Vím, že tuhle ffku zrovna nemusítě, ale už jen tři díly a pak dám pokoj :D.
"Vím, že chlapi nebrečí, ale já o ni mám takový strach Kevine, co když jí nějak ublíži." mluvil jsem přes slzy.
"Není pravda, že chlapi nebrečí, brečí, když jsou v takové situaci jako právě teď ty. Pobreč si." objal mě pořádně.
Dny plynuly a já o ní pořád nic nevěděl. Policii jsem řekl všechno co jsem věděl. Jak vypadalo to auto, ten můž, že tam byl i Pattinson po kterém se taky záhadně slehla zem. Jako by nikdy neexistoval.
Byla ze mě troska. Média po celém světě se dovídaly zprávu o zmizení mé přítelkyně se kterou jsem taky podle nich vydržel nejdýl za všechny vztahy, kterými jsme prošel. Její šaty a celkové vystupování po mém boku chválili všichni kritici o kterých jsem kdy slyšel. V několika časopisech jsem taky četl, že by ji návrháři hned přijali na předvádění jejich modelů. Byl bych býval pyšný, kdyby tady byla. Ale ona tu není a všechno tohle mi ji jen připomínalo.
"Joe?" přišla za mnou máma do pokoje. Né do mého, ale do jejího. Byl jsem tam pořád, už asi týden zavřený. Jídlo do mě násilím tlačili, ale já se toho skoro ani netknul. Hygienu jsem vykonával u ní ve voňavé koupelně, ale ani jednou nožkou jsem z jejího pokoje nevyšel.
"Hmm?" zabručel jsem.
"Je tu ten detektiv, něco má." pohladila mě po ramenu.
"Něco má?Ví kde je?" vyletěl jsem z postele jak namydlený blesk.
"Není to moc dobré." sklonila hlavu a vyšla ze dveří.
Šel jsem za ní, zajímalo mě to.
"Pan Joe Jonas?" zeptal se chlapík v černém kabátu.
Jen jsem pokýval hlavou.
"Dneska ráno, nám byla doručena zpráva. Zpráva určená pro vás. Pravděpodobně se jedná o únosce vaší přítelkyně. DVDíčko jsem vám donesl, pustím vám jen ten konec." řekl a tak taky udělal.
Před kamereou byli dva muží v kuklách a žádali po nás peníze. Hodně peněz.
"Chci to vidět celé." umanul jsem si. Chtěl jsem vědět co tam je. Už jsem měl v ruce ovladač, když mi ho táta vytrhl z ruky.
"Josephe ne, zakazuju ti to." řekl přísně.
"Vy to vidět můžete a já ne?Je to moje přítelkyně." sebral jsem mu to z ruky a pustil.
Seděli tam všichni až na Frankieho, všichni to viděli, tak proč né i já?
Chvíli byla jen černá obrazovka, ale pak jsem se začal třást z toho co jsem uviděl. Byly tam její fotky. Seděla u stěny, celá otlučená, odřená. Kolem rukou měla pouta a byla připevněná k nějakým trubkám. Uplně jsem ztuhnul a ovladač mi vypadl z ruky. Šokem, ale nejen tím, hlavně vztekem. Oči jsme musel mít úplně vyvalené.
Mamka, hned jak to viděla, zvedla ovladač a vypla ty hrůzy. Nikdo ani nedutal, všichni čekali na moji reakci. Chvíli jsme ještě hleděl na obrazovku, ale pak se prudce zvedl. Vztek ve mně úplně vřel.
"Děláte vy vůbec něco pro to, aby jste ji našli?" zařval jsem do ticha. Musel jsem se nějak vybít, tak jsem začal chodit všude po době. Do všeho jsem mlátil.
"Až ty hazly najdu, zabiju je, rozcupuju je na malinklé kousíčky. Jak na ní vůbec můžou šáhnout, co si to dovolují." Práskal jsem dveřmi kde se dalo. Prostě jsem se neovládal. Až mě na konec popadly něčí ruce.
"Nechte mě, já je zabiju." vytrhl jsem se asi Nickovi a vrazil do dveří až spadly hodiny v obýváku. Detektiv už tam neseděl, ale za to mamka byla vyděšená a i Frankie se ze svého pokoje přišel podívat.
Na konec mě popadly dvy páry rukou. Kevin a Nick. Škubal jsem se sebou jak jen to šlo. Prostě jsem chtěl ještě něco rozbít.
"Joe uklidni se." otočil mě Nick čelem k nim, ale ruce ze mě nespustil.
"Ty to nechápeš!!" zařval jsem na něj. Oba mě chytli ještě pevněji.
"Zlámu jim ruce za to že se...........se ji dotkli." to poslední jsem už zašeptal. Síla mě opustila. Kevin mě musel přidržovat abych nepsadl na zem.
"J-jak mmůžou toto dělat." zašeptal jsem zase a sedl si na zem. Už mě prostě neudrželi a já se rozbrečel. Před nima, předevšema. Hlavu jsem měl mezi kolenama a nohy si tiskl k sobě.
"Joe co je?"cítil jsem malé ruce na ramenou.
"Co se stalo Suzie?" kleknul si vedle mě.
"Frankie, oni ji moc ubližujou víš?" zvedl jsem k němu pohled a uviděl ty jeho skleněné oříškové oči. Věděl, že ji někdo někam odvedl, ale víc mu nikdo neřekl. Teď mu asi došlo, že se něco děje. Něco hodně vážného.
"Proč jí ubližují?" stekla mu jedna slza. Měl ji moc rád. Vařila mu dobroty a hrávala různe hry na zahradě. Vždycky, když si neměl s kým hrát, nebo s kým být, vzala ho na milost a věnovala se mu.
"Protože jsou strašně zlí." zašeptal jsem. Nevěděl jsem co mu můžu říct a co ne
"Já nechci aby jí ubližovali." rozbrečel se taky. Jen jsem ho objal. Co mu na to říct. Brečel jsem já, Frank, přidala se k nám i mamka a kluci měli taky na krajíčku, stejně jako táta. Sám jsem byl úplně na dně a ještě k tomu jsem držel Franka, který se mi krčil v obětí a plakal. Pak bylo chvíli ticho a byly slyšet jen naše vzlyky. Najendou jsem byl jako omámený. Nic jsem nevnímal. Franka vzal taťka do náruče a nesl ho neznámo kam. Mě pomohli kluci na nohy a nějak mě dovlekli do postele.
Zase uteklo pár dní. Já už to nevydržím. Strašně se o ni bojím, nemůžu jíst, pít a ani spát. V noci usínám se strachem a ráno se s ním probouzím. Pořád čekám na nějakou dobrou zprávu, ale ono furt nic.
"Joe!!!Joe!!" někdo řvala dupal na chodbě. Zase jsem seděl v jejím pokoji a na kolenou hladil ten polštář s její vůní.
"Joe!!Našli ji!!" vrazil do pokoje Nick celý udýchaný.
"C-cože?" vstal jsem neschopen dalšího slova.
"Dělej pojď, našli ji!Oni ji našli, te´d ji vyšetřují v nemocnici!Tak pohni přece!" tahal mě za ruku ven z pokoje.
Rychle jsme na sebe hodili bundy, zátahl mě do auta, pak ještě došel pro Franka a mohli jsme jet. Vůbec jsem tomu nerozumněl, jak ji mohli najít?Kdy?A to víc lidí s námi nejede?
"Někdo dal policií tip, kde by se mohli skrývat, zrovna dneska, proběhla ta akce, kdy tam policisté vpadli. Naši jsou už s Kevinem na místě." chrlil a řídil jak šílený.
"Proč jste mi to neřekli kruci?" začalo mi už pomalu docházet, že za chvíli ji uvidím.
"Táta říkal, že lepší bude, když ti to řekneme až když to bude potvrzené. Byl to jen tip a bylo ohromné štěstí, že tam byla."
Jel hodně rychle a před nemocnicí jsme byli asi za 20 minut. Frankie se mě sám chytl za ruku a už jsme co nejrychleji šli.
"Mami?Tatí.....kde je?Je v pořádku??" chrlil jsem, když jsem je uviděl jak stojí u nějakých dveří a zrovna od nich odcházel doktor.
"Je v pořádku, nic jí není."objala mě mamka.
"Jen nějaké odřeniny, můžeš za ní." poplácal mě taťka po ramenu. Byli šťastní, ale já býl nejšťastnější. Kevin s Dan se jen šťastně usmáli. Popostčil jsem k nim Franka a už si to šinul ke dveřím, když mě něco chytlo za nohu.
"Já za ní taky chci jí!!" lomcoval s mou košilí.
"Frankie, prosím, jen chviličku, pak s ní můžeš hned být ty." snažil jsem se mu domluvit. Jen na mě smutně koukal, ale kývnul. Taky se trápil, když tam nebyla. Já byl natěšený jako prvňáček poprvé ve škole.
Pomalu jsem otevřel dveře. Nevěděl jsem nic, trochu jsem se bál, ale ten pocit přehlušila ta radost až ji znovu uvidím.
"Není pravda, že chlapi nebrečí, brečí, když jsou v takové situaci jako právě teď ty. Pobreč si." objal mě pořádně.
Dny plynuly a já o ní pořád nic nevěděl. Policii jsem řekl všechno co jsem věděl. Jak vypadalo to auto, ten můž, že tam byl i Pattinson po kterém se taky záhadně slehla zem. Jako by nikdy neexistoval.
Byla ze mě troska. Média po celém světě se dovídaly zprávu o zmizení mé přítelkyně se kterou jsem taky podle nich vydržel nejdýl za všechny vztahy, kterými jsme prošel. Její šaty a celkové vystupování po mém boku chválili všichni kritici o kterých jsem kdy slyšel. V několika časopisech jsem taky četl, že by ji návrháři hned přijali na předvádění jejich modelů. Byl bych býval pyšný, kdyby tady byla. Ale ona tu není a všechno tohle mi ji jen připomínalo.
"Joe?" přišla za mnou máma do pokoje. Né do mého, ale do jejího. Byl jsem tam pořád, už asi týden zavřený. Jídlo do mě násilím tlačili, ale já se toho skoro ani netknul. Hygienu jsem vykonával u ní ve voňavé koupelně, ale ani jednou nožkou jsem z jejího pokoje nevyšel.
"Hmm?" zabručel jsem.
"Je tu ten detektiv, něco má." pohladila mě po ramenu.
"Něco má?Ví kde je?" vyletěl jsem z postele jak namydlený blesk.
"Není to moc dobré." sklonila hlavu a vyšla ze dveří.
Šel jsem za ní, zajímalo mě to.
"Pan Joe Jonas?" zeptal se chlapík v černém kabátu.
Jen jsem pokýval hlavou.
"Dneska ráno, nám byla doručena zpráva. Zpráva určená pro vás. Pravděpodobně se jedná o únosce vaší přítelkyně. DVDíčko jsem vám donesl, pustím vám jen ten konec." řekl a tak taky udělal.
Před kamereou byli dva muží v kuklách a žádali po nás peníze. Hodně peněz.
"Chci to vidět celé." umanul jsem si. Chtěl jsem vědět co tam je. Už jsem měl v ruce ovladač, když mi ho táta vytrhl z ruky.
"Josephe ne, zakazuju ti to." řekl přísně.
"Vy to vidět můžete a já ne?Je to moje přítelkyně." sebral jsem mu to z ruky a pustil.
Seděli tam všichni až na Frankieho, všichni to viděli, tak proč né i já?
Chvíli byla jen černá obrazovka, ale pak jsem se začal třást z toho co jsem uviděl. Byly tam její fotky. Seděla u stěny, celá otlučená, odřená. Kolem rukou měla pouta a byla připevněná k nějakým trubkám. Uplně jsem ztuhnul a ovladač mi vypadl z ruky. Šokem, ale nejen tím, hlavně vztekem. Oči jsme musel mít úplně vyvalené.
Mamka, hned jak to viděla, zvedla ovladač a vypla ty hrůzy. Nikdo ani nedutal, všichni čekali na moji reakci. Chvíli jsme ještě hleděl na obrazovku, ale pak se prudce zvedl. Vztek ve mně úplně vřel.
"Děláte vy vůbec něco pro to, aby jste ji našli?" zařval jsem do ticha. Musel jsem se nějak vybít, tak jsem začal chodit všude po době. Do všeho jsem mlátil.
"Až ty hazly najdu, zabiju je, rozcupuju je na malinklé kousíčky. Jak na ní vůbec můžou šáhnout, co si to dovolují." Práskal jsem dveřmi kde se dalo. Prostě jsem se neovládal. Až mě na konec popadly něčí ruce.
"Nechte mě, já je zabiju." vytrhl jsem se asi Nickovi a vrazil do dveří až spadly hodiny v obýváku. Detektiv už tam neseděl, ale za to mamka byla vyděšená a i Frankie se ze svého pokoje přišel podívat.
Na konec mě popadly dvy páry rukou. Kevin a Nick. Škubal jsem se sebou jak jen to šlo. Prostě jsem chtěl ještě něco rozbít.
"Joe uklidni se." otočil mě Nick čelem k nim, ale ruce ze mě nespustil.
"Ty to nechápeš!!" zařval jsem na něj. Oba mě chytli ještě pevněji.
"Zlámu jim ruce za to že se...........se ji dotkli." to poslední jsem už zašeptal. Síla mě opustila. Kevin mě musel přidržovat abych nepsadl na zem.
"J-jak mmůžou toto dělat." zašeptal jsem zase a sedl si na zem. Už mě prostě neudrželi a já se rozbrečel. Před nima, předevšema. Hlavu jsem měl mezi kolenama a nohy si tiskl k sobě.
"Joe co je?"cítil jsem malé ruce na ramenou.
"Co se stalo Suzie?" kleknul si vedle mě.
"Frankie, oni ji moc ubližujou víš?" zvedl jsem k němu pohled a uviděl ty jeho skleněné oříškové oči. Věděl, že ji někdo někam odvedl, ale víc mu nikdo neřekl. Teď mu asi došlo, že se něco děje. Něco hodně vážného.
"Proč jí ubližují?" stekla mu jedna slza. Měl ji moc rád. Vařila mu dobroty a hrávala různe hry na zahradě. Vždycky, když si neměl s kým hrát, nebo s kým být, vzala ho na milost a věnovala se mu.
"Protože jsou strašně zlí." zašeptal jsem. Nevěděl jsem co mu můžu říct a co ne
"Já nechci aby jí ubližovali." rozbrečel se taky. Jen jsem ho objal. Co mu na to říct. Brečel jsem já, Frank, přidala se k nám i mamka a kluci měli taky na krajíčku, stejně jako táta. Sám jsem byl úplně na dně a ještě k tomu jsem držel Franka, který se mi krčil v obětí a plakal. Pak bylo chvíli ticho a byly slyšet jen naše vzlyky. Najendou jsem byl jako omámený. Nic jsem nevnímal. Franka vzal taťka do náruče a nesl ho neznámo kam. Mě pomohli kluci na nohy a nějak mě dovlekli do postele.
Zase uteklo pár dní. Já už to nevydržím. Strašně se o ni bojím, nemůžu jíst, pít a ani spát. V noci usínám se strachem a ráno se s ním probouzím. Pořád čekám na nějakou dobrou zprávu, ale ono furt nic.
"Joe!!!Joe!!" někdo řvala dupal na chodbě. Zase jsem seděl v jejím pokoji a na kolenou hladil ten polštář s její vůní.
"Joe!!Našli ji!!" vrazil do pokoje Nick celý udýchaný.
"C-cože?" vstal jsem neschopen dalšího slova.
"Dělej pojď, našli ji!Oni ji našli, te´d ji vyšetřují v nemocnici!Tak pohni přece!" tahal mě za ruku ven z pokoje.
Rychle jsme na sebe hodili bundy, zátahl mě do auta, pak ještě došel pro Franka a mohli jsme jet. Vůbec jsem tomu nerozumněl, jak ji mohli najít?Kdy?A to víc lidí s námi nejede?
"Někdo dal policií tip, kde by se mohli skrývat, zrovna dneska, proběhla ta akce, kdy tam policisté vpadli. Naši jsou už s Kevinem na místě." chrlil a řídil jak šílený.
"Proč jste mi to neřekli kruci?" začalo mi už pomalu docházet, že za chvíli ji uvidím.
"Táta říkal, že lepší bude, když ti to řekneme až když to bude potvrzené. Byl to jen tip a bylo ohromné štěstí, že tam byla."
Jel hodně rychle a před nemocnicí jsme byli asi za 20 minut. Frankie se mě sám chytl za ruku a už jsme co nejrychleji šli.
"Mami?Tatí.....kde je?Je v pořádku??" chrlil jsem, když jsem je uviděl jak stojí u nějakých dveří a zrovna od nich odcházel doktor.
"Je v pořádku, nic jí není."objala mě mamka.
"Jen nějaké odřeniny, můžeš za ní." poplácal mě taťka po ramenu. Byli šťastní, ale já býl nejšťastnější. Kevin s Dan se jen šťastně usmáli. Popostčil jsem k nim Franka a už si to šinul ke dveřím, když mě něco chytlo za nohu.
"Já za ní taky chci jí!!" lomcoval s mou košilí.
"Frankie, prosím, jen chviličku, pak s ní můžeš hned být ty." snažil jsem se mu domluvit. Jen na mě smutně koukal, ale kývnul. Taky se trápil, když tam nebyla. Já byl natěšený jako prvňáček poprvé ve škole.
Pomalu jsem otevřel dveře. Nevěděl jsem nic, trochu jsem se bál, ale ten pocit přehlušila ta radost až ji znovu uvidím.

klííísnej dess :)