close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

1. Díl/ Pro smizuzi

28. září 2010 v 12:56 | Anďa |  ff-jednodílové/dvoudílové
2/3 Jonas v akci
"Lily poběž, už jsou tady." tahala mě Mish školní chodbou.
"Víš, že jsem ti říkala, že mě to nezajímá." trhla jsem rukou.
"Ale houby s octem, beztak je tajně miluješ a zapíráš, každý je miluje." zašklebila se, chytla mě ještě pevněji a tahala mě na školní dvůr.
Oh bože, za co mě trestáš? Pomyslela jsem si v duchu. Super, hvězdičky si usmyslely, že se musí začít učit a tak si v klidu vlezou do naší školy, totálně nám přeruší veškerou vyuku, hlavně mou oblíbenou francouzštinu a my z nich jako máme šílet?Fajn neříkám, že jsou strašní, ale žiju realitou a oni realita středoškolské studentky, která je na škole jen díky stípku, rozhodně nejsou.
Když jsme dorazili na to naše obrovké nádvoří, byli tam všichni, včetně učitelů. Totální Jonasovské šílenství. Ředitel zrovna cosi mlel do mikrofonu a vedle něj stáli ti dva. Moment, dva?
"Kde je ten třetí?" šeptla jsem směrem k Mish, která si razila cestu až k mini podiu, které jenom kvůli dvoum klukům nechal postavit ředitel a jelikož by to od profesionálních techniků stálo hodně a trvalo by to dlouho, dělali to fotbalisti, kterým byly povoleny tenhle měsíc další čtyři treningy i přes odpor našeho ředitele k fotbalu.
"Kevin, už ze školy přece vyšel." poklepala si na čelo a až pak jsem si všimla, že stojíme přímo pod nimi. Ona mě prodrala tím zástupem až před ty úžasné hvězdy, které budou, moment jak dlouho s námi budou chodit do školy? To je fuk.
Ředitel kecal a kecal, tak jsem si je trochu prohlídla. Nebyli zas tak špatní, oba asi stejně vysocí, tmavé vlasy, docela opálení, na to, že je teprve březen a taky kudrnatí. Jeden víc, druhý trochu míň.
Vzpamatovala jsem se, až když se na mě ten jeden usmál. Oh bože, asi mám srdeční arytmii. Nevím, jestli se náhodou nesmál na nějakou školní pipinu v minisukni za mnou, ale taky jsem se nejistě usmála.
"Mish, jdu si sednout." fajn, co se týče kluků, radši před nima utíkám, možná proto jsem tak zbrklá. Prodrala jsem se tím davem úplně dozadu a sedla si na lavičku. Ehm jsem trochu v šoku. Který se na mě usmál? Ten míň kudrnatej, ale je to Nick, nebo Joe?Ehm, na co tohle řešit, dlabu na to.
Proslov ředitele skončil, když zrovna zazvonilo na přestávku a všichni se rozešli někam, nevím kam. Chvíli jsem tam seděla až se vyprázdnily i vchody do budovy. Myslela jsem, že mám moře času, ale když jsem došla ke skříňce, začalo zvonit na hodinu. A do řiti. Rychlostí světla, jsem vytáhla úhledný sešit do matiky, fajn, matiku mám celkem ráda, ale tu učitelku už ne, jen mi ji znepříjemňuje.
Sprintem do třídy jsem si parádně procvičila nohy. Když už jsem dobíhala ke dveřím, které byly až na konci chodby, někdo se zpoza rohu taky vyřítil a plnou silou do mě vrazil a něco na mě vychrstl. To něco byla káva a ta začala šíleně pálit.
"Au, co děláš, neumíš dávat bacha, doprdele to pálí!" skákala jsem a třepala stričkem.
"Moc se omlouvám já tě neviděl.....moment ty jsi ta holka z toho nádvoří." ozval se klučičí hlas.
"Jo a ty jsi,ehm, Nick?" typla jsem. Jo byl to ten co se na mě usmál, ale já prostě nevěděla, jak se jmenuje.
"Těsně vedle, Joe." usmál se podal mi ruku.
"Fajn, hele já musím jít, učitelka mě zastřelí." sáhla jsem po klice a snažila se nemyslet na to, že se mi právě stal trapas století, jelikož jsem si spletla jejich jména.
"Počkej, ty jdeš sem?" ukázal na dveře do kterých jsem chtěla vejít.
"Jo."
"Mám taky matiku, půjdu s tebou." otevřel dveře a vstoupil.
"No to je dost, že...." spustila na nás, ale, když si všimla, že tam stojí i Joe a oba jsme polití od kávy, i když, já víc a aby toho nebylo málo, mírně mi začalo prosvítat tričko, takže jsem si k hrudníku tiskla ten prokletý sešit do matiky.
"Nebudu to komentovat, pane Jonasi, vaše místo je v předposlední lavici u okna a vaši partnerkou při počtech je slečna Cassierová." usmála se ta úča, kterou nesnášim. Úplně mě ignorovala. Zasedla jsem do poslední lavice, která je nedej bože, hned za tou jeho. Taky si sedl, přede mě.
"Takže, dneska tady mám pro vás jeden velice obtížný příklad, jsem zvědavá jak si s ním poradíte. Ten, kdo to bude mít jako první, dostane tři body do zápočtového listu." smála se nám do obličeje. Jasně, těžký příklad, takže to nebude nikdo z nás, schopen vypočítat. To je mi jasné.
Bože, Erin Cassierová je ta největší čůza na světě, právě si potáhla svůj výstřih asi o deset čísel dolů, chce se mi blinkat.
"Lily, buď tak laskavá a k někomu se přidej." všimla si, že vůbec existuju.
"Ehm, to je v pohodě, paní..." nedořekla jsem, jelikož mě vůbec neposlouchala a taky mě někdo přerušil.
"Sedneš si k nám?" otočil se s milým úsměvem Joe. Tohle teda ne, jestli se bude takhle smát, tak roztaju jak zmrzlina, Joe nedělej to!!.
"Tak fajn." pokrčila jsem ramenami, vzala si židli i se sešitem a sedla si naproti nim. Erin mě jen probodla nepřátelským pohledem zatímco Joe se zase JEN usmál. Slyšíte tu ironii? Jen a já myslela, že sebou švihnu na zem.
"Přiznám se, matika mi nikdy nešla a ani jsem ji neměl moc rád." poškrábal se na krku.
"Já ji taky nesnáším, je to humus." zapištěla legračním hláskem Erin.
"Já ji mám ráda." řekla jsem neslyšně a začala počítat příklad, který nam napsala uča na tabuli.
Soustřeď se, soustřeď, ty tři body, se ti náramně hodí! Opakovala jsem si v duchu.
"Vzdávám to." oznámil po pěti minutách Joe, co jsem hleděla na ten příklad.
"Mám to!" zavýskla jsem, ale potichu, tak aby nás nikdo neskyšel a pak se nesnažil to nějak opsat.
"Sleduj, je to absolutní banalita, jsou to přece rovnice o dvou neznámích, když se zbavíš těchhle zlomků a pak i závorek, vyjde ti krásná soustava rovnic, kterou hladce vypočítáš." mluvila jsem spíše k němu, protože Erin si jen znuděně pilovala nehty na rukou.
"Páni, jdi vážně chytra." zase úsměv a k tomu přidal lichotku. Já se rozpouštím.
"Díky." mírně jsem zrudla a začala svůj plán psát na papír.
Když se zazvonilo, popadla jsem saky paky a valila pryč, se převlíct. Tři body do zápočťáku jsem prošvihla, ptáte se proč?Ta čůza matikářka, pardon, už, ale musím být sprostá, mi to neuznala. Normálně jsem se s ní přehadovala před celou třídou(takže i před Joem). Moje naštvanost sílila každým krokem. Díky bohu, že teď máme tělák, tam se vybiju do sytosti.
"V klučičím družstvu jim chybí jeden hráč takže tam bude jedna z vás." dělá si srandu? Další šílená učitelka, kluci hrají basseball, nemám nic proti, ale jsou to kluci!
"Lily, budeš tak hodná?" cože já?To teda ne.
"Ehm, vážně musím?" zašklebila jsem se.
"Vím jak nemáš ráda gymnastiku." mrkla spiklenecky.
Jo nemám ráda gymnastiku, vlastně mám, ale nesnáším šplhání, to ale neznamená, že se nechám zabít od těch basseballových fanatiků, kteří se právě rozdělovali do skupin a čekali až k nim přijde jedna....ehm jedna z nás.
"Tak fajn." rezignovala jsem a vydala se směrem ke klukům.
"Lily, tak vítej mezi námi." usmál se trenér Travis. Známe se, protože občas supluje za naši učitelku na tanec. Jako tanec, není povinný předmět, je to kroužek, chodím do něj a baví mě to. Trenér trénuje kluky a tančit neumí, stejně nám ho párkrát dali na hodinu, ale je fajn, je s ním sranda.
"Jsi s námi." usmál se Jason.
"Dobře." pokrčila jsem ramenami.
"Ještě něco, být tebou, tak se vysleču, bude ti vedro." zašklebil se na mě.
Jen jsem ho spražila pohledem, ale přece jenom si přetáhla mikynu přes hlavu, a naneštěstí se mi trochu vyhrnulo tričko k pupíku. V davu předemnou se ozvalo jen tiché hmmm.
"Jste nechutní." vyplázla jsem na ně jazyk, doběhla k lavičkám a hodila si mykynu na jednu z nich.
Když jsem doběhla zpátky, brali jsme si barevné trikoty, abychom se poznali.
Ne to ne, jen bože řekni, že ne. V protivníkově družstvě byl i on. Sice ne Joe, ale jeho bratr. Jen žádný trapas, kašli na něj, kašli na něj.
"Lils, na odpal." poplácal mě Jason po ramenu. Jsme tak trochu přátelé.
"Proč já?" protestovala jsem, jelikož zrovna nadhazoval Nick.
"Neodmlouvej a jedem, to dáš." lehce do mě žduchnul, vždycky jsme se tak trochu kočkovali, známe se už nějakej ten pátek.
První nadhaz jsem nechytla. Soustřeď se, soustřeď.
Jo! mám to, rozběhla jsem se obrovskou rychlostí, větší to snad už nesvedu. Máme to! Dala jsem bod, super!
Ještě pár takových odpalů a konečně konec. Jsem totálně grogy.
Sedla jsem si na lavičku a vytáhla si pití.
"Byla jsi dobrá." ozvalo se najednou vedle mě až jsem málem tu vodu vychrstla z pusy ven.
"Nemůžeš mě takhle lekat." mírně jsem se rozkašlala.
"Promiň. Hele, ani nevím, jak se jmenuješ." nadhodil.
"Lily." zvedla jsem se, ani se na něj nepodívala, jinak bych odpadla a vydala se do šaten.
"Na holku hraje basseball velmi dobře." dohonil mě. Oh ne, co jsem komu provedla. Druhý Jonas v akci, hlavně ať se mi nestane žádný trapas, jen to ne.
"Díky, občas ho hraju s klukama v parku, ovšem ne tak brutálně." zasmála jsem se slovu brutálně. Fakt to bylo brutální.
"Jsem Nick."
"Já vím, dneska jsem měla matiku s tvým bráchou, myslela jsem, že si to ty." začla jsem se smát. Čím to je, že při něm se tolik nestydím, jako při Joeovi?
"A tvé jméno je?" zeptal se taky se smíchem.
"Lily." ozvalo se za našimi zády.
"Oh bože, za co mě trestáš." řekla jsem si potichu.
"Ty nás asi nemáš moc v lásce co?" kouknul na mě Nick, jelikož to nedej bože slyšel.
"Tady nejde o to, že bych vás snad neměla ráda já, ale o to, že mě brzy budou nenávidět všechny slepice ze školy, jen proto, že se mnou vůbec mluvíte." zašklebila jsem se a kývla hlavou směrem k lavičkám na kterých seděla snad celá holčičí populace školy a sledovala konkrétně nás tři.
"Z toho si nic nedělej, závidí." zašklebil se Joe na mě, směrem k nim vyslal přeslazený úsměv a objal mě kolem ramen. Slepice reagovaly pouze pobouřeným bručením.
"Díky, těď mi budou dělat peklo do konce školního roku." otřásla jsem se.
"Jo, ale to tu budem my, takže klídek." usmál se, tentokrát krásně.
Oh bože, za chvíli nejspíš skolabuju. Vůně jeho deodorantu se krásně rozlívala a já neměla šanci si ji v takové blízkosti nevšimnout.
"Fajn, tady se rozloučím, nejsem si jista, zda by bylo vhodné abychom se všichni tři přesunuli do dámských šaten." říkala jsem křečovitě a komicky se u toho tvářila.
"Já s tebou klidně půjdu." řekl přehnaně vážným výrazem Joe a už mě zatáhl do šaten, kde už nikdo nebyl.
"Jsi blázen víš to?" začala jsem se řezat a zpoza dveří jsem taky slyšela jak se směje Nick.
"Jo, dost lidí mi to říká." taky se smál, ale pak toho nechal.
"Teď vážně, už se chci převlíct, jsem nasáklá potem bléé." čichla jsem si k tričku. Nesmrdělo, vonělo po deodorantu, ale stejně.
"Fajn, jak si přejete madam." zasalutoval a vypochodoval ze dveří ven.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1