29. října 2010 v 14:10 | Anďa
|
Fajn lidi, je tu nový díl, jestli to nedoceníte, tak se přidávám k Doms. Protože jinak to vážně nemá cenu. :-(
"Ještě jeden drink panstvo!" položil před nás Steve další sklenky. Měla jsem jich před sebou už pět a všechny byly pořád plné.
Seděli jsme tam už asi dvě a půl hodiny. Všichni buď tančili, pili, nebo se bavili. Přiznávám, že tenhle druh zábavy mi je jaksi cizí. Většina už je v dobré alkoholové nálad, ale co, dovolit si to můžou, plnoletí už jsou.
"Šel bych domů."pošeptal mi Nick do ucha.
"Pojďme se na chvíli projít a pak si tu zajdem pro věci a půjdem."odpověděla jsem.
"Kampak odcházíte kamarádíčci!"lapnul Nicka za rameno Josh, který se vracel z parketu.
"Na chvíli na vzduch."odpověděl mu.
"Lidi, poďte, půjdem s nima, Matte, ty to už viditělně potřebuješ."bral ho za loket. Jen jsem se na Nicka rezignovaně usmála a spolu s ostatními jsme vylezli do chladné noci.
Ale dál než k zídce u vchodu naše cesta nevedla. Matt byl už tak na mol, že se tam posadil a ostatní s ním.
"My se jdeme projít."zahákla jsem se za Nicka a společně jsme šli dozadu za podnik.
Hned jakmile jsme zašli několik kroků, tak mě opatrně, ale přitom rychle opřel o stěnu a svými rty se na okamžik vpil do mých.
"Promiň."omluvil se hned na to a pustil mé ruce. Jenže to jsem si já přitáhla zpátky jeho za šálu, kterou měl kolem krku a jeho rtům jsem věnovala několik drobných polibků.
"Omlouváš se za nic."zasmála jsem se potichu. Z dálky šly ještě slyšet tlumené hlasy ostatních.
"Už dlouho nevydržím sedět vedle tebe a nic nedělat."řekl taky potichu a z úst mu vyšel malý obláček páry.
"Já taky ne."zašeptala jsem a chytla jeho tvář do svých dlaní. Opět jsem na několik sekund přitiskla své rty k těm jeho. Bylo to jako droga, prostě jsem nemohla přestat.
Schoval mě do své náruče a nepatrně mě přitiskl zpátky ke stěně. Vzal mé ruce, které jsem měla na jeho tvářích, propletl si s nimi své prsty a taky je přitiskl ke stěně.
Ještě před tím, než se jeho teplé rty zabořily do mých, mi věnoval jeden malý poloúsměv.
Cítila jsem, jak se mi tělem rozlívala horkost. Všechny tyhle věci se mnou dělaly absolutně neuvěřitelné a pro mě neznámé věci.
"Héj!Tam se někdo muchluje?!"uslyšeli jsme nějaký hlas a okamžitě se od sebe odtrhli. Když jsme se otočili na dotyčného, uviděli jsme Kevina. Taky byl maličko v náladě, ale kromě nás dvou byl nejstřízlivější. Šel směrem k nám, zatrnul však v pohybu, když nám do tváří zasvítilo světlo pouliční lampy.
Už z dálky jsem viděla jeho oči, které neměly daleko od vypadnutí z důlků.
"Bello, Nicku?"další vyvalený výraz.
"Kevine."řekli jsme oba nastejno a na chvíli bylo ticho, když jsme uslyšeli, jak se blíží ostatní.
"T-to nic, jen se mi to zdálo."zakoktal Kevin směrem k nim, takže usuzuji, že to nechali být.
Hned jak se hlasy ostatních vzdálily, tak vyšel rázným krokem k nám. Nedokážu odhadnout, je-li naštvaný, nebo je mu to jedno, měl velice neutrální výraz.
"Vážně jste to vy?"zeptal se ještě jednou pro jistotu, když přišel až k nám. Nick ihned pustil mé ruce, objal mě kolem ramen a kývl.
"V-vy jste spolu?"ten nevěřícný ton by mě za normálních okolností velice pobavil.
"Jo."odpověděla jsem prostě a přitulila se k Nickovi na důkaz toho, že je to vážně pravda.
"Jak dlouho už, teda chci říct, proč jste to nikomu neřekli?" řekl zmateně.
"Pár týdnů, jen jsme si to chtěli nechat chvíli pro sebe."usmál se Nick nejdřív na mě a pak na něj,
"Zvláštní, že Dan to tušila."pousmál se. A my s Nickem jsme se zasmáli.
"Každý večer, co jsme leželi v posteli a tím, že budem spát to začala probírat, v poslední době mi to dost lezlo na nervy, jsem rád, že teď už snad dá pokoj...teda, kdy to hodláte říct?"pozastavil se na chvíli.
"Nevím.."přiznala jsem.
"Promluvíme si o tom doma."přikývl Nick.
"Stejně už jsme chtěli jít."dodala jsem.
"Tak fajn, ale žádné blbosti, doma nikdo není."řekl vážně, ale na to se hned zasmál.
"Neboj, pošlu ti smsku, že jsme došli."zakýval Nick hlavou a spolu jsme se vydali do tmavých ulic.
"Nemám z toho moc dobrý pocit."přiznala jsem, když jsme šli jednou boční uličkou. Nemám ráda tak temné ulice. Nikde nikdo, jen z povzdálí slyšíte troubení aut, občas vás vyleká kočka, nebo pes. Nic příjemného, každopádně, sama by jsem tady nikdy nešla. Na to se moc bojím.
"Já taky ne, ale už je to kousek."chytl mě pevně za ruku. Už jsme byli skoro u hlavní silnice, když jsem za námi uslyšela dunivé kroky a vzápětí mi někdo dal něco studeného pod krk.
"Zdravím ve spolek přátelé.."zachechtal mi někdo u ucha. Byli dva a nám oboum dali nože pod krk.
"Co chcete?"zeptala jsem se třesoucíse hlasem.
"Co nabídneš?"zasmál se zase.
Pomaličku se mnou couval ke stěně, zatímco Nicka držel ten druhý. Občas jsem cítila jak se mi nůž vrýval pod kůži.
Přitiskl mě ke stěně a nejspíš začal prohledávat, jestli nemám nějaké peníze.
Je to dokonalá ffka,čtu si ji moc ráda!:)