"Takže, zeptám se vás na pár otázek ano?" usmála se celkem mile.
"Jistě." srdce jsem měla až v krku.
"Fajn, jak se teď máte, když je váš snoubenec na cestách?" první otázka.
"Doma se celkem nudím, ale jinak je to v pohodě, na konec se vždycky něco najde, co se může udělat třeba na zahradě, v domě, nebo zajedeme s Dan někam na nákupy." odpověděla jsem.
"Jste s manželkou Kevina Jonase velmi dobré kamarádky, že ano?...." pořád samé podobné věci, jak daleko jsme se svatbou, kdy to bude, co tam bude a takové věci.
"Co říkáte na to, že jako doprovodná zpěvačka jela na turné s kapelou Jonas Brothers Taylor Swift, bývalá přítelkyně Joea?" přišlo to jako střela.
"No, ehm, já nevím co bych k tomu měla říct, snad jen, že má dobré písničky a určitě bude příjemným zpestřením na jejich koncertu." trochu jsem znervozněla. Mezi tím se zdálo že to bude v pohodě, ale tahle otázka mi moc nesedla.
"Nebojíte se, že v tomto případě může platit pořekadlo: Stará láska nerezaví?" další zákeřná podpásovka.
"Nebojím se, protože Joeovi věřím, věřím, že by mě nepodvedl." snažila jsem se o sebejistý ton. Nepodvedl, tohle si nalhávám už pár dnů, ale při tom tomu věřím čím dál míň.
"I přes fotky, které vypovídají o tajných schůzkách se zpěvačkou?" přimhouřila oči. Teď už se mi vážně nezdála příliš přátelská.
"Já o žádných fotkách nevím, nečtu bulvár, protože všechno příliš přibarvuje a ne vždycky všechno vypadá tak jak je to doopravdy." lehce jsem kličkovala. Co se týče mluvy, nemám problém, vím co říct v pravou chvíli, moje výhoda.
"V tom případě je to všechno, děkuji za rozhovor." úplně změnila ton, teď už zase na přátelský. Trvalo to asi 15 minut. Vyšla jsem z budovy a nastoupila zpátky do auta, kde už čekala moje kamarádka. Společně jsem uděly velkou nakupovací show, taky jsem si nechala konečně ostříhat ty vlasy. Na konec jsme skončily u nás doma s colou a pizzou. Často mluvila o Kevinovi, jsou spolu šťastní, volají si, píšou si. Závidím ji.
"Angie copak?" pohladila mě po ruce, když mi zrovna vyprávěla jak se včera viděli přes webcameru.
"Ale nic, to nestojí za řeč." usmála jsme se smutně.
"Něco s Joem?No ták, víš že se mi můžeš svěřit, chci ti pomoct, ale nebudu tě nutit." chytla mě následně za ruku.
"Víš, ta redaktorka se mě ptala, na Taylor a na Joea a jestli si nemyslím, že mezi nimi něco je. Řekla jsem jí, že Joeovi věřím, že by mě nepodvedl, ale já už v to den ode dne přestávám věřit." hleděla jsem pořád na stůl.
"Ach Ang, Joe by ti to neudělal, miluje tě." konejšivě se usmála.
"Ty nevíš jak to je, celý týden mi nezavolal, nenapsal, nezvedl mi ani telefon, když jsem mu volala já. Zvedl ho až včera a to jsme spolu mluvili ani ne půl minuty, chápu, že má práci, ale opravdu by se nemohl na ty dvě debilní minuty utrhnout?Jen dvě minuty, zajímá mě co dělá, jak se má, ale jediné co mi řekne, je že má hodně práce a že už musí jít, pak to típne. Ani to blbý slovo neřekne. Celý měsíc jsem už od něj neslyšela, že by mi aspoń na konci rozhovoru řekl něco jako chybíš mi, nebo miluju tě. Mluví ke mně tak chladně." povzdychla jsem si a jedna slza mi stekla.
"Vyřeší se to uvidíš." asi ji to zaskočilo, nevěděla co víc na to říct. Nejspíš něco tušila, stejně jako já.
Dny plynuly, Dan za mnou hodně chodila, snažila se mně nějak rozptýlit, abych na to pořád nemyslela. Ovšem já na to myslela každým dnem.
Až do dnes. Seděla jsem na pohovce, když zachrastily klíče v zámku. Opatrně jsem se vydala k těm dveřím, které se vzápětí otevřeli a vstoupil on. Zastavilo se mi srdce při pohledu na něj. Pořád byl tak krásný, neodolatélný a prostě.......úžasný. Už na pohled.
"Ahoj Joe." usmála jsem se. Shodil kufry na zem a lehce se na mě usmál.
"Ahoj." odpověděl. Čekala jsem, že mě aspoň obejme, ale on kolem mě prošel jako vítr. Jediné co jsem stihla zaznamenat byla ta omamující vůně.
"Nevěděla jsem, kdy přesně přijedeš, tak jsem pro tebe nemohla přijet na letiště." vešla jsem do naší společné kuchyně.
"Jo, jo, vzala mě s sebou Tay, v pohodě." vytahoval z ledničky nějaké věci.
"Uvařila jsem ti něco dobrého dáš si?" snažila jsem se co to šlo, abych se na místě nerozbrečela. Proč?Jeho chování není normální a nejen to. Naše setkání asi po půl roku jsem si vážně představovala trochu jinak. Tolik jsem se na něj těšila.
"Ne díky, já si vezmu něco jen tak." zamumla a kousl do suchého rohlíku.
Sedla jsem si naproti němu, ale jakmile dojedl, tak se zvedl a někam šel. Nic neřekl, prostě odešel, slyšela jsem jen jak klaply vchodové dveře. Musela jsem několikrát zavří a otevřít oči aby se mi roztřesený dech nezrychlil a já se opravdu nerozplakala. Musela jsem se nečím zabavit. Vzala jsem jeden jeho kufr. Byl těžký jak sto potvor, ale na konec jsem ho dotlačila do patra. Začala jsem třídit všechno oblečení, které přišlo vyprat a že ho bylo. I to stejné jsem udělal s druhým kufrem. O půl desáté jsem padla jako hruška do postele a hned usla. Ráno jsem se probudila a Joe tam neležel. Peřina byla neporušená a ustlaná, takže tady asi ani nespal. Zase jsem si povzdychla a vydala se do koupelny.
Už jsem chtěla vyjít z ložnice, když se přihnal, úplně rudý s nějakým šátkem v ruce.
"Angelo tys prala?" zařval na mě až jsem skoro uskočila.
Neodpověděla jsem, jen jsem kývla.
"Ten šátek je úplně zničenej, podívej se na to!" hodil ho po mě. Byl to obyčejný bavlněný šatek.
"Omlouvám se." srdce se mi zrychlovalo, byl úplně vzteky bez sebe chvůli.......šátku?
"Omluvy si můžeš strčit někam." zrudl ještě víc.
"Koupím ti nový, promiň." těkala jsem pohledem po místnosti.
"Jenomže to není totéž, tohle byl dárek, dostal jsem ho od Taylor když jsme spolu byli v ho...." zasekl se a v tu ránu úplně zbělel. Pohled jsem zabodla do podlahy, zavřela oči a musela jsem zase polknout. Právě teď se přiznal, že s ní byl v hotelu. Já tomu nevěřím, proč?Proč mi to udělal, proč to dělá?
"Jistě." srdce jsem měla až v krku.
"Fajn, jak se teď máte, když je váš snoubenec na cestách?" první otázka.
"Doma se celkem nudím, ale jinak je to v pohodě, na konec se vždycky něco najde, co se může udělat třeba na zahradě, v domě, nebo zajedeme s Dan někam na nákupy." odpověděla jsem.
"Jste s manželkou Kevina Jonase velmi dobré kamarádky, že ano?...." pořád samé podobné věci, jak daleko jsme se svatbou, kdy to bude, co tam bude a takové věci.
"Co říkáte na to, že jako doprovodná zpěvačka jela na turné s kapelou Jonas Brothers Taylor Swift, bývalá přítelkyně Joea?" přišlo to jako střela.
"No, ehm, já nevím co bych k tomu měla říct, snad jen, že má dobré písničky a určitě bude příjemným zpestřením na jejich koncertu." trochu jsem znervozněla. Mezi tím se zdálo že to bude v pohodě, ale tahle otázka mi moc nesedla.
"Nebojíte se, že v tomto případě může platit pořekadlo: Stará láska nerezaví?" další zákeřná podpásovka.
"Nebojím se, protože Joeovi věřím, věřím, že by mě nepodvedl." snažila jsem se o sebejistý ton. Nepodvedl, tohle si nalhávám už pár dnů, ale při tom tomu věřím čím dál míň.
"I přes fotky, které vypovídají o tajných schůzkách se zpěvačkou?" přimhouřila oči. Teď už se mi vážně nezdála příliš přátelská.
"Já o žádných fotkách nevím, nečtu bulvár, protože všechno příliš přibarvuje a ne vždycky všechno vypadá tak jak je to doopravdy." lehce jsem kličkovala. Co se týče mluvy, nemám problém, vím co říct v pravou chvíli, moje výhoda.
"V tom případě je to všechno, děkuji za rozhovor." úplně změnila ton, teď už zase na přátelský. Trvalo to asi 15 minut. Vyšla jsem z budovy a nastoupila zpátky do auta, kde už čekala moje kamarádka. Společně jsem uděly velkou nakupovací show, taky jsem si nechala konečně ostříhat ty vlasy. Na konec jsme skončily u nás doma s colou a pizzou. Často mluvila o Kevinovi, jsou spolu šťastní, volají si, píšou si. Závidím ji.
"Angie copak?" pohladila mě po ruce, když mi zrovna vyprávěla jak se včera viděli přes webcameru.
"Ale nic, to nestojí za řeč." usmála jsme se smutně.
"Něco s Joem?No ták, víš že se mi můžeš svěřit, chci ti pomoct, ale nebudu tě nutit." chytla mě následně za ruku.
"Víš, ta redaktorka se mě ptala, na Taylor a na Joea a jestli si nemyslím, že mezi nimi něco je. Řekla jsem jí, že Joeovi věřím, že by mě nepodvedl, ale já už v to den ode dne přestávám věřit." hleděla jsem pořád na stůl.
"Ach Ang, Joe by ti to neudělal, miluje tě." konejšivě se usmála.
"Ty nevíš jak to je, celý týden mi nezavolal, nenapsal, nezvedl mi ani telefon, když jsem mu volala já. Zvedl ho až včera a to jsme spolu mluvili ani ne půl minuty, chápu, že má práci, ale opravdu by se nemohl na ty dvě debilní minuty utrhnout?Jen dvě minuty, zajímá mě co dělá, jak se má, ale jediné co mi řekne, je že má hodně práce a že už musí jít, pak to típne. Ani to blbý slovo neřekne. Celý měsíc jsem už od něj neslyšela, že by mi aspoń na konci rozhovoru řekl něco jako chybíš mi, nebo miluju tě. Mluví ke mně tak chladně." povzdychla jsem si a jedna slza mi stekla.
"Vyřeší se to uvidíš." asi ji to zaskočilo, nevěděla co víc na to říct. Nejspíš něco tušila, stejně jako já.
Dny plynuly, Dan za mnou hodně chodila, snažila se mně nějak rozptýlit, abych na to pořád nemyslela. Ovšem já na to myslela každým dnem.
Až do dnes. Seděla jsem na pohovce, když zachrastily klíče v zámku. Opatrně jsem se vydala k těm dveřím, které se vzápětí otevřeli a vstoupil on. Zastavilo se mi srdce při pohledu na něj. Pořád byl tak krásný, neodolatélný a prostě.......úžasný. Už na pohled.
"Ahoj Joe." usmála jsem se. Shodil kufry na zem a lehce se na mě usmál.
"Ahoj." odpověděl. Čekala jsem, že mě aspoň obejme, ale on kolem mě prošel jako vítr. Jediné co jsem stihla zaznamenat byla ta omamující vůně.
"Nevěděla jsem, kdy přesně přijedeš, tak jsem pro tebe nemohla přijet na letiště." vešla jsem do naší společné kuchyně.
"Jo, jo, vzala mě s sebou Tay, v pohodě." vytahoval z ledničky nějaké věci.
"Uvařila jsem ti něco dobrého dáš si?" snažila jsem se co to šlo, abych se na místě nerozbrečela. Proč?Jeho chování není normální a nejen to. Naše setkání asi po půl roku jsem si vážně představovala trochu jinak. Tolik jsem se na něj těšila.
"Ne díky, já si vezmu něco jen tak." zamumla a kousl do suchého rohlíku.
Sedla jsem si naproti němu, ale jakmile dojedl, tak se zvedl a někam šel. Nic neřekl, prostě odešel, slyšela jsem jen jak klaply vchodové dveře. Musela jsem několikrát zavří a otevřít oči aby se mi roztřesený dech nezrychlil a já se opravdu nerozplakala. Musela jsem se nečím zabavit. Vzala jsem jeden jeho kufr. Byl těžký jak sto potvor, ale na konec jsem ho dotlačila do patra. Začala jsem třídit všechno oblečení, které přišlo vyprat a že ho bylo. I to stejné jsem udělal s druhým kufrem. O půl desáté jsem padla jako hruška do postele a hned usla. Ráno jsem se probudila a Joe tam neležel. Peřina byla neporušená a ustlaná, takže tady asi ani nespal. Zase jsem si povzdychla a vydala se do koupelny.
Už jsem chtěla vyjít z ložnice, když se přihnal, úplně rudý s nějakým šátkem v ruce.
"Angelo tys prala?" zařval na mě až jsem skoro uskočila.
Neodpověděla jsem, jen jsem kývla.
"Ten šátek je úplně zničenej, podívej se na to!" hodil ho po mě. Byl to obyčejný bavlněný šatek.
"Omlouvám se." srdce se mi zrychlovalo, byl úplně vzteky bez sebe chvůli.......šátku?
"Omluvy si můžeš strčit někam." zrudl ještě víc.
"Koupím ti nový, promiň." těkala jsem pohledem po místnosti.
"Jenomže to není totéž, tohle byl dárek, dostal jsem ho od Taylor když jsme spolu byli v ho...." zasekl se a v tu ránu úplně zbělel. Pohled jsem zabodla do podlahy, zavřela oči a musela jsem zase polknout. Právě teď se přiznal, že s ní byl v hotelu. Já tomu nevěřím, proč?Proč mi to udělal, proč to dělá?
