Snad budou nějaké komenty. Tolik vás čte ffky a tak málo vás komentuje. furt je to o tom samým.
Hezký počtení =)
Ráno mě vzbudil jemný dotek na pravém líčku. Otevřela jsem oči a spatřila jsem ty jeho, jak se na mě usmívají.
"Dobré ráno." popřál mi a něžně se otřel o mé rty těmi svými.
"Dobré." usmála jsem se.
"Bude devět, musím jít do oběda do práce..." řekl trošku smutně.
"To je v pořádku, půjdu se podívat do hotelu a pak se rozhlédnu trošku po okolí." odpověděla jsem a teprve potom jsem si všimla, že už je vlastně oblečený.
"Tak fajn, tady jsem ti udělal snídani, včera jsem zapoměl nakoupit tak nakoupím dneska a až přijedu můžem si udělat nějaký dobrý oběd." hladil mě ve vlasych. Já jsem byla stále zachumlaná v dece a on ležel nahnutý nademnou už v saku a kravatě.
"Já klidně nakoupím, stejně nebudu míc co jinak dělat, aspoň tu občíhnu zdejší obchody.." zasmála jsem se a opatrně si ho přitáhla pro další malý polibek.
"Opravdu nemusíš, jestli nechceš." řekl s přivřenými víčky.
"Udělám to ráda, tak si nedělej starosti." usmála jsem se na něj. V duchu jsem se musela trošku smát, naše zamilované pohledy byly jak z filmu. Já ten jeho viděla dokonale, ale jsem si jistá, že jsem se musela tvářit podobně,
"Tak dobře, já už půjdu, v poledne jsem tady jako na koni." políbil mě na nos, vstanul, upravil si sako a naposledy se na mě usmál. Pak už jsem slyšela jen klapnout vchodové dveře.
Ještě chvíli jsem jen tak ležela v posteli, pak jsem tedy posnídala a připravila se s tím, že půjdu do toho obchodu. Venku bylo dost teplo, tak jsem na sebe navlékla pouze džínovou sukni a obyčejné pohodlné tričko. Obchod byl kousek, nebylo to nic velkého, jen taková sámoška. Peníze mi Joe nechal v kuchyni na pultě. Udělala jsem si seznam potravin a už brozdala s košíkem z jedné uličky na druhou, jelikož jsem neměla ponětí, kde je jaká potravina. Když už jsem měla vše nakoupeno pozastavila jsem se před obrovským regálem, kde byly jen samé čokoládové crossainty. Pořád jsem je ohlížela a nemohla si vybrat který.
"Slečno můžu vám nějak pomoci?" uslyšela jsem vedle sebe hlas a když jsem se otočila uviděla jsem kluka, spíš muže kolem dvacítky, jak se na mě mile usmívá.
"Vlastně ani ne, jen si nemůžu vybrat, který.." řekla jsem trošku stydlivě, když si mě projížděl očima od hlavy až k patě. Byl velice pohledný, blonďatý, docela vysoký a i přes tričko šlo poznat, že asi dost posiluje.
"Já mám nejraději tyhle." ukázal na jeden druh.
"Děkuji, asi dám na vaši radu nakupuju zde prvně a v životě jsem neviděla tolik druhů najednou." posmála jsem se nad svou neznalostí a položila do košíku vybrané zboží.
"Já jsem John." podal ke mně ruku ten dotyčný.
"Isabella, těší mně." usmála jsem se a jela s košíkem k pokladně.
"Bello mohl by jsem tě na něco pozvat?Třeba na kafe?"přihnal se za mnou hned.
"Já kafe nepiju, ale postačil by čistě jen džus." odpověděla jsem. Proč se tady s někým neseznámit, nikoho kromě Joea, mého strýce a Frankieho tu neznám, navíc John vypadá dost slušně a i mile.
Zaplatila jsem nákup a šla směrem domů.
"Bydlíš odsud kousek?" srovnal se mnou John krok.
"Tady, tenhle dům." zastavila jsem se před Joeovým domem a odemkla.
"Počkej tady, jen dám potřebné potraviny do lednice a pak můžeme někam zajít." usmála jsem se. Možná že je trošku nezdvořilé nechat ho čekat venku, ale zas tak dlouho jej neznám, na to, abych ho tahala hnedka do bytu. Který ještě k tomu není můj.
Rychle jsem vyložila potraviny, popadla peněženku s kabelkou, zamkla a už jsme se vydali ke kavárně. Byla o jeden blok dál, takže jsme se prošli. Hned naproti byl strejdův hotel, super, takže si tam pak rovnou zajdu.
V kavárně jsme si tedy obědnali a zašali si spolu povídat. Zjistila jsem, že bydli nedaleko, je rozený Američan, ale původem je až z New Yorku.
"A co ty v Americe?" usmál se a napil se z kávy.
"Doma jsem dokončila školu a mám sehnanou práci naproti v tomto hotelu, který vede můj strejda." ukázala jsem.
"Aha a to jsi sem jela jen tak?Sama?" optal se znovu.
"Vlastně jsem tady byla před rokem na prázdninách a tehdy jsem poznala svého přítele, se kterým teď bydlím." řekla jsem narovinu, že jsem zadaná, aby si nemyslel, že v tom hledám snad něco více. Bylo sice trošku zvláštní mluvit o Joeovi, jako o svém příteli, když tady není, ale co jiného by jsme tedy měli být.
"Takže si zadaná." řekl neurčitě. Jen jsem přikývla.
"A jak vám to klape?" začal se zajímat.
"V pohodě, ale nebavme se o tom prosím, nerada probírám tyhle věci." řekla jsem upřímně. Nebudu s ním rozebírat můj vztah, nic mu do toho není.
Povídali jsme si dál a čas běžel, když v tom mi zazvonil telefon.
"Ano?" ozvala jsem se bez toho, aniž by jsem se podívala na jméno nebo číslo volajícího.
"Ahoj Bello, kde jsi?Už je půl druhé, čekal jsem na tebe, ale pořád jsi nešla a tak jsem radši zavolal." ozval se Joeův hlas.
"Ahoj, omlouvám se, za chvíli jsem tam, jen jsem někoho potkala, všechno ti povím až přijdu." usmála jsem se a kývla na číšnici, že zaplatím.
"Dobře, jen jsem se bál, jestli se ti třeba něco nestalo, nemám pro tebe dojed?" řekl starostlivě.
"To je v pořádku, dojdu to pěžky, zhruba za patnáct minut budu tam." odpověděla jdem.
"Fajn, budu čekat, miluju tě." uslyšela jsem smích v jeho hlase.
"Já tebe taky, ahoj." řekla jsem radostně a zmáčka červené tlačítko na mobilu. To že se semnou rozloučit takhle mě víc než rozveselilo.
"Promiň Johne, budu muset jít, ráda jsem tě poznala." vstala jsem a chtěla zaplatit, ale podal číšnici peníze dříve.
"Ok, taky jsem tě rád poznal, napíšeš mi tvé telefoní číslo?" podal ubrousek a tužku. Naškrábala jsem tam číslo svého mobilu a už se chystala jít, když mě ještě zastavil.
"Budu rád, když se někdy zase sejdeme, moc dobře se mi s tebou povídalo." usmál se, než jsem stačila zareagovat, políbil mě na tvář a pak zmizel.
Takhle se tady lidé loučí?Pomyslela jsem si....No nic, rychlostně jsem zaběhla do hotelu a strejda řekl, že pokud budu chtít, že můžu od zítřka nastoupit, tak jsem tedy souhlasila a pak rychlým krokem šla domů....domů...zní to zvláštně, teď je to vlastně můj domov.

Kránej dílek ... snad nebude Joe žárlit
honem další
