*********************
Ráno, jsem se probudila a všechno mě bolelo ještě víc. Joe už vedle mě neležel, jak jinak, zato Nick, se ke mně roztomile tulil, až bych ho láskou snědla, jak krásně vypadal. Moment, řekla jsem láskou?Všechno by do sebe zapadalo.Bušící srdce,zrychlený dech.A ještě mnoho dalších pocitů,když jsem byla s ním."Nickůů?" pohladila jsem ho po vláskách.. "Hm?" zakňoural, hlavu zabořil někde k mému krku a spal dál.I přes to,že mě všechno bolelo jsem spát nechtěla.Zvedla jsem se a odešla,teda špíš se doplazila do kuchyně.I v županu jsem si zmoženě sedla na barovou stoličku a vzala si jablko. Pohybovala jsem se úplně opatrně, protože jen pohnutí prstem, bylo pro mě šíleně citlivé..Ještě pořád nebyl doma nikdo než mi tři.Takže jsem se alespoň vyhla otázkám,co mi je.Z lékarničky jsem vytáhla aspirin v domění, že mi aspoň trošku pomůže, zapila jej sklenicí vody a vytáhla si z ledničky jogurt, když si někdo sedl vedle mě na židličku. ,,Dobré ráno",řekl z vesela Joe.Byl milej,přesně jak včera slíbil."Dobrý.." odpověděla jsem tiše, přišlo mi to, že i mluvit mě bolelo. "Copak?" usmál se zase a vzal si z košíku hrušku. "Nic..." odpověděla jsem neurčitě.,,Hele...nebolí tě tělo?Já mám pocit že se za chvíli rozpadnu",dal si ruku na týl.Teda,zrovna on mi měl o bolesti co říkat."no jasně, ty určitě, co mám říkat já, dva najednou.....panebože..." zaskuhrala jsem až mi skoro vyhrkly slzy, vážně jsem byla tělesně tak přecitlivělá.,,Tak si běž lehnout...donesu ti čaj",pokrčil rameny."Díky..." hlesla jsem a šla zpátky nahoru.. Nick pořád spal jak nemluvně, přikryla jsem špinavé prostěradlo nějakou dekou co se válela po zemi, přilehla si k němu a zachumlala se do peřiny..Po chvíli vešel do pokoje Joe.V ruce měl hrníček s čajem.Položil ho na stůl a s úsměvem odešel.Trošku jsem se napila a pak si zase lehla. Nick se ze spaní otočil, tak jsem se k němu přitulila a snažila se usnout.Po nějaké chvíli se mi to i podařilo.
Vzbudily mě až něčí dotyky na tváři a krku."MM.."zabručela jsem a slyšela jak se někdo hihňá u mého ucha. "Nebudeš ještě vstávat.." fouknul mi do ucha. ,,A měla bych?",pootevřela jsem jedno oko,ale pod náporem světla jsem ho zase zavřela."No ták, už je poledne.." otřel se nosem o mou tvář. "Ale mě všechno bolí..." zakňučela jsem a zase se k němu stulila.,,To ale musíš rozchodit" dal mi malinkatou pusu na čelo."Tobě se to řekne.." zašklebila jsem se a začala se hrabat z postele.,,Žádný prudký pohyby",upozornil mě.Jako bych to sama nevěděla."Jo jasně..." zašklebila jsem se a šla ke skříni. Začla jsem si vybírat co si vezmu na sebe.,,Všichni odjeli na nějakej rozhovor,řekl jsem že na mě nejspíš něco leze,takže máme pár hodin pro sebe",řekl jako by mezi řečí.Pozastavila jsem se nad frází 'pro sebe'."Pro sebe.....to znamená co?" usmála jsem se a otočila se na něj. Že by to vyšlo?Teď, konečně?,,Že si můžeme dělat cokoli chceme,jen my dva",zvedl se z postele a hodil na sebe tričko."Nevím, jesti můžu dělat cokoliv v tomto stavu..." podotkla jsem. "A že ty taky myslíš jenom na to jedno.." zakroutil hlavou a něžně mě objal. Tolik něžnosti jako on mi, ještě nikdo nikdy neprokazoval, možná proto to pro mě tolik znamená.,,Vlastně jsem zrovna myslela spíš vrcholový sporty",uchechtla jsem se a nasála jeho vůni."Jedla jsi?" usmál se a ignoroval mou poznámku se sporty. "Jen jogurt." pokrčila jsem rameny. "Tak pojď, mám chuť na vajíčka." zasmál se.,,Víš..nechci tě urazit...ale i když je to spíš palác než barák,pořád není nehořlavěj",zasmála jsem se a rychle před ním utekla."Hééj, tohle si vypiješ teda.." rozutíkal se za mnou, asi to tady fakt ještě tak dobře neznám, jelikož jsem se ocitla ve slepé uličce.Skrčila jsem se tam do rohu,ale myslím že nikdy není tak blbej,aby mě tam nenašel.Za chvíli jsem uslyšela kroky, fajn, mám to spečetěný, pomyslela jsem si.
"Máš to marný..." zasmál se a šel pomalu ke mně. "tak fajn, vyhrál jsi.." zašklebila jsem se a vstala.,,Ale odvoláš to",ďábelsky se zasmál."Co když ne?" přikrčila jsem se trošku.,,Uvidíš",jeho oči zářily štěstím,nedalo se do nich nekoukat."Fajn, ale až za chvíli, kručí ti v břichu.." zahihňala jsem se. Fakt jsem si připadala jak prdlá puberťačka. Ale nebylo to tím,že bych byla nedospělá,i když některé moje rozhodnutí by tomu odpovídaly...Ale tou zamilovaností,která ze mě přímo sršela.Pořád jsme tam stáli a koukali si do očí. "Nicku máš mě rád?" zeptala jsem se najednou, možná, že teď je ta správná chvíle, říct mu co cítim, ovšem jestli mi to neřekne taky, asi se ověsím...,,Mám",kývl.Zakývala jsem hlavou a čekala,jestli ještě něco řekne."A Miluješ mě?" nadechla jsem se zhluboka a zase čekala.
Na chvíli mezi námi nastalo ticho.Napětí by se dalo krájet."Pořád tě miluju.." usmál se a něžně mě pohladil po tváři. "Taky tě miluju." konečně jsem to řekla. Poprvé, za celou tu dobu..Na tváři se mu objevily ďolíčky z lehkého úsměvu.Přitáhl si mě k sobě a pevně objal."Moc pro mě znamená, že jsi mi to řekla.." slyšela jsem jak řekl šťastně.

Konečně jsou spolu...
Aaach tohle byl krásný díl...a ten konec..no paraáááda....tak honeem dááll....báájo