
Tady je odhladovaná ffka, možná, možná přidám i Životní lásku, ale to podle toho jak hodně budete chtít vy a jak hodně se mi ji bude chtít psát. zatím bye :D.
"Mrzí mě to, ale já....oni maj to oddělení spojený s tím dětským schválně. Když jsem tam čekala, tak tam byly všude samé maminky a tatínkové....tohle.prostě." ani jsem nevěděla jak to doříct.,,Shht",konejšil mě.,,Vždyť to spolu zvládneme"-"Jenomže já byla rozhodnutá.."povzdychla jsem si. "Víš jak to bude těžký?"spíš jsem to konstatovala, než se ptala, ale co už.,,Jsme na to dva,neboj se",houpal mě jako malý dítě v náručí."Jenomže já nechci bejt tlustá..."zafňukala jsem smutně. "Nechci bejt škaredá tlustá koule." dodala jsem. Pro někoho je blbost se tím zabývat, ale co až budu mít ve předu obří balvan...to už nebude taková sranda, navíc jak špatně to pak pujde dolů...,,Zlato,je to jen na pár měsíců",uklidňoval mě."Jo, ale víš jak strašně to pak půjde dolů?Navíc, to už pak nebudem moc nikam jít....žádná akce, párty...nic. Budem muset sedět doma s našim dítětem."přiznávám, ten fakt, že je to JEN na pár měsíců mě vůbec, ale vůbec neuklidnil.,,Nevadí,já si tam vždycky dojdu,ty se postaráš o naše miminko a já pak zase přijdu domu",plánoval."Jak, ty si dojdeš?To já chci chodit na večírky.." hnedka jsem vyjela. fakt nemám náladu na žádné vtípky.,,Lásko,stejně to budeš muset omezit,budeš máma",pohladil mě po tváři."A ty táta, to je stejný..."povzdychla jsem si. Tohle bude těžký. Už žádná taková volnost jako teď. Je to zodpovědnost, toho se bojím, ale nejvíc a taky se mi nechce vzdát se té úžasné volnosti. ,,Vím,že budu táta,ale taky mám svoje povinnosti ohledně kapely",povzdychl si."No jo...stejně nevím, když....ta mimča byla tak roztomilá, měls je vidět..takový malý ručičky a nožičky, jak se jim kroutily..."zasmála jsem se pro sebe.,,Naše bude taky takový...a ještě krásnější",byl si tím tak jistý.."ty z toho máš radost že?" natočila jsem se, tak, aby jsem na něj viděla. Oči mu jen svítily..,,Ani nevíš jakou..",zašeptal mi někde do vlasů."Tak dobře, domluvme se....ostatní by se to měli dozvědět, takže kdy?" lehla jsem si zpátky do postele a hlavu si opřela o jeho rameno. ,,Dneska,řeknu mámě ať k večeři udělá něco svátečního",kdybych nebyla těhotná,mohla bych s klidem říct,že je to rodinná idylka. Já těsně u Nicka rozebíráme naší společnou budoucnost.."Tak fajn, jsem unavená, asi budu na chvíli spát. Doktor mi dal nějaké léky na sklidnění žaludku, takže teď budu zvracet minimálně." informovala jsem ho a natáhla přes sebe jeho peřinu. Fakt se mi už nechce nikam stěhovat.,,Mám nápad!",vykřkl najednou.,,Hmm",protáhla jsem se a dál se mu nevěnovala.Odkryl mojí,teda spíš jeho peřinu až mě po prsa,odhalil bříško a začal něco nesrozumitelného šeptat."Co to děláš?" zabručela jsem. "Mluvim s našim dítětem, copak nevidíš?" zeptal se mě přihloupě. "Nicku, ale ono je asi takhle veliké.." udělala jsem z palce a ukazováčku na ruce malinké kolečko. "Takže pochybuju, že ti něco rozumí.."zamumlala jsem už v polospánku. ALe uznávám, že když mě přitom jemně hladil kolem pupíku, tak mi to dělalo dobře.Po chvíli mě jeho hlas a dotyky ukolíbaly k spánku.
Probudila jsem se ž k večeru, ale nikdo v pokoji už nebyl. Jen z povzdálí jsem slyšela tlumené hlasy.
Tak jsem si pobrala saky paky a šla za nimi dolů. Beztak se hádají kvůli mě, fakt, že čekám mimino to ještě zhorší. Denisse snad pukne vzteky předpokládám a svého tátu si ani netroufám odhadnout.
Denise říkala něco v tom smyslu,že už nechce,abych tu bydlela.A to byly s mojí nevlastní mámou nejlepší kamarádky...
"Tak já teda půjdu.." pokrčila jsem rameny. Už jsem se nemohla dívat na to, jak mě Nick obhajuje. Tohle nemá smysl.,,Pokud půjdeš ty,půjdu i já!",vzal mě za ruku."Nicku tohle nemusíš, nemá to prostě cenu.."řekla jsme tiše směrem k němu. Zase mi nebylo moc dobře. Ne od žaludku, ale sotva vstanu, už se zase řve..,,Přesně moje slova!",přerušila mě Denise.,,Co ti je?Jsi v pořádku?",vyděsil se Nick.Nemohla jsem mu odpovědět. Tak šíleně se mi motala hlava, až jsem se musela chytnout jeho ramena.,,Pojď,musíš na sebe dávat pozor",podebral mě.Tohle k tomu taky patří?Tak to brrr už teďka. Ani nevím kam mě nesl, ale cítila jsem, jak mě pokládá do postele.,,Nepotřebuješ něco?",šeptal."Jen ticho.."taky jsem zašeptala a ani se nehnula. Když jsem zavřela oči, pořád se to černo se mnou jako by točilo, ale už to nebylo tak silné, jako když jsem stála.,,Nechám tě chvíli odpočívat,pak přijď dolu,řekneme to už rodičům a pak vypadneme..",políbil mě na čelo a odešel.Vypadneme?Kam?
Z hluboka jsem dýchala a snažila se uklidnit. napila jsem se trochu vody, co byla na nočním stolku a dál hleděla do stropu.
To dítě nám od základů změní život. Pořád musím přemýšlet jen nad tím. Netrápí mě, že nás rodiče nejspíš zabijou, že to novináři rozpatlají ani podobné věci, trápí mě jen to dítě samotné.
Když se mi konečně udělalo o něco líp,šla jsem dolu přesně,jak mi Nick řekl.Fajn, takže večeře se nekoná, zato jsou všichni svolaní v obývačce Jonasů. Ještě lepší. ,,Tak co jste nám chtěly říct?",Denise zněla konečně o něco klidněji."Jen vás prosím předem, neřvěte hnedka.."nadechne se Nick. Já jsem si pro jistotu sedla do křesla, aby jsem zas nedostala závrať, protože za 15 minut to nepřešlo úplně.,,Co kdybych vám řekl,že do rodiny přibyde jeden člen?",zkusil to na ně takhle."Hm, tak by jsme řekli, že je to blbost, protože Danielle těhotná není a mamka s tátou-nic proti vám, ale jsou na další dítě staří." řekne klidně Joe.,,Já jsem těhotná",sykla jsem potichu.A najednou ticho. Nick se teda vecpal vedle mě a oba jsme čekali s čím na nás rada starších, alijas rodiče, vyjedou. Popravdě, moc nevím co čekat. ,,Páni,to jsem nečekal",promluvil jako první Joe,překvapivě.Jen jsem protočila očima, aby ten k tomu něco nedodal. Spíš mě zajímá názor ostatních a ten asi nebude kladný.,,No..vidím to jedině na potrat",začala Denise.Radši jsem pohled zabodávala do sedačky a nechtěla vědět jak se u toho tváří. "To přece nejde Denisse, je to dítě, nemůže ho zabít.." ozvala se pro změnu moje máma. ,,Jsou ještě mladí,nezvládnou děcko",rozhodila rukama."Ale mají snad nás ne?Sama jsi měla Kevina v osmnácti a to Mischelle bude už dvacet. Uvědom si, že chceš zabít člověka...Paule, ty jako věřící bys měl být proti." začli se přehadovat. No bezva.,,Dost!",zatrhla jsem je.,,To,co bude s našim dítětem,si s dovolením rozhodneme samy"-"Jo jasně, věřte nebo ne, že toho budete litovat, až se narodí...dítě není jen tak." začal dělat poučky pro změnu zas můj táta. který začal pěkně pěnit.,,A jak to ty můžeš vědět?Dostaly jste mě až když mi byly 3 roky",rozkřikla jsem se na něj.,,To,co dítě,jako malé dítě obnáší jsi nikdy nepoznal"-Sice už byl ticho, ale rudnul čím dál víc. "Vůbec, tohle...tohle nebyl dobrý nápad. Půjdu na potrat znovu. Všem nám bude líp." vstala jsem a koukla na všechny. "Byla jsem tam dneska ráno, ale rozmyslela jsme si to....jenomže když to tak vidím.." řekla jsem smutně.Nikdo nic neříkal,dokonce ani Nick."tak fajn!" rozhodila jsem rukama a šla nahoru si sbalit. Chci odsud..na tohle už fakt nemám.Nejnutnější věci jsem si naházela do tašky a rychle vyběhla z domu.Bože,já jsem naivní..kam jako teď půjdu?Tak jsem si kufr postavil na chodník, dál od domu a posadila se na něj. Super, to jsem to vyřešila. Hlavu jsem si podložila rukama a přemýšlela.
,,Misch,pojď domů,neblbni..",doběhl ke mě Nick."Já nechci, nechci tam být.....je to všechno na nic. " nevím co je to za náladu, ale slzy se mi tak moc tlačily do očí, že jsem to ani nemohla zastavit.,,Mám nápad,pojď se mnou...",vzal mi tašku a táhl zpět do jeho pokoje.Vzal notebook a začal na něm něco hledat.,,Líbil by se ti tenhle dům?Uvazoval jsem o něm,když jsi byla pryč.Je na pobřeží,něco jako jsme chtěly předtím,ale o něco menší",otočil ke mě notebook."Chceš to vyřešit společným bydlením?" sedla jsem si vedle a svěsila ramena. Nevím, jestli se to tím vyřeší.,,Vím,že se tím neřeší vše,ale hodně věcí ano",povzdychl si.,,A bylo by to krásný,nemyslíš?"-"Asi jo." pokrčila jsem rameny. "Stejně nevím, kam bych šla." dodala jsem. "Misch, noták, nějak se to zvládne. Je to zajímat nemusí a tvoje máma má pravdu. Přece toho tvorečka nezabiješ, je sice strašně malinkyý, ale je živý...a je náš." usmál se a něžně mě políbil. Bylo moc pěkný jak to řekl.,,Kdy by jsme se mohly nastěhovat?",opřela jsem se o něj a společně jsme projížděly fotky domu.Náš společný život se mi začínal zamlouvat.."Do týdne, základní vybavení už tam je.."odpověděl a jednu ruku mi dal kolem ramen tak aby mohl tou druhou ťukat do klávesnice.,,Mohlo by to být úžasný.Ty.Já.To malý...",usmála jsem se."Konečně...."vydechl. "Co?" otočila jsem se na něj nechápavě. "Konečně se ti to líbí, jsi s ním smířená a začínáš ho mít ráda." pohladil mě po vlasech. Nejspíš mluvil o miminku.,,Nejsem s ním smířená,ale nejde ho nemít ráda,vždyť to bude moje dítě",pohladila jsem ho po bříšku."Zvykneš si, já osobně se na něj moc těším. " usmál se. ,,Já vím.Páni to bude naše ložnice?",pozastavila jsem se nad jedním obrázkem."Jo.." nahodil ten svůj úsměv. "Fajn, slib mi něco.."koukala jsem vážně. "Cokoliv." vydechnul, když jsem byla svou tváří tak blízko k té jeho. "Slib mi, že si to pořádně užijem než budu chodit jak obrněná koule. Tím myslím, že si užijem pořádnej vášnivěj sex až mě z toho budou bolet všechny svaly. "ke konci jsem se musela zasmát.,,To ti doslova přísahám!",zasmál se semnou."Pak budem mít útrum, jsem zvědavá jak to těch několik měsíců vydržím.." zapřemýšlela jsem.,,Můžu ti dělat dobře i jinak",ušklíbl se."Jenomže to není ono." zavrtěla jsem se smíchem hlavou. "Navíc, ty bys z toho nic neměl.."skousla jsem si spodní ret.,,Já z toho budu mít to škvrně",uchechtl se."Jasně, jasně. Už se o tom nebavme, mám z toho divný pocit, co kdyby nás někdo poslouchal?" kývla jsem ke dveřím, které byly trošku pootevřené.,,Tak ať ví,jak mám úžasnou a chtivou přítelkyni",zasmál se."Jo jasně, takový Frankie...no radši nic neříkám."zvedla jsem ruce na znamení míru a pro jistotu se znovu koukla na dveře.,,No co jsem říkala",zakroutila jsem hlavou,když se tam mihl stín.Naštěstí celkem velký,takže Frank to být nemohl."Máte si zavřít dveře!" uslyšela jsem Joea jak běží dolů po schodech. Aspoň, že se přizná, že to byl on.,,Debil",ulevil si Nick.Jen jsem zakývala hlavou na znamení souhlasu.

jako nevěřím že Denisse fakt řekla at jde na potrat..no ještě že nešla jako..áá společný bydlení...ona Nick a to škvrně
úúúžasný....honem další xD
PS:ááá já bych chtěla Životní lásku mooc xD :) ♥