close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

1. Díl/pro Lucinku

28. září 2010 v 12:50 | Anďa |  ff-jednodílové/dvoudílové
"Vidíte to?Och to je nechutné.." slyšela jsem kolem sebe, když jsem po jarních prázdninách vstoupila poprvé do školy.
"Vlezeš se vůbec do dveří?" pokřikoval na mě i hlouček našich elitních fotbalistů. Tolik mě mrzelo, že se ke mně tak chovají. Copak můžu za to, jaká jsem? Už jsem stála před třídou, když do mě někdo vrazil tak prudce, že mi spadly na zem všechny věci. Jen jsem si povzdychla, sehla se a začala to sbírat.
"Bacha ať ti nerupnou kalhoty, to by jsme asi všichni omdleli děsem." zasmála se Mellanie, naše třídní královna. Spíš je to třídní ropucha, která neustále špulí ty svoje odporné rty namalované rudou rtěnkou.
Někdo mi začal pomáhat sbírat věci.
"Tady." podal mi to, když jsem se zvedla na nohy.
"Nicku k té se radši nepřibližuj, dostaneš velerybí nemoc." volali na něj zase ti fotbalisti s hlasitým smíchem.
"Díky." řekla jsem potichu, ani jsem se na něj nepodívala a šla si sednout do lavice.
Ano ten slavný Nick Jonas, mi pomohl sesbírat věci. Zní to divně, ale on jediný se mi neposmívá. Fajn, neposmívá se mi, ale ani se semnou nebaví. Vlastně se se mnou nebaví nikdo. Proč mám tak děsnej život?Tak mám pár kilo navíc bože! Je to moje věc, ale co s tím mám dělat?
Zazvonilo, do třídy vešla učitelka a začala nás vítat po prázdninách. Kecala různé věci, ale já to pořádně ani nevnímala.
Když jsem vycházela už konečně z té školy, zastavil předemnou Brianův kabriolet.
"Héj Ness svezl bych tě domů, má to však jeden háček, nevlezla by jses mi do auta, máš totiž děsně velkou prdééél!"to poslední zařval a všichni ti jeho přiblblí kamarádíčci se začli chlamat jak debilové. V nitru jsem umírala ponížením a bulela jak malá holka, navenek jsem se dívala na místo, kde stálo to jeho neblýskaný autíčko, jako by tam nebyl. Úplně bez emocí. Když si všiml že nijak nereaguju, jen cosi zabručel a konečně odjel.
"Z nich si nic nedělej, jsou to jen pubertální výrostci, nic nechápou." ozvalo se vedle mě. Nemusela jsem se otáčet, abych poznala kdo to je. Jo ta naše hvězda, která se nebavila jen tak s někým a holky po ní slintaly jak po nových botičkách od Gucciho. Jenomže já jsem neměla zapotřebí se s ním bavit, je mi ukradený, chci jen aby se ke mně chovali lidi normálně, nepotřebuju žádnou lítost a už vůbec né jeho, když ho ani neznám.
"Co ty o tom víš? Nikdy jsi tohle nezažil." povzdechla jsem si s pohledem stále upřeným na místo, kde seděl Brian a ignorujíc pohledy spolužáků na mě a jeho, jelikož se mnou mluvil, jsem se vydala směrem domů.
"Smím jít s tebou?" ozvalo se po třech minutách, kdy jsem slyšela jen svoje a něčí kroky za sebou.
Pokrřila jsem neurčitě rameny. Srovnal se mnou krok a dál jsme šli mlčky.
"Jsem Nick." prohodil jakoby nic.
"Já vím." taky jsem odpověděla stejně.
"A ty se jmenuješ jak?" zeptal se. Oh bože, je to příšerný, po celý půl rok, co chodí s námi do školy se o mě vůbec nezajímal, co ta náhlá změna?
"Nejradši bych řekla, že nijak." povzdychla jsem si, jelikož své jméno nahlas nerada říkám.
"Proč?" zpomalil trochu.
"Nerada totiž lidem říkám, že se jmenuji Ofélie." zase jsem si smutně povzdychla.
"Co se ti nelíbí na tvém jméně?Je takové zvláštní." slyšela jsem jisté pousmátí, avšak nepůsobilo to tak, že se mi vysmívá.
"Mám raději své druhé jménu, Vanessa." zírala jsem bezdušše před sebe.
"Ehm, tak tedy Nesso, vadilo by ti, kdybych s tebou šel zítra ráno do školy?" vypodlo z něj po chvíli.
"Jak chceš, vycházím o půl osmé." uzavřela jsem stroze debatu, když jsme se ocitli před mým domem. Jen jsem z jeho strany slyšela "Měj se" a pak už zavřela vchodové dveře.
Ani jednou jsem se na něj nedívala. Nemám to za potřebí. Nevím co se mu stalo, že se semnou vůbec baví, ale k tělu si ho nepřipustím. Na konec by z toho vyšlo najevo, že se jen vsadil s těma debilama ze školy a já jen trpěla. I když mi tohle na něj moc nesedí, věřit člověku ze dne na den, nezačnu.
V pokoji jsem si umyla ruce a obličej, vymáškla jsem si pupínek, který se mi udělal na čele a šla se převlíct z těsných jeanů do pohodlných tepláků.
"Nessie?" vykoukla zpozad dveří mamka.
"Ahoj mami." usmála jsem se a zavřela svůj deník.
"Tak jak bylo ve škole?" sedla si vedle mě na postel. Je můj vzor, je tak krásná, dlouhé blonďaté vlasy ji sahají až po lopatky, v modrých očích ji jiskří a je tak krásně hubená. Jsem vůbec její dcera?Jsem jako šmudla, tmavě hnědé vlasy po tatínkovi mám sice dlouhé a lesklé, ale stejně si je svazuji každé ráno do gumičky, oči mám černé s brýlemi a zuby mi zdobí rovnátka, která mají příšernou zeleno-žlutou barvu. Proč jsem tak ošklivá?
"Fajn mami." snažila jsem se potlačit smutný ton.
"Ach zlato, říkala jsem ti, že si to nemáš mačkat, zanítí se ti to." zabodla svůj pohled na mé čelo.
"Promiň mami." stekla mi jedna slza.
"Nessie, copak je?Proč pláčeš?Já se zase tolik nezlobím." konejšivě mě pohladila po buclaté tváři.
"To nic, jen jsem si vzpomněla na tátu." zalhala jsem. Myslela jsem na něj často, byl francouz. S maminkou se poznali v Paříži a tam se také vzali. Umřel, ještě před mím narozením.
Mamka později odešla a já se zase ponořila do svých myšlenek. Venku svítilo sluníčko tak jsem se rozhodla jít ven a něco namalovat. Vzala jsem svůj kreslíci stojan a postavila jej na můj obrovský balkon. Vyhlédla jsem si stromek ma kterém byla pověšená houpačka, na které jsem se kdysi houpávala. Už to bylo téměř hotové, když jsem uslyšela mámin hlas.
"Nessie, někdo za tebou přišel." zavolala. Beztak to bude Liby, moje sestřenice, je to blázen, ale aspoń si spolu občas popovídáme.
"Jo jo." zabručela jsem a pokračovala v práci.
"Páni, maluješ krásně." ozvalo se mi zpoza zad až sem nadskočila.
"C-co tady děláš?" mračila jsem se na něj. Ano, ta naše školní, ale i světová hvězda se právě ocitla na mém balkoně a hleděla na můj namalovaný výtvor.
"Přišel jsem na návštěvum, to přátele dělají ne?" usmál se a pokšábal se na krku. Pořád jsem nesundala z obličeje ten udivený, ale bojovný výraz.
"Má to jeden háček, my nejsme přátele." odpověděla jsem mírně jízlivým tonem.
"Ne?" možná jsem ho zaskočila, ale nedal to znát.
"Tím, že se mnou půjdeš jednou ze školy, neznamená, že se spolu bavime." natočila jsem mírně hlavu.
"Ehm, tak fajn, a ty nestojíš o to se semnou bavit?" zaculil se. Fajn, neměla jsem daleko k odpadnutí, přece jenom, své pohyby ovládá dokonale, ale navenek jsem zůstala stejná.
"Ani ne." řekla jsem nevýrazně a začala sklízet rozházené barvy.
"A co když já stojím o bavení s tebou?" žekl po chvíli přemýšlení.
"Pak tě nechápu." odkašlala jsem si.
"Nebuď taková." nespustil ze mě pohled.
"Jaká?" překvapeně jsem se na něj podívala.
"Tak odtažitá, já se snažím, hele nechci abys si myslela, že si já myslím, že mi každá holka padne k nohám a že to musíš být i ty, jen už schovej tu masku bručnouna." řekl a u bručouna se zasmál.
"Oukej, jak chceš, ale varuju tě, jestli ses někým vsadil, nebo je to nějaká hra..." hrozila jsem. Opravdu jsem se bála, že si ze mě stříli.
"Nejsem takový." usmál se příbětivě.
"Dobře, proč jsi tady?" vzala jsem stojan a chtělaho donést do pokoje, ale vytrhl mi ho z ruky a nesl ho tam sám.
"Nudil jsem se a chtěl jsem si popovídat." postavil ho přesně na místo, kam patří. Radši jsem se neptala jak to, že ví, kde to má dat a mluvila.
"Aha." trochu jsem se usmála. Třeba nebude zase tak špatný jako ostatní.
Byl u nás dlouho a zůstal dokonce i na večeři. Pak jsme se rozloučili a domluvili se, že zítra se pro mě staví a půjdeme spolu do školy.

Nevím, jestli je to dobré, ale jak čas plynul, začala jsem mu docela dost věřit, pořád ve mně, ale hlodalo to maličké zrníčko nejistoty, že je to z jeho strany jen hra. Trávil u nás docela dost času, máma si ho zamilovala a pro mě se stal mým nejlepším přítelem. Ve škole jsem se od něj snažila držet co nejdál, ale vždycky si mě našel. Nechtěla jsem, aby se mu spolužáci posmívali, že se semnou baví, ale nikdo neřekl ani slovo. Ani mě nic neřekli, když byl poblíž on, ale když jsem byla sama, bylo to pořád stejné, samé nadácky a ponižování.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1