close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Happy New Year with you-2. řada-2. Díl KONEC

8. ledna 2011 v 18:34 | Andy&Doms |  ff-jednodílové/dvoudílové
1
Já vím, ukončily jsme to rychle, ale druhá řada byla proto, že tohle jsme nechtěly psát do tý první, každopádně díl je dlouhý, tak snad se bude aspoń trochu líbit :).


Rose
"To tak rychle uteklo."objímala jsem Dani, už odjížděli.,,Musíte zase přijet" fňukla jsem a vlepila pusu malé Em."A nebo vy k nám."zasmála se. "Ne vy tu, u vás je zima."zatřásla jsem se. ,,Nebudu ti to vymlouvat" zavrtěla hlavou."Určitě se brzo uvidíme."usmála jsem se a pustila ji. Se Sárou jsme se loučila nejdýl, s ní se zase hodně dlouho neuvidím. Pak už nasedli do letadla.,,Budou mi chybět" opřela jsem se o Joovo rameno."Mě taky."usmál se a pohladil mě po vlasech. Když jsme dojeli domu, poklidila jsem a pustila si televizi.,"Ale jsme tu spolu rádi ne?"usmála jsem se, když si přisednul.,,Jistě" usmál se trochu kostrbatě."Já jsem tu ráda."přitulila jsme se k němu.,,Jo já taky" povzdychnul si.,,Bylo by úžasné,když bych byla těhotná.." zasnila jsem se."bylo by to senzační....jen, stýská se mi."řekl smutně. "Po zpěvu."dodal potichu.,,Tak mi něco zazpívej" pobídla jsem ho."Nelituju toho, že jsem tu s tebou, jen mi to chybí."zašeptal mi do ucha.,,A o jaké nabídce to mluvil Nick?" zeptala jsem se se zájmem. "Abych s ním vysoupil na pár akcí."odpověděl.,,Aha" chápavě jsem přikývla.Nebudu mu říkat,aby s ním vystoupil,když to nechci.
*
"Gratuluju, čekáte miminko."usmál a se na mě doktorka. "O-opravdu?"zakoktala jsem překvapeně a ona kývla. V poslední době je to takové všelijaké, ale teď už vím, že je všechno v phoodě.. ,,To je úžasné!"šťastně jsem se usmála a vzala si od doktorky kartu. Tohle musím říct Joovi! Dnes venku bylo jak na schvál škaredě a já se něměla jak dostat k němu do firmy, poslední dobou tam bývá dost často. Na konec jsme vytáhla deštník a šla do toho deště. Došla jsem na recepci a ohlásila se. Recepční mě zná,tak mě pustila nahoru bez toho,aby mě ohlašovala u Joa. Ikdyž jsme měla deštník, byla jsem celá promočená, šla jsem po schodech, výtah byl zabraný. Díky bohu,že Joa nenapadlo dát si kancelář až nahoru,ale jen do třetího patra. Už jsem chtěla začít klepat, přece jenom, je to slušnost, když jsem uslyšela ránu. Jako by mu tam něco spadlo. Otevřela jsem dveře,abych se podívala od čeho to bylo. Po chvíli jsem toho ale litovala.
Bože ty blbá náno!Proč jsi na něj raději nečekala doma!Tohle sis mohla ušetřit!Šokovaně jsem koukala na něj...Couvala jsem dozadu,ale narazila jsem do stolku a schodila vázu. Tím jsem na sebe taky upoutala pozornost. ,,Rose?" vyhrkl překvapeně.Cítila jsem to napětí v očích, ale ještě mi moc nedocházelo na co koukám. ,,Lásko,co tu děláš?" zeptal se vykuleně.,,Lásko,děláš si srandu?" řekla jsem vykolejeně. "Ch-chtěla, chtěla jsem ti něco říct...a-ale, už vlastně není co."zakoktala jsem a hned se otočila. Ta děvka se uchechtla a zapla si podprsenku.Ani se mě nesnažil zastavit, asi z toho byl taky dost mimo..To už mi ale oči začaly slzet. Vletěla jsem do prázdné ulice, přímo do toho deště. Tak strašně by jsem si přála, abych se probudila.
Rozpršelo se ještě víc a já jsem se rozeběhla domu.Zamkla jsem mu a klíče nechala v zámku,aby se sem nedostal.Je to jeho barák, ale můj domov, milionů má dost, tak ať si dělá co chce. Sesunula jsem se k těm dveřím a rozplakala se. Tmavou oblohu občas prozářil blesk. Jako by se mnou soucítilo, jakoby počasí vědělo, jak je mi teď mizerně. Zvezdla jsem se a po cestě do ložnice rozbila všechno,co mi přišlo do cesty. Do kufru jsem mu dala všechny věci a ten vyhodila z okna. Je mi jedno, že si pomyslí, že jsem absolutní hysterka, ale tohle mě ranilo. Tak strašně moc. Myslela jsem si, že budeme rodina, jak jsme si oba dva přáli mít miminko a on mě zatím podvádí, jak dlouho to vůbec trvalo?Mobil vyzváněl jak splašený. Došly mi nervy a taky jsem s ním třískla o zeď. Po hodině se to venku uklidnilo, stále tam byly bouřkové mraky, ale už nefučel tak silný vítr, tak jsem vyšla zadem ven a sedla si před vodu. Byla teplá a tak jsem si nechala omývat nohy...co budu dělat?
Jednou Joe Jonas,napořád Joe Jonas. Můžu být jen ráda,že na to něj přišlo až po takové době.
Na pláži jsem byla dlouho a když jsem prošla kolem domu, kufr už tam neležel. Pochopil, že má odejít, zanechal mi jen lístek. ,,Promiň" to si myslí,že mi nějaké blbé promiň stačí?Ať si ho strčí za klobouk.
-
Blížila se druhá kontrola, tak jsem vyrazila i s opuchlýma očima. Doktor měl i výsledky krvních testů. "Slečno, nemám moc dobré zprávy."podíval se na mě.,,Miminko není zdravé?" vyděsila jsem se a chytla se za bříško."Ne, to vy nejste zdravá."zakroutil smutně hlavou a já absolutně nechápala. "Když jsem vás minule vyšetřoval, nebyl jsme si jist, ale výsledky z laboratoře potvrdily, že máte rakovinu."řekl lítostivě.
,,Pane bože..." hlesla jsem a sesunula se na židli.,,A miminko to zvládne?"-"Ještě není nic ztracené, ale nemůžeme vás léčit, dokud se nenarodí, ozařování by ho zabilo. Uvidíme podle vašeho stavu."kývnul.


Joe
,,Páni,fanoušci tě vzali zpět hodně rychle" zasmálm se Nick a poplácal mě po zádech. "taky jsem z toho docela v šoku, divím se, že ještě umím zpívat, celé ty tři roky jsem to nedělal, pokud se teda nepočítá opilecké pohvizdování."zasmál jsem se taky. ,,Rose by z tebe měla radost" usmál se."Ta už asi ne."zavrtěl jsme sklesle hlavou. Mrzí mě co se stalo, ale dokopal jsme to sám.
,,A víš co?Kašli na minulost.Už zase koncertuješ,máš radost?"-"Jo, chybělo mi to všechno."přiznal jsem a z hecu ho objal.
Po chvíli jsme se zase vrtátili na podium. Je úžasné,zase tu stát. Nenápadně jsem mrkl na tu bloncku ve předu a ona se na mě usmála. Dokonale jsme si užil, ten rozruch, tu slávu, to všechno.
Odjeli jsme k Nickovi domů. Ten si žije, ne jak ten náš malej barák, tohle je vila a to tu žije sám.,,Dojdu si do sprchy" ohlásil jsem mu.,,Jo,já taky" zasmál se. On vlezl do jedné koupelny a já do druhé."Dvě koupelny há?"uchichtnul se ještě předtím než zalezl úplně. Jo, dvě koupelny, ale v týhle jsme sám. Ten cvok tu má i výřivku, že prý pro relax. Tak jsem jí zapl a užíval si. Myšlenkami jsem už ale nebloudil domů, tohle bude teď můj domov, Nick mi slíbil že tu budu moct zůstat a budu mu akorát přispívat na dům, aby se neřeklo. Když už jsem byl v té horké vodě dost dlouho a myslel jsem,že se rozplynu.Vylezl jsem a oblíkl se. Po tom běhání po podiu se to dost hodilo. Nick jakožto pravý workoholik s nadšením souhlasil, že nazpíváme společné album, Kevin už se zpátky nevrátí, byli jsme ho přemlouvat, ale zlanařit se nedal. Rodina je teď jeho život a hlavně Emi s Dan. Tak jsme s Nickem zapadli do studia a nehli jsme se z něj, dokud z toho za čtyři měsíce nevzešla z brusu nová deska.
Fanoušcí šíleli a já taky. Při tom všem jsem stíhal i mojí firmu a nádhernou sekretářku. Byl jsem nabitý energií. Za dalších několik dnů, kdy si všichni žádali tour, hlavně sponzoři teda, jsme projeli spojene státy.
"Jsem grogy.."padnul jsem vedle Jess do postele. Udělala si výlet do Chicága, prej překvapení.,,Tak já tě zase nabiju energií" šibalsky se usmála."Ale já už vážně nemůžu vstanout."zasmál jsme se. "Nikdo tě nenutí.",,Nechceš mi spíš udělat kafe?" pohladil jsem jí po vlasech. "Vidíš tu snad někde kávovar?"pozvedla obočí. Už se ale netvářila tak mile. Tmavé vlasy si přehodila na jednu stranu. Nevím proč jsme si teď vzpoměl na Rose, která je měla pořád v drdolu, nikdy je nevyndávala, ikdyž věděla, jak jsme její vlasy zbožňoval. ,,Ne,ale je tu varná konvice" pokrčil jsem rameny. "Fajn."zabručela a jen v tričku vstala. Spokojeně jsem si dal ruky za hlavu a sledoval,jak se nemotorně motala v malé kuchyňce. Je strašně jiná. V ničem se jí nepodobá, Chodil jsem s tak jinou dívkou než je tahle. Jessica by spíš mohla dělat modelku, s velkými vnadami a vysokou postavou. Rose byla strašně drobná, oproti ní. ,,Udělám si ho sám, pozor ať se neopaříš" protočil jsem oči a zvedl se."Myslel jsem, že jako sekretářka v tom máš praxi."konstatoval jsem, když si lehla zpátky do postele a já zalil vodou to kafe.,,Já nejsem jen sekretářka" mrkla. Má pravdu,nikdy moc nevykonávala věci,jako normální sekretářka,za to uměla potěšit,když byl dlouhý den."Né?"řekl jsem na okamžik překvapeně.,,Ne" zavrtěla odmítavě hlavou.,,Já mám na víc,než jen na blbou sekretářku" přitulila se ke mě. "Chceš mi snad ukázat vysokoškolský diplom?"ušklíbnul jsem se a odpil si kafe.,,Nebuď protivnej,víš jak to myslím. Nebo ti snad mám ukázat svoje kvality?" Chtěl jsem něco říct, ale povalila mě do postele a já na sebe vylil to horky kafe. "doprdele!"vyjekl jsem. Břicho mám spálené.,,Šílíš?" hodil jsem na ní hnusný pohled a běžel do koupelny,abych si to schladil studenou vodou. Bože....sundal jsem si to tričko. No jasně, celé červené, tak jsem si zašel do lékarničky pro chladící gel a namazl si to, aspoň trochu to nebolelo. Když jsme se vrátil, ležela uraženě na boku. Pokrčil jsem rameny a lehl si vedle ní. Doprošoval se jí určitě nebudu. "neomluvíš se?"sykla. "Já?To tys mě spařila kávou."vyjekl jsem. ,,Ta tvoje Rose ti neříkala, aby sis nebral pití a jídlo do postele?" řekla přeslazeně."Rose to nevadilo."řekl jsem stroze. S Rose jsme dělali co chtěli, dělali jsme si snídaně v posteli...krmili se, bylo to tehdy dokonalé.,,Já vím,Rose byla dokonalá" řekla pisklavým hlasem.,,Oproti tobě určitě!" spražil jsem jí pohledem."Tak proč tu není?Proč jsi začal svádět mě?"zeptala se hned ublíženě. "Já tě nesváděl, to ty mě!"zamračil jsem se.,,Není fuk,kdo koho sváděl?Stejně to bylo vzájemné" pokrčila rameny. "Je zvláštní jak rychle dokážeš přepnout téma..."zavrčel jsem a hlavu dal zpátky do polštáře.Něco uraženě zamumlala a přetočila se ke mě zády.
Konečně zmlkla.

"Co že dneska nějakej povadlej?Poslední koncert brácha, to bude show!!"řekl nadšeně Nick. Jen jsem kývnul. Celou noc jsem přemýšlel.Zahráli jsem dva songy a pak jsem se ujal mikrofonu já. Možná,že tohohle budu za další tři roky litovat, no uvidíme."Chtěl jsem říct něco ještě předtím, než oficiálně naše tour zakončíme.."začal jsem a kouknul do publika. Nick na mě trochu divně koukal,protože tohle jsme neměli domluvené.Nadechl jsem se a mluvil dál."Před třemi roky jsem se toho všeho vzdal pro jednu dívku..."Krátká odmlka a pak jsem mluvil dál. ,,Před šesti měsíci,jsem se ale vzdal té dívky pro slávu.."-"Myslel jsem si, že vzdát se zpěvu byla chyba, teď vím, že byla chyba vzdát se jí."sklopil jsem na okamžik pohled.,,Kdo ví,třeba mě to chytne jako seniora a já vám tu budu hrát s třesoucíma rukama a budu se bát,aby mi nevypadla protéza.." odlehčil jsem trochu situaci a publikem otřásl smích.,,Ale do té doby je tohle moje poslední cd,poslední turné a poslední chvíle na podiu."
"Už jednou jsem tohle udělal a myslel jsem to vážně, jenže teprve teď si uvědomuju o co jsem přišel.....až teď, když už to nemám. Poslední písnička...bude pro vás pro všechny...naposled a chtěl bych ji taky věnovat Rose."

,,And when the sunlight was a strong,like you and me in our soul.." končila písnička.Všichni začali tleskat.
Šel jsme k Nickovi a do ruky mu dal onu kytaru. Myslel jsem, že ho zklamu, ale on se usmíval. "Brácho, ty ji asi fakt miluješ."řekl přiblble.,,Asi" zasmál jsem se a zaběhl do zákulisí. Zabaleno už mám. "jedeš už tak brzo?"objevila se tam Jessica.,,Chci s ní být co nejdřív" pokrčil jsem rameny.Jak ona vůbec ví,že odjížím?"S Rose.."zašklebila se. "Do práce už chodit nemusíš.."řekl jsem už spěšně přes rameno a valil na letiště. Z Chicaga je to blíž než z LA, takže do čtyř hodin jsem byl na ostrově st. Johna, kde svítilo sluníčko tak jako obvykle, přestože byla zima. Na letišti jsem si stopl taxi a a řidiči nadiktoval adresu. Jenomže...doma nikdo nebyl. Dům byl celý zabedněný, zamčený a nebylo jak se do něj dostat. "Joe...jste to vy?"uslyšel jsem za sebou. "Miriam, dobrý den."usmál jsme se na vzdálenou a taky jedinou sousedku, kterou jsme kdy měli. "Nevíte, kde je Rose?"poškrábal jsme se na krku.,,Před dvěma měsíci pro ní přijela sanitka a od té doby se nevrátila" pokrčila rameny.Je to drbna,ale ví vše."Sanitka?"vyvalil jsem oči."Víte, nevím co se přesně stalo...ale tohle je malá ves, proslýchalo se, že čekala miminko...vaše, ale když jste odjel, tak ty zvěsti pominuly."pokrčila ramenami.,,Aha,díky.."překvapeně jsem zamrkal.Musím hned do nemocnice. Dva měsíce a už se nevrátila.......tohle mi pořád hýřilo hlavou, dokud jsem nedojel před tu nemocnici, hned jsem se vydal na recepci. "Dobrý den, jsem joe Jonas, moje přítelkyně Rose Parkerová, má tady někde ležet."řekl jsem.,,Jistě,pokoj sto pět,ale neměla by být rušena připravuje se na operaci" ťukala něco do počítače."Na operaci?"zeptal jsem se vyjeveně. "Na bližší zdravotní stav jí a jejího dítěte se můžete zeptat lékaře...tady když zahnete doprava, ty poslední dveře."odpověděla. "Dítěte?"zašeptal jsem.,,Máte ještě nějaké přání?" zeptala se dost nevlídně.,,Ne,díky" polkl jsem.
Rychlým krokem jsem se vydal za tím doktorem. Absolutně nechápu co se to děje. Potkal jsem ho před dveřmi, tak mě hned vzal. "Dobrý den, jsem tady kvůli stavu Rose Parkerové."vyhrkl jsem, když mi nabídl, abych se posadil.,,Jste její rodinný příslušník?" provrtal mě pohledem.,,Přítel."-"Ale nejste svoji."konstatoval. "Její rodina, je až v Německu, já teď byl taky mimo ostrov."povzdychnul jsem si. "kdybych věděl, že se něco děje, vrátil bych se."dodal jsem. ikdyž, nejsme si až tak jistý, jestli bych se vrátil. ,,Dobrá tedy" vytáhl z přihrádky nějaké papíry.,,Vaši přítelkyni čeká operace.Dítě jsme jí museli císařským řezem odebrat a umístit do inkubátoru,aby mu léčba a ozařování neublížily.""Ozařování?"zamrkal jsem. "Má rakovinu prsu, nádor ji budeme operovat, chtěli jsme ještě počkat, protože miminko není dost silné, ale už by to déle nevydržela."odpověděl.,,Ovšem slečna Parkerová až do poslední chvíle operaci odmítala. Je vůbec zázrak,že nakonec svolila."-,,A smím jí vidět?" zeptal jsem se."Pustím vás tam, ale je slabá, opravdu moc, za dva dny podstoupí operaci..takže prosím, aby jste ji hlavně jakkoliv nerozrušoval. Mám akorát jednu prosbu.."vyhledal nějaký formulář. "Chlapeček, předpokládám tedy, že jste otec, nemá jméno, potřebujeme vyplnit rodný list a ostatní údaje, které se vyplňují."dal mi nějaký papír. Převzal jsem je od něj.
Páni,já jsem otec. A mám chlapečka!Hned co jsem vyšel z ordinace, tak jsem zavolal Kevinovi. "Prosím,"uslyšel jsmem v telefonu. "Kevine, musíš hned přijet, ale sám, tohle je vážně...vysvětlím ti to, až dojedeš."vyhrknul jsem .,,No tak fajn.." souhlasil, i když mě dost dobře nechápal.
Sestra mě dovedla do pokoje, kde byla spousta přístrojů, aby jsem se mohl na něj podívat. "Je to pašák, zatím se drží dobře."usmála se, když jsme zastavili.,,Kolik mu je?" vykulil jsem oči na to malinké stvoření. Vždyť by se mi vešel do dlaně..,,Šest měsíců" usmála se sestra.
"Přeju hodně štěstí, nejspíš ho budete potřebovat, žádný z doktorů totiž neví, jestli to jeho malé těličko zvládné."kývla smutně hlavou a odešla. Kleknul jsem si k němu.
Je tolik rodičů, co své děti nechtějí, tak proč zrovna to naše miminko má minimální šanci na přežití?Není to fér..Vyplnil jsem všechno, až na jméno. Chvíli jsem ještě na to malé stvoření koukal a pak jsem odešel na pokoj Rose.
Zaklepal jsem, ale nikdo neodpověděl, tak jsem vešel.Kdyby někdo věděl,že k ní jdu bez doprovodu doktora,tak by asi nebyl moc rád. Byl to pokoj,který byl napůl i karanténa, protože lidem s rakovinou může uškodit i blbá rýma.Tedy alespoň co jsem četl. Ale já nebyl nemocný, tak jsem přišel až k ní. Byla pobledlá, ale pořád krásná, prostě Rose. Opatrně jsme ji chytil za křehkou ruku a seděl u ní asi hodinu, dokud se neprobrala.
Jen se usmála a zamrkala na pozdrav. Bílou pletí jí prosvítaly žilky a vlasy měla prořídlé.Nejspíše z ozařování."Víš co je divný?"zachraptěla. "Nemluv Rose, oslabuje tě to."něžně jsme ji stiskl ruku. "Že jsou ty sny tak strašny živý.."povzdychla si. "Ale já nejsem sen, jsem tady."zašeptal jsem a oči mi začaly slzet, vidět ji tak slabou. Vždycky měla spousty energie, pořád někde poletovala a teď..leži tady. ,,Jak se má můj chlapeček?" koukala do prázdna. Asi si opravdu myslela,že se jí jen zdám."Nemá jméno, jaké by se líbilo tobě?"políbil jsem ji do choladné dlaně, na kterou spadla jedna moje slza.,,Chtěla bych,aby se jmenoval Joe,jako jeho otec.Víš já totiž věřím,že on se na něj přijde podívat" slabě se usmála.Taky jsem se usmál. "Přece se oba dva nebudou jmenovat stejně...když pa budeš volat na jednoho, přijdou oba."odvětil jsem a ona se uchichtla.,,Myslíš,že když umřu,bude se o něj starat?" zachmuřila se."Ty neumřeš...co to povídáš."řekl jsem třepotavým hlasem a usmál se. ,,Podívej se na mě,je to skoro jasné.."
"Nic není jasné Rose, ty musíš bojovat...slyšíš?"chytl jsme ji opatrně za bradu a její tvář otočil k sobě. "Musíš bojovat pro našeho chlapečka."řekl jsem už zoufale.Oči se jí zaplnily slzami.,,Joe,jsi to ty?" šeptla. Jako by se právě probudila z tranzu."Jsem tady, odpustíš mi?"zamrkal jsem, ale slzy jsem stejně nezahnal.,,Já už ti dávno odpustila" hlesla slabě."Ale strašně se toho bojím."vzlykla.,,Ty jsi silná,zvládneš to" políbil jsem jí na čelo."Bojuj pro něj....on nás teď potřebuje."pohladil jsem ji po tváři.,,Já už nemám sílu, jsem úplně vyšťavená" zavrtěla hlavou.
"Pojmenuju ho Adam, když chceš, aby se jmenoval po mně a slibuju, že až se probudíš, tak tady pořád budem....a až se uzdravíš, tak si koupíme nový domeček, kde mu uděláme malinký pokojíček a pak ho naučíme plavat v moři.."usmál sjem se, abych změnil téma.,,Už teď má tvoje rysy" usmála se šťastně."Jo, takže mu plavání půjde coby dup."taky jsem se usmál. "Musíš odpočívat, za dva dny tě budou operovat, mysli při tom na něj."zase jsem ji políbil na dlaň.
--
Dva dny uběhly jako voda a já byl napnutý jak struna.Většinu času jsem strávil v nemocnici a podporu mi dělal Kevin. Ještě ho neviděl, tak jsem poprosil sestru, aby nás zase pustila do místnosti, kde byla miminka. "Víš, že jsem strašněj idiot,"povzdychl jsem si a kleknul si před moje malé miminko, před Adámka. ,,Už několik let" přikývl. Jen jsem na něj zmučeně kouknul a on si kleknul vedle mě. "Takže malý Jonas junior jo?"usmál se a poplácal mě po ramenu. "Asi jo, ale nevím na jak dlouho."zase jsem měl chu´t plakat. "Je moc slabý, neví se, jestli to přežije, nemá ani pořádně vyvinutá plíce, nemůže sám dýchat.."objasnil jsem a zase mi jedna slza stekla po tváři. "Brácho..."chytl mě kolem ramen. "Všechno je to na pytel."povzdychl jsem si bezmocně. ,,Kdybych to věděl,nikdy bych jí neopustil.." sklopil jsem hlavu. "Ne, to ona by opustila tebe, protože jsi ji podváděl s Jessicou.."odvětil.,,Já vím,jsem debil" přikývl jsem. "Tak už hlavně nic nepokaž."povzdychnul si.,,Je ještě co pokazit?Abych o tom věděl" hlesl jsem."Joe, když se budeš utápět ve vlastním žalu, tak to nikomu nepomůže."poučil mě.
--
,,Myslíš,že tu operaci přežije?" zeptal se Kev.,,Nevím,jsou tam už čtyři hodiny.. "-"Kdyby se něco stalo....přál bych si, kdyby to přežil aspoň Adam."sesunul jsme se na židli.
,,Já myslím,že to přežijou oba" usmál se a kývl na doktora,který zrovna vycházel ze sálu.
Měl dost neutrální pohled, začínám se bát. "Jak to dopadlo?"vyhrkl jsme hned.,,Myslím,že vaše přítelkyně bude v pořádku" usmál se."T-to jako vážně?"zakoktal jsem. "Bylo to velice komplikované, ale nádor jsme jí odstranili."usmál se a Kevin mě hned objal. ,,Díky bohu.." zašeptal jsem. "je na pooperačním a spí, teď za ní ještě nechoďte, až se probudí, hned vás zavoláme."Přikývl jsem a zase si sedl na židli.,,Teď aby byl zdravý ještě Adam."
,,Klidně" přikývl jsem,ještě trochu mimo z toho,že je Rose v pořádku. V noci jsem nemohl spát, tak jsem si vzal notebook a začal hledat ten zázračný dům na pláži. Z tohodle toho mám krásné vzpomínky a oba jsme tu doma, ale Adamův pokoj by byl opravdu malý a já se moc těším až mu ho budu moct zařídit.

O rok později
,,Adame,říkala jsem ti,že na to nemáš sahat,že je to horké" napomenula Rose, už moje žena, našeho syna. Jen na ni smutně kouknul a už natahoval, protože se opálil o plotnu. "No ták, ty prďolo.."vzala si ho na ruce a i s ním si mi sedla na nohy, abych přestal koukat do toho počítače.,,Neměl by se jít už koupat a spát?" mrkl jsem na ní.
"Jo to jo....ale on v tý postýlce prostě nevydrži."uchichtla se a on jí dal ruky kolem krku. Po tom, co Rose operovali a ona se uzdravila se začalo blískat na lepší časy i pro Adámka, který už jak torpédo s radostí běha po domě.
 


Komentáře

1 Zuza11 Zuza11 | E-mail | Web | 8. ledna 2011 v 20:26 | Reagovat

krastny diel smutny ale dokonaly pekne ste to ukončily :D

2 andrejjka andrejjka | 8. ledna 2011 v 20:32 | Reagovat

no to je prostě bomba

3 Májule Májule | Web | 8. ledna 2011 v 20:33 | Reagovat

Ach, krásný holky. :-) Vážně naprosto úžasná ffka, povedlo se vám to! :-) Byla jsem docela na nervy, když jsem začala číst začátek tohohle dílu. Ale konec je báječnej. Vážně krásný! :-)

4 smizuzi smizuzi | Web | 8. ledna 2011 v 20:54 | Reagovat

no tak to je hustý! twl, na začátku mě nasral že podváděl, u prostředku jsem málem bulela a u konce jsem málem skákala radostí.. tolik pocitů u jedného dílu! :D to se mi nikdy nestalo.. twl dokonalé, já nevím co říct, jste užasné! :))

5 smizuzi smizuzi | Web | 8. ledna 2011 v 20:55 | Reagovat

[4]:  u konce jsem SKÁKALA RADOSTÍ..!! to málem tam nemá být! :D

6 Eliška.M:) Eliška.M:) | Web | 9. ledna 2011 v 10:59 | Reagovat

měla jsem nervy na začátku pak mě nasral jak podváděl ..ale potom?..áááá..dokonalost...a ten konec :D :D já málem bulela...no ne moc málem :D :D trošičku mi tekly slzy....ježííš.to je dokonalá ffka....takovou jsem dlouho nečetla :)

7 Destinies Destinies | Web | 9. ledna 2011 v 19:29 | Reagovat

tak takhle skvělou ffku sem fakt dlouho nečetla! S tím podváděním mě fakt naštval :D a ten konec.... skvěle napsanej :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1