29. listopadu 2010 v 18:01 | Andy, Doms
|
Je to za námi.
Sbalila jsem si teda mých pět švestek a odjela do svého bytu...odjela, Nick mě odvezl a s ním nás doprovodilo i několik paparazziů s foťáky.Docela jsem si na ně zvykla,ale teď,když chci být sama tak překážej.Když Nick vystoupil, chytl mě za ruku, ani jsem se mu nevytrhla a táhla ho pryč od těch dotěrných blesků.Zabouchla jsem za námy dveře.,,Dáš si něco?",zeptala jsem se slušně.Jen pokrčil rameny a začal se procházet. byt to není velký, malá kuchyňka, obýváček, jeden Alexův pokoj, můj a záchod s koupelnou. "V tomhle jste žili?" řekl to pohoršeně, nebo jsem se přeslechla?,,Proč?Nějakej problém?",vyjela jsem okamžitě."Ne, jen...promiň. Zdá se mi to malý."zareagoval okamžitě,,Nemám takový peníze jako ty.."zamumlala jsem. "Já vím, ale...radši nic."šel poslušně za mnou do kuchyně. Tiše jsem před něj postavila kávu a sedla si naproti.Oba jsme byly ticho,což je dost nepřirozený.Ale je prostě možnot,že si nemáme co říct..Nebo, nikdo z nás mluvit nechce záměrně. "Kam pojedeš?"zeptal se najednou Nick. ,,Nevím,chci někam daleko..",pokrčila jsem rameny.Upřímně..nechci aby věděl kam pojedu."Dobře, kapela má teď volno, takže budu pořád v městě. Takže až se ěnjak rozhodneš, přijeď, budeme na tebe s Alexem čekat.."vstanul, vzal si bundu a než jsem stihla říct cokoliv dalšího, byl pryč.Možná,že nám ta pauza opravdu prospěje,budu mít čas přemýšlet,ale co budu dělat bez Alexe opravdu nevím..Když odešel tak jsem si sbalila věci a jela se rozloučit. Asi už mě čekal, tak jsem šla rovnou do obýváku za Alexem.Seděl tam a nejspíš čekal na mě,jelikož když mě uviděl,rozsvítili se mu očička."Tak jak se máš loupežníku?"usmála jsem se a posadila si ho na klín.
,,Doble..",zasmál se na mě.Bude mi strašně chybět.."Tak fajn..."taky jsem se zasmála a objala ho. Taky se ke mně přitulil. "Víš Alexi, maminka musí teď na chvíli odjed..",vyvýšila jsem jeho bradu do své úrovně, tak aby mi viděl do očí.,,Plooč?"smutně zamrkal. "To je moc složité, ale uvidíš, že co nevidět se zase vrátím, jen musíš být hodný a poslouchat taťku.."koukla jsem na něj a potom na Nicka, který stál opřený o futra.,,Hmm..",sklopil smutně pohled.Tohle mě ničí,koukat,jak je mu smutno."Tak fajn..."naposledy jsem ho objala, dala mu pusu do vlasů a zvedla se teda s tím, že už pujedu.,,Misch?",zarazil mě Nick.,,Ano?",otočila jsem se.,,Miluju tě."-"Taky tě miluju.."řekla jsem tiše a než jsem se nadála, už mě objímal. ,,Budete mi chybět..",vymanila jsem se z jeho objetí a hodila přes sebe černou koženou bundu. Ještě ten den jsem sedla na letadlo a odletěla doTokia. Jo do Tokia, sama nevím proč do Japonska, ale peněz moc nebylo, pobyty byly levný a navíc je to šíleně neobvyklý místo.Hotel vypadal dost dobře za ty peníze.Moc dobře vím,že nemůžu moc utrácet,když jsem kvůli potratu přestala i pracovat.Všechny dny jsem ve směs trávila procházkami, začala zima a Tokio pod sněhem je nádherné. Přála bych si, aby tady se mnou byl Alex, ale taky Nick. Jo...přála bych si aby byl tady. Oaby jsme spolu seděli na lavičce a krmili ty labutě co tady plavou. Aby jsme byli rodina. Zvedla jsemm se teda z lavičky a vytáhla mobil. "Vracím se a vezu sebou i rozhodnutí." přesná a výstižná. 20.prosince, Lidi šílí s Vánocema, všude jsou svíčky a hrajou koledy. Vpálila jsem do jednoho mega obchodního centra, které je snad ještě větší než to v LA s rozhodnutím vybílit svůj účet, jak to jen půjde a přivýst domů nějaký dárečky.Nejvíc peněz jsem dala za dárky pro Alexe,to je jasné...Ale pořád nevím,co koupit Nickovi,je to těžké,když všechno má..koupila jsem jeden krásný zlatý rámeček a do nej nechala ofotit naši společnou fotku. Já, Alex a on a pod tím-Family Forever. Pořád se mi to, ale zdálo málo, tak jsem pokoupila i všední věci, které se na vánoce normálně dávají.Nick na sms neodeslal.Buď si ji ještě nepřečetl,nebo nevidí důvod mi odepisovat.Budu doufat v to první.Konec pobytu se blížil a já 21.prosince sedla na letadlo, které směřovalo do LAX. Tam jsme dorazili do 6 do večera. Měla jsem celkem problém narvat taxikáři všechny věci do kufru. Dva moje kufry, plus samé dárky a papírové krabice a podobně.Když jsem přijela před dům,kde bydlí. Přišlo mi,jako by se všechno změnilo.V podstatě se nezměnilo nic z věcí,to já jsem se změnila.Je to šílený, že už bych fakt tak dospěla?Nikdy jsem se nemusel vázat, užívala jsem si, ale teď?Mám syna, neskutečnou zodpovědnost a možná..možná i něco víc.Pomalu jsem došla až k domovním dveřím a klíče vytáhla z kapsy.Pořád je mám a pořád u nich je přívěšek s mým jménem, který mi nechal udělat Nick. Když jsem vstoupila dovnitř, bylo tam teplo a vonělo to vonnými svíčkami. Z obýváku se ozýval smích Alexe,přesně tak,jak to má být.Jen já bych teď měla být s nima,třeba začít píct cukroví,nebo něco takového.Jo,přesně to bych měla udělat..Snažila jsem se být co nejtišší, ale spadl mi deštník a po něm i spousta dárkovách tašek a to mě prozradilo. Alexův smích najednou utichl.Po špičkách jsem došla až do obýváku a nakoukla tam.Uplně vyvalil oči a rozutíkal se za mnou. Vánoční stromek už stál, v krbu hořel oheň a v celém obýváku bylo přijemné přítmí. Krásná atmoosféra.,,Alexi..",šťastně jsem se usmála a sevřela ho v náručí.Byl rád a já taky. Vzala jsem si ho na ruky, i když už není žádný pírko a přitulila ho k sobě, což neblo zapotřebí, protože se ke mně tulil sám.,,Mischelle?",vyšel z kuchyně Nick,celý od mouky.Asi chtěl upíct cukroví."Nicku?"zvedla jsem pobaveně obočí, ale byla jsem neskutečně ráda, že ho vidím. ,,Mischelle?",zopakoval.Musela jsem se začít smát. "Já nejsem přízrak.."šla jsem pomalu k němu si Alexem. ,,Nezdáš se mi?..",zašeptal. "Ne, jsem skutečná.."usmála jsem se.,,Nemůžu uvěřit,že jsi se vrátila..",hřebetem ruky mi přejel po tváří.Už jsem nevěděla co na to říct, tak jsem ho místo toho i s Alexem objala a rázem jsme byli od mouky všichni tři.,,Počítám,že si se snažil péct cukroví?",pozvedla jsem pobaveně znovu
jedno obočí."Definovala jsi to přesně..."zasmál se.,,A nepovedlo se asi co?",přeměřila jsem si ho hraně přísným pohledem.,,Ne",poškrábal se na týle.,,Tak víš co?Ukliď to,já s tebou potřebuju mluvit..",řekla jsem vážně."Fajn..."zasmál se a přejel ukazováčkem Alexovi po líčku, tak že tam měl mouku a s úsměvěm odešel do kuchyně.,,Tak co jste tu s tatínek dělaly?",vrátila jsem se s ním na pohovku."Hlali.."zakřenil se a začal se se mnou mazlit. Jak mi tohle chybělo.,,Zlatíčko,koukej se tu na pohádky a já půjdu za tatínkem do kuchyně jo?",řekla jsem po chvíli mazlení."eee."přitiskl se ke mně a nechtěl pustit. "No ták Alexi, bu´d hodnej.."pohrozila jsem mu na oko přísně a on se rozchechtal.Položila jsem ho vedle sebe a on se spokojeně zažral do pohádky.Když už mě skoro nevnímal,šla jsem za Nickem.Kuchyň neutrpěla žádnou větší újmu, aspoň, že tak. "Tak, můžeš mluvit."pobídnul mě Nick. Zhluboka jsem se nadechla a začla.,,Přemýšlela jsem o našem vztahu.."-,,To já taky",skočil mi do řeči.,,Víš jestli se mnou nejsi šťastná..já se s tím budu muser smířit.."-"Nenechals mě domluvit. Chci, aby jsme byli rodina..."sotva jsem to dořekla tak po mě skočila objal. To má fakt takovou radost?,,Miluju tě",zašeptal a vyzdvihl mě na linku.,,Já tebe taky.."-
Nevadí tolik chyby, kterých se na nás dopustili druzí, nejvíce máme litovat chyb, kterými jsme se na sobě dopustili sami. z chyb se člověk učí, já jich v životě udělala spoustu, ale jsem ráda, že na konec dopadlo všechno jak má.
--THE END--
Krásne,čo dodať :)