close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

1. Životní láska je jen jedna

17. srpna 2010 v 20:39 | Anďa
Lidi tohle jste už četli je to z mého blogu, jen to tady doplňuju x).


Ráno jsem vstala brzy, mohlo být něco po šesté ráno. Navlékla jsem na sebe šortky a tričko s krátkým rukávem, na snidani si vzala jen suchý rohlík a vyšla z našeho hotelu. Dnes, poslední den. Kolem devíti odjíždíme na letiště a letadlo nás dopraví daleko za hlubinu Atlanského oceánu. Poslední rozloučení s krásným mořem, poslední hodiny v Los Angeles.
Na ulici bylo pusto, slunce sice už hřálo nad třpitivým nápisem Hollywood, avšak tohle město ještě spalo. Zahla jsem do leva a předemnou se objevila krásná písčitá pláž. Pomalu jsem se blížila k průzračné vodě. Vyzula jsem si boty a nechala omývat svá chodidla svěží vodou. Kraťasy mi umožňovaly zajít trošku hlouběji a tak jsem po maličkých krůčcích postupovala do předu. Když jsem měla vodu po kolena, zastavila jsem se a pohlédla na modrý obzor. V dáli nebylo nic, jen voda. Vítr mi rozfoukal poslední upravené pramínky v mých vlasech a já se otočila nazpět k pláži.
Stál tam, taktéž v krátkých kalhotech a tričku. Měřil si mě svým čokoládovým pohledem od hlavy až k patě. Neviděla jsem mu do obličeje úplně jasně, neboť zrovna za ním vycházelo sluníčko. Naposledy jsem dlaň ponořila do svěží slané vody a pomalým krokem se vydala k němu.
Tech 14 dnů uteklo velmi rychle, nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsme se potkali. Neustále si budu v hlavě přehrávat ten nádherný čas s ním, i když budu hodně daleko. Takový hřejivý pocit, který mnou neustále cloumal a chvění celého těla, když jsem mu byla na blízku si uchovám v srdci, navždy. Byl můj první....
Natáhl ke mně dlaně a já jej za ně chytla. Oba jsme už stáli na souši a nehybně si hleděli do očí. Jeho oči jindy zářily a tančily, teď byly prázdné. Nebylo v nich nic, jen obrovský žal a smutek. Nechtěla jsem si ho pamatovat takhle, tak prázdného a bezduchého, ale jako bezstarostného a veselého kluka, který stál celou tu dobu při mně a vždycky mě naprosto odrovnal při nějakém jeho vtípku. On ve mně probudil takové pocity jako ještě žádný jiný. Nevěřila jsem, že za několik málo dní, je možné se zamilovat, avšak teď to přilo samo.
Říká se, že první láska bolí, většinou ty příběhy končí tak, že už se lidé nemilují, tohle je jiné. My se stále milujeme, ale není nám dopřáno spolu být. On žije v jiném světě, jeho svět je Amerika, záře reflektorů....sláva. Já jsem jen obyčejná holka z obyčejného státu a z ještě obyčejnější vesničky někde na konci světa.
Jako první sklopil pohled on, jemně stiskl mé dlaně a jedním tahem si mě přitáhl blíž. Jeho paže mě sevřely tak něžně jako ještě nikdy. Zavřela jsem oči a vdechla jsem jeho omamnou vůni. Hlavu mi položil na jeho hruď a lehce mi projížděl prsty ve vlasech, které občas vlály v přívalu větru. Slyšela jsem jak si povzdechl.
"Zůstaň tady.." řekl tiše.
"Se mnou.." dodal ještě. Jeho smutný hlas mě dostával do kolen. Rozesmutnilo mě to ještě více, tak ráda by jsem tu zůstala.
"Nemůžu." odpověděla jsem prostě a víčka semkla pevně k sobě, aby mé oči nevypustily byď jedinou slzičku. Chtěla jsem být silná, vždycky jsem byla. Skrývala jsem své emoce před každým.
Jen jsme tam stáli a mlčeli. Poslední okamžiky. Věděl stejně jako já, že je nemožné abych zde zůstala. Pohrával si s mými vlasy, chtěl si to zapamatovat asi tak jako já jeho vůni, jeho silné paže objímající mé tělo a ten pocit bezpečí, který jsem prožívala nejen teď, ale vždy když mě objímal.
Pomalu jsem se odtáhla a pohlédla na hodinky, které jsem měla připevněné na rukou. Bylo osm pryč, nejvyšší čas vrátit se do hotelu. Všiml si mého pohledu věnovanému mému zápěstí, kde se pohupovaly stříbrné rolexky a jemně mě chytil za obličej. Jeho něžné ruce přejížděly pres rysy mé tváře, zatímco já pod tím pocitem blaha musela přivýrat oči. Jeho prst se lehce dotkl mého horního rtu, pomalu se ke mně přibližoval a pak jej nahradil svými teplými rty. Nežně se jimi dotýkal těch mých. Ví jak miluju něžnůstky. Jak jsem posedlá romantikou kterou čtu v knihách, ví jak je všechno tohle pro mě důležité. Něžně a pomalu jsme se líbali s tím, že už je to nejspíš naposledy.
Po chvíli jsem se odtáhla.
"Musím jít." řekla jsem smutně a polkla všechny vzlyky, které se mi draly z hrdla. Chtěla jsem to mít za sebou, snažila jsem se vyprostit z jeho sevření, ale on mě stále nepouštěl.
"Joe...." povzdychla jsem si a hlavu si opřela zpátky o jeho hruď.
"Já tě nikam nepustím.." zaskuhral smutně a nos zabořil někde do mích vlasů.
Ještě chvíli teda....řekla jsem si. Po dalších minutách mlčení a smiřování s mým odjezdem jsem se mu opět podívala do tváře.
"Opravdu už musím jít...rodiče se budou zlobit." pohladila jsem ho po hebké tváři.
"Tak jim řeknit, že zůstáváš se mnou..." nevzdával se ani ne procentní naděje, že by mi něco takového povolili a dobrovolně mě tady nechali.
"Víš že to nejde...je mi líto." sklopila jsem hlavu. Taky jsem odsud nechtěla, je moje láska a já budu bez něj, navždy.
"Tak...tak já si tě vezmu a budeš žít tady se mnou..." kouknul na mě nadějně. Nevěřícně jsem pokroutila hlavou.
"Známe se čtrnáct dnů, nemůžeš si mě vzít sam to ani nechceš...." mírně jsem se pousmála nad tou absurditou.
"Nezáleží na tom, jak dlouho se známe, ale na tom, že tě miluju" řekl jedním dechem a mě tím onen dech vyrazil. On mi právě vyznal lásku.
"Nemusíš mi říkat to samé jen..." zase chtěl mluvit, ale zastavila jsem jej, když jsem položila svůj ukazováček na jeho hebké rty.
"Víš stejně jako já, že je to blbost, chtěla by jsem tu zůstat, ale nejde to, prostě se s tím musíme smířit.." řekla jsem až plačky a pak sundala svůj prst z jeho rtů. Naposledy jsem jej něžně políbila a vydala se k odchodu. Nohy se mi bořily do písku, popadla jsem boty a rozutíkala se pryč. Ještě před rohem, kde jsem obočovala jsem se otočila. Stál s pohledem upřeným na mou osobu. Jeho zničený pohled jsem cítila a viděla až tady. Jen jsem zakroutila hlavou a odešla do hotelu, kde na mě čekal zbytek rodiny. Hned po dobalení všech zavazadel jsme odjeli taxíkem na letiště a letěli prvním letem do Londýna, kde jsme přestoupili a letěli přímo do Prahy..
 


Komentáře

1 Martí ♥ Martí ♥ | Web | 17. srpna 2010 v 20:45 | Reagovat

Krásné čtení :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1