19. září 2010 v 11:02 | Anďa a Doms
|
38.kapitola-Tolik akce, že ani nejde vymyslet název.
Tak jo, snad se teda polepšíte :). Hezké počtení, je to mega dlouhej díl.
,,Já?To určitě ne..",vrátil mi stejným tónem. "Co to s tebou je?Proč se tak chováš?" zeptala jsem se smutně a začala se soukat zpátky na postel. ,,Jsem v pohodě,jenom ospalej..",usmál se a zalehl zpět."Fajn..." povzdychla jsem si a lehla si zpátky do peřin. Zase se převaloval a když už jsem cítila, že usínám, normálně mě něco koplo a já zase sletěla na zem. "Ty jsi mě kopl!" řekla jsem nevěřícně a mnula si nohu. ,,Promiň..",pípl.To už jsem si ale stlala na zemi."Ty nejdeš spát?" zeptal se po chvíli. "Jdu, ale nechci riskovat, že mě zase shodíš..." řekla jsem a stáhla si i polštář na zem.
"nemůžeš spát?" zeptala jsem se po chvíli, co se postel prohýbala pod jeho neustálým válením se.,,Ježiš já se lek.."´,skoro z tý postele spadl za mnou."Promiň, ale nějak mě ten spánek po tom dobrodružství přešel..." zasmála jsem se. "Říká se, že člověk, nemůže spát, když má černé svědomi..říkala to kdysi babička." vzpoměla jsem si.,,To u mě nehrozí,za chvíli budu spát,dobrou.."otočil se na druhý bok.Chvíli jsem hleděla do stropu. Pak se mi začaly klížit víčka. Moc dobře vím, že nespal, neustále se převaloval až jsem myslela, že pod ním ta postel rupne..Ale na co to řešit?Nechtěl mi to říct,tak ať si mlčí.Po chvíli jsem stejně usla. Ráno jsem se vzbudila celá dolámaná, no jasně, když spím na zemi...co čekat. Denisse připravila na snídani vajíčka, pochutnala by jsem si na ních, kdyby předemnou neseděl Joe,Poznal,že nejsem v pohodě,takže se sebral a odešel.Oddechla jsem si...aspoň že má pochopení.Když už nic jiného. Po jídle jsem se začala připravovat a kolem jedenácté jsme vyrazili do té kavárny.Miley seděla až úplně vzadu v rohu.Aspoň že je natolik rozumná,aby vybrala co nejmíň nápadné místo."AHoj." usmála jsem se mile. Taky mě pozdravila, ale to, že by mě tu nejradši neviděla, znát dala dost jasně. Tak jsme si sedli a objednali si. ,,Tak co Nickyy,jak ses měl?",naklonila se přes stůl,takže jí výstřihem bylo vidět až na špičky bot a pohladila ho po tváři."F-fajn.." zakoktal trošku a na mě se nejistě usmál. "To je dobře....pak ses už neozval." hodila přeslazenej úsměv i po mě. "Neměl jsem čas." vrátila se jeho jistota a objal mě kolem ramen. Absolutně jsem neměla páru co se děje..,,Tak co Miley,jak se máš?..",pokusila jsem se s ní navázat konverzaci."Jo jde to, kdybys tady právě te´d nesedělo...bylo by i líp." spražila mě pohledem. Jen jsem pro sebe pokrčila rameny. "AHa, to mě mrzí, že jsem ti tak naobtíž..",,Jasně že seš mi na obtíž!",vyjekla."Miley to stačí.." krotil ji Nick, ale ona vážně nevypadala na to, že se chce uklidnit, díky bohu, že z kavárny právě odešli poslední hosté a nevypadalo to tak, že by měl v dohledné době někdo přijt.),,Ne to teda nestačí!",přeskakoval jí hlas z toho,jak mluvila nahlas."Uklidni se laskavě.." vyštěkl po ní. On po ní řve? odkdy?,,No dovol?Po tom co se stalo bys to měl říkat jí!",ukázala na mě zhnuseně.Po tom co se stalo?Co se stalo?..."Ono se něco stalo?" koukla jsem nechápavě na Nicka. Možná mi to už docházelo, ale chci aby to řekl sám.,,Nic se nestalo..",zakecával Nick,ale Miley ho přerušila.,,Spaly jsme spolu..a ne jednou.Musim říct že je opravdu úúžasnej." -"Díky...to vím i bez tebe.." nenechala jsem se rozhodit, ale v duchu jsem umírala pod tím, co právě řekla. Jak zrada bolela. Když jsem to dořekla tak zmlka. "Mimochodem, díky za objasnění, myslím, že si tedy vystačíte sami.." začala jsem se zvedat od stolu. "Mischelle.." zvedl se taky. "Nech mě bejt." zavrčela jsem a rychlým krokem odešla pryč.Až k Jonasům jsem si zachovala chladnou tvář.Jakmile se ale za mnou zabouchly dveře,vybuchla jsem jako sopka.Nemohla jsem to dusit v sobě.Mísila se ve mě zlost a smutek. Cetsou do pokoje jsem kopala do zdi, ještě že nikdo nebyl doma ....aspoň že né rodiče, to bych dostala. Vrazila jsem do dveří s mrskla sebou rozzuřeně do postele.,,Tohle mu neprojde",řekla jsem sama sobě.Vím,podvedla jsem ho,ale tohle je jiná situace.Nevím v čem,ale cítím to tak.Za chvíli se přihnal i on, celý uřícený, nejspíš běžel. Naprosto jsem ho ignorovala, ikdyž stál přímo předemnou a zhluboka dýchal, aby mohl začít mluvit.Dřív než to stihl,já nabrala všechnu sílu,co ve mě ještě zbyla.,,Nicku promiň,ale tohle nepůjde.Je konec.""Cože?" vykřikl zděšeně. Pořád jsem ležela se založenýma rukama, už celkem klidná. "Slyšel jsi.." podotkla jsem.,,To-to přeci nemůžeš",zoufale žuchnu vedle mě. Automaticky jsem se od něj oddálila, když se otřel svým ramenem o to mé. "Můžu a právě to dělám." ,,Ne nemůžeš..já tě miluju chápeš?",oči se mu zaleskli.Pochybuju ale,že na tohle zrovna myslel když si to s ní rozdával."To nemění noc na situaci, že mezitím co jsem skládala maturu jsi si někde užíval s ní.." podotkla jsem. Mluvilo se mi těžce, ale dokážu se ovládnout.,,Misch..nic to pro mě neznamenalo",ztěžka polknul."Ne?Takže jsi to dělal jen proto, že jsi měl zrovna chuť?" ironicky jsem se zasmála.,,Pochop chybělas mi a.."-,,A Miley byla zrovna na blízku",doplnila jsem ho."Jo.." řekl poraženecky. "No ták, dej mi šanci, já ti ji taky dal, když se stala ta věc s Joem." začal prosit a prosil tak smutně.,,Jenže tohle je jiný.Já odjela,protože jsem si potřebovala pročistit hlavu,tak nějak začít od znova,ale ty tady šukáš s nějakou krávou!",vyčetla jsem mu."Jenomže já myslel to předtím, ne to, že jsi odjela, víš, že bych ti to nikdy nevyčítal.." ,,Já vím,taky myslím to,co ty.Ale já chtěla začít znovu..jako novej člověk,zapomenout na to co mi udělal..."jen si povzdychl a nic na to neřekl. "Budu si to muset rozmyslet." řekla jsem narovinu,,,Prosím,jen jednu šanci",žadonil."Nevím...rozmyslím se." vstala jsem z postele.,,Kam jdeš?",zděsil se.Jak kdybych vypadala na to,že jdu zrovna skákat z okna.."Koukat na telku.." pokrčila jsem rameny a odešla z pokoje. "V obýváku seděl Frankie a chroustal popkorn, tak jsem si přisedla k němu.,,Takže už víš o Nickovi a Miley?",řekl jakoby nic."Tys to věděl?" zeptala jsem se pohoršeně a ukradla mu trochu popkornu.,,Tady to vědí všichni,byli strašně hlučný.To jenom máma s tátou jsou snad hluchý či co.""Eh a žádnou nahrávku nemáš?" ušklíbla jsem se, ale moc do smíchu mi nebylo.,,Mám!",vyskočil na nohy a utíkal do pokoje. Ten malej si ze mě snad dělá srandu. Nemá nic jinýho na práci, než natáčet svýho bráchu při...eh radši nic. za chvíli se vrátil.,,Na",podal mi ipoda a sluchátka."Já se na to, ale nechci dívat, byla to spíš řečnická otázka.." řekla jsem znechuceně a dala mu to zpátky do ruky. "Kdyby to věděla ona dotýčná, asi by tě vynesla v zubech, doufám, že jsi to zas s někým neprobíral jako posledně.." koukla jsem na něj trošku káravě.,,Ne,ani jsem nemusel,všichni to slyšeli",uchechtl se."Ehm...fajn.." řekla jsem a zavrtala se víc do sedačky.,,Půjdu si lehnout",po chvíli jsem se zvedla.Stejně jsem televizi vůbec nevnímala.Myšlenky mi lítali u Nick a Miley.Nick v pokoji nebyl, tak jsem si spokojeně lehla do postele a zachumlala se peřinou.Stejně jako včera Nick jsem se pořád převalovala a nemohla usnout.Ze svojí kabelky jsem tedy vytáhla prášky na spaní,jeden si vzala a usla jako nemluvně. Probudila jsem se až večer. Někdo ležel vedle mě a ruku měl na mém břichu. Kdo asi?Rychle si domyslel, že mu dávám šanci teda...jestli si vůbec něco domyslel.Jednoduše jsem mu tu ruku doslova odhodila pryč,bylo mi jedno,že spí,"Mish?" ozval se rozespale. "Jdu večeřet mám hlad.." odsekla jsem a sešla po schodech dolů.Seběhl hned za mnou.,,Něco ti udělám,co si dáš?""Nesnaž se." odpověděla jsem a došla do kuchyně, kde jsem se, ale zarazila. Seděl tam Joe a jedl, jaké štěstí.Snažila jsem se ho ignorovat stejně,jako Nicka.Zkuste ale ignorovat dvě osoby,který vám ublížily."Já ti vážně udělám večeři.." pořád se vtíral. "Chci si ji udělat sama, takže mě nech být,.." osopila jsem se už. Fakt mi to lezlo na nervy. "Fajn...promiň." řekl smířlivě. "Dobře." zhluboka jsem se nadechla a sehla se pro pánev. "Kdyby něco, jsem v pokoji." řekl na konec a odešel. Nebyl naštvaný, spíš smutný. Odvážila jsem se podívat na Joa.Propaloval mě pohledem. "Coje?"řekla jsem nervozně. Jen pokrčil rameny, ale zírat na mě nepřestal. Tohle nebylo moc příjemný, ale mám fakt hlaad.Když jsem si konečně dodělala jídlo,sedla jsem si naproti němu a tiše jedla.Nesnesla jsem jeho pohledy,ale kdybych si sedla vedle něj,nesnesla bych tu blízkost. "Mischelle?" promluvil až jsem nadskočila. jeho hlas zněl docela divně, vlastně je to poprvé co jsem ho slyšela promluvit, nepočítaje koncetr..,,A-ano?",odsunula jsem se o malinko dál.Nebyl to účel,spíš reflex.Nic neřekl, jen na mě pořád hleděl. "Nejsme v zoo, aby jsi na mě pořát takhle civěl." vyjela jsem se po chvíle ticha. Nic na to neřekl, ale hledět nepřestal.,,Jestli nemáš co říct,já raději půjdu..",zvedla jsem se."Ne...promiň, seď." taky se zbrkle postavil.,,Tak ale mluv..",pobídla jsem ho. "Promiň.." vydal ze sebe jen a posadil se. ,,Joe ale tohle se nedá omluvit..",řekla jsem přiškrceně,"Já vím, stejně se omlouvám." pokrčil rameny a zase začal jíst.Nic jsem na to neřekla,jen jsem se zvedla a šla zpět do pokoje.Bohužel, nejspíš ani tam nebude klid, v posteli ležel Nick a koukal do stropu.Jednoduše jsem si vedle něj lehla a pokusila se ho ignorovat."Mischelle?" vlítnul do pokoje Frankie s tím jeho výrazem, který jasně naznačuje, že něco chce.,,Franku teď ne!",odbila jsem ho já a překvapivě i Nick."Ale to je fakt důležitý, jde o život!" vřísknul skočil na mě!"-,,ježiš tak fajn",šla jsem s ním.Ať už to mám za sebou a on mi dá pokoj..."Buď na jeden den moje holka!" zavřel za náma dveře. "Cože?to v žádným případě.." sedla jsem si na jeho postel.,,Ale notak..prosíím!Pak už dám pokoj!",klekl si přede mě."Tos slíbil i když jsem tě naučila líbat a pokoj si nedal.." řekla jsem argument.,,Ale teď to přísahám!",zvedl dva prsty na znamení,že to myslí vážně."Fajn, co to obnáší?" koukla jsem na něj podezíravě. ,,Jen držení za ruku a nějaké ty polibky..",druhou část spíš zašeptal."Frankie je ti 12....uvědomuješ si, že je to úchylný?" pozvedla jsem znechuceně obočí.,,Bude to jen tady u nás..mám jí totiž doučovat z matiky..notaak",prosil."Dobře, co z toho budu mít?" koukla jsem něj, to jsem zvědavá. "Zařídim,aby Nick žárlil...a to ne na mě",zvedl jedno obočí.
"mmmm.." rozmýšlela jsem se. Možná to není až tak zlý. "Tak fajn, platí." odpověděla jsem.,,Jo!",skoro pod nim rupla postel jak skákal.,,Tak zítra tady,stavim se pro tebe!"-"Hlavně se nezapomeň z tepláků převlíct do jeansů jinak na ni moc nezapůsobíš.." zvedala jsem se z postele.,,Nojo..",zabrblal.Odešla jsem teda zpátky do pokoje. Nick v něm pořád byl, ale dělal něco na notebooku.Rozhodla jsem se ho plně ignorovat,prostě jsem si sedla na postel a vytáhla i svůj notebook.Projela jsem novinky na netu, na chvíli začla psát s kámoškama a do sluchátek si pustila nějakou hudbu. Oba jsme zběsile bouchali do klávesnice, až mi to přišlo vtipný.
hej mazzec by mě zajímalo na koho nick bude žárlit