47. kapitola-Návrat a nebe?

Lidi, díky za komenty, nebylo to zas tak hrozný, takže tady je pokráčko:-)
Dala jsem Nessie najíst a pak mi zazvonil mobil. "Prosím?" řekla jsem trošku znuděně. "Ahoj Misch, tady Denise, zítra pořádáme u nás večeři tak vyřiď rodičům, ať se staví, grilujeme a ty přijď taky.." uslyšela jsem její hlas.,,Jasně ráda",řekla jsem znuděně.I kdybych odmítla, stejně bych musela jít."tak dobře, zítra v pět..měj se." dodala ještě a pak zavěsila. Super, grilovačka, to tam budou nejspíš všichni...,,Ale co,pokecám s Frankiem a určitě i s Dan",řekla jsem sama pro sebe nahlas.Nessie něco zaňufala u misek s jídlem a pak ke mně přibehla. Vzala jsem si ji k sobě na klín a koukala na film. Po chvíli se mi už chtělo spát, tak jsem se převlíkla a zalehla do postele. Rodiče přijeli někdy v noci. Ještě jsem slyšela,jak mamka přišla ke mě do pokoje,dala mi pusu na čelo a přikryla mě peřinou.Dělávala to,když jsem byla malá.Pak už jsem usla úplně..
vzbudila jsem se dost pozdě, zašla vyvenčit Ness, ta fenka se stala mou nejlepší kamarádkou, nejradši by jsem ji měla pořád u sebe a jde vidět, že ani ona na mě nedá dopustit. Zvykla si, že jsme pořád spolu a tak jsem ji musela s sebou vzít i k Jonasům, protože se nedala odbýt a pořád kňučela.
Sama se sebou jsem toho moc nedělala.Pro koho vlastně?Obyčejná ryflová sukně, tričko a taky svetr, protože večer bývá už chladnavo, trošku jsem se namalovala, aby nešly vidět moje ještě trošku napuchlé oči a spolu s mámou, tatou a Ness jsem vyšla k Jonasům.Jak jsem si myslela,byli tam opravdu všichni.Pozdravila jsem a nahrnula se k Dan. Grilovačka byla v plném proudu. Moje rodina, všichni Jonasovi i s Nickem a Miley. A lidi, které jsem ani nepoznala, soudím, že budou patřit k ní. Koukla jsem směrem k nim a zaznamenala Nickův pohled, jen jsem si k sobě přitiskla Nessie o kterou se začínal zajímat Elvis a dál si ho nevšímala. Jelikož je Ness fenka, byl Elvis víc než neodbytnej. Až se to nedalo..,,Elvisi vypal",přivolal si ho Nick.Pak se zvedl a bez jakého koliv slova šel ke mě."AHoj.." usmál se trochu nejistě a posadil se vedle mě na sedačku. Miley nás propalovala pohledem,,Ahoj",snažila jsem se to říct s nezájmem,ale moc mi to nešlo.Chtěl něco říct, ale přišla k nám Denisse. "Holky, potřebovala bych pomoct se zeleninou.." koukla na nás prosebně. Dan už se zvedala, ale já ji zastavila. "To je v pohodě, já půjdu." usmála jsem se. Frankiemu jsem dala Nessie, takže Elvis zas pro změnu odtravoval jeho a šla do kuchyně. Denisse mi ukázala co a jak a pak někam odešla.
Chvíli jsem krájela zeleninu,když mě někdo chytl za boky a políbil na šíji."Nicku co to děláš?" zeptala jsem se roztřeseně a ruka s nožem se mi úplně třepala.,,Ať se neřízneš",chytil mojí ruku a nůž položil vedle."Vždyď jsme si něco řekli.." zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči. jak ho mám znovu odmítnout?To nedokážu..,,Nedokážu bez tebe být",zašeptal plačtivě."Já bez tebe taky ne, ale děláš to ještě těžší.." povzdychla jsem si s skoro nepatrně jej pohladila po ruce, kterou měl obmotanou kolem mého těla.,,Tak mi dovol stýkat se s tebou",zašeptal znovu."To nejde, vždyď by to nikam nevedlo, musíš být sní a já chci normální vztah.." snažila jsem se od něj oddálit, ale pevně mě držel. ,,Nicku slyšels?",objevila se tam Denise.Jen se na ni smutně koukl a mě pustil. "Měl by ses radši věnovat Miley, ptala se po tobě.." řekla mu přisně a on teda se sklopenou hlavou odešel. Stěží jsem zadržovala slzy. "Je mi to líto.." ucítila jsem jak mě Denisse pohladila po ruce."Přimlouvala jsem se u Paula, ale nedal si říct. Tolik by jsem si přála, aby jste byli oba šťastní a ještě když vidím jak je s ní proti své vůli.." zakroutila hlavou. "Ale on si nedal říct, je to jeho dítě a musí se o něj postarat, stejně jako o jeho matku.." řakla smutně a začla něco hledat v kuchyni.,,Vím...a má pravdu",uznala jsem.Měl by se o ně starat."Musí být těžké odmítat ho." řekla po chvíli. ,,Ani nevíš jak...nevadilo by ti,kdybych už šla domů?",hraně jsem se usmála."V pořádku, dodělám si to.." usmála se chápavě. "Merzí mě, že nemůžu zůstat, ale není mi dobře, tak mě omluvte." řekla jsem ke všem a vzala si z Frankovy náruče zpátky Nessie. Elvis mě zase začal pronásledovat, že ho to baví..Už jsem chtěla otevřít branku,ale ucítila jsem nějaký tlak na ramenech a pak se zem nějak nebezoečně přibližovala..
."Ááá!" zapištěla jsem, ale to už jsem ležela na zemi a Elvis na mě. Všichni ke mně hned stočili pohled, to je podívaná. Nessie začala štěkat. ,,Elvisi nech toho!",napomenul ho Paul,ale ten pes si nedal říct.
"Panebože..sundejte to ze mě!" zaječela jsem, ale to už Elvise popadl Nick. Díky bohu. Nessie začla kňučet a hlavičku mi strkala nekam ke krku.,,No..tak ahoj",nervózně jsem se usmála a zmizla dřív,než se na mě znovu vrhnul.Bože, takový trapas..Kroutila jsem hlavou pro sebe a položila Nessie na zem. Ta se hnedka rozeběhla k našim dveřím.Moje chyba byla,že jsem se nerozhlídla.Nečekala jsem,že něco pojede,nic jsem neslyšela.Za to jsem ale cítila tupej náraz a pak...tmu..
Chvíli jsem ležela a nic nevnímala, pak jsem ucítila jak mi něco olizuje tvář. Otevřela jsem oči a uviděla Nessie. Ležela jsem na cestě a ...bože to je krev?Až pak jsem ucítila šílenou bolest v pravé ruce. Otevřená zlomenina. Hlava se mi z toho začala točit.
Ze všech sil jsem se dostala na nohy a dobelhala se alespoň k Jonasům na zahradu.Chtěla jsem něco říct, ale moje máma hlasitě vyjekla když mě uviděla. "Panebože Misch!" všichni se ke mně nahrnuli. "Je mi zle..." zašeptala jsem a pak se skácela k zemi.
Něčí ruce mě podebraly a položily na něco měkýho.Na tolik jsem byla schopná vnímat."Mischell?" uslyšela jsem hlasy. "No ták, probuď se, sanitka už jede.." začal mě někdo hladit po tváři.Stěží jsem otevřela oči.Položila jsem svojí ruku na tu jeho,byl u mě Nick..."Nicku?" ani jsem svůj hlas nepoznávala, takový chraplavý a hrubý, "Misch, nevysiluj se, jen zůstaň při vědomí, dobře?" koukaly na mě jeho starostlivé oči. "Je mi špatně.." zopakovala jsem totéž co před tím, než jsem omdlela. "Kde jsou tak dlouho?" zařval někam dozadu, ale všechno jsem slyšela tak tlumeně. "Je sobota večer, trčí v zácpě.." řekl někdo a pak jsem ucítila neskutečnou bolest až jsem zařvala. Srovnávali mi ruku..
---
Probudila jsem se a všude bylo neskutečně moc světla..jsem v nebi?
Probudila jsem se a všude bylo neskutečně moc světla..jsem v nebi?
Až pak, když jsem před sebou uviděla bílé pláště. Vezli mě někam pryč. Koukla jsem se napravo a uviděla moji mámu celou ubrečenou. "Mischelle drž se.." pustila mou zdravou ruku a pak jsem oči znovu zavřela
Probudila jsem se a chtěla se zvednout,ale všude okolo mě byly různý hadičky a přístroje U ruky jsem měla nějakej čudlík, tak jsem ho zmáčla a čekala co se bude dít. Za chvíli přiletěla sestra a po ní hned doktor.

luxus dílek... ať už sou zase spolu .) honem dlaší dílek!
