Vuitton,Christian Louboutin,a další.Tohle je pro mě móda.
Uznávám,že ceny jejich výrobků nejsou pro holku mých poměrů nějak dosažitelné,ale přeci jen.Víte jaký je to pocit,když vám máma řekne,'Koukni na ty boty,nejsou pěkný?'.A ví jí s klidem odpovíte 'Jo,to jsou,Christian Louboutin,jarní kolekce pro rok 2009.'
Jestli chci něco zrovna aktuálně moc,je to chodit v jeho botách,s kabelkou od Louise,koženkou z podzimní kolekce Diora,džínách značky..vždyť je to jedno,nemusí být ani značkové.Jde jen o princip.
Teď jsem se rozčílila nad tím,že mi není moje oblíbená sukně.Je vážně pěkná,a to že já na sukně nejsem.No hold,musím si vybrat.Buď sukně,nebo čokoláda.
Sukně,čokoláda.
Co by jste vybrali vy ?
Věřím,že polovina z vás (možná i víc),by zvolila čokoládu.
Nelze jí prostě odolat :).
Pak je tu zase téma,která já řeším dost často.Asi většina v mém věku.
Pomluvy.
Se svojí 'nejlepší kamarádkou' se ignoruju až téměř týden (ne v kuse).
A jaký je důvod?
Pomluvy.
Asi nikdy nepochopím lidi,co mají požitek z toho,kritizovat druhé.Ale co,asi jsem zvláštní druh něčeho,čemu se jen ztěží dá říkat člověk.
Jsem ironická.Jsem arogantní.Jsem šílená.Jsem okouzlená.Jsem nestabilní/nejistá.Jsem panovačná.Jsem netalentovaná.Jsem svým způsobem extravagantní.Jsem to já.
Nikdy jsem nepochopila sama sebe a upřímně,jestli někdy pochopím,tak se nejspíš zděsím.
Nikdy nepochopím,proč zrovna já mám pihu na pravé tváři.
Proč ne na levé?
Nikdy nepochopím,proč si vždy,když se soustřědím natáčím vlasy na ukazováček.
Proč třeba nezkousávám tušku?
Nikdy nepochopím,proč nikdy nemůžu nic najít.
Proč nejsem pořádná?
Nikdy nepochopím,proč miluju všechny výrobky z čokolády.
Proč ne třeba brokolici?
Bože.Až po sobě budu tohle číst,třeba zítra,nejspíš se zděsím.
Jsou to všechny (skoro?) mé myšlenky,poskládané do hodně zvláštních vět a kdo umí číst mezi řádky,asi pochopí.

zajimavý název čůánku
si někde to přisloví musim zapsat