close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Double Face 24.

21. ledna 2011 v 20:53 | Andy&Doms |  ff-double face
1
Je to tu!!
Vytoužený díl, snad se bude líbit :-)


Raději jsem neodpovídala.,,No máme tě tu už jenom na chvíli,tak se pobavíme kotě",mrkl na mě.Zase mi tep vyletěl strašně vysoko. "Nechte mě být..."řekla jsem roztřeseně.,,Zlato,buď to půjde po dobrým,nebo to půjde po zlím",pokrčil rameny."Né já nikam nepůjdu nechte mě!"řekla jsem a znovu se chytla Joeova trička. Nehodlám se pustit a zažít to co předtím, ani za nic. ,,Tak to půjde po zlím",řekl zlomyslně a začal mě od Joa tahat. Joe byl zaneprázdněný tím druhý,takže mě moc bránit nemohl. "Né, nejdu! Nechte mě!"zvýšila jsem hlas, když už jednu mou ruku ztrhnul, pro mé neštěstí zrovna tu bolavou, takže mě oblila neskutečná vlna bolesti, jelikož mi v už tak fialovém a nateklém kloubu luplo podruhé. Úplně jsem se přestala bránit a poddala se. Korunu tomu dosadilo ještě to,že Joeovi k hlavě přiložil zbraň.Zatrnula jsem v pohybu. "Jerry neblbni, když ho zastřelíš, přijdeš o dva a třicet melounů.."zakroutil ten co mě tak pevně držel, hlavou a už mě vlekl pryč. Raději si podstoupim to co předtím,než aby se mu něco stalo.Ten na mě jen bezmocně koukal, stejně jako já na něj. Tohle prostě nené fér.Tentokrát mě, ale neshodili na židli, ale na nějaké žíněnky, či co to bylo, ale šíleně to páchlo. Když se otočil na toho druhého,ještě jsem se pokusila utéct,ale měla jsem to marný. Oba si ke mě sedli a začali ze mě strhávat oblečení..."Co to děláte?"vykřikal jsem zděšeně. "nechtě mě!Dejte ty ruce pryč!"pořád jsem řvala. Tohle ne...Zbyla na mě už jen podpsenka a kalhotky.Bože Joe,pomoc mi prosím.Dorazil to ještě tím,že přivedl Joa,aby se na to koukal.Byl svázaný a nemohl nic dělat.."Nech-te mě!"říkala jsem furt to samé, ale já to nevzdám, tohle se prostě nesmí stát. To radši umřu, než aby mě takhle ponížili. Pořád jsem odstrkovala jejich ruce, které mě ochmatávaly tak hrubě a snažila se je někam kopnout, Když nic víc, aspoń jsem to prodlužoovala.Joe se kroutil všemy směry a snažil se vyvlíknot,jen aby mi pomohl,ale všechno je marný,už se mě strhli i podprsenku.Radši jsem zavřela oči a na nic nekoukala, nechci vidět ty jejich ohyzdné obličeje, které mě budou, pokud to přežiju pronásledovat každou noc. Když se na mě ten jeden svalil, myslela jsem, že mě udusí, jak těžký byl.,,Mmm,vybraly jsme si pěkně",začal mi drtit prsa. Teď jsem se už fakt nemohla pohnout a jen jsem sípala se snahou nabrat nějaký vzduch do plic.,,Sakra nechte jí bejt!",vyjel Joe zoufale."Ty budeš mít možnost pak..."zašklebil se hnusně ten co na mě ležel. "Ne-nemůžu dýchat.."zasýpala jsem. Ignoroval to a násilím mě donutil políbit ho.Mezitím mi dal ruku hrubě do kalhotek.Jen jsem usykla jak mě to zabolelo a snažila se z posledních sil nějak dostat pryč. Když se najednou ozvala obrovská rána.Ten co na mě ležel něco zabručel a zvedl se ze mě,konečně.Nadechla jsem se a alespoň trochu se uklidnila..Znovu jsem zavřela oči a zhluboka jsem dýchala. Je to jen sen, musí...ale v životě jsem tak ošklivý sen neměla. Trhla jsem sebou, když jsem se ozvala znovu rána. "Policie, k zemi!" uslyšela jsem.První co mě napadlo-zakryla jsem se rukama.Uvnitř jsem si ale šíleně ulevala,díkybohu našli nás..Přetočila jsem se na bok a nohy si oblapila rukama. Zase jsem víčka semkla silně k sobě s odhodláním, že je otevřu, až budeme pryč..,,Slečno,musíte vstát",začal na mě někdo mluvit a přehodil přeze mě deku.Jen jsem zavrtěla hlavou a pořád se nezvedala. Neušla bych to, tohle byl tak strašně vysilující a odporný zážitek, jaký jsem snad kdy zažila. nemůžu to srovnávat s tím co bylo předtím, protože můj strach, že mě připraví o mé poprvé zrovna takový slizoun, byl, nepopsatelný.,,Pustě mě k ní,já jí vezmu",slyšela jsem Joa,jak na někoho mluví."měl by jste se nechat vyšetřit, venku je sanitka, já slečnu vezmu.."řekl mu nejspíš ten policista a už mě bral. Byla jsem neschopná pohybu. Někam mě položil,na něco měkkého a pak odešel.Cítila jsem nemocniční pach,takže mě nejspíš přenesl do sanitky. Když jsem konečně otevřela oči, uviděla jsem slunce. Vážně slunko. Stáli jsme nejspíš před tím skladištěm. Bylo tam několik policejních aut a taky sanitka, ve které jsem byla. Všude okolo byla spousta lidí, novináři, nebo lidi co přihlíželi jak policajti nakládají ty chlapy do auta.Mě se věnoval nějaký postarší lékař.,,Slečno,ukažte mi zápěstí",usmál se na mě mile.Opatrně jsem vyndala z pod deky pravou ruku, která už byla asi dvakrát tak větší než ta levá. "Pání...bude to nejspíš zlomené a bojím se, aby jste v kosti neměla krev, dám vám na to obklady, ale pak s tím budete muset do nemocnice na sádru.."snažil se co nejopatrněji přiloži obklady, ale stejně to bolelo,,A ještě, vím že je vám to nepříjemné,ale budete muset i na nějaké testy na gynekologii, předpokládám",koukl na mě soucitně."Nic se nestalo, to není nutné.."zamítla jsem a ruku si schovala opět pod deku. Nic na to už neřekl, ale dal mi nějaké oblečení, které našel. Zavřel sanitku a tak jsem se převlékla do trička a bundy. ikdyž svítilo sluníčko, bylo asi nula stupňů.Joe za mnou za chvíli přišel do sanitky a za nim všichni Jonasovi.Tohle opravdu teď nepotřebuju,aby mě litovali.."Konečně vás našli.."objal mě Nick. Aspoň neřekl žádne, je mi to líto a tak podobně. "Jo to jo.."zakývala jsem hlavou a přitiskla se k Joeovi. Pořád se mi chtělo brečet, z toho všeho. Ale nechci tady, před nima, předevšema.Celou dobu nikdo nic neříkal a tak Jonasovi odešli a zůstala jsem tam jen já a Joe."Strašně mě to mrzí.."přivinul si mě k sobě a já se rozplakala. "Kdybych mohl aspoň něco udělat.."pošeptal mi do vlasů.,,To je v-v pořádka Joe",vzlykla jsem.Nechci,aby si to dával za vinu,on proti nim nic nezmohl."Odjedeme jo?Jak jsem říkal, co nejdřív, pryč od všeho, přerušíme s klukama na nějakou dobu práci, já už tohle prostě nemůžu....ale spolu, spolu to zvládnem."hladil mě ve vlasech a zároveň tiskl k sobě.,,Děkuju,moc to pro mě znamená",usmála jsem se,ale muselo to vypadat hodně směšně,s těma uslzenýma tvářema."Už neplakej.."usmál se lítostivě a setřel mi všechny slzy, které se setřít daly. "Pojeďme domů, nutně potřebuju sprchu a mám strašný hlad a žízeň.."objala jsem ho kolem pasu a bradu si opřela o jeho hruď.,,Vím,že jsi z toho všeho unavená a hladová,ale naše první cesta povede do nemocnice. Neodpustil bych si,kdyby se ti něco stalo",setřel další slzu,co se mi skutálela po tváři. Jen jsem si povzdychla, ale radši nic neříkala. Nasedli jsme teda do auta a dojeli až do nemocnice, co bylo horší, tak to, že palec jsem měla celý na křivo a prý za ty čtyři dny co jsme tam byli na půl srostl, takže není jiná možnost, než že mi ho znovu zlomí.,,Můžem?",podíval se na mě doktor.,,Hmm",zabručela jsem a čekala na příšernou bolest. Bolí mě jen,když se toho někdo dotkne, tak jak hrozný bude asi tohle?Seděla jsem na lehátku a Joe stál vedle mě a držel mě za zdravou ruku. Ňejdřív začal opatrně, bolelo to jak čert, ale pak mi křupla první kost a to jsem zařvala tak, že to museli slyšet jak venku, ještě jedna.
Konečně přestal,ale ta ruka bolet nepřestala.,,Ani vám to nemůžu dát do sádry,ale jenom do dlahy",pokrčil rameny doktor."Proč?"zeptala jsem se a utírala si slzy.,,Pro léčbu bude jednoduší,když to tak bude.Bude se dát více pozorovat",vysvětlil "Aha.."dali mi to teda do dlahy a já se nemohla dočkat, až pojedeme domů. ,,Jo a ještě..",zastavil nás doktor.,,Zapomněl jsem vám to umrtvit",zatvářil se provinile.
Nedalo se jinak,než se smát.Takovou smůlu mám opravdu jen já.Tak tohle mě fakt dostalo, už jsme se tam radši více nezdržovali a jeli domů. Tam nás vezl Nick, protože Joe u sebe doklady neměl. Když jsme dojeli, posbírali jsme se a šli do anšeho podkroví, ve kterém jsme vlastně ještě ani nespali, protože jakmile jsme se tu dostěhovali, stala se ta ona věc.,,Jdu se osprchovat",oznámila jsem Joovi.,,Já ti mezitím připravim něco k jídlu",usmál se."Diky, budeš hodný.."zakývala jsem hlavou. Neskutečně skělý pocit, byl, cítit tu teplou vodu, která z vás všechno smyla. Smyla všechno až na vzpomínky, kterýma jsem se, ale teď nechtěla trápit a tak jsem si potichu pobrukovala a čichala můj levandulový šampon na vlasy.Vydrhnutá jako nikdy předtím jsem vlezla do pokoje určený mě,kde už čekal Joe i s plným tácem jídla."Bože, mám šilený hlad.."sedla jsem si i v županu na postel. Položil to přede mě a oba jsme začali ládovat. Denisse dělala lívance, speciálně pro nás...tak to si nechám líbit.,,Už nemůžeš?",zasmál se Joe.Snědla jsem snad 50 lívanců a břicho mám nafouklé jak balon."Ne, jsem nacpaná k prasknutí, ale je mi neskutečně....krásně."bechla jsem sebou s úsměvem do duchen.
 


Komentáře

1 smizuzi smizuzi | Web | 21. ledna 2011 v 21:08 | Reagovat

ježiši oni tam ještě dovedou Joea aby na to čuměl.. chudák holka! :( ale ještě že je našli .. pokrááčko! :D :)

2 Zuza11 Zuza11 | E-mail | Web | 21. ledna 2011 v 21:10 | Reagovat

super diel konečne ich našli :D

3 Májule Májule | Web | 21. ledna 2011 v 21:16 | Reagovat

Wow, konečně jsou z toho venku! :-) Jen je mi líto Vicky, chudák. :-( Prej: zapomněl jsem vám to umrtvit. :-D To mě vážně dostalo. :-)
Jsem ráda že jsou z toho vééénku! :-D Paráda, rychle další dílek prosím. :-)

4 kristina kristina | 21. ledna 2011 v 21:20 | Reagovat

konecne zachranení, teraz len zabudnut a  preniest sa cez to, aby mohli byt spolu stastni :-)

5 Deniskka Deniskka | Web | 21. ledna 2011 v 23:41 | Reagovat

konecne jsou zachraneni:-) chudak holka....doufam, ze uz to ted bude v pohode..rychle dal

6 ♥ Kashenka ♥ ♥ Kashenka ♥ | Web | 22. ledna 2011 v 22:44 | Reagovat

Jééé konečně :-D dobře, že je včas našli :-D dokonalý dílek .... chvilku už jsem se bála, že jí fakt něco provedou :-( honem pokráčkoooo :-D

7 nely nely | 23. ledna 2011 v 14:49 | Reagovat

super ze ich zachranili,perfektne :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1