Vím, že tahle ffka vás moc nebere...je to nuda, zatím :D, ale mám ji už přředepsanou a mrzelo by mě, kdyby jsem to nezveřejnila. When they want me both bude večer :)
Příjemné počtení a komenty potěší..:)
Minulý díl skončil: "Víš, ona je jiná, jedinečná, výjmečná. Není jako ty ostatní holky se kterýma jsem dřív chodil. Tak strašně jsem si předtím zvykl s ní být, že teď si nedokážu představit, že by jsem měl být někdy bez ní. Miluju jí a nejradši by jsem jel teď hned za ní a řekl jí to." zavřel jsem oči.
"Máš pravdu, je výjmečná, ještě tři koncerty a letíme domů." usmál se a poplácal po ramenu.
Chvíli jsem jen tak seděl se zavřenýma očima a představoval jsem si ji. Do detailů. Její vůni vlasů, dech vonící po hašlerkách, její dlouhé nohy, které budou po létě jistě dokonale čokoládové. Za 5 dnů jsou Vánoce. Nejradši by jsem si vyrval vlasy, kvůli tomu, že s ní nemůžu být.
"Máš pravdu, je výjmečná, ještě tři koncerty a letíme domů." usmál se a poplácal po ramenu.
Chvíli jsem jen tak seděl se zavřenýma očima a představoval jsem si ji. Do detailů. Její vůni vlasů, dech vonící po hašlerkách, její dlouhé nohy, které budou po létě jistě dokonale čokoládové. Za 5 dnů jsou Vánoce. Nejradši by jsem si vyrval vlasy, kvůli tomu, že s ní nemůžu být.
24.Díl
Je po Vánocích a já se právě procházím zasněženými ulicemi Tokia. Zalezl jsem do jedné obchodní pasáže. Nakonec jsem zakotvil v klenotnictví. Tentokrát to nebude suvenýr, ale něco výjmečného. Snad bude ráda a bude ho nosit. Věřím, že náramek z bílého zlata na kterém lehce cinkala dvě spojená srdíčka s našimi jmény se jí bude na jejím křehkém zápěstí výjmat. Nebylo to nic masivního, jen lehoučké a krásné.
Večer jsme odlítali, nemohl jsem v letadle nedočkavostí zaspat. Tolik jsem se na ni těšil. Stejně mě únava pohltila a usnul jsem s tím malým zlavečkem od ní v náruči. To ta vůně. Tolik mi ji připomínala, i když už slábla, tak doufám, že zítra na letišti mě bude čekat daleko větší afrodiziakum.
"Joe, vstávej, přistáváme!" vzbudila mě mamka s úsměvem. Věděla jak moc se těším a sama mi včera dávala prášek na spaní.
V LA bylo slunečno na to, že je zima, asi 10 hodin dopoledne. Nemohl jsem se dočkat až popadnu ty kufry a vejdu do haly, ve které má, jak slíbila, čekat ona. Vyšel jsem z poza rohu jako první a má rodina mi v patách. Pořád jsem se rozhlížel až jsem uviděl osobu v tmavých ryflích a fialovém kabátku s medově dlouhými blonďatými vlasy které zařily už z dálky. Hnedka jsem pustil kufr a utíkal za ní. Taky si mě všimla a do široka se usmála. Skoro jsem po ní skočil a vyzvedl jí do vzduchu až se začala smát. Konečně. Tá vůně, její smích, prostě všechno.
"Tolik jsi mi chyběla." řekl jsem, když jsem ji postavil na zem. Pořád se usmívala a lehce se přiblížila k mým rtům.
"Ty mě taky." řekla až se jich málem dotkla. Už jsem to nevydržel, potřeboval jsem ji políbit po tak dlouhé době. Přitáhnul jsem si ji za pas a vášnivě políbil, nehledě na to, že za námi už beztak všichní stáli a kolem nás chodili lidi.
"Víš že tě miluju?" zašeptal jsem, nemuseli nás slyšet všichni.
"Já tě taky miluju." taky zašeptala a lehce mě políbila. Po chvilce se odtáhla a začala se vítat s ostatníma. Pak jsem popadl svůj kufr do jedné ruky, Suzie za pas druhou rukou a už jsme se tlačili k autu, přes novináře, kteří si tu nahromadili.
"Tak jak jste se měli?" zeptala se mě, když jsme spolu leželi v posteli a já ji jednou rukou objímal.
"Bez tebe to nebylo ono." řekl jsem a pohladil ji po vlasech.
"Ale noták, máš večer čas?" přetočila se tak, že na mě skoro ležela.
"Teď už mám čas pořád." zaculil jsem se a líbl ji na rty.
"Můžem si udělat soukrommé Vánoce, co ty na to?" vycenila zoubky v úsměvu.
"Klidně." stiskl jsem ji a pořádně políbil. Tolik mi chyběla. Její hlas, tělo, smích, zelenošedé oči, prostě všechno a pořád mi nějak nedochází že už je tu se mnou.
Po večeři jsme si všichni sedli do obýváku k vánočnímu stromku, který nazdobila Suzie.
"Je to vážně krásné, kde jsi ty baňky vzala?" chodila kolem něj mamka
"No něco jsem přivezla s Merrimacku a zskombinovala s tím co máte vy, doufám, že vám to nevadí." řekla nejistě, zatímco já ji držel kolem ramen a svou hlavu měl položenou na jejím rameni.
"Je to moc pěkné." řekl taťka a usmál se. Je to vlastně poprvé, co se mu moje dívka líbí a co mi ji schvaluje. Maximálně ještě tak Mandy, ale to mi bylo 12 a mu to bylo celkem jedno.
My jsme sice už Štědrý večer slavili v tourbuse, ale přece jenom teď to děláme hlavně chvůli Suzie a chceme jenom tak posedět a popovídat si zážitky. Suzie si rozbalila dárečky od našich a od bráchů a nám dala ty naše. No nám, my si budeme dělat soukrommé Vánoce nahoře v pokojíčku, takže moje dárky dostane až tam a já ty svoje, jestli teda nějaký dostanu, taky.
"My jdeme nahoru." vytáhl jsem Suz do stoje z gauče asi po hodině tlachání.
"Jo jo, jen běžte." usmála se máma.
Vylezli jsme po schodech nahoru a zapluli k ní do pokoje.
Je po Vánocích a já se právě procházím zasněženými ulicemi Tokia. Zalezl jsem do jedné obchodní pasáže. Nakonec jsem zakotvil v klenotnictví. Tentokrát to nebude suvenýr, ale něco výjmečného. Snad bude ráda a bude ho nosit. Věřím, že náramek z bílého zlata na kterém lehce cinkala dvě spojená srdíčka s našimi jmény se jí bude na jejím křehkém zápěstí výjmat. Nebylo to nic masivního, jen lehoučké a krásné.
Večer jsme odlítali, nemohl jsem v letadle nedočkavostí zaspat. Tolik jsem se na ni těšil. Stejně mě únava pohltila a usnul jsem s tím malým zlavečkem od ní v náruči. To ta vůně. Tolik mi ji připomínala, i když už slábla, tak doufám, že zítra na letišti mě bude čekat daleko větší afrodiziakum.
"Joe, vstávej, přistáváme!" vzbudila mě mamka s úsměvem. Věděla jak moc se těším a sama mi včera dávala prášek na spaní.
V LA bylo slunečno na to, že je zima, asi 10 hodin dopoledne. Nemohl jsem se dočkat až popadnu ty kufry a vejdu do haly, ve které má, jak slíbila, čekat ona. Vyšel jsem z poza rohu jako první a má rodina mi v patách. Pořád jsem se rozhlížel až jsem uviděl osobu v tmavých ryflích a fialovém kabátku s medově dlouhými blonďatými vlasy které zařily už z dálky. Hnedka jsem pustil kufr a utíkal za ní. Taky si mě všimla a do široka se usmála. Skoro jsem po ní skočil a vyzvedl jí do vzduchu až se začala smát. Konečně. Tá vůně, její smích, prostě všechno.
"Tolik jsi mi chyběla." řekl jsem, když jsem ji postavil na zem. Pořád se usmívala a lehce se přiblížila k mým rtům.
"Ty mě taky." řekla až se jich málem dotkla. Už jsem to nevydržel, potřeboval jsem ji políbit po tak dlouhé době. Přitáhnul jsem si ji za pas a vášnivě políbil, nehledě na to, že za námi už beztak všichní stáli a kolem nás chodili lidi.
"Víš že tě miluju?" zašeptal jsem, nemuseli nás slyšet všichni.
"Já tě taky miluju." taky zašeptala a lehce mě políbila. Po chvilce se odtáhla a začala se vítat s ostatníma. Pak jsem popadl svůj kufr do jedné ruky, Suzie za pas druhou rukou a už jsme se tlačili k autu, přes novináře, kteří si tu nahromadili.
"Tak jak jste se měli?" zeptala se mě, když jsme spolu leželi v posteli a já ji jednou rukou objímal.
"Bez tebe to nebylo ono." řekl jsem a pohladil ji po vlasech.
"Ale noták, máš večer čas?" přetočila se tak, že na mě skoro ležela.
"Teď už mám čas pořád." zaculil jsem se a líbl ji na rty.
"Můžem si udělat soukrommé Vánoce, co ty na to?" vycenila zoubky v úsměvu.
"Klidně." stiskl jsem ji a pořádně políbil. Tolik mi chyběla. Její hlas, tělo, smích, zelenošedé oči, prostě všechno a pořád mi nějak nedochází že už je tu se mnou.
Po večeři jsme si všichni sedli do obýváku k vánočnímu stromku, který nazdobila Suzie.
"Je to vážně krásné, kde jsi ty baňky vzala?" chodila kolem něj mamka
"No něco jsem přivezla s Merrimacku a zskombinovala s tím co máte vy, doufám, že vám to nevadí." řekla nejistě, zatímco já ji držel kolem ramen a svou hlavu měl položenou na jejím rameni.
"Je to moc pěkné." řekl taťka a usmál se. Je to vlastně poprvé, co se mu moje dívka líbí a co mi ji schvaluje. Maximálně ještě tak Mandy, ale to mi bylo 12 a mu to bylo celkem jedno.
My jsme sice už Štědrý večer slavili v tourbuse, ale přece jenom teď to děláme hlavně chvůli Suzie a chceme jenom tak posedět a popovídat si zážitky. Suzie si rozbalila dárečky od našich a od bráchů a nám dala ty naše. No nám, my si budeme dělat soukrommé Vánoce nahoře v pokojíčku, takže moje dárky dostane až tam a já ty svoje, jestli teda nějaký dostanu, taky.
"My jdeme nahoru." vytáhl jsem Suz do stoje z gauče asi po hodině tlachání.
"Jo jo, jen běžte." usmála se máma.
Vylezli jsme po schodech nahoru a zapluli k ní do pokoje.

ééééé..nádherné..dočkal se a už jsou zase spolu...... dokonalost...honem další :)