21.Díl
"Fajn, další věc, Tour!" usmál se. Nick byl štěstím bez sebe a Kevin se smál jak slunce. Já z toho mám smíšené pocity, bojím se, že se se Suzie neuvidíme.
"Startujeme 17.června po USA a končíme 4. ledna. 2011!" řekl šťastně.
"Tentokrát to bude pánové jízda, USA, Jižní Amerika, Hlavní Evropské metropole, ale taky..........Hello Tokio!!" vypískl jak malé dítě.
Fajn, takže shrňme si to, do 4. ledna se nazastavíme, leda tak na vánoce, které nebudeme ani slavit doma, jelikož budem někde, ani nevím kde, odhadem by jsme mohli být tak u Evropy.
"Všechno už je zařízené."oznámil.
Pak se ještě začalo debatovat. Kevin s Nickem mluvili o písničkách a mamka s Dam mluvily o tom co si vezmou na sebe a jak si to v Tokyijské metropoli mody užijou. My se Suzie jsme jen seděli a dívali se po okolí. Po chvíli jsem ji vzal za ruku a vedl nahoru do pokoje, s plánem, promluvit si.
"Pojedeš s námi, žejo?" vyvalil jsem na ni hned, jak jsem za sebou zabouch dveře od pokoje a hlasy z obýváku utichly.
"Víš, 1. září mi začíná škola." řekla smutně a sedla si na postel.
"Ach, ale do té doby?" pořád jsem se nevzdával a v ruce žmoulal papír na kterém byly napsány datumy koncertů, který jsem vzal ze stolu ještě než jsme odešli.
"Moc ráda." usmála se, ale smutek ji neopustil.
"Copak?" zeptal jsem se a sedl si vedle ní.
"Jen, trochu se bojim." koukla na mě utrápeně.
"Čeho?" vzal jsem ji za bradu a natočil jemně k sobě.
"Jak chceš řešit ty novináře." aha tak tohle ji trápilo. Jen jsem se usmál.
"Řeknu jim to. Miluju tě a na tom se nic nezmění." líbl jsem ji na rty. Lehce povytáhla koutky.
"Nebo ty to nechceš říct?" zarazil jsem se na chvíli.
"Vždyť mě znáš, víš moc dobře o co mi jde." povzdychla si. Bála se pozornosti. Bála se toho, že si jí lidé budou více všímat. Bude těžké než si na to zvykne, ale spolu to zvládnem.
"Nebudu ti říkat, že je to jednoduché, ale já věřím, že to spolu zvládnem. Tohle by neměla být překážka v našem vztahu." zase jsem se usmál, hodil papír na zem a povalil ji do postele.
"Už na to nemysli hmm??" zakřenil jsem se a pohladil ji po vlasech. Nepřestávalo mě bavit se v nich hrabat, byly dlouhé a jemné, přitom jsem se jí díval do těch zelenošedých, jiskřících očí. Už se konečně pořádne usmála, jelikož jsem ji druhou rukou přejel po břichu, což ji strašně lechtá.
"Tak ti to sluší víc." pohladil jsem ji po tváří, která jako obvykle zrůžověla. Zrůžověla vždy, když jsem jí složil kompliment, nebo jí třeba dal pusu před nejakými lidmi, nebo naopak, když se cítila trošku trapně. Nejdřív jsem ji políbil na malinkou, sotva znatelnou pihu těsně u koutku rtu a pak ji políbil na rty. Te´d už těch okamžiků nebude tolik, jelikož je 12. června a za pět dnů odjíždíme.
"Ehm, ehm.." odkašlal si někdo za námi. Ani jeden z nás si nevšiml, že někdo klepal, nebo vešel. Svalil jsem se lehce vedle Suz a ruku si dal pod hlavu, abych dobře viděl na toho vyrušitele.

Dobrý článek.