23. října 2010 v 21:54 | Anďa
|
Pardon lidi, koukala jsem na film byl naprosto Boží :D
"Dáš si něco na pití?"zeptal se mě Nick, když jsme seděli na gauči a on s klukama šli pro pití.
"Džus."řekla jsem potichu, abych nevyrušila rozhovor mezi ostatními.
Jen se usmál, nenápadně mě pohladil po ruce a spolu s ostatními odešli.
"O Joeovi, toho moc nevím, co ty Bells?"zeptala se mě Wendy a tím mě vyrušila z mého osobního tranzu, ve kterém jsem přemýšlela jen nad jedním člověkem. Vlastně se přistihuji, že v poslední době na něj myslím dost často.
"Co?No jo...je v Aspenu s Ashley."polkla jsem. Tohle se mě už moc netýká, ale pořád mi není nijak po chuti vyslovovat její jméno, byť je to už měsíc a půl co jsme se s Joem ´rozešli´ v uvozovkách.
Pořád to jistým způsobem bolý, ale už je tu jiný člověk, který slepuje náplasti. Moment, on je neslepuje, on je zázračným způsobem hojí, střípky srdce hladce zapadají do sebe a veškerá bolest mizí. S Joem to byla etapa, na kterou nikdy nezapomenu, peorože to bylo všechno poprvé....pravda, poprvé až na jednu věc, která ještě poprvé nebyla a myslím, že nějaký ten čas ještě ani nebude, jenže to co zažívám teď, je neskutečně silnější. Naproto jsem se do něj pobláznila a přistihuju se, že nemyslím jen na věci týkající se lásky jako teorie, ale lásky jako fyzické. Jeho fyická blízkost mi dělá neskutečně dobře, stačí jeden jeho dotyk a já létám v oblacích.
"Mrzí mě co se stalo, všichni tady vědí jaký Joe je, vlastně jsme s ním skoro všechny chodily.."uchichtla se a já se probrala z tranzu číslo dvě.
"Holka ty nevnímáš?co se s tebou děje?"zeptala se Mandy.
"Takové úsměvy znám, povídej, přeháněj, jaký je?"vyvalila Wendy.
"C-co?Kdo má jaký být?"zeptala jsem se nechápavě.
"Nejsme blbé Bells, jsi zamilovaná.."zaculila se Rachell, jako by to bylo absolutně jasné.
"Já?To né.."zasmála jsem se, ale hořící tváře mě prozradily, jako vždycky.
"No ták, my to nikomu nepovíme, aspoň pověz jaký je, nebo kdo to je, známe ho?"pokřikovaly jedna přes druhou.
Otočila jsem se ke dveřím do kuchyně, abych zjistila, jestli někdo nejde a nešel.
"Nejsme spolu dlouho a nechci to uspěchat, ale je to absolutně nepopsatelný."zasmála jsem se a moje tváře opět nabraly růžovou.
"Nepopsatelný.."nasadila Wendy šibalský úsměv.
Chtěla říct ještě něco dalšího, ale to už se vraceli kluci. Byli jsme u Kevina a Denielle doma. Pozvali několik jejich přátel. Některé znám, s jinými jsem se seznámila.
Když jsme se bavili Dan jen mlčela, mám totiž takový pocit, že něco tuší.
"Díky."usmála jsem se na Nicka a vzala si džus.
"Hele lidi, večer by jsme mohli zajít do klubu." začal Kevin.
"Jo, ale jim ještě není 21, tak někde kde se to nekontroluje."kouknul na nás dva s Nickem Steve.
"Jasně, ale stejně až večer."kývnul Kevin hlavou.
"Proč si teď připadám jak malý dítě?"pošeptala jsem Nickovi, když se ostatní bavili.
"Netuším, ale připadám si podobně, jsem tu nejmladší."zasmál se.
Je vlastně fakt, že jsem o rok a něco starší, ale myslím, že na věku zas tak nezáleží, nebo ano? On sám je vůdčí osobnost, ve vztahu nás prostě povede on i přesto, že je mladší.
Debatovali jsme až do večera, bylo osm, když jsme se začali chystat. Holky si pujčovaly oblečení a malovaly se, kluci jen kecali a já seděla s nimi.
"Ty asi nejseš moc na hadříky co?"zeptal se se smíchem Josh.
"Ani ne, nehodlám tam být dlouho.."pokrčila jsem ramenami.
"Nejsi na akce, nejsi na hardy, na šminky...jsi ty vůbec holka?"zeptal se Matt a všichni jsme se rozesmáli.
"Věřmi, kdyby nebyla, Joe by si s ní nezačal."plácnu si s ním Steve.
"S mým pohlavím nemá joe vůbec nic společného pánové, jsem holka, alespoň ještě před půl na záchodě to tak vypadalo."ušklíbla jsem se.
"Můžem tam zajít spolu, přesvědčím se sám."okatě flirtova Josh. Popravdě, je to sranda, ale jako o potencionálního partnera bych o něj nestála.
"Díky, ale oči mám ještě dobrý."opřela jsem se o Nickovo rameno. Asi mu nebylo dvakrát příjemné, když se tak bavíme před ním, ale já musím taky snášet to, jak ho 4/5 holek, které nemaj kluka, nabaluje.
"Oh, moment, vy spolu chodíte?"zeptal se najednou a já se koukla na Nicka. No jasně, vraždil ho očima, proto ta otázky.
"Ne, jsme kamarádi."zasmála jsem se.
"Jsou, ale jestli nechceš skončit s natrženým rtem a obočím, nešel bych do toho."poplácal ho Kevin po ramenu.
"Jdu na záchod."zvedl se Nick.
"Řekl jsem něco zase?"zeptal se znovu Josh.
"Ne, jen na ni nedá dopustit."předběhl mě s odpovědí opět Kev.
"Aha, to jste až tak dobří kamarádi?"zeptal se zase Josh.
"Ti nejlepší."usmála jsem se.
Bylo blbé lhát, ale prostě ještě nepřišel ten čas. Užívali jsme si chvíle, kdy jsme byli sami a právě to na tom bylo to nejlepší. Byli jsme si strašně vzácní. Těšili jsme se na sebe.
ezůůů sou roztomilí dáál:)♥