9. října 2010 v 18:34 | Anďa
|
Nějak mě to chytlo, tak mi to doufám okomentujete :-)
"Prosím tě, ještě jednou...vyslechni mě."žadonil.
"Bože proč pořád?Řekl jsi mi to už milionkrát Joe, nechci to poslouchát po milionté, je to furt totéž a já si o tom pořád myslím totéž. Prostě už mě nech být."řekla jsem nuceně klidným tonem. Týden chodí k Jonasům domů a snaží se mě přemluvt, abych mu odpustila, ale tohle je neodpustitelné. Zradil mě. Zradil mě a tohle já nezapomínám, už mu prostě nevěřím.
"Bello, prosím."řekl zase, ale já mu zabouchla dveře od pokoje před nosem a zamkla jsem na několik západů. Jen jsem si vydýchla, že už to nemusím poslouchat.
"Ty nás tu zamykáš?"uslyšela jsem za sebou.
"Bože, tohle se nedělá, málem jsem měla infarkt."vyvalila jsem oči a on se jen zasmál.
"Promiň.."uchychtl se.
"Co tu děláš?" šla jsem k oknu na jehož parapetě si v klidečku hověl.
"Budeš ho pořád odmítat?"řekl místo odpovědi.
"Nevím, nechci se znovu spálit Nicku."odpověděla jsem a sedla si vedle mě.
"Třeba se změnil.."řekl smutně.
"Ty sám tomu nevěříš, tak proč bych měla já."zavrtěla jsem hlavou. Možná mě chce zpátky, ale titulky všech novin říkají něco jiného. Ashley Greene a Joe Jonas, nový pár na scéně? Kam se poděla záhadná slečna Isabella?
Na tohle prostě nemám a ani nechci.
"Chci vám jen pomoct."chytl mě za ruku. To dělával v poslední době často. Tahle kamarádská gesta. A mě se moc líbila, jelikož mi vyjadřoval oporu.
"Joe je můj bratr Bello a ty moje kamarádka, záleží mi na vás obou."usmál se.
"Jo, ale já s ním teď prostě být nechci chápeš? Už mu nevěřím.."vstala jsem a pustila jeho teplou dlaň.
"Ublížil mi, zradil mě....ranilo mě to Nicku, chápeš?Je první kterému jsem věřila.."zavrtěla jsem hlavou a chtělo se mi brečet. Zase, snažím se nemyslet na to a být silná, jenže když se o tom zase bavíme....tak se všechny ty emoce ve mně probudí.
Nic na to neřekl, jen si povzdychl a slezl z parapetu.
"Omlouvám se."řekl smutně a objal mě.
"Proč je to tak složité?"popotáhla jsem někde u jeho krku a taky se k němu přitulila.
"Láska je složitá a když někomu otevřeš srdce, tak ne vždycky to znamená, že s ním zůstaneš navěky.."pohladil mě po vlasech.
"Já vím, ale do teď jsem nevěděla, že ta zrada bude tak bolet."řekla jsem potichu.
"Vždycky to bolí."poučil mě.
"Jseš mladší a už rozdáváš rady."zasmála jsem se trochu a otřela si slzy.
"Tady to roky neurčují.."taky se zasmál.
"A jsem mladší jen o rok, to zas není moc." znovu mě objal a já se rozchechtala.
"Pojďme dneska někam.."řekla jsem a a valila ke skříni.
"A kám?"protáhl a zase se opřel o parapet.
"Nevím, jsme furt doma, chci nějakou akci, bože...tohle je LA a my v něm nic neděláme."protočila jsem očima a začala tahat ryfle ze skříně.
"LA není tak úžasné jak si každý myslí." zakýval hlavou důležitě.
"To je fuk, ale já tu pořádně ještě nic neviděla."vytáhla jsem svůj kabát.
"Tak dobře, jdu se oblíknout."vzdal to a šel ke dveřím.
"Hele, ale potřebuju klíč.."zasmál se a já ho po něm hodila. Když odešel tak sjem si navlíkla kalhoty, ten kabát, nazula jsem si boty a mohli jsme jít. Vlasy jsem si sčesala do culíku a vzala jsem si sebou kreditku s ušetřenými penězu. Už mám plán, kam naše procházka povede.
"Půjdem pěšky?"stál vedle věšáku na klíče a natahoval se ke klíči od Mustanga,
"Jo, pojďme, není tam zas taková zima."chňapla jsem ho za ruku a se smíchem jsme vyšli ven. Zahákla jsem se mu za loket a už jsme se pomaloučku polehoučku blížili k centru. Cestou jsme si různě vykládali vtipy a nějaké příhody. Je to fakt podivuhodné, že jsme spolu téměř týden v kuse a pořád se máme o čem bavit. Ještě se nestalo, že by stála řeč a když už tak to nebylo to nepříjemné ticho, ale to ticho ve kterém nejsou potřeba žádná slova.
Vlastně je to můj opravdu nejlepší přítel. Padli jsme si do oka už od doby co jsme se poprvé potkali. Od té doby při mně stojí, je tu pro mě pořád. Popravdě se mi nestalo, že by jsem k někomu měla takový vztah, skoro až bratrský, dalo by se říct. A ještě k tomu za tak krátkou dobu. Jindy mi trvá roky, než si s někým začnu takhle rozumět, ale on mě naprosto okouzlil. Myslela jsem si, že to Joe bude přesně takový jako on. Že se mnou bude cítit, bude mi pomáhat, pochopí mně a bude mě mít rád. Rád mě možná měl, ale nejspíš jsem ho už omrzela.
Na to teď, ale myslet nebudu, teď vedle mě stojí takový člověk, jakého jsem si vždycky přála.
hej tento díl je dobrej honem další a posím přidej ffku When they want me both moc se na nu těším