close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

2. Díl/Pro Lucinku

28. září 2010 v 12:51 | Anďa a Doms |  ff-jednodílové/dvoudílové
"Ahoj babi!" zvolala jsem do telefonu.
"Ahoj zlatíčko, jakpak se má moje holčička?" řekla nadšeně.
"Jo, celkem to jde." odpověděla jsem. Nelhala jsem. Konečně mám někoho kdo se semnou baví, ale ostatní problémy jsou pořád stejné.
"Víš, volala mi maminka, že prý máš problémy se spolužáky, je to tak špatné Nessie?" optala se starostlivě.
"Našla jsem si jednoho kamaráda, jsem za to moc ráda, ale ostatní mě nemají rádi." povzdychla jsem si. Vždycky, když jsem mluvila s ní, připadalo mi, že mi je 10 a ne 16.
"Mám pro tebe nabídku..."odmlčela se a zrovna do mého pokoje vstoupil Nick. Tiše jsem mu pokynula ať si sedne na křeslo a ukázala na telefon. Jen pokýval hlavou, sedl si a sledoval mě.
"Nechtěla by jsi přijet za mnou do Paříže, na takové delší prázdniny?" řekla.
"T-to jako vážně?To bych mohla?" úplně se mi otevřela pusa až se začal Nick tiše smát, sice nevěděl o čem se bavíme, ale asi jsem vypadala fakt vtipně.
"Možná by se dalo dělat něco s tvým jistým problémem, ale samozřejmě, když nebudeš chtít, tak ne." usmála se do telefonu, cítila jsem to, jako by nadálku.
"Strašně by jsem si přála s tím něco dělat babi..." povzdechla jsem si.
"Tak přijeď a uvidíme." uslyšela jsem.
"Mamka by tě uvolnila ze školy a za tři dny by jsi přiletěla za mnou." řekla celá šťastná.
"A kdy by jsem se vrátila zpátky?" začala jsem si hrát s prstýnkem na levé ruce.
"Před prvním zářím."
"Aha, budu se těšit." usmála jsem se, i když to vidět nemohla a položila to.
"Pojedu do Paříže!" vyskočila jsem na nohy.
"Vážně, kdy?To je super!!" radoval se semnou Nick.
"Za tři dny." skákala jsem.
"Na jak dlouho?"zastavil se na chvíli.
"Do konce letních prázdnin, není to super?nemusím do školy!"zavýskla jsem.
"Tak dlouho?" už se nesmál.
"Jo je sup....vlastně, nevím." právě jsem si uvědomila, jak dlouho ho asi neuvidím. Už jsem si na něj zvykla a i když občas musel odjed na nějakou malou akci, tak jsme se viděli aspoń co druhý den a teď ho skoro víc jak půl roku neuvidím.
"Asi půjdu domů."řekl zničeho nic a už chtěl dejít.
"Počkej, to se ani nerozloučíš?Zítra odlítám." podívala jsem se na něj smutně.
Nic neřekl, jen tam tak stál.
"Nicku, taky mě mrzí, že se neuvidíme tak dlouho, ale já se vrátím zpátky, jsi můj jediný přítel." koukla jsem mu zpříma do očí.
"Promiň, jen jsem si zvykl že býbáme tak často spolu a ty teď odjedeš. Budu se tu děsně nudit." usmál se.
"Určitě mi něco z tý Paříže přivez. Sice jsem tam už byl, ale tenhle dárek bude od tebe, takže to vlastně bude výjmečný dárek." sedl si zpátky do křesla.
Kecali jsme až do noci až jsme oba usli. On v tom křesle já před postelí. Vzbudila nás až mamka, která mě donutila si začít balit, Nickovi udělala snídani a pak ho vykopla(v lepším slova smyslu, taktně mu naznačila, že by měl jít domů).

8th June
Ahoj Nicku,
jak se pořád máš?Jaké je u nás počasí?U nás je překrásně, teplíčko. Babička je skvělá, dneska jsme spolu byly plavat. Právě se mi zalíbil nový sport. Je to super. Taky mám jednu novinku, už nemám rovnátka! Jsem šťastná jak blecha, ale chybíš mi Ty a mamka. Byla jsem se tu taky podívta po ochodech a už mám pro tebe ten slíbený suvenýr, ale jelikož se mi tam líbilo tolik věci, prostě jsem neodolala a koupila Ti toho víc, jen doufám, že se ti to bude líbit.
Myslí na Tebe Tvoje kamarádka Nessie.

1st July
Ahoj Nicku!
Tak zase ti píšu, z tvého dopisu jsem pochopila, že toho máš asi vážně hodně. Moc Ti to nezávidím, jelikož já tu spíše jen relaxuju, jediné co mi tu vadí, je to, že babička si potrpí na zdravou výživu :) a to úplně nenormálně. Ale zvykám si, dokonce mi začalo tu musli s kandovaným ovocem chutnat, asi si tu budu kupovat i doma. Promiň, že Ti nepíšu tak často, ale už se moc těším, až ti to budu moc říct do očí, ono by se to všechno ani na ten papír nevešlo. =). 
Tvoje Nessie.
25th July

AHOJ!!!
Po dlouhé době se zase ozývám. Jsem ráda, že už je to u vás všechno v pohodě, určitě jsi rád, že máte až do Vánoc volno, no já tady mám teď trochu šrumec. Chvíli se nezastavím, počasí se pořád drží, takže chodíme plavat kdy se dá a babička vodu miluje, stejně tak jako teď už i já. Až přijedu domů, musíme někdy na koupák zajít, je to příjemný odreagování a protáhnou se ti svaly.
Ještě určitě napíšu, s pozdravem, Nessie.

28th August
Už pozítří!!
Jo už pozítří se vracím domů, už se na Tebe moc těším a taky na mámu. Na co se netěším je, ale škola. A tak mě napadlo, máma bude mít zrovna odpolední, mohla by jsem tě poprosit, zda by jsi pro mě nepřijel na letiště?Nemám se jak dostat domů, ale pochopitelně, jestli nemůžeš, tak si stopnu taxíka :). Už brzo, kámoška Nessie.


30th August- LAX
Já tomu nevěřím, jsem tady. Jsem doma, jsem na Americké půdě a vetšina lidí kolem mě mluví jen anglicky. Oh jaká úleva. V Paříži to bylo super, ale už mi ti francouzi začínali lézt na nervy.
Babička je prostě senzační, pomohla mi vyřešit můj problém/moje problémy. Poslední dny, chodím kolem zrcadla a nevěřím, že jsem to skutečně já. Místo brýlí jsem od babičky dostala operaci očí. Bála jsem se jak malá, ale všechno je to vyřešeno. Už nemusím nosit brýle, ani čočky. Mám zdravé oči! Poslední dny, jsem každé ráno šmátrala po nočním stolku, abych si nasadila brýle, ale až když jsem otevřela oči, tak jsem zjistila, že je vlastně nepotřebuju. Druhá věc, jsou rovnátka. Konečně mám zuby rovné a bílé jak perličky. Už se nebojím usmívat na kolemjdoucí lidi, aby si v duchu nepomysleli, no fuj, ale už se můžu smát do všech stran. A třetí nejdůležitější věc, na kterou, ještě teď když si vzpomenou, mi vyhrknou slzy do očí, a to je, moje váha. Já nevěřím tomu, že jsem dokázala s pomocí babičky dostat pryč ten tělesný tuk, který mě doprovází už od narození. Nemám sice míry modelky, ale daleko od nich nejsem. Plavání, které jsem si zamilovala, jsem si zpevnila svaly, získala sílu a taky kondičku. Taky jsem se zbavila uhrů, co víc si přát? Nikdy tomuto pobytu nezůstanu vděčná. Pořád budu vzpomínat.
Z přemášlení mě vyrušil zvuk, někdo vedle mě si odkašlal a já zjistila, že je to nějaký pán a můj kufr jako poslední koloval dokolečka na pásu.
"Ehm, promiňte." omluvila jsem se a popadla ho.
Tak jsem se na Nicka těšila, jak dlouho jsme se neviděli.
Vešla jsem do haly a hledala ho. Napsal mi smsku, že určitě přijede.
Stál tam, v ryflích a košili a nesměle mě vyhlížel. Stála jsem přímo v jeho pohledu, ale nepoznal mě. To jsem vážně tak k nepoznání? Vzala jsem kufr a šla k němu.
"Nicku?" postavila jsem se před něj a koukla mu do očí.
"Nessie?" vyvalil ty svoje kukadla.
"Tak ráda tě vidím!" zasmála jsem se a objala ho.
"Vůbec jsem tě nepoznal, proboha, jsi to vůbec ty?" taky mě pevně objal, ale pak se odtáhl a začal mě točit na různé strany aby si mě mohl prohlédnout.
"Sluší ti to." usmál se zase.
"Díky, ani nevíš jak jsem za tohle všechno ráda." znovu jsem ho objala.
"A já jsem rád za tebe." pošeptal mi do vlasů.
"Půjdeme?" vzal mě za ruku, do té druhé mi vytrhl kufr a šli jsme do jeho auta.
Celou cestu jsme si povídali. Všechno jsme mu řekla do podrobností. Každý detail.
Mamka přišla večer a jak mě viděla, tak ji to rozbrečelo.
Už jen den do doby, než budu muset jít do školy, tolik se bojím. Ani nevím čeho, ale prostě se bojím. Ještě jsme s Liby zašly nakoupit nějaké věci do školy a zaskočily i do nějakých obchodů s oblečením. Sice jsem toho měla hodně z Paříže, ale na konec jsem si koupila jednu sukni. Pořád nemůžu uvěřit, že já můžu jít do obchodu a můžu si koupit sukni. Sukni nad kolena a můžu v ní chodit, protože se mi přitom, když chodím, nebude plandat tuk.
Večer za mnou ještě zaskočil Nick a odešel se slovy, že se uvidíme až ve škole. Ráno má ještě nějaké zařizování.
Ráno jsem se osprchovala, učesala si své vlnité vlasy a pro tentokrát je nechala do školy rozpuštěné. Vzala jsem si tu svou novou sukni a k tomu jednoduché bílé tílko a barevný pásek. Do ruky bloček a propisku kdyby něco a mohla jsem jít.
Málem mi vyskočilo srdce z těla, když jsem došla před svou třídu. Nikdo si mě nijak zvlášť nevšímal, až když jsem dosedla na své obvyklé místo v poslední lavici u okna, tak všichni stichli.
"Ehm Nessie, jsi to ty?" přišla k mojí lavici s milým úsměvem Mell, tak třídní ropucha.
"Jo, proč?" řekla jsem s nezájmem.
"Nechtěla by jsi s námi dneska poobědvat?" z jejího přeslazeného úsměvu se mi dělalo mdlo.
"Ne díky." odbyla jsem ji a strčila si sluchátka do uší. Všichni na mě zůstali hledět a něco si špitali dokud nepřišla učitelka.
Před třídou na mě čekal Nick a to už se nejspíš rozkřiklo, že ona neznámá jsem já. Všichni na mě dost divně hleděli a kluci na mě mrkali.
"Oh bože, schovej mě." dala jsem si ruku před oči a tou druhou chytla Nicka. Jen se zasmál a ruku mi dal kolem ramen. Normálně by si asi člověk řekl, že spolu chodíme, ovšem důležité přece je, co si myslíme my dva no ne? V jídelně jsem se za něj schovávala, ale pár lidí si mě stejně všimlo a mávlo na mě. Od kdy na mě mávaj?
"Co bys odpoledne řekla procházce?" upíjel ze své dietní coly.
"Fajn." odpověděla jsem a vrhla se na nějaký salát. Další moje plus. Babička mě naučila jíst saláty.
Po škole jsme nasedli do jeho auta a všechny pohledy na školním dvoře zase směřovaly k nám.
Zastavil na pláži.
Procházeli jsme se tišel a nohy jsme si nechali omývat vodou.
"Víš, chci ti něco říct." zastavil se.
"Jasně, mluv." kreslila jsem nohou v písku nějaké obrazce.
"Nebo víš co?Nebudu nic říkat, prostě to udělám." řekl, přitáhl si mě za záda a políbil mě.
Unášely mě obláčky, na kterých jsem letěla a já si užívala té nádherné volnosti. Tak krásný byl jeho polibek, který jsem mu s radostí oplácela.


KONEC
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1