close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

31. Díl- Hero

4. prosince 2010 v 20:52 | Andy |  ff-Hero
Já vím, že vás tahle ffka nebere, ale už jen několik posledních dílů :-) Speciálně pro Melody, když si o ni napsala, ať se líbí :)


"Suzie?" zeptal jsem se opatrně a moje srdce poskočilo, když ji spatřilo. Seděla na vyšetřovacím lůžku v nemocničním oblečení, do kterého ji při vyšetření oblékli. Vlasy měla rozpuštěné a vypadaly jako medový závoj.
"Joe?Joe!" seskočila a utíkala ke mně, když si mě všimla. Byla bosky, takže to na kachličkách lehce mlaskalo.
Rovnou rychlostí mi skočila do náruče a já už ji svíral. Tolik mi chyběla, ale hlavně, všechen strach opadnul. Konečně jsem se mohl trochu uvolnit. Už je se mnou a nikdo ji nic neudělá, budu s ní a ochráním ji ať se děje cokoliv.
Tiskla se ke mně pevně a já ji i pevně držel. Konečně jsem mohl nasát tu známou vůni, která ji ani po takové době strávené......někde, neopustila. Celá se třepala.
"Už je to v pohodě, jsem tady." šeptal jsem jí pořád dokola.
Opatrně se ode mě odtáhla a podívala se mi do očí. Slzy velikosti zrníček jí omývaly odřená a zfialovělá líčka plná modřin.
"Prosím nebreč už." opatrně jsem jí je stíral, ale pohledem neuhl. Ruce měla na mém pasu, lehce jsem ji za ně vzal. Kolem zápěstí měla krvavé rýhy od pout.
"Ach bože, nejradši by jsem je zabil." políbil jsem ji na bolavé místo a znovu ji k sobě natiskl.
"Tolik jsem se bála." zašeptala přes zvlyky.
"Já strachem o tebe skoro umíral." taky jsem zašeptal. Hlavu zabořila do mé košile a jen tak jsme tam chvíli stáli.
"Miluju tě." podívala se mi do očí a konečně se lehce usmála.
"Taky tě miluju a slibuju, že tě před vším ochráním." líbl jsem ji na čelo, když v tom se otevřely dveře a tam stál....Frankie.
"Suzie!!" vypískl a doslova po ní skočil.
"Franku!" zasmála se a nechala se od něj pomačkat i když jí to muselo trochu bolet díky těm modřinám. Za bráškou se vynořil i zbytek rodiny. Všichni se s ní vítali a objímali. Museli jsme ještě chvíli čekat na výsledky vyšetření a pak si ji odvést domů. Doma ji máma udělala obrovskou večeři, na přivítanou.
"Promiňte, ale myslím, že se půjdu osprchovat a pak spát. Jsem unavená." zvedla se nejistě ze sedačky v obýváku a pohlédla na nás.
"Doprovodím tě." zvedl jsem se taky. Věděl jsem, že je to zbytečné, ale stejně jsem chtěl. Chtěl jsem s ní být sám. Vzal jsem ji za ruku a pomalu jsme se vydali do patra.
"Jsem děsně utahaná a už se těším na voňavoučkou postel." opřela se mi o rameno.
"To ti věřím. Vyspi se do růžova." líbl jsem ji na čelo před jejíma dveřma.
"A nechceš tu být ještě chvíli se mnou?Samozřejmě nemusíš, jestli nechceš, chápu..." rozpovídala se. Nechápu proč byla nervozní, zase si mnula dlaně. Dělá to vždycky.
"Rád, ale nejdřív se skočím taky osprchovat." řekl jsem, naposledy ji políbil, tentokrát na rty a šel do svého pokoje. Osprchoval jsem se co nejrychleji, pak na sebe navlíkl trenky na spaní a začal se holit. Když ji unesli, neholil jsem se. Možná to byla blbost, ale neměl jsem se komu líbit. Cítil jsem se strašně a na to, že by jsem měl něco takového dělat, jsem vůbec nemyslel. Moc se mi to nedařilo, když už jsou trošku delší a hustčí, jde to špatně i s kvalitním pěnou. Pekelně jsem se soustředil, když někdo zaklepal.
"Jsem v koupelně!" zařval jsem. Za chvíli jsem v zrcadle viděl odraz Suzie v županu.
"Co tu provádíš?" zasmála se.
"Holím se, moc mi to nejde." zašklebil jsem se.  Pěnu jsem měl všude a hotová byla teprve půlka tváře.
"Mohl by jsi zkusit vyměnit žiletku hm?" podala mi novou.
"Jak.....?" nedořekl jsem.
"Intuice?" zasmála se zase. Ale pořád to nebyl ten uvolněný úsměv. Bylo to trochu napjaté, ale člověk, který ji nezná by to nepoznal. Konečně, hotovo. Podala mi ručník a já si konečně setřel tu pěnu z tváře. Teda spíš její zbytky.
"A že ty jsi tak rychle hotová?" podivil jsem se.
"To se ti zdá, to tobě to trvalo." přišla ke mně a sama mě objala kolem krku. Jen jsem se usmál.
"Můžu ti už dát konečně pusu?" zeptal jsem se.
"Nemůžeš, musíš." přitáhla si mě za tvář a jemně se otřela svými rty o ty mé. Byly to lehké motýlí polibky, nic vášnivého, ale přesto tak úžasného. Hladila mě po, už hladké tváři a já ji držel za zády.
"Půjdem si už lehnout?" odtáhla se ode mě.
"Já jsem pro, byl to těžký den." pohladil jsem ji po tváři a vydal se k ní do pokoje. Ani nevím, proč jsme vždycky u ní, ale je to tak. Když přecházíme přes chodbu, uvidím Kevina, dneska tady s Dani spí. Už je mi fuk, že někdo ví, že spolu nejspíš spíme v jedný posteli, což měl on až do svatby zakázáno. Jen na mě kývl a zašel.
Lehli jsme si k ní do postele a ona se ke mně přitulila. Jednu ruku jsem si dal pod hlavu a druhou ji objal kolem ramen. Konečně. Už to bylo v pohodě. Byla tady se mnou, byla zdravá a živá, nic jí nebylo. Chvíli jsme jen tak hleděli do sropu a nic nedělali, ani nemluvili. Prsty jsem si propletl s těmi jejími a sledoval rozsáhlé pohmožděníny. Klouby prstů měla otlučené, i přesto, že nehty měla vydrhnuté, prostředníček měla celý namodralý. Celé tohle kontrastovalo se zachlou krví na zápěstí. Obrovská kola od pout, které se jí museli zařezávat až do masa, byly stále ještě trochu živé. Jak jí někdo mohl tohle udělat. Ne se zrovna skvělými myšlenkami jsem usnul.
Ráno mě probudilo vrznutí dveří. Nevím kolik mohlo být, ale byla ještě tma. Moc jsem to nevnímal, přetočil se na druhou stranu, ruku přehodil přes Suzie, která se ke mně choulila a spal dál.
Podruhé jsem se probudil, když do pokoje zasvítilo březnové sluníčko. Svítilo mi to přímo do očí, jelikož její pokoj je právě natočený na východ. Protřel jsem si oči a koukl na budík. 8:34. Docela brzo, ale já byl vyspaný. Pak jsem si všiml malého lístečku. JELI JSME NAHRÁVAT, DNESKA S NÁMI NEMUSÍŠ, NA OBĚD SI NĚCO DEJTE. Podpis tam byl jako MILUJÍCÍ RODINKA. Super, nikdo není doma!
"Suzie?" pohladil jsem ji po ruce.
"Mmm?" zamžourala.
"Dobré ranko zlato." líbl jsem ji na rty.
"Bré ráno." usmála se. Přitáhl jsem si ji k sobě a pořádně políbil. Neprostestovala, nechala se, za což jsem byl rád.
"No ták, někdo přijde." zasmála se.
"Kdo by chodil, jsme tu sami." šibalsky jsem se usmál a lehce přetočil pod sebe. S polibky jsem přešel na krk, když lehce vzdychla. Její slabé místečko. Moc dobře to vím, dělá jí to dobře.
"P-počkej." zastavila mě, když jsem ji lehce pohladil po odhaleném boku.
Jen jsem na ni nechápavě pohlédl.
"Já, ještě nechci, nemůžu." sedla si na postel. Chvíli jsem to vztřebával. Ona mě odmítla?Jo asi jo. Sedl jsem si vedle ní a nic neříkal. Možná mě to mírně naštvalo.
"Joe promiň, ale já se necítím, necítím se na TO a ani na nic jiného co se týče fyzického kontaktu s jakýmkoli mužem." povzdechla si a sklopila hlavu.
"Co se stalo, udělali ti něco, že se teď necítíš dobře?" prstem jsem ji pohladil po hřbetu ruky. Nic neodpovídala.
"Nechceš snad říct že tě..."
"Ne neznásilnili mě." zavrhla tvrdě. Lehce jsem si oddechl.
"Prostě se mě jen.......jak to říct, jen se mě.......dotýkali a teď když jsme spolu, pořád se mi to nějak vrací." řekla a zavřela oči. Zavřela je vždycky, když se něčeho bála a te´d se nejspíš bojí, jak budu reagovat já.
"D-dotýkali?Jak to myslíš to jako..."polkl jsem.
"...uhm, osahávali?" proč mi to pro krista neřekla?Jsem to ale debil. Nejradši by jsem je nechal ověsit ale ještě před tím, jim zlámal všechny kosti v těle.
"Prosím, nemluví se mi o tom lehce, ví to jen doktor, který mě vyšetřoval, neříkej to nikomu." chytla mě za ruku s prosíkem v očích.
"Ach Suzie...je mi to tak líto.." objal jsem ji.
"Neřeknu to nikomu, když je to tvé přání." zašeptal jsem jí do vlasů. Jen se ke mně schoulila a nechala se hladit po zádech.

 


Komentáře

1 smizuzi smizuzi | Web | 4. prosince 2010 v 21:18 | Reagovat

jéé krásný dílek, užasný, jsem ráda že se našla :) :D juchůů.. :D pls pokráčko co nejdřív, moc často se to nepšíe :( :Dč

2 Eliška.M:) Eliška.M:) | Web | 4. prosince 2010 v 22:11 | Reagovat

ááááh..to je nádhera :D :D jakože...... jsem ráda že konečně našla a že to je vpohodě :) :) teda snad...honem dalšíí..a ano musím souhlasit moc často to nepřidáváš :D D: je to úžasná ffka :)

3 Wewu>>lína :D Wewu>>lína :D | Web | 5. prosince 2010 v 1:07 | Reagovat

chudáček Suzie..hajzli jedni!!!
A jak Joe popisoval ty rány, bobina...
Snad to po nějaké době bude v poho.
POOOKRÁÁÁÁÁČKOOOOOOOOOOOOOOOOOO xD

4 Łilly Łilly | Web | 5. prosince 2010 v 11:06 | Reagovat

superní díl =))

btw.: moc hezký new layout =))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1