
Lidi, opravdu moc děkujeme za komentáře. Jste úžasní. Tady je další díl, snad se bude líbit :-)
Snad nebude nemocný...Probrala jsem ho,abych mu změřila teplotu,ale jak se zdálo vše v pohodě..Vykoukla jsem z okna. "Nicků?" zavolala jsem dolů. "Pojď prosím tě nahoru." Přiběhl rychle,ale ani se nedivím,podle mého tónu.
"Poslouchej.."zavřela jsem okno.,,Není nemocnej?",sáhl mu na čelo."Měřila jsem mu teplotu a nic...nekašle, nic...jen je nějakej přešlej a strašně sípe.."sedla jsem si k němu. Chudáček, oči měl tak vykulené, nejhorší je, že on sám neví co mu je, takže nám to nemůže ani říct.,,Měli by jsme s nim do nemocnice,podívej jak mu opuchl krk",řekl Nick."Jo, pro jistotu.."natočila jsem ho na stranu a podívala se mu na něj. "Už je druhé jídlo.."přišla do pokoje Denisse.,,Nebudeme jíst,musíme s Alexem do nemocnice",řekla jsem jí roztřeseně."Cože?Proč, co se děje?"přišla k nám. ,,Nemůže se pořádně nadechnout",vysvětlila jsem.Nick už Alexe rychle oblíkal."Může mít třeba alergicou reakci na to včelí žihadlo.."koukla na mě. jen jsem pokrčila rameny a navlékla na sebe bundu. Možná je zbytečné bát se, ale nebojte se o vlastní dítě, když ještě k tomu si ani nejste jistí, co mu vlastně je.,,Jak daleko je odtud nemocnice?",zeptala jsem se.,,Ta nejlepší asi 3 hodiny"-,,A jakákoliv jiná?"
"My vždycky jezdíme se zlomeninama tam, nevím.." sešli jsme dolů, pujčili si auto a jeli.,,Nemůžeme čekat tři hodiny",začínala jsem být zoufalá. Alex čím dál tím hůř dýchal. A navíc se ještě rozplakal. "Prostě zajeď do nejbližšího města a je to..."koukla jsem na něj a pak na Alexe. Do nemocnice jsem dojeli za půl hodiny. Ještě že tak..Nick vzal Alexe k sobě a spolu jsme šli na dětské oddělení. "Tak co vás trápí.."usmála se na nás doktorka a prohlížela si Alexe, který pořád plakal. ,,On nemůže dýchat a my..ani jeden,nevíme co s ním je",byla jsem na nervy."Dobře, my se na to podíváme, zůstaňte prosím na chvíli venku, my vás potom zavoláme.."usmála se na nás. Nervózně jsem si sedla na lavičku vedle ordinace a Nick pochodoval z místa na místo."Jsem nervozní..."řekla jsem najednou. Je to poprvé co se mu něco přihodilo.,,Neboj,bude v pořádku",přisedl si ke mě a objal mě."A co když ne?Chudák malej, plakal, asi ho to bolelo.."řekla jsem smutně a opřela si hlavu o jeho rameno.,,Neboj,nemysli hned na nejhorší",konejšil mne. Jen jsem zakývala hlavou a nic na to neřekla. Za chvíli se Nickovi rozdrnčel mobil, tak ho vzal. "Ano mami?"-"Ne ještě ne je v ordinaci...jo jasně."mluvil do telefonu a pak mi telefon podal. "Misch," uslyšela jsem Denissiin hlas. "ANo?"-,,Nick mi toho moc neřekl,jak jsi na tom?",starala se."Dobrý, mám jen strach.."přiznala jsem. "Bude to v pohodě, uvidíš, vím jaké to je, strach o dítě...." Neodpověděla jsem,co taky?.."Pak zavolejte až budete vědět co a jak." rozloučily jsme se ještě a zavěsili.,,Nicku už je to skoro hodina",fňukla jsem."Já vím, ale jsou to doktoři, je v dobrých rukou..."přitiskl mě k sobě a sotva to dořekl, otevřely se dveře do ordinace.,,Pan Jonas a slečna..?",začal hledat v papírech."Budoucí Jonas..."přerušil mě Nick, vstanul a mě pomohl na nohy. ,,Potřebuji jenom nějaké osobní údaje vašeho syna"-"Jistě..."šel k nim. Jak jinak než tak, že všechno u sebe nosí on, včetně jeho průkazky pojištěnce rodného listu a td.,,Dobře, další informace vám dáme potom",slyšela jsem jak říkají Nickovi."tak?" přišla jsem k němu.,,Nevím",pokrčil rameny."Cože?Oni ti to neřekli?" vyvalila jsem oči. Tohle je už fakt moc, to nám nemůžou říct co s ním dělají?Máme na to právo jsme jeho rodiče..,,Klid Misch,jistě bude v pořádku,kdyby ne,řekli by nám to",uklidňoval mě."Jenomže to je hrozný..."prohrábla jsem si vlasy a začala pochodovat po chodbě, sedět už mě nebaví.
Po několika minutách k nám znovu přišli."Tak dobře, udělali jsme několik vyšetření a vše nasvědčuje k alergické reakci na včelí bodnutí..."začala mluvit.
,,A je to vážné?",zeptala jsem se okamžitě."No...dali jsme mu už něco na lepší dýchání, ale budete ho muset nechat naočkovat a nejlíp, aby se vyhýbal včelám."
,,DObře",souhlasila jsem se vším."Můžete za ním, do rána by tu měl zůstat na pozorování, pak si ho můžete odvést...držel se statečně.."usmála se na nás a odešla.,,Nechci ho tu nechat, bude plakat",sama jsem jen tak tak držela slzy."Můžete tam s ním zůstat, je na pokoji sám tak vám tam přiděláme lůžko.."vyšla za ní sestřička a ukázala nám, kam máme jít.,,Nicku přijedeš pro nás zítra?",políbila jsem ho na rty."Jistě, budu tu ještě s vámi, na noc pojedu domů a pak pro vás přijedu."chytil mě pevně kolem ramen a spolu jsme šli do Alexova pokoje. Díky bohu už mohl dýchat, ale jen nečinně ležel v posteli, což u něj taky není normální. Chuděra. Sedla jsem si k němu a opatrně ho přitulila k sobě. Bylo mi ho tak líto. Zase jen vykuleně hleděl. Z doktorky byl úplně v šoku, jako vždycky když jsou v blízkosti nějací cizí lidé. Je to takový náš strašpytlík.
Ani ke mě se tolik netulil.Vypadalo to,že chce spát,tak jsem ho raději nechala.Zachumlala jsem ho zpátky do nemocniční peřiny a tiše seděla u něj. "Nechceš mu zazpívat?"pošeptal mi Nick.,,Nějak na to nemám chuť",opřela jsem se o jeho rameno.Začal mu teda zpívat on. nevím co to je za písničku, ale jen tak potichu broukal, mě objímal kolem ramen a jeho hladil po ručičce až Alex usnul.,,Pane Jonasi,budete muset jít",vtrhla do pokoje sestra."Fajn, ještě se rozloučím.."podíval se na ni a pak na mě. "Davej na něj pozor.."objal mě. "Dám...zítra."políbila jsem ho, ještě na mě mávnul a pak už odešel.,,Chcete ještě něco?",zeptala se mě sestra nemile."ne díky..."snaživě jsem se usmála, ale když odešla, značně jsem si oddychla. Nebyla zrovna dvakrát příjemná. Postel mi dali vedle té Alexové, je mu rok a půl, měl by správně ještě být v postýlce, ale je to malá nemocnice, bohužel už na nás nezbylo žádné místo. No aspoň že mu pomohli. Jakmile jsem si lehla,tak jsem usnula. Ráno mě vzbudilo nějaké tahání za rukáv. Jednu ruku jsem měla pořád u Alexe a když jsem otevřela oči uviděla jsem ho, jak mě za něj tahá.,,Maminka",dal hlavičku na stranu a zasmál se.Bezva,vypadá to,že je zase v pohodě,Vzala jsem si ho k sobě a i když jsem ještě ležela, tak jsem si ho k sobě přitulila. Taky se ke mně tulil a zase mi svým nosem ťapkal po obličeji. Jeho mazlivé gesto. Jen jsem se zasmála a vytočila Nickovo číslo.,,Ano?",ozval se jeho ospalí hlas.Dala jsem telefon Alexovi k uchu a čekala,co poví."tatínek..."pošeptala jsem mu a ona se koukal na mě těma jeho očkama. ,,Ajoj",zachechtal se do telefonu,ale tím způsobem, že ho měl před obličejem a mluvil na něj."Alexi?"uslyšela jsem Nickův hlas, slyšela jsem to i já, dala jsem to totiž na reproduktor. To už Alex zbystřil, když uslyšel jeho hlas.,,Táťa?",koukl na mě s otatníkama v očích a rozhlížel se všude po pokoji,asi ho hledá."Jo táta.."přikývla jsem a ukázala na telefon.Koukal na něj vykuleně,tak jsem si ho od něj vzala."Jo to jsme my.." usmála jsem se na Alexe a počechrala mu vlásky. "Dej mi ho ještě..."zaprosil Nick a já se zasmála. "Je to na reproduktor..."odpověděla jsem a mobil dala znovu blíž k Alexovi. Jen se pochechtával,ale nic neříkal. "No ták, řekni tatínkovi jak se máš..."pošeptala jsem mu do ucha. Jen vykuleně hleděl.,,No tak ne",zasmála jsem se."Alexi tady táta, jak se máš?"slyšela jsem i v telefonu jak se Nick pousmál.Naklonil hlavu na stranu,jak to dělává.,,Řekni dobře",pošeptala jsem mu do ouška."Doble.."řekl legračně. Musela jsem se zasmát, pořád tak nechápavě koukal, ale po chvíli už si možná začal uvědomovat, co je ta věcička, kterou jsem držela v ruce zač.Pořád k tomu telefonu natahoval ruku.,,Chceš?",usmála jsem se a telefon mu podala.Vzal si ji do jeho malých ručiček a zadumaně na něj kouknul. "Chceš už jet domu Alexi?" mluvil na nej Nick. Koukl na mě a zakýval hlavičkou. Nějak mu nedocházelo, že ho Nick nevidí,ale jenom slyší."On tě nevidí, musíš to říct víš?"zase jsem se usmála. "ci.!"řekl rozhodně a koukal na telefon. Bože tohle bylo vtipný.
,,Dobře,teď mi dej maminku",řekl Nick.,,Ně!",zakýval hlavičkou a telefon si dal za záda."Alexi no tak..."šlo to pořád slyšel, když to bylo dané nahlas. "Ja si cu poidat..."nafoukl obě tváře.,,Můžeš si povídat s maminkou",zasmála jsem se."Ja cu, ale tatu.."řekl smutně.,,Pak ti ho zase dám",pohladila jsem ho po vláskách."Fajn, tak přijedeš?" začla jsem mluvit do telefonu. "Jasně, takže je v pořádku, nic mu není..."spíš konstatoval. "ne, ještě zajdu za doktorkou aby ho prohlédla, než odjedeme, ale sem to potrvá tak hodinu, takže už můžeš vyjet.."odpověděla jsem.
,,Dobře, tak mi dej ještě Alexe",poslal mi pusu přes telefon."Alexi..."zase jsem mu do ručiček, které už nastavoval dala telefon. "Tak povídej.."slyšela jsem Nicka. To jsem zvědavá co mu Alex chce povídat.,,Já ci čokoládu!",řekl Alex do telefonu.No mě to mohlo být jasné.."Fajn, takže ti po cestě koupím jednu čokoládku, nebo dvě?"zasmál se Nick. ,,Děvadesátči",zamračil se. Ani jsem mu moc nerozuměla, ale stejně se zasmála. "A chceš vidět i méďu Baluua?" ,,Jooo",zaradoval se."Dobře, tak tatínek už bude končit jo?Za chvíli pro vás přijedu, tak nezlob maminku Alexi jo?"-,,Jo jo jo",začal kývat hlavičkou.To mě rozesmálo nejvíc.Tak Nick zavěsil a z mobilu se ozvalo jen hlasité pípání, Alex jen vyvalil očka a kouknul na mě.,,Tak ukaž",vzala jsem si od něj telefon a Alexe si posadila na klín."Těšíš se domů?" počechrala jsem mu vlásky a líbla ho do nich. "Jooo.."zakřenil se a přitulil se ke mně. Za chvíli už přišla doktorka, všechno bylo v pořádku a my vyšli před nemocnici, kde jsme čekali na Nicka. Alex už byl nějak netrpělivý a i když mu chození ještě moc nejde, pořád pochodoval a musela jsem ho nahánět po chodníku.
Nick už má jaksi hodinu spoždění, takže se nedivím, že Alex tak vyvádí.Konečně, přijel. Když vystoupil z auta a Alex ho zmerknul okem, hned za ním vystartoval jako by ho neviděl roky a ne jeden den, vlastně noc, kterou celou prospal.,,Kde jsi byl?",došla jsem k němu naštvaně i já."Promiň, zdržel jsem se v obchodě.."vzal si Alexe na ruky, který ho už zběsile objímal a nechtěl pustit, takže jsem na konec řídila já. Naštěstí jsem nepotkali žádné policajty, nemám u sebe doklady ani nic podobného. Alex se k Nickovi furt tulil, to mu vážně tak chyběl?Miluju to jak je mazlivý. Pořád by se objímal a pusinkoval...prostě mazlivý dítě, asi mu dám přezdívku mazlík. ,,Tak jsme tu",zaparkovala jsem před jejich domem.Alex vystřelil jak raketa z auta a běžel k ostatním, kteří seděli na verandě. To chození ho nějak bere. Než jsme došli k verandě, tak se zvládl vyšplhat dokonce i na ty dva schody.,,Zlato pojď,nebo si nebiješ pusu",vzala jsem si ho k sobě.Vyzdvihla jsem ho a položila na verandu, zase se rozutíkal jak smyslu zbavený a vletěl přímo k Denisse do náruče. Nenadopovali ho něčím, že je jak utrženej z řetězu?,,Tak co zlato?Konečně zdravej?",vyzvedla si ho na ruky.Jen zakýval hlavou, ale už se hned odtahoval. Když ho položila na zem začal lítat jak torpédo, kolem nás všech, kolem stolu, židlí. Všichni jsme ho sledovali a smáli se.Nebylo žádné překvapení,když se na zemi rozplácl jak brambora. Chudák, už se nesmál jen vyvaleně hleděl, když přistál na zemi. Nick ho teda zvednul a vzal si ho k sobě na kolena, "Měli by jsme pomalu balit, večer odlítáme.."začal rozhovor a Alexe houpal na nohách. ,,Tak já nám půjdu zabalit",nabídla jsem se.Nick by to s Alexem udělal těžko."Pak přijdem...žeo prcku?"líbl Níck Alexovi pusu na líčko a ten se jen zařehnil. Večer jsme se teda rozloučili a odletěli domů Konečně moje postel. Alex z toho byl vyřízenej, takže jsem ho uložila a spal jak hruška.,,A my si pujdeme taky lehnout ne?",usmála jsem se na Nicka."Jo...šel bych.",ještě jsme se oba osprchovali a pak si po náročné cestě konečně lehli do vlastní postýlky. Sláva.Lehla jsem si Nickovi na hrudník a poslouchala tlukot jeho srdce.To mě taky uspalo...

uff jesteze mu nic neni
honem dalsi