
57.) Neplánované těhotenství
10. října 2010 v 10:46 | Anďa, Doms | ff-When they want me both
Tady je další dílek, snad se bude líbit, menší zvrat, fajn, možná trošku větší :D.
,,Tak asi ano",pokrčila jsem rameny.Denisse nám teda naložila jídlo, které jsme i přesto, že jsem neměla hlad všechno snědla a pak následoval rodinný dýchanek v obýváku.,,Nebude vadit,když už si půjdu lehnout?",usmála jsem se na ostatní.Opravdu mi nebylo moc dobře.
Zmoženě jsem se sebou práskla do postele a ani se nepřevlíkala. Za chvíli jsem, ale uslyšela klapnutí dveří. "Je ti zle?" lehnul si ke mně a začal zlehka hladit po ruce.,,Uhm",opřela jsem se o lokty,žaludek mám jako na vodě.Možná jsem to jídlo přece jen jíst neměla,když mi nebylo dobře."A co tě bolí?Donesu ti prášek." staral se. "Je mi zle od žaludku..."nedokončila jsem, protože jsem letěla na záchod. Nick mě přidržel za ramena a když bylo po všem,donesl čistou vodu."Asi nějaká viroza...zase." zamumlala jsem si unaveně, když jsem zvracela už po třetí. Jak je to odporný. ,,Pojď si lehnout",podepřel mne.,,Dám ti k posteli kýbl,kdyby se ti chtělo ještě zvracet" Svalila jsem se teda do postele a ani nedutala. Spát jsem nemohla, na to mi bylo moc zle. Ale nejen od žaludku. Motala se mi i hlava.Nick mě chvíli pozoroval.,,Zavolám doktorovi",řekl starostlivě. Ani jsem se nezmohla na to mu odpovědět a jen s kapesníkem na hlavě hleděla do stropu. Doktor tam byl do chvilky To jsem zvědavá co řekne.,,Mohli by jste mě nechat se slečnou Mischelle osamotě prosím?",udělal mi veškerá vyšetření,ale už při prvním se tvářil,jako by bylo jasné,co mi je. Jen já jsem to nějak nechápala. Byla tam i Denisse a tvářila se dost ustaraně. Spolu s Nickem teda vyšli ven a já čekala co mi řekne. Jeho výraz byl dost neutrální.,,Mischelle mám pocit,že potřebujete jiného doktora",řekl."Jiného?" zmoženě jsem si z lehu sedla. "myslím tím, ženského..."naznačil, ale já to pořád nechápala, nebo spíš, nechtěla jsem to chápat.,,Pro váš stav mám jen jediné vysvětlení,jste těhotná",pronesl.Já jen vypoulila oči. To né..."Budete maminka, nejste ráda?" usmál se. ,,Já jen...samozdřejmě že jsem!",ujistila jsem ho.Páni,já budu máma,nevím jestli se smát nebo brečet."Dobře, ovšem nic není potvrzené, měla by jste si zajít ke svému ženskému lékaři a pro jistotu to potvrdit. já osobně nemám žádné řešení.."usmál se znovu, posbíral si všechny věci a odešel. Bože, jak se to mohlo stát?Zase...Tohle by se Nick neměl dozvědět,nebo..Sakra já nevím co dělat!Moc času na přemýšlení jsem neměla, protože hned vzápětí se otevřely dveře a vstoupil...kdo jiný než on. ,,Tak co ti řekl?",zajímal se.,,Nic,prý znovu nějaká viroza",zalhala jsem.Řeknu mu to jen pokud se to potvrdí,možná..."Aha, vycházel s úsměve,..!" pokrčil rameny.,,Nicku?",pohladila jsem ho po tváři.,,Uhm?",přilehl si ke mě.,,Tak mě napadlo..kdyby nám to vydrželo.Chtěl by jsi mít...třeba někdy v budoucnu,děti?"-"Proč se ptáš?Jasně že jo...to přece k rodině patři.." usmál se přitulil si mě k sobě.,,Dobře",aspoň trochu jsem si oddychla. Doktor mi dal něco na zklidnění, tak jsem se napila čisté vody a konečně usla.I když mám pocit,že jsem polovinu noci strávila u záchodové mísy.A ráno k doktorovi,to budou nervy. Nickovi jsem řekla, že jdu k tomu doktorovi ještě jednou, kvůli nějakému vyštření, které nemohl udělat doma. Chtěl sice jít se mnou, ale razantně jsem to odmítla a i když jsem byla šíleně unavená a pořád mi bylo zle, došla jsem až na gynekologii. ,,Gratuluju slečno,jste těhotná",usmál se na mě doktor a podával mi těhotenskou kartu.Ale ne...Sestřička mi ji vypsala a mohla jsem jít domů. Jsem ve třetím týdnu, takže se do dvou týdnů musím rozhodnout, jestli si ho nechám, pak už není možné na interupci jít..Není fér,abych to před Nickem tajila.Vybalim to na něj hned,jak přijdu domu.
Všichni seděli u televize. Přisedla jsem si teda k nim a hlavu si zničeně položila na jeho rameno. "Tak co?" usmál se něžně a políbil mě na čelo. "Je to vážné, musím s tebou mluvit o samotě." řekla jsem narovinu. ,,Vážné?",nasucho polkl a následoval mě do pokoje."Nevím jak to říct..." sedla jsem si na postel. "Ona to není až tak nemoc, jako problém, který se týká i tebe.." naznačila jsem, ale on se nechytl. Jak by taky mohl. Tak jsem mu jednoduše do ruky vrazila kartičku, svěsila ramena a čekala co řekne.
,,Ty jsi..."-,,Těhotná",dořekla ´jsem za něj."Páni.."řekl jen. "Máme dva týdny na to se rozhodnout, jestli si ho necháme.." koukala jsem všude po pokoji jen ne na něj.,,Rodiče nás zabijou",složil hlavu do dlaní.Jen jsem zakývala hlavou, co na to říct?"Ale..."nakousl a koukl na mě.,,Ale?",zeptala jsem se nechápavě."Jsem rád." usmál se objal mě. "T-ty si rád?" vykoktala jsem zmateně.,,Moc,třeba nám to díky tomu miminku konečně vyjde",políbil mě do vlasů."Jenomže já si nejsem jistá, jestli ho chci." řekla jsem narovinu a už jsem viděla rozmazaně. nevím proč, ale je to tak velké rozhodnutí. Jak se mám rozhodnout?,,Nechceš ho zabít,že ne?",zděsil se."Nicku to není tak jednoduchý....když si ho necháme, tak to není jen na chvíli. Nemůžeme ho vrátit, až nás to přestane bavit. Tohle je na celý život a navíc je to šílená zodpovědnost." povzdychla jsem si. ,,Pokud to dítě nechceš,já se o něj postarám sám",řekl s kamennou tváří."Já neřekla, že ho nechci, jen si to prostě musím rozmyslet..." řekla jsem neurčitě, ale hned na to jsem dodala. "Postaráš, to znamená, že ho i porodíš?Bože, budu mít břicho jak balon a porod....prej strašně bolí." řekla jsem už tiše. kdyby jsem si ho nechala, tak nevím.....už jen to slovo...porod a ježí se mi chlupy na rukou.,,Jseš silná,určitě by si to zvládla",chlácholil mě."Tobě se to říká, ty to nikdy prožít nemusíš a když říkám nikdy, tak fakt nikdy. Vy chlapi to máte celkově všchno jednodušší. Vyčůrat se můžete u stromu, kdežto my holky ne, co 28 dní nemenstruujete, nejste náladoví a nebolej vás vaječníky, nemusíte rodit, nemusíte umět vařit a spoustu dalších věcí."bechla jsem sebou do postele.,,Doufám,že taková nebudeš po celý těhotenství", zabrblal."Nevím...ještě dva týdny se můžu rozmýšlet." zakývala jsem hlavou a zatahala za peřinu, jelikož mi začala být zima.,,Udělej,jak myslíš",povzdechl si a odešel.
Super....celý den jsem nevytáhla paty z pokoje, teda krom koupelny, když jsem musela zvracet. Několikrát za mnou byla Denisse, Frankie a dokoce i Joe. Nick mě nechal být a udělal dobře. Ovlivnil by mě, i když možná ne úmyslně, ale líp o tom dokážu přemýšlet, když není se mnou.
Myslím,že už skoro všem došlo,co se mnou je. Krom Franka,který je na to moc malý a Denise,která si to spíše nechtěla připustit.Další noc jsem prozvracela. Já tohle prostě nezvládnu,nedokážu to.
Ráno jsem se rozhodla.
Zavolala jsem na kliniku a nechala se hned na zítřejší termín objednat na potrat. Teď to ještě říct jemu. Mám mu to říct?Nemám mu to říct?Zvažuju všechny pro i proti.Ale když mu to řeknu už teď,bude to jednodušší...
Už teda oblečená a celá bílá po další probdělé noci, jsem zaklepala na jeho dveře. ,,Dále?",hlesl.Vešla jsem do jeho pokoje a beze slova si sedla k němu na postel.Jak začít?.."Rozhodla jsem se." zhluboka jsem se nadechla. "A?" posadil se taky. "Za dve hodiny jdu na zákrok." cítila jsem jak sebou trhl. "Uvědomuješ si, že zabíjíš člověka?" zeptal se smutně. "Jo, ale já jsem taky člověk a nejsem připravená." koukala jsem do zdi před sebou.,,Jak myslíš",pokrčil rameny.,,Nechceš jít prosím se mnou?",zeptala jsem se.,,To teda nechci!",odbyl mne."Dobře.."svěsila jsem ramena a beze slova odešla pryč. Má právo být naštvaný, je to i jeho dítě, jenomže...prostě to nejde.Když jsem to oznámila mámě,taky odmítla se mnou jít. Ne proto,že by nechtěla,ale protože má práci.Takže musím jít sama.Tak jsem si teda stopla taxíka a jela k nemocnici.
"Dobrý den jsem Mischelle Martin a jsem tady objednaná." koukla jsem na sestřičku za pultem.,,Dobrá,posaďte se a my si vás zavoláme",usmála se.Jediné volné místo bylo před nějakou skleněnou stěnou tak jsem šla směrem k ní. Stálo u ní dost lidí, to by mě zajímalo co tam je tak zajímavého.Popošla jsem ještě blíž,abych taky viděla.
Ježiš ty byli rozkošný.,,Sestři a které je naše?",optal se jeden pár,co tam stál.Bože jak můžou nepoznat svoje dítě,vždyť to ani nejde. Byli docela mladí, holka mohla být maximálně o dva roky starší.
Za rok, by tam leželo naše malé miminko. Mělo by kudrnaté vlasy po Nickovi, nebo malé vlnky po mě?
Všechna mimča se roztomile kroutila v postýlkách. Některá plakala, jiná si žužlala prst a spala.Nedokážu zabít to malé,co ve mě roste...
A třeba by život s miminkem nebyl zas tak špatný. Vždyď by to byl můj potomek. Něco, jako můj odkaz...to je blbost, ale stejně, byla by to má krev.Ještě pořád mám možnost z toho vycouvat...Proč by ne?Musím to aspoň zkusit,dát tomu malýmu šanci.
Jako první jsem šla hned za Nickem.,,Můžu s tebou mluvit?",vešla jsem bez klepání."Jsi tu nějak brzo ne?" pořád ležel na posteli, nedivím se, je teprv devět ráno, později volno neměli.,,Nedokázala jsem to",sesypala jsem se k němu na postel."Cože?" vyvalil oči.
Komentáře
supeeeer konečně budou s Nickem štastní jsem ráda že nešla na ten potrat ![]()
Páni je těhotná
ale ještě, že si ten potrat rozmyslela
nádherný dílek ... honem další
![]()
:) wow myslela sem že na ten potrat fakt pujde.. ještě že si to rozmyslela.. honem další!!![]()
![]()
jooo, já věděla, že to nedokáže
Však čeká mimi s Nickem, to bude peckovnííí ![]()
POKRÁÁÁÁČKOOOOOOOOOOOOOOOOO xD
no jako asi bych vám trhala hlavu
kdyby šla na potrat áá..jsem rááda xD
konečně už bude vše vpohodě..doufám
xD musí honem další
tak to je sila...ona je tehotna
jesteze si to s tim potrate rozmyslela..honem pokracko!![]()

honem další dílek božhe a tento byl upe odně kášnej žhe se mi chtělo aji sbrečet jak to bylo dojemný:) honem další díelk doufám žhe dáš eště dneska pokráčko