Ráno mě probudilo, když někdo trhnul s mou rukou, automaticky jsem si ji přitáhnul k tělu v domnění, že to co držím je zlavec. Všechno tohle jsem si myslel, dokud jsem neslyšel vyděšený hlas.
"N-Nicku?" zase někdo trhnul s mou rukou a to už jsem otevřel oči.
Nebyl jsem u sebe v pokoji a to co jsem držel nebyl zlavec, ale ležel jsem na boku a rukou jsem objímal Elie kolem pasu.
"Oh, promiň, já...totiž..." začal jsem koktat a pustil ji. Hnedka si sedla a nervozně si prohrábla vlasy.
"Ne ty promiň, usnuli jsme...promiň, vžně se moc omlouvám." vykoktala a i v pažamu odešla rychlým krokem po schodech dolů. Otočil jsem se na záda a pomalu vydýchával to co se stalo.
Nebyli jsme ani přikrytí a všude kolem byly rozházené časopisy. Oh panebože.....promnul jsem si čelo a pak už konečně vstanul. Taky jsem se nepřevlíkal a šel dolů. V kuchyni za stolem seděl Kevin.
"Dobré ráno.." popřál jsem mu a chtěl odejít do koupelny, ale zastavil mě.
"No dobré, vidím, že jsi se dobře vyspal.." usmál se tím svým úsměvem, který naznačuje vždycky nějaký skrytý význam.
"C-co?" nechápavě jsem se otočil.
"Vyfotili jsme si vás, bylo to fakt sladký." přišla Dan odněkud ze zadu s úsměvem od ucha k uchu.
"Vy jste byli u Elie v pokoji?" vyvalil jsem kukadla.
"Náhodou jsme procházeli, to je toho. Navíc, stejně by jsi nám to řeknul no ne?" kroutil hlavou Kevin.
"Řekl co?" zase jsem vyvalil oči.
"No...že jste spolu..." řekla Dani.
"Né, panebože to né....my spolu nechodíme, včera jsme jen usli, když jsme si prohlíželi časopisy...." řekl jsem hraně s úsměvem i když jsem si v hloubi duše přál, abych s ní být mohl.
"Aha." řekli oba zmateně.
"Jdu do koupelny..." oznámil jsem a šel.
"Počkej, ale..."slyšel jsem ještě Kevinův hlas, ale už jsem ho neposlouchal a v padl do koupelny.
"Panebože promiň...já nevěděl, že si tu.." druhý trapas za dnešní ráno, u umyvadla stála Elie s kartáčkem v puse.
"V pohodě, jeden se tu ještě vejde." vyplivla pastu a vypláchla si pusu. Dal jsem si pastu na kartáček a začal si taky čistit zuby. Ona si natírala pleť nějakým krémem.
"Elie, prosím promiň.." řekl jsem, když jsem vyplivl pastu z pusy a vypláchl si ústa.
"V pohodě, nechme to být, vždyď jsme jenom spali..." usmála se a odešla z koupelny. Pochvíli jsem se rozhodl, že se osprchuju.
Když jsem vylezl ze sprchy už oblečený tak jsem šel rovnou do kuchyně, nasnídat se. Na pultě leželo šest porcí. Kouknul jsem se a uviděl jak si Elie něco spokojeně pohmkává.
"Jsi blázen víš to?" ozval jsem se při pohledu na to jídlo.
"Jak už jsem jednou říkala, ráda si hraju s jídlem..."usmála se, vzala si jeden talíř a začla jíst.
Taky jsem si jeden vzal a jedl. Bylo to velmi dobré.
O týden později
"Líbilo se ti to?" usmál jsem se na ni, když jsem seskočil po natáčení z podia.
"Bylo to moc pěkné.." pochválila mi to.
Utekl týden co jsou holky tady. Joe je zoufalý, protože ho Megan svádí kde se dá, zbytek se tomu jen směje. Já a Elie jsme se spolu dost spřátelili. Věří mi, stejně tak jako já jí. Týden není dlouhá doba, ale jedno jsem si uvědomil......asi jsem se do ní zamiloval. A až odjede, nezvládnu to. Bude tak daleko ode mě. Neuvidím její krásný úsměv a její krásné modré oči. Nebude tady, nebude tu se mnou. Za týden se moc věcí stát nemůže, ale její krása a dokonalé charisma mě neskutečně přitahovaly. Tolik jsem se musel ovládat, už toho mám, ale dost. Řeknu jí to. Vím, že to nikam nepovede, když za týden odjede, ale já už to nemůžu dále dusit v sobě, nezvládnu to už.
"Nechceš se jít projít?" zeptal jsem se. Jen s úsměvem přikývla a tak jsme se vzdálili od skupinky našich přátel, kteří se svorně bavili dál a odešli k moři do temné tmy. Žádná světla, žádní lidé, teď bude ta správná chvíle.
Opatrně jsem ji vzal za ruku. Nevytrhla ji, ale zmateně se na mě podívala. Došli jsme dál až na konec dlouhé pláže. V obrovské dáli jsme viděli světla od ohně, viděli jsme lidi, ale oni nás vidět nemohli.
"Víš...chci ti něco říct.." chytl jsem ji i za druhou ruku.
Ve vyjadřování citů mivám někdy problém, jenže te´d se mi to zdálo tak snadné, jako snad ještě nikdy.
"Poslouchám..." odpověděla a nespustila zrak z mého obličeje.
"Přemýšlel jsem nad tím, jestli ti to mám říct, ale já už nevydržím to skrývat..." pohladil jsem ji po tváři. Je to poprvé co jsem se jí takhle dotknul. Tvář měla jemnou, i v té tmě jsem viděl její oči.
"Já jsem se do tebe zamiloval..." řeknu neslyšně a sklopím pohled. Ticho prořízl náraz vlny na útes, moře se třpytilo a já čekal. Čekal jsem co řekne.
"Nicku.....já tě mám ráda, ale..." odpověděla. Kouknul jsem jí do očí, byla zmatená a možná i trošku smutná, zklamal jsem ji, když jsem jí to řekl?
"Rozumím, nemiluješ mě..." pustil jsem její ruce.
"O to tady teď nejde, ale podívej se na to, i kdybych k tobě cítila něco víc než přátelství kam by to vedlo? Za týden odletím na druhou stranu Atlantiku a oba se budeme trápit.." vzala mě znovu za ruce.
"Takže mě máš ráda víc než kamaráda?" kouknul jsem na ní s nadějí v očích.
"Neslyšel jsi co jsem ti teď řekla?" povzdychla si.
"Takže mně taky miluješ?" pozvedl jsem ji bradu, ignorujíc předchozí otázku.
Neznatelně zakývala hlavou. V tu chvíli mi spadl ze srdce obrovský balvan.
"Tak si to užijme, dokud jsme spolu.." řekl jsem téměř neslyšně a lehce se otřel svými rty o ty její. Bylo to něco mnohem krásnějšího než představy, bylo to doopravdy. Mírně pootevřela ústa a já ji začal laska jazykem. Byl to úžasný pocit, ale nemohl trvat věčně, po chvíli se odtáhla a objala mě. Přitlačil jsem ji k sobě a násál její vůni levandule.
Vzal jsem ji za ruku a pomalu jsme se vraceli zpátky k ostatním. Nikdo si ničeho nevšimnul, až na Kevina s Dani, oba se na mě a Elie usmáli.
Večer před odjezdem
"Budeš mi chybět." řekla neslyšně a oči zabodla do písku. Bylo už po půl jedenácté v noci, všichni už byli doma, jen my jsme se procházeli po pláži ruku v ruce. Všichni vědí, že se máme moc rádi.....že se milujeme, Joe byl z prvu našvaný, protože o ni měl taky zájem, ale na konec mě poplácal po rameni a řekl, že mi to přeje. Byl jsem rád, ale ona zítra odjíždí. Odjíždí daleko.
"Elie tohle není konec.." zastavil jsem se a kouknul ji do očí.
"Ne?A co to teda je?Řekni, Nicku, víš sám moc dobře stejně jako já, že tohle nikam nevede.." povzdychla si.
"Ale já s tebou chci být..." řekl jsem plačtivě a mrsknul sebou do písku. V klidu si sedla vedle mě.
"Myslíš si, že já nechci?Ale tak to prostě je, ani jeden z nás to neovlivní. Tenhle čas byl moc krásný, ale časem...zapomeneš a já taky. Pak bude v našich životech někdo jiný s kým budeme prožívat ten krásný čas..." mluvila jako z knížky, znělo to tak vznešeně, ty slova by zněla krásně, kdyby neříkala to co říkala.
"Jenomže já nechci nikoho jiného, já chci tebe..." chytl jsem ji a ruku,
"Prosím tě, Elie..." kouknul jsem na ni. Chtělo se mi brečet a když jsem se podíval do jejich očí, zjistil jsem, že jí taky.
"Tohle je naposledy Nicku.." řekla neslyšně a opřela si svou hlavu o mé rameno.
"Tak dobře....."svolil jsem a vzal její hlavu do dlaní.
"Když je to naposledy..."zašeptal jsem a políbil ji na rty. Nevím jestli věděla co chci, ale já to chtěl, nikdy na ni nezapomenu.
"N-nicku...tohle..." mumlala pořád dokolečka, když jsem ji pomalu pokládal do písku. Asi jí došlo....chci se s ní pomilovat, poprvé a naposledy. Bude to moje vzpomínka na ni.....
Svoje rty jsem přemístil na její krk, hrudník se jí rychle nadzvedával a slyšel jsem jak roztřeseně dýchala.
Tohle je naše noc....
Ráno jsem se probudil v pokoji, v noci jsem ji přenesl domů, ale místo do její, jsem jí dal do své postele a spokojeně si k ní přilehnul.
Pořád spala, nohu měla propletenou s tou mou a spokojeně oddychovala s hlavou polouženou na mé hrudi. Na tuhle noc snad nikdy nezapomenu. Pořád jsem cítil tu levandulovou vůni.
"Elie..." zašptal jsem po chvíli, kdy jsem ji sledoval.
"Hmm?" zabručela a protáhla se jako kočka.
"Kolik je?" koukla se na budík..
"Bude deset." oznámil jsem a pohladil ji po vlasech.
"Ty víš, že nebylo správné, že jsi porušil slib.."řekla a nespustila ze mě zrak.
"Vím, ale nelituju toho, bylo to mé svobodné rozhodnutí..."usmál jsem se a něžně ji políbil na rty.
Rozkošně se zachichotala a vstala z postele. Mohl jsem na ní oči nechat, jak byla krásná. Měla dokonalé ženské křivky.
Zašla do koupelny do svého pokoje a asi za deset minut se vrátila už oblečená a umytá.
"Měl by jsi taky vstávat." sedla si na postel a prohrábla mi vlasy.
"Mě se ještě nechce.." zaskuhral jsem, chytl ji za zápěstí s povalil k sobě.
"No ták.." začla se smát.
"Hej co tu..." vkročil do pokoje Joe..
"provozujete..." dokončil s úšklebkem.
"Nic co by mohlo tebe zajímat.." vrátila mu to Elie.
"Fajn, za chvíli se jede na letiště, takže..." nedokončil, protože jsem mu skočil do řeči.
"My víme, tak už padej.." hodil jsem po něm jeden z polštářů.
"Zůstaň tady..." prosil jsem ji v objetí, když jsme stáli na letišti.
"Víš, že bych ráda, ale nejde to." řekla smutně. Za žádnou cenu jsem ji nechtěl pustit. Odletí tak daleko a já tu zůstanu sám, bez ní.
"Cestující letu do Londýna prosíme aby se dostavili na východ č. 3" ozval se rozhlas.
"Už musím jít.."snažila se vykroutit z mého sevření, ale nepustil jsem ji.
"Já tě nepustím.." zakňučel jsem a hlavu zabořil do její vlasů.
"Nicku..." pohladila mě po zádech.
"Ty seš děsněj, nechtěla jsem ti to říkat." dupla nohou a já se mírně odtáhl.
"Co říkat?" vyvalil jsem oči, když jsem si všiml jejího úsměvu.
"Co nevidět se zase uvidíme, protože moje máma dostala práci tady v LA, takže se sem stěhujeme.." kousla se do rtu.
"Vážně?" zaradoval jsem se.
"Mělo to být překvapení, ale když vidím jak jsi smutný..." prohrábla mi vlasy.
"A kdy?" líbl jsem ji malou pusu.
"Brzo." zakřenila se, naposledy mě pořádně políbila a pak už šla spolu s Megan k pasové kontrole.
"No teda brácha, to byly zajímavý tři týdny.." vzal mě za ramena Joe..
"Jo to byly a věř nebo ne, že teď to bude ještě lepšíí." poplácal jsem ho po zádech a spolu s Kevinem a Dan jsme šli k autu.
Nemohl jsem se dočlat až jim to povím a tak jsem celou cestu domů nemluvil o ničem jiném. Ta noc nebyla poslední, byla první !
The End♥
"N-Nicku?" zase někdo trhnul s mou rukou a to už jsem otevřel oči.
Nebyl jsem u sebe v pokoji a to co jsem držel nebyl zlavec, ale ležel jsem na boku a rukou jsem objímal Elie kolem pasu.
"Oh, promiň, já...totiž..." začal jsem koktat a pustil ji. Hnedka si sedla a nervozně si prohrábla vlasy.
"Ne ty promiň, usnuli jsme...promiň, vžně se moc omlouvám." vykoktala a i v pažamu odešla rychlým krokem po schodech dolů. Otočil jsem se na záda a pomalu vydýchával to co se stalo.
Nebyli jsme ani přikrytí a všude kolem byly rozházené časopisy. Oh panebože.....promnul jsem si čelo a pak už konečně vstanul. Taky jsem se nepřevlíkal a šel dolů. V kuchyni za stolem seděl Kevin.
"Dobré ráno.." popřál jsem mu a chtěl odejít do koupelny, ale zastavil mě.
"No dobré, vidím, že jsi se dobře vyspal.." usmál se tím svým úsměvem, který naznačuje vždycky nějaký skrytý význam.
"C-co?" nechápavě jsem se otočil.
"Vyfotili jsme si vás, bylo to fakt sladký." přišla Dan odněkud ze zadu s úsměvem od ucha k uchu.
"Vy jste byli u Elie v pokoji?" vyvalil jsem kukadla.
"Náhodou jsme procházeli, to je toho. Navíc, stejně by jsi nám to řeknul no ne?" kroutil hlavou Kevin.
"Řekl co?" zase jsem vyvalil oči.
"No...že jste spolu..." řekla Dani.
"Né, panebože to né....my spolu nechodíme, včera jsme jen usli, když jsme si prohlíželi časopisy...." řekl jsem hraně s úsměvem i když jsem si v hloubi duše přál, abych s ní být mohl.
"Aha." řekli oba zmateně.
"Jdu do koupelny..." oznámil jsem a šel.
"Počkej, ale..."slyšel jsem ještě Kevinův hlas, ale už jsem ho neposlouchal a v padl do koupelny.
"Panebože promiň...já nevěděl, že si tu.." druhý trapas za dnešní ráno, u umyvadla stála Elie s kartáčkem v puse.
"V pohodě, jeden se tu ještě vejde." vyplivla pastu a vypláchla si pusu. Dal jsem si pastu na kartáček a začal si taky čistit zuby. Ona si natírala pleť nějakým krémem.
"Elie, prosím promiň.." řekl jsem, když jsem vyplivl pastu z pusy a vypláchl si ústa.
"V pohodě, nechme to být, vždyď jsme jenom spali..." usmála se a odešla z koupelny. Pochvíli jsem se rozhodl, že se osprchuju.
Když jsem vylezl ze sprchy už oblečený tak jsem šel rovnou do kuchyně, nasnídat se. Na pultě leželo šest porcí. Kouknul jsem se a uviděl jak si Elie něco spokojeně pohmkává.
"Jsi blázen víš to?" ozval jsem se při pohledu na to jídlo.
"Jak už jsem jednou říkala, ráda si hraju s jídlem..."usmála se, vzala si jeden talíř a začla jíst.
Taky jsem si jeden vzal a jedl. Bylo to velmi dobré.
O týden později
"Líbilo se ti to?" usmál jsem se na ni, když jsem seskočil po natáčení z podia.
"Bylo to moc pěkné.." pochválila mi to.
Utekl týden co jsou holky tady. Joe je zoufalý, protože ho Megan svádí kde se dá, zbytek se tomu jen směje. Já a Elie jsme se spolu dost spřátelili. Věří mi, stejně tak jako já jí. Týden není dlouhá doba, ale jedno jsem si uvědomil......asi jsem se do ní zamiloval. A až odjede, nezvládnu to. Bude tak daleko ode mě. Neuvidím její krásný úsměv a její krásné modré oči. Nebude tady, nebude tu se mnou. Za týden se moc věcí stát nemůže, ale její krása a dokonalé charisma mě neskutečně přitahovaly. Tolik jsem se musel ovládat, už toho mám, ale dost. Řeknu jí to. Vím, že to nikam nepovede, když za týden odjede, ale já už to nemůžu dále dusit v sobě, nezvládnu to už.
"Nechceš se jít projít?" zeptal jsem se. Jen s úsměvem přikývla a tak jsme se vzdálili od skupinky našich přátel, kteří se svorně bavili dál a odešli k moři do temné tmy. Žádná světla, žádní lidé, teď bude ta správná chvíle.
Opatrně jsem ji vzal za ruku. Nevytrhla ji, ale zmateně se na mě podívala. Došli jsme dál až na konec dlouhé pláže. V obrovské dáli jsme viděli světla od ohně, viděli jsme lidi, ale oni nás vidět nemohli.
"Víš...chci ti něco říct.." chytl jsem ji i za druhou ruku.
Ve vyjadřování citů mivám někdy problém, jenže te´d se mi to zdálo tak snadné, jako snad ještě nikdy.
"Poslouchám..." odpověděla a nespustila zrak z mého obličeje.
"Přemýšlel jsem nad tím, jestli ti to mám říct, ale já už nevydržím to skrývat..." pohladil jsem ji po tváři. Je to poprvé co jsem se jí takhle dotknul. Tvář měla jemnou, i v té tmě jsem viděl její oči.
"Já jsem se do tebe zamiloval..." řeknu neslyšně a sklopím pohled. Ticho prořízl náraz vlny na útes, moře se třpytilo a já čekal. Čekal jsem co řekne.
"Nicku.....já tě mám ráda, ale..." odpověděla. Kouknul jsem jí do očí, byla zmatená a možná i trošku smutná, zklamal jsem ji, když jsem jí to řekl?
"Rozumím, nemiluješ mě..." pustil jsem její ruce.
"O to tady teď nejde, ale podívej se na to, i kdybych k tobě cítila něco víc než přátelství kam by to vedlo? Za týden odletím na druhou stranu Atlantiku a oba se budeme trápit.." vzala mě znovu za ruce.
"Takže mě máš ráda víc než kamaráda?" kouknul jsem na ní s nadějí v očích.
"Neslyšel jsi co jsem ti teď řekla?" povzdychla si.
"Takže mně taky miluješ?" pozvedl jsem ji bradu, ignorujíc předchozí otázku.
Neznatelně zakývala hlavou. V tu chvíli mi spadl ze srdce obrovský balvan.
"Tak si to užijme, dokud jsme spolu.." řekl jsem téměř neslyšně a lehce se otřel svými rty o ty její. Bylo to něco mnohem krásnějšího než představy, bylo to doopravdy. Mírně pootevřela ústa a já ji začal laska jazykem. Byl to úžasný pocit, ale nemohl trvat věčně, po chvíli se odtáhla a objala mě. Přitlačil jsem ji k sobě a násál její vůni levandule.
Vzal jsem ji za ruku a pomalu jsme se vraceli zpátky k ostatním. Nikdo si ničeho nevšimnul, až na Kevina s Dani, oba se na mě a Elie usmáli.
Večer před odjezdem
"Budeš mi chybět." řekla neslyšně a oči zabodla do písku. Bylo už po půl jedenácté v noci, všichni už byli doma, jen my jsme se procházeli po pláži ruku v ruce. Všichni vědí, že se máme moc rádi.....že se milujeme, Joe byl z prvu našvaný, protože o ni měl taky zájem, ale na konec mě poplácal po rameni a řekl, že mi to přeje. Byl jsem rád, ale ona zítra odjíždí. Odjíždí daleko.
"Elie tohle není konec.." zastavil jsem se a kouknul ji do očí.
"Ne?A co to teda je?Řekni, Nicku, víš sám moc dobře stejně jako já, že tohle nikam nevede.." povzdychla si.
"Ale já s tebou chci být..." řekl jsem plačtivě a mrsknul sebou do písku. V klidu si sedla vedle mě.
"Myslíš si, že já nechci?Ale tak to prostě je, ani jeden z nás to neovlivní. Tenhle čas byl moc krásný, ale časem...zapomeneš a já taky. Pak bude v našich životech někdo jiný s kým budeme prožívat ten krásný čas..." mluvila jako z knížky, znělo to tak vznešeně, ty slova by zněla krásně, kdyby neříkala to co říkala.
"Jenomže já nechci nikoho jiného, já chci tebe..." chytl jsem ji a ruku,
"Prosím tě, Elie..." kouknul jsem na ni. Chtělo se mi brečet a když jsem se podíval do jejich očí, zjistil jsem, že jí taky.
"Tohle je naposledy Nicku.." řekla neslyšně a opřela si svou hlavu o mé rameno.
"Tak dobře....."svolil jsem a vzal její hlavu do dlaní.
"Když je to naposledy..."zašeptal jsem a políbil ji na rty. Nevím jestli věděla co chci, ale já to chtěl, nikdy na ni nezapomenu.
"N-nicku...tohle..." mumlala pořád dokolečka, když jsem ji pomalu pokládal do písku. Asi jí došlo....chci se s ní pomilovat, poprvé a naposledy. Bude to moje vzpomínka na ni.....
Svoje rty jsem přemístil na její krk, hrudník se jí rychle nadzvedával a slyšel jsem jak roztřeseně dýchala.
Tohle je naše noc....
Ráno jsem se probudil v pokoji, v noci jsem ji přenesl domů, ale místo do její, jsem jí dal do své postele a spokojeně si k ní přilehnul.
Pořád spala, nohu měla propletenou s tou mou a spokojeně oddychovala s hlavou polouženou na mé hrudi. Na tuhle noc snad nikdy nezapomenu. Pořád jsem cítil tu levandulovou vůni.
"Elie..." zašptal jsem po chvíli, kdy jsem ji sledoval.
"Hmm?" zabručela a protáhla se jako kočka.
"Kolik je?" koukla se na budík..
"Bude deset." oznámil jsem a pohladil ji po vlasech.
"Ty víš, že nebylo správné, že jsi porušil slib.."řekla a nespustila ze mě zrak.
"Vím, ale nelituju toho, bylo to mé svobodné rozhodnutí..."usmál jsem se a něžně ji políbil na rty.
Rozkošně se zachichotala a vstala z postele. Mohl jsem na ní oči nechat, jak byla krásná. Měla dokonalé ženské křivky.
Zašla do koupelny do svého pokoje a asi za deset minut se vrátila už oblečená a umytá.
"Měl by jsi taky vstávat." sedla si na postel a prohrábla mi vlasy.
"Mě se ještě nechce.." zaskuhral jsem, chytl ji za zápěstí s povalil k sobě.
"No ták.." začla se smát.
"Hej co tu..." vkročil do pokoje Joe..
"provozujete..." dokončil s úšklebkem.
"Nic co by mohlo tebe zajímat.." vrátila mu to Elie.
"Fajn, za chvíli se jede na letiště, takže..." nedokončil, protože jsem mu skočil do řeči.
"My víme, tak už padej.." hodil jsem po něm jeden z polštářů.
"Zůstaň tady..." prosil jsem ji v objetí, když jsme stáli na letišti.
"Víš, že bych ráda, ale nejde to." řekla smutně. Za žádnou cenu jsem ji nechtěl pustit. Odletí tak daleko a já tu zůstanu sám, bez ní.
"Cestující letu do Londýna prosíme aby se dostavili na východ č. 3" ozval se rozhlas.
"Už musím jít.."snažila se vykroutit z mého sevření, ale nepustil jsem ji.
"Já tě nepustím.." zakňučel jsem a hlavu zabořil do její vlasů.
"Nicku..." pohladila mě po zádech.
"Ty seš děsněj, nechtěla jsem ti to říkat." dupla nohou a já se mírně odtáhl.
"Co říkat?" vyvalil jsem oči, když jsem si všiml jejího úsměvu.
"Co nevidět se zase uvidíme, protože moje máma dostala práci tady v LA, takže se sem stěhujeme.." kousla se do rtu.
"Vážně?" zaradoval jsem se.
"Mělo to být překvapení, ale když vidím jak jsi smutný..." prohrábla mi vlasy.
"A kdy?" líbl jsem ji malou pusu.
"Brzo." zakřenila se, naposledy mě pořádně políbila a pak už šla spolu s Megan k pasové kontrole.
"No teda brácha, to byly zajímavý tři týdny.." vzal mě za ramena Joe..
"Jo to byly a věř nebo ne, že teď to bude ještě lepšíí." poplácal jsem ho po zádech a spolu s Kevinem a Dan jsme šli k autu.
Nemohl jsem se dočlat až jim to povím a tak jsem celou cestu domů nemluvil o ničem jiném. Ta noc nebyla poslední, byla první !
The End♥
