Tak jo, lidi, díky za komenty, WTWMB dneska ASI nebude, protože jste napsali zase málo komentů...takže máte smůlu. Jinak, tady je neoblíbená :D ffka HERO.
26. Díl
"No tak Joe, nech ho." řekla po chvíli Suzie. Radši jsem se několikrát nadech a zavřel oči abych to strávil, popravdě, měl jsem chuť mu vrazit. Dělá to schválně úplně to jde vidět. Ten pohled.
Jen jsme tam seděli a nic neříkali. Hlavně že si chtěl povídat.
"Tak co jste dostali?" začal se přehrabovat v dárcích. Prohrabal všechno až se zastavil u Suziiny ruky.
"Mm, tos dostala?Pěkný." vzal její ruku a začal dělat, že si to prohlíží. Fakt nechápu co mu zas přeletělo přes nos. Když dával její ruku zpátky, všiml jsem si jak ji pohladil. Úplně jsem vyvalil čočky a ruce se mi začínaly třást. Co se vůbec opovažuje na ni šahat?Už to fakt překračuje mez. Uklidnil mě až Suziin pohled, kterým dala jasně najevo, ať se ani neopovážím něco udělat, nebo říct.
"Díky za pochvalu, Joe má vkus. Víš, ale my by jsme zrovna chtěli být spolu, sami. Budeš tak hodný a necháš nás?" usmála se na něj mile. Nick se teda zvednul a bez jediného slova odešel z pokoje.
"Bože..." zaúpěl jsem a lehl si na postel.
Nic neřekla jen si lehla vedle mě a přitulila se ke mně. Takhle jsme tam usli a vzbudila nás až ráno máma.
Celý ten čas byl skvělý, sice měla občas nějaké povinnosti do školy, ale naše kapela měla teď volno, takže jsem s ní mohl být pořád. Ale už je tu únor a s ním i různé akce, či předávání cen.
"Suzie?" chtěl jsem se zeptat, když jsme seděli u snídaně.
"No?" odpověděla a napila se kakaa, které tolik milovala.
"Víš, chtěl by jsem, chtěl by jsem tě poprosit, zda by jsi mě nedoprovodila na jednu akci." řekl jsem.
"Ehm, tto myslíš jako vážně?" vyvalila oči.
"Jsi moje přítelkyně, všichni to vědí a bylo by blbé, kdybych šel sám." vysvětlil jsem, ale moje naděje pohasínala, když si začala prohrabovat vlasy.
"Ale, já nemám žádné vhodné šaty ani..." chtěla namítat.
"V tom není problém, nevykrucuj se a jestli jít nechceš, řekni to rovnou." odpověděl jsem smutně. Přál jsem si aby se mnou šla. Sklonil jsem hlavu a věnoval se jídlu.
"Tak dobře." řekla najednou a usmála se.
"Vážně?" vypískl jsem šťastně.
"Jo, ale nevím jak to tam chodí a ani jaké šaty či boty se na to hodí, takže budu potřebovat helpnout." zakřenila se.
"Super!" zajásal jsem zvedl se ze židle, líbl ji na tvář a pak si rychle sedl na své místo tak aby si toho mamka nevšimla. Celou dobu co jsem si mazal chleba jsem se nani culil a ona jen rudla. Přede mnou se nestyděla, ale před ostatními ano.
"Čauky rodino!" zahlaholil Kevin a spolu s Danielle vešli do kuchyně.
"Čau Keve." usmál jsem se. Fakt jsem byl rád.
"Suzie, čím tys ho očarovala, že se po ránu směje." zašklebil se a sednul si vedle mě.
"Jde se mnou na předávání." zašeptal jsem mu. Ten se jen uchychtl nad mou radostí.
"To je senzační, ještě nemám šaty, nechtěla by jsi jít se mnou na nákupy?" usmála se na Suz Dan, která moje šeptání asi slyšela.
"Ráda, moc si nevím rady co se hodí, kam by jsme jely?" rozpovídala se Suzie.
"No do Palase." vzala si Dan jablko.
"Ou, no je to tam dost drahý a já nevím zda to moje kreditka pokryje." lehce zrudla.
"Ale já v tom nevidím problém, šaty ti koupim." řekl jsem já.
"Přece mi nebudeš kupovat šaty." vyvalila oči.
"Proč ne?Vím, že to není levná záležitost a přál jsem si já, abys se mnou šla, takže to zaplatím." odložil jsem hrnek s čajem.
"Víš moc dobře o čem jsme mluvili." napřímila se bojovně. Zase jsou tu peníze. Proč mi pořád musí zakazovat jí něco kupovat. Jiná holka by byla ráda, ale ona to odmítá.
"No tak Joe, nech ho." řekla po chvíli Suzie. Radši jsem se několikrát nadech a zavřel oči abych to strávil, popravdě, měl jsem chuť mu vrazit. Dělá to schválně úplně to jde vidět. Ten pohled.
Jen jsme tam seděli a nic neříkali. Hlavně že si chtěl povídat.
"Tak co jste dostali?" začal se přehrabovat v dárcích. Prohrabal všechno až se zastavil u Suziiny ruky.
"Mm, tos dostala?Pěkný." vzal její ruku a začal dělat, že si to prohlíží. Fakt nechápu co mu zas přeletělo přes nos. Když dával její ruku zpátky, všiml jsem si jak ji pohladil. Úplně jsem vyvalil čočky a ruce se mi začínaly třást. Co se vůbec opovažuje na ni šahat?Už to fakt překračuje mez. Uklidnil mě až Suziin pohled, kterým dala jasně najevo, ať se ani neopovážím něco udělat, nebo říct.
"Díky za pochvalu, Joe má vkus. Víš, ale my by jsme zrovna chtěli být spolu, sami. Budeš tak hodný a necháš nás?" usmála se na něj mile. Nick se teda zvednul a bez jediného slova odešel z pokoje.
"Bože..." zaúpěl jsem a lehl si na postel.
Nic neřekla jen si lehla vedle mě a přitulila se ke mně. Takhle jsme tam usli a vzbudila nás až ráno máma.
Celý ten čas byl skvělý, sice měla občas nějaké povinnosti do školy, ale naše kapela měla teď volno, takže jsem s ní mohl být pořád. Ale už je tu únor a s ním i různé akce, či předávání cen.
"Suzie?" chtěl jsem se zeptat, když jsme seděli u snídaně.
"No?" odpověděla a napila se kakaa, které tolik milovala.
"Víš, chtěl by jsem, chtěl by jsem tě poprosit, zda by jsi mě nedoprovodila na jednu akci." řekl jsem.
"Ehm, tto myslíš jako vážně?" vyvalila oči.
"Jsi moje přítelkyně, všichni to vědí a bylo by blbé, kdybych šel sám." vysvětlil jsem, ale moje naděje pohasínala, když si začala prohrabovat vlasy.
"Ale, já nemám žádné vhodné šaty ani..." chtěla namítat.
"V tom není problém, nevykrucuj se a jestli jít nechceš, řekni to rovnou." odpověděl jsem smutně. Přál jsem si aby se mnou šla. Sklonil jsem hlavu a věnoval se jídlu.
"Tak dobře." řekla najednou a usmála se.
"Vážně?" vypískl jsem šťastně.
"Jo, ale nevím jak to tam chodí a ani jaké šaty či boty se na to hodí, takže budu potřebovat helpnout." zakřenila se.
"Super!" zajásal jsem zvedl se ze židle, líbl ji na tvář a pak si rychle sedl na své místo tak aby si toho mamka nevšimla. Celou dobu co jsem si mazal chleba jsem se nani culil a ona jen rudla. Přede mnou se nestyděla, ale před ostatními ano.
"Čauky rodino!" zahlaholil Kevin a spolu s Danielle vešli do kuchyně.
"Čau Keve." usmál jsem se. Fakt jsem byl rád.
"Suzie, čím tys ho očarovala, že se po ránu směje." zašklebil se a sednul si vedle mě.
"Jde se mnou na předávání." zašeptal jsem mu. Ten se jen uchychtl nad mou radostí.
"To je senzační, ještě nemám šaty, nechtěla by jsi jít se mnou na nákupy?" usmála se na Suz Dan, která moje šeptání asi slyšela.
"Ráda, moc si nevím rady co se hodí, kam by jsme jely?" rozpovídala se Suzie.
"No do Palase." vzala si Dan jablko.
"Ou, no je to tam dost drahý a já nevím zda to moje kreditka pokryje." lehce zrudla.
"Ale já v tom nevidím problém, šaty ti koupim." řekl jsem já.
"Přece mi nebudeš kupovat šaty." vyvalila oči.
"Proč ne?Vím, že to není levná záležitost a přál jsem si já, abys se mnou šla, takže to zaplatím." odložil jsem hrnek s čajem.
"Víš moc dobře o čem jsme mluvili." napřímila se bojovně. Zase jsou tu peníze. Proč mi pořád musí zakazovat jí něco kupovat. Jiná holka by byla ráda, ale ona to odmítá.

hele ten Nick...o co se snažíí
bych je kopla.....by aspon blbej koment dat mohly

ááá..šak jí chce jen udělat radost a něco jí koupit :) :)
doufám že se kvuli tomu nepohadaji..
honem další
PS:jééééééé jakoo já se na WTWMB tááák těšila