close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

6. Díl- Nic netrvá věčně

28. září 2010 v 13:06 | Anďa |  FF-Nic netrvá věčně
Když jsme dojeli do nemocnice Jonasovi už tam byli, včetně Kevina a Denielle.
"Ach Angie, moc mě to mrzí." objala mě Denisse. Statečně jsem se držela a jako jediná z žen, jsem neplakala.
"Jonasovi?" přišel k nám doktor s papíry.
"Ano, to jsme my." objal Paul svou ženu kolem ramen.
"Pojďte se mnou, probereme to raději u mě v kanceláři." pokynul panu Jonasovi a spolu zmizeli za masivními dřevěnými dveřmi.
Po deseti minutách napětí konečně vylezli a Paul se tvářil velmi zachmuřeně, asi to není příliš dobré a já se začínala bát. Nedokážu přestat milovat člověka ze dne na den a strach o něj prostě neovlivním, i přesto co mi udělal se o něj příšerně bojím.
"Zprávy nejsou moc dobré....zjistili, že po ty dva týdny, si píchal heroin, který je silně návykový už po prvním užití, takže nechci vidět co to s ním udělá až se probudí.." odmlčel se a Denisse se rozbrečela. Objal ji Kevin, který z druhé strany objímal Dan. Já jen čekala na další informace.
"Na té ruce, kde si to píchal objevili také řezné rány, které si nejspíš udělal sám, operovali mu ruku a bylo obrovské štěstí, že o ni nepřišel, protože zranění jsou hluboká.....kromě dehydratace a vypumpování žaludku je v pořádku." vydech Paul a já se zhroutila na nemocniční sedátko.
Dělají si srandu?Málem mu amputovali ruku, až se probudí, tak s největší pravděpodobností se z něj stane drogový závislák a bude muset čelit odvykací kůře a ještě k tomu mu museli vypumpovat žaludek. Takhle se zřídil jen za dva týdny. Co by se stalo, kdybych tam nepřijela?Amputovali by mu ruku?Nebo nejen to, mohl by klidně umřít.
Objaly mě Nickovi ruce, začal se semnou kolíbat, ovšem moc mě to neuklidňovalo. Tohle je snad jen sen.
"Joe se z toho dostane, je silný, musíme mu věřit." šeptal potichu.
"Můžu ho vidět?" koukla jsem na něj.
"Doktor říkal, že jo, ale stejně spí." odpověděl za Nicka Paul.
S Nickovou pomocí jsem se tedy zvedla a šla ke dveřím jeho pokoje. Když jsem vešla, teprve teď jsem si uvědomila jak se asi musel cítit on, když mě poprvé viděl v nemocnici, po útoku mého otce. Všude samé hadičky, obvázaná ruka asi třemi vrstvy obvazu a pípaní přístrojů. Sedla jsem si k němu na postel a chytla ho za druhou ruku, která byla zdravá. Překvapilo mě jak byla ledová.
"Vím, že mě asi neslyšíš....." začla jsem, vlastně ani nevím co chci pořádně říct.
"..ale odpouštím ti." zašeptala jsem. Líbla ho na studenou ruku, zvedla se a odešla.

"Vážně s námi nepojedeš?Angie, on tě potřebuje." přemlouval mě Nick. Joe už je asi tři dny vzhůru, ale já nemám odvahu za ním jít. Uzdravuje se pomalu, ovšem drogový absťák je horší.
"Já nevím, tohle...." byla jsem už trochu zoufala. Chtěla jsem tam jít, chtěla jsem vidět, že je v pořádku, jak spal po operaci jsem u něj byla pořád, ale jak se probral, ani jednou.
"Ang, noták." koukl na mě Nick.
Angelo vzchop se trochu, zvládneš to. Je na dně, pořebuje tě.
"Tak fajn." zvedla jsem se ze sedačky, oblékla se do něčeho jiného, než jsou tepláky a jela s ním do nemocnine.
Po tu dobu jsem bydlela v mém bývalém domě. V mém a Joeově domě. Poklidila jsem tam všechno co se dalo. Za tu dobu uschly všechny květiny co jsme tam měli, protože je nikdo nezalíval, koberec v obýváku nešel vyčistit jak jsem se snažila, byl pořád červený od jeho krve, když omdlel. V noci jsem nemohla usnout a pořád jsem viděla před očima ten obraz z nemocnice. Jak bezvládně ležel na lůžku. Tohodle toho se asi jen tak nezbavím.

"Čeká na tebe." pokynul mi Nick ke dveřím.
"Ty jsi mu řekl, že přijedu?" koukla jsem na něj.
"Ne, neřekl, to on každý den doufá, že přijdeš." povzdychl si a sednul si na nemocniční sedátko.
Pomalu jsem otevřela dveře, ani jsem se nepodívala na postel, kde ležel a hned je za sebou zavřela. Pak jsem popošla blíž k posteli. Seděl na ní, opřený o její čelo a v ruce držel nějaké obrázky. Pořád byl bilý a oči měl celé červené.
"Ty jsi přišla." hlesnul tiše a nespustil ze mě zrak. Na odpověď jsem mu jen pokývala hlavou. Přošla jsem blíž a trochu nervozně jsem si sedla na židličku vedle jeho postele
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1