
Title:Fucking life
Parts:1
Autor:Dominika ***
Dne:13.listopadu 2010
Kapky deště dopadají na moje nahá ramena a máčejí mi vlasy do tenkých provázků.Já,obyčejná dívka z obyčejné rodiny netoužím teď po ničem jiném,než po pomstě.Běžím ulicí v nejhorší čtvrti New Yorku,Bronxem.Cítim andrenalin jak mi koluje v žilách a skoro plivu plíce.Ale já se nevzdám.
Dobíhám na místo.Rukama se opřu o stěnu abych se alespoň vydýchala.V tu chvíli cítim na spánku hlaveň od jeho zbraně.Vytahuju tu svou,teď je to kdo z koho.Vystřelí první,ale netrefí se.Pod náporem deště strácí orientaci a já mám šanci utéc.I přes to ale zůstávám na místě.,,Alguna vez en la próxima vida",zašeptám.Vidím jak se mu rozšířili oči.Možná strachem,nebo možná tmou která nás oba pohlcuje.Slzy,které se postupně mísí s deštěm mi zrak ještě zhoršují.Vztáhnu pravou ruku ve které držím zbraň a vystřelím.Netrefím.Zkouším to znovu,ale opět marně.Řídím se jen svým instinktem a otočím se úplně jiným směrem.Vystřelím znovu,do prázdna,ale tentokrát to má účinek.Slyším jeho vykřík jak se nese dál.Je to výkřik poraženého.Bourá stěny a děsí lidi.Myslela jsem si,že ucítím úlevu,ale pořád mám v hrudníku tu obrovskou díru.Ještě pořád je ve mně ta malá,ustrašená holka co chce za každou cenu ven.Klekám si k jeho tělu a svou dlaň pokládám na jeho,teď už studené líce.Od teď jsem nový člověk.
**
Běžela jsem ulicí New Yorku až k našemu domu.Vlítla jsem dovnitř a začala si balit věci.,,Zbláznila ses?",vtrhl do pokoje můj nejstarší bratr.,,Zabila jsem ho",řekla jsem s takovým klidem,jako by šlo o běžnou věc.,,Já vím.A znovu se ptám-zbláznila ses?",nepřičetně ječel.,,Poslouchej",nadechla jsem se.,,On nám zabil bratra,mám jen přihlížet a čekat,až zabije tebe nebo mě?To ne..",slzy se mi nezadržitelně valily po tváři.,,Seš ještě dítě,nevíš co je správný",vmetl mi do obličeje.,,Mýlíš se,vím to přesně",naházela jsem do báglu posledí věci,z nočního stolku jsem vzala jedinou letenku,kterou jsem měla a naposledy se rozhlídla po svém pokoji.
--Flashback--
Narodila se malá holčička.Její blond vlasy a světle zelené oči krásně kontrastovaly s její tmavší barvou kůže.Byla to dcera normálních lidí.Žila si normální život i se svými dvěma bratry.Pak je ale všechny postihla nehoda,která změnila celý jejich život.
Byla to normální přestředka gangů.Nikomu to divné nepřišlo,vždyť na tomhle místě se to děje dnes a denně.Šťastná rodinka si vyšla na procházku po okolí.9 ran,tři mířené přesně.Na matku,na otce,a na syna.Všichni na místě mrtví.Policie to neřešila,pachatel byl zřejmý,dokonce ho i zachytila kamera z protějšího obchodu.Ale policie byla slepá.Všichni viděli jen to,co vidět chtěli.Tak dívka vzala spravedlnost do svých rukou.Ze skříně vytáhla revolver.V tu chvíli byla její mysl zaplavena jen pomstou,jako by vše okolo pokryla hustá mlha.
--Konec flashbacku--
,,Kam chceš jít?",sledoval mě Jason až na zastávku.,,Na letiště",oblečení jsem měla špinavé,otrhané,ale plný kufr peněz,zděděný po rodičích mi dodával jistotu,že přežiju.Los Angeles je přeci město andělů.Třeba se tam setkám s rodiči.
S posledním úsměvem a posledním 'sbohem' jsem nasedla do taxíku a později i do letadla.Až teď může začín můj nový život.
**
Po roce schovávání a utíkání před tím,co mě stejně nemine,jsem se usadila.Našla jsem si menší byt,není to žádnej luxus,ale ani nic podřadného.Přišla jsem na jednu věc,pomsta možná ublíží,ale nikdy,opakuji nikdy nezahojí rány.Myslela jsem si,jak se budu cítít skvěle,že jsem člověku,který ublížil způsobyla bolest.Ale časem se ten pocit stupňoval.Nenabýval,naopak slábl.Pochopila jsem,že pomsta není vše,nikdy nebyla a nikdy nebude.Ale vysvětlujte to někomu,kdo je po pomstě lačný,jako narkoman po droze.
**
Z přemýšlení mě vytrhla rána a následné zařinčení skla.Zmohla jsem se jen na tiché nadávání.Neměla jsem kudy utéct,dveře byly za kuchyní...a hlasy vycházely přímo z kuchyně.Nezbylo mi nic jeného,než vylíst oknem.2. Patro není zas tak vysoko,ovšem když nemusíte skákat z okna.Těsně za mnou zařinčelo sklo,což znamená,že bych měla co nejdříve vypadnout.Přehoupla jsem se přes zábradlí a skočila dolu.Dopadla jsem blbě na kotník,bolest mi projela nohou až jsem se málem nepostavila.Když už byl skoro těsně za mnou,vystřelil.Škrábnul mi o rameno,ale víc nezasáhl.Schovala jsem se za auto a pak vyběhla.Oni těsně za mnou,ale neznali to tu tak,jako já.Co nejrychleji jsem proběhla parkem a vběhla do nějaké galerie.Na tuhle dobu tam bylo nějak moc lidí,ale čím víc,tím líp.Přeci nejsou takový blázni,aby mi něco udělali před lidma.No asi jsem se spletla.Vběhly tam těsně za mnou.Co nejrychleji jsem se proplétala lidma a vběhla někam do temné místnosti.Ani mě nenapadlo rozsvěcet.Najednou na mě padla úzkost a strach.Ty dva pocity ve mně mýchaly.Ještě nikdy jsem se takhle nebála.Možná právě to způsobilo,že jsem se jen skrčila do rohu místnosti a čekala na smrt.Když jsem uslyšela něčí kroky,pevně jsem semkla víčka k sobě a snažila se udržet hlasité vzlyky.Čekala jsem na přicházejíci bolest,kterou by způsobila kulka.Místo toho jsem se dočkala jen pevného obětí a konejšivých slov.Odvážila jsem se otevřit jedno oko.Seděl vedle mě kluk,možná už muž.Jednu rukou měl zapletenou v mých vlasech a druhou mě hladil po tváři.Jeho oči se po celou dobu vpíjeli do těch mých,nedalo se uhnout.Ty jeho,tmavě hnědé,jako by mě omámily.Nemohla jsem se hnout,pořád jsem vysela pohledem jen na něm.Všechny zvuky utichly.Pro mě existoval jen on.,,Halo?Si v pohodě?",probudil mě z tranzu hlas,sametový,zlehka chraplavý hlas.Zmohla jsem se jen na lehké kývnutí,víc ne.,,Dobře,teď pojď se mnou",snaživě se usmál a podal mi ruku,abych se zvedla.Jeho teplá dlaň zahřívala tu mou,naproti jemu úplně studenou.
Kdyby mi někdo řekl,že zrovna já se zamiluju na první pohled,asi bych se mu vysmála.Ale dokud to nezažijete,ten pocit beztíže jen s jediným pohledem,to mravenčení v celém vašem těle,nepochopíte.Pošlušně jsem šla za ním,až do nějaké místnosti.,,Posaď se,už jsi v bezpečí",přehodil přeze mne chlupatou deku.I když mi zima není,s radostí se do ní zachmlám.Voní příjemným pánským parfémem.,,Volali jsme policii",promluvil ten kurdnatej,držící nějkou ženu okolo pasu.,,Jen to ne!",vyjekla jsem a rychle se zvedla do sedu.Nesmí tu být policie,zabila jsem člověka,šla bych do vězení..,,Neboj,o tobě jim nic neřekneme.Domluvili jsme se,že jim povíme jen o té bandě,co sem vlítla",sedl si ke mně můj zachránce.Chabě jsem se usmála.Nezná mě,ale je první koho zajímá můj osud,už teď jsem mu vděčná.
**
,,Ne,opravdu se to stalo",zasmál se se mnou Joe.Sedíme v kavárně.V 'naší' kavárně a on mi vypráví historky z tour.Bavím se,ale uvnitř umírám.'Jsme nejlepší přátelé'.Věta,kterou od něj slýchávám dnes a denně.My ale nejsme jen přátelé.Když se mě dotkne,srdce se mi rozbuší na poplach,když mě obejme a já cítím jeho vůni,hlava se mi zamotá a je mi mdlo.Ví o mě takřka všechno,co neví ale je,že jsem kdysi,když jsem byla ještě mála a naivní zabila člověka.Pomohl mi tenkrát a pomáhá mi i dnes.Všechny problémy řeším s ním,díky němu mám práci,ale pořád je tu ten cit.Ten cit mě nutí před ním utíkat,schovávat se.Dříve jsme se,a to celý rok,výdali denně.Ale teď už se mu vyhýbám,snažím se trávit s ním co nejméně času,snad abych zapomněla?Možná...
Nemůžu svému srdci poručit,abych cítila jen přátelství,místo lásky.Teď když se jeho oči vpíjí do mích,jeho ruka hladí tu mou vím,že je to nemožné.,,Šla by jsi dnes ještě k nám?Potřebuju se ti s něčím svěřit",usmál se na mě tak,jak to umí jen on.Tahle věta,těch pár písmen mi dalo naději,že by možná ke mně mohl cítit to samé,co já k němu.
**
,,Tak mluuv",nedočkavě jsem ho pobídla.Vypadal,jako by se bál mi to říct.,,Zamiloval jsem se",vyhrkl po chvíli.Úsměv mi ochabl.Srdce vynechalo několik úderů a oči se zaplnily slzama.,,A-aha a do koho?",zeptala jsem se vyděšeně.Musel to poznat.,,Jmenuje se Ashley a je úžasná!",začal o ní básnit.Na tohle opravdu nemám..,,Víš Joe,povíš mi to jindy,já teď musim do práce!",vymluvila jsem se na první,co mě napadlo.,,Dneska?Vždyť je sobota",podivil se a koukl na mobil,jestli se nemýlí.,,Jo,šéf shání sponzory,tak budu obvolávat různé firmy",plácla jsem blbost.,,Aha,ani jsi se nezmínila",řekl podezřívavě.Můj šéf,pan Collins Joa dost důvěrně zná,jsou to přátelé a traví spolu dost volného času,takže to jednou praskne,že jsem mu lhala,ale lepší než poslouchat,jak tu básní o tý svý.Jako blesk jsem zapadla k sobě do bytu a sundala si nepohodlné boty na podpadku.Měla bych si pořídit alespoň psa,je tu nesnesitelný ticho.Dřív jsem byla alespoň zvyklá,že pokáždé přijdu domu slyším televizi a chroupání,jak brácha žere popkorn.Teď se dočkám jen šumu moře,jelikož bydlím kousek od pláže.Stává se,že někdy třeba ve tři ráno vyjdu z bytu a bosky se procházim po pláži.Neznám nic lepšího,jak si pročistit hlavu.Možná tak pokec s Joem,ten vás zabaví tak,že o svých problémech ani nevíte.Udělala jsem si večeři a sedla si s ní k televizi.Naladila jsem si hudební kanál a potichu si s nima zpívala.Když mi v kabelce zazvonil telefon,z nechutí jsem se zvedla a vyhrabala ho.Neznáme číslo.,,Ano?Whitová",představila jsem se.,,Zlato,jsi to ty?",ozvalo se z telefonu.,,Ehm,co prosím?",vyjekla jsem.Nikdo,opakuji nikdo mi neříká zlato.,,Promiň,to jsem já,Joe",zasmál se.Dobře,beru zpět,on mi tak někdy řekne.,,Co potřebuješ?",zeptala jsem se mile,aniž by mi došlo že on si myslí,že jsem v práci.,,No já nevím,třeba mi vysvětli,proč jsi mi lhala?",řekl už mírně naštvaně.,,Joe já..",chtěla jsem se začít vymlouvat.,,Proč jsi mi lhala o svojí minulosti,připadám si jak idiot,když se od cizích dozvim že moje nejlepší kamarádka zabila člověka",řval na mě jak smyslů zbavenej.Na tohle prostě nemám,vypla jsem hovor a sjela po zdi dolu.Věděla jsem,že se to jednou dozví,ale ne že takhle,a že takto bude reagovat.Vyčítá mi to?Hnusím se mu?Půjde mě teď udat?Ne,to by mi neudělal,tomu nevěřím.
Asi půl hodiny na to zazvonil zvonek.Celá rozklepaná z nervů jsem šla otevřít.Beze slova jsem odstoupila ode dveří,aby Joe mohl projít.Přišel mi to vyčítat?Výčitem mám dost sama od sebe.,,Tak?",posadil se ke mně na gauč.,,Tak co?",zavřela jsem vchodvé dveře a přisedla si k němu.
,,Chci to jen vysvětlit",kývl povzbudivě,jako že se nemám čeho bát.,,Tak pro začátek..Tianna Williams",natáhla jsem k němu ruku,měl by vědět,jak se ve skutečnosti jmenuju.,,Lhala jsi i o jméně?",podivil se,ale hned zmlkl.,,Když jsem byla malá,šla jsem se s rodiči projít po New Yorku",načala jsem.Je to tak dávno a přes to to mám všechno před očima.Stále.,,Takže jsi z New Yorku?",skočil mi do toho.Jen jsem přikývla.,,Oni je zastřelili,všechny,jenom brácha mi zůstal.Když jsem byla starší,rozhodla jsem se pomstít,dopadlo to jeho smrtí",na jeden dech jsem řekla svůj zkrácený příběh.,,A to to nešlo jinak?",zeptal se znechuceně.,,V tu chvíli?",zeptala jsem se absurdně.,,Ty nevíš jak jsem se cítila!Nenáviděla jsem se.Nenáviděla jsem se za to,že jsem neumřela s nima",vzlykla jsem a objala si kolena.,,Pořád nemůžu pochopit,jak jsi mohla zabít člověka",zakroutil hlavou nevěřícně a zvedl se k odchodu.
**
Odešel a pohrdá mnou.Přesně z tohohle důvodu jsem mu to neřekla,nepochopil by to,nikdo to nechápe.Už se s ním nevídám,a ani nemám zájem.Zklamal mě,myslela jsem,že je to pravý přítel,ale ne,jen se přetvařoval.Rozhodla jsem se,že bych se měla podívat za Jasonem.Dala jsem si slib,že se do New Yorku nikdy nevrátím,ale on je moje rodina,poslední co mi zbylo.Nikomu zde nebudu chybět,tak nač to odkládat?První nejblížší let je zítra v 15.00.Fakt,že bez Joa mě je jen polovina jsem se rozhodla ignorovat.Už nikdy se nechci do nikoho zamilovat!Láska bolí.
**
,,Prosíme cestující letu 184 aby se dostavily k terminálu",co nejrychle jsem popadla svoje kufry a utíkala k terminálu.Letenka mě stála všechny moje úspory.V New Yorku si budu muser najít nějakou práci,abych přežila.Už tak mi bude trvat věky,než Joovi splatím to,co mu dlužím.Jestli mu to vůbec dokážu splatit.Dal za mě tolik,že bych to ani nedokázala spočítat.
**
Stojím před dveřmi našeho domu a klepu se,jako melé dítě co se chystá poprvé do školy.Poprvé jsem zazvonila.Srdce jsem z toho měla až v krku.,,Ano co potře-",otevřel mi a zamrzl v půlce pohybu.,,Tio?",nevěřícně si mě prohlížel.,,Jasone?",zopakovala jsem jeho tón.Nejen,že já jsem se změnila,ale i on se změnil.Za celý svůj život jsem ho neviděla v obleku,no teď tu přede mnou tak stál.,,Páni,ty,změnila ses..",vydechl.,,To i ty",zasmála jsem se a vrhla si mu do nastavené náruče.,,Chyběla jsi mi",zašeptal mi do ucha.,,Ty mě tež",odtáhla jsem se od něj.Musela jsem se usmívat jako debil.,,Víš já teď musím do práce,ale až se na večír vrátim,určitě musíme pokecat",řekl smutně.,,A chovej se tu jako doma...teda,ty tu doma jsi",plácl se do čela.,,Jo jasně",zasmála jsem se.,,Budu se tu teda chovat jako doma a ty už jdi do tý práce",popohnala jsem ho.,,Jo vlastně,tak ahoj",líbl mi pusu na tvář a zmizel.V předsíni jsem si sundala boty a koženou bundu.Tolik se to tu změnilo...Tím,že si Jason našel práci má nejspíš víc peněz a taky to podle toho vypadá.Nejspíš si našel i přítelkyni,jelikož tu má pořádek.Šla jsem do svého bývalého pokoje.Co mě překvapilo,že všechny věci byly na svém místě,nenapadlo mě,že tu nechá můj pokoj.Přeci jen to je druhá největší místnost.Taky jsem si ale všimla rudých šatů pověšených v otevřené skříni.Vida,tak přeci jen někoho má.Na ustlanou postel jsem položila svůj minikufřík a začala si vybalovat věci.Moc toho nebylo a já měla za chvíli hotovo.Zmožená po cestě jsem si sedla na postel,ale hned jsem vyletěla na nohy,když jsem si sedla na něco živého.Pomalu jsem odhrnula polštář,ale uklidnila jsem se,když pod dekou ležel malý Bišonek.,,Ahoj kočko,páníček tě tu nechal samotnou?",podrbala jsem jí za uchem.Přesně tak,je to fenka.Koukla jsem se jí na známku,ale jméno tam neměla.,,Tak pro dnešek jsi beze jména,než mi tvůj páníček poví,jak se jmenuješ",zasmála jsem se.Šaty,které vyseli na skříni jsem přehodila přes židli,abych si tam mohla naskládat věci.Dokonce jsem si i pokoj uklidila,abych zahnala nudu,ale všechno jsem měla hotové za chvíli a tak jsem jen seděla na posteli...Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou zavolat Joovi,ale porušila bych tím všechny svoje zásady..Vytáhla jsem si alespoň laptop a najela na oceanup.Je ubohé projíždět zrovna takové stránky,ale touha vědět o Joovi je prostě silnější.,,Joe Jonas a Ashley Green-SVATBA?"hlasal tytulek.Místo toho,abych byla smutná,jsem měla ale vztek.Cítila jsem k němu obrovskou nenávist a smutné je,že tu nenávist cítím i k ní..A proč vlastně?To on za to může!Kdyby mě vyslechl,nechal mě vše vysvětlit,tak by to teď možná bylo v pohodě.Vzteky jsem notebook zaklapla a svalila se do naducaných dek.I když můj žaludek dával jasně najevo,že je tu taky,byla jsem příliš lína na to,abych se zvedla a vzala si třeba jen blbý rohlík.Z transu mě probralo až bouchnutí vchodových dvěří.Tedy aspoň myslím,že byly vchodové.,,Je tu někdo?",ozval se mužský hlas.Úplně jsem zatrnula...Co po mě ještě chtějí?Nevím ani,jak se dozvěděli,že jsem zpět v New Yorku.No každopádně,když byli schopní pronásledovat mě v Los Angeles,proč by nemohli tu?Dost jsem jim to tím usnadnila..
Než jsem se nadála,už stál u mě v pokoji a mířil na mě pistolí.Všechno se to seběhlo tak rychle..Zvedla jsem se,abych utekla,ale zastavila mě nesnesitelná bolest v noze a následná bolest v zádech..Padla jsem k zemi a víčka mi klesla.Pak už jen tma..
**
Neviděla jsem,neslyšela jsem.Jediné co jsem vnímala dokonale,je bolest všude po těle.Jsem rozlámaná,hlava mi třeští,ale žiju.To je jedině dobře.Tohle prostředí znám tak dobře,že jsem ani nemusela otevírat okna,abych poznala kde jsem.Už jen podle pachu vím,že jsem v nemocnici.Zavolala jsem sestru a ta pak zavolala doktora.,,Slečno,stačil jen kousek a kulka zasáhla míchu.Kdyby se tak stalo,byla by jste ochrnutá,nebo by jste taky nemusela přežit",informoval mě doktor.Ztěžka jsem kývla,ale jediné co jsem chtěla nebyly poučky od doktora,ale spánek..,,A ještě jedna věc,kdyby jsme kulku vyndali,mohli by jsme poškodit nějaké cévy..",načal.,,Takže..jste jí tam nechali?",zachraptěla jsem.Kývl,že ano a začal mi vysvětlovat,že se s tím dá normálně žít,ale že po tom bude jizva,přesně ve tvaru střely.V tomhle stavu bych mu odkývala snad všechno,ale aspoň mě po chvíli nechal a já usnula,než jsem napočítala do tří.
**
Druhý den mě v nemocnici překvapil nejen můj brácha,který si kvůli mně vzal v práci volno,ale i Joe...,,Co tu chceš?",zavrčela jsem na něj místo pozdravu.,,Vidět tě..",pokrčil rameny.,,A..co tu vůbec děláš?",zakroutila jsem hlavou.Uvnitř jsem vzteky bublala...,,Když jsem tě našel,mumlala jsi jeho jméno,tak jsem si ho našel v tvém telefonu..",vysvětlil mi brácha.,,Aha",sklopila jsem stydlivě hlavu.,,Tio,mohl bych s tebou mluvit?",hodil pohledem po Joovi.On naštěstí vypadl na chodbu.,,Neříkal jsem mu co se stalo,protože nevím o čem všem vím,ale rozhodně už nemusíš mít trach,policie je všechny zadržela..",sedl si ke mně na postel.,,To je dobře.."oddechla jsem si.,,A jestli tě můžu poprosit,Joovi to ani neříkej,nemusí vědět všechno",usmála jsem se hraně.,,A chceš s ním mluvit,mám ho zavolat?",optal se.,,Jo,to budeš hodný",přikývla jsem.Joe se tedy vymněnil s Jasonem..
,,Víš,že jsi mi nahnala strach?",pokusil se mě pohladit po tváři.,,Jasně",zasmála jsem se ironicky.,,Myslím to vážně,když mi tvůj brácha zavolal a řekl mi,že jsi v nemocnici,chytl jsem první letadlo do New Yorku..",řekl upřímně.,,Děkuju,že jsi o mě měl strach",položila jsem svou ruku na tu jeho.,,Za tohle se ale neděkuje",zasmál se.,,Ale ano..",odporovala jsem.
**
Od té doby jsme spolu byli zase každou volnou chvíli.Joe měl volno a tak byl se mnou v New Yorku.S Ashley se rozešel,ale já se neptala proč.Bála jsem se jeho odpovědi..Jason mě konečně seznámil s jeho přítelkyní,byla milá.Rána od kulky se mi už zahojila,ale zůstala celkem velká jizva,přesně jak říkal doktor...Když už to místo na dotek nebylo,zašla jsem si do tetovacího salonu a nechala si pod tu jizvu vytetovat datum přesně toho dne,kdy mě postřelili.Vyrovnala jsem se s tím,ale nevymazala jsem z paměti tu bolest,která mnou projela.Před očima mi proběhl celý můj život a já si ho nejspíš díky tomu začala více vážit...
**
,,Ty jsi se zbláznil!",vyjekla jsem.Joe mi právě ukázal dům,který si tady v New Yorku koupil.Prý aby nemusel být pořád v hotelu,když mě přijede navštívít.,,Je dokonalý Joe",usmála jsem se na něj.,,A mám pro tebe ještě jedno překvapení",zazubil se a do ruky mi dal malou saténovou krabičku.Nakrabatila jsem obočí a pomalu jí otevřela.,,Ach bože..",vykulila jsem oči.,,To kdybys se sem chtěla třeba časem nastěhovat",prohodil a vzal klíč,který byl v té krabičce a pověsil ho na svazek mých klíčů.,,Jsi naprostý cvok",zakroutila jsem nevěřícně hlavou.,,Tak pojď,provedu tě po něm!",řekl s nadšením malého dítěte a táhl mě dovnitř.Jako první mi ukázal prostornou kuchyni,kterou jen tak prolétl.U obývacího pokoje se zdržel o něco víc,ale stejně to nebylo víc jak půl minuty.Stejně tak rychle mi ukázal i koupelnu a pokoje pro hosty.V ložnici se ale zastavil a posadil se na velkou postel.,,Pojď ke mě",poklepal na místo vedle sebe.Poslušně jsem k němu došla a sedla si vedle něj.,,Takovýhle dům bych chtěl mít jednou pro svojí rodinu.Manželka,dvě děti a nějaké domácí zvíře",povzdychl si a rozhlédl se po ložnici.,,Co ti brání?V Los Angeles je takových spusta..",pousmála jsem se.,,Ale tohle je tvoje rodné městě a myslím,že odtud už pryč nechceš..",řekl potichu.Skoro jsem se zadusila vlastníma slinama.,,O mě tu nejde",zakroutila jsem odmítavě hlavou.,,O tebe tu šlo vždycky..",ironicky se zasmál a jednu ruku položil na mé stehno.,,Máš tím něco na mysli?",lehce jsem znervózněla a i když jsem se to snažila zakrýt,on to poznal.,,Měl bych?",naklonil se ke mně na pár milimetrů.,,Nečervenej se..",pohladil mě po tváři,zatímco druhou rukou jel po stehně výš a výš.Když se dotkl knoflíčku od od kalhot,rozepl ho.Položila jsem se na záda a tím jsem se od něj oddálila.Vůbec mu to nevadilo,spíše naopak.Přesunul se nade mne a pomohl mi vysoukat se z těsných džínsů.Zasténala jsem,když se dotkl mého nejcitlivějšího místa.Není to správné,vím že ne.Ale copak jde někomu jako je on odolat?Rozpaloval mě ten jeho pohled na mě.Propaloval mě očima,jako by se mě snažil tím pohledem vyslíknout.Bohužel,nedařilo se mu to a tak zapojil i ruce.Za chvíli na zemi leželo i moje tílko a já byla jen v podprsence a kalhotkách.,,Takhle jsi nejkrásnější",přejel mi nosem mezi prsy.Prohla jsem se v zádech,takže jsem se na něj namáčkla tak,že jsem se nemohla skoro nadechnout.Rozepl mi podprsenku a hned mě zbavil i kalhotek.On byl ještě úplně oblečený,ale nezůstalo to tak dlouho.Mám pocit,že mu boxerky pod tím náporem snad rupnou.Ruce jsem raději nechávala podél těla a nijak se nezapojovala,ale když se přisál k jedné z bradavek,bříšky prstů jsem zaryla do jeho ramen.,,Mám strach...",zašeptala jsem mu do ucha nervózně.,,Mám přestat?",zamumlal a líbl mě na krk.,,Jen to ne!",zachraptěla jsem až moc zbrkle.Takovou dobu po tom toužím a teď,když mám Joa na dosah se šíleně bojím.Že jsem trapná,že něco dělám špatně,nebo že to bude bolet..,,Když budeš chtít,abych přestal,jen mi to řekni",hlesl soucitně.Odmítavě jsem zavrtšla hlavou a pomalu mu stahovala boxerky.Zaskuhral a já začervenela,když jsem se zápěstím dotkla jeho přirození.,,Nestyď se,je to přirozené",na chvíli ze mě slezl,aby si je mohl stáhnout úplně.Snažila jsem se,aby mi oči neklouzali dolů,ale upřímně,tohle se nedalo přehlédnout..Zase se přetočil nade mne a svoje suché rty otřel o ty mé.Pokrčila jsem obě nohy a tím jsem ještě zvětšila ten tlak tam dole.,,Stačí říct a já přestanu",zamumlal znovu a trochu se ode mě oddálil,aby si nasadil kondom.Cítila jsem strach,ale nad ním vyhrávala zvědavost a touha..Když už jsem byla rozpálená na maximum,nepatrně jsem přikývla aby věděl,že už může.Nadzvedl se v loktech a navedl se na to správné místo.Cítila jsem tlak,ale nic víc,žádnou bolest.Joe na okamžik zatrnul a podíval se jak na tom jsem.Ale když viděl,že jsem úplně v pohodě,líbl mě na rty a přirazil.Tentokrát už to bylo nejhlouběji jak mohl,tak jsem nepatrně zaskuhrala,ale nebylo to nic hrozného,jen takový nepříjemný pocit.Povzbudivě se na mě usmál a pohledem se zeptal,jestli už to může dokončit.Usnadnila jsem mu to a sama zavrtěla pánví.Myslím,že své poprvé si budu pamatovat dokonale.Už asi jen proto,že je to s ním.Otřela jsem se o jeho rty a pokusila se nad něj překulit.Vyklouzl ze měa překulil se na záda.Usmála jsem se nad jeho chápavostí.,,Pojď..",zasmál se a ukázal na svůj klín.,,Nadrženče..",zašeptala jsem mu u ucha a pomalu přisedla.,,Ti-tio!",vyhrkl a za boky si mě přitáhl blíž k tělu.Rychle jsem se vlnila a vycházela mu vstříc s protipohyby.Po chvíli jsem se napřímila,ale byla jsem tak malátná,že mě musel držet za boky,abych se udržela.Sténala jsem jeho jméno a občas se prohnula tak,že jsem málem přepadla do zadu.Když už jsem se nemohla udržet,tvrdě jsem na něj dopadla a jen tak ležela.S přírazi ale neustal,i když už vypadal,že se drží,aby se neudělal už teď.Chtěla jsem mu to trápení ukončit,ale jako bych se propadla do jiné dimenzce,neměla jsem sílu ho ani políbit.V té chci jsem cítila,že i on se prohnul,že ho to dohnalo.Utvrdilo mě v tom hlavně to,jak nahlas zanaříkal moje jméno.Na úplátku jsem mu zasténala do ucha,strašně se mu to líbilo.Nehybně jsem na něm ležela a vychutnávala si odeznívající orgasmus.,,Páni",usmála jsem se a rukou mu přejela po spocené hrudi.,,Jo,páni",zachechtal se a opatrně mě ze sebe sundal.,,Asi bych ti měla něco říct..",přitulila jsem se do jeho připravené náruče.,,Já tobě taky.",,Tak společně?",zasmála jsem se.Přikývl.,,Tři,dva..",začala jsem.,,Miluju tě!",řekli jsme oba najednou.Uculil se a nahl se ke mně.,,Stejně tě miluju víc",políbil mě.

hustýý!
tak to jsem ráda že to dobře dopadlo 