close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zavrhlí

1. července 2010 v 19:40 | Ladys |  ff-jednodílové/dvoudílové
"Máš mě rád?" podívala jsem se na něj. Bojím se jak na tohle zareaguje. Znám ho moc dobře, avšak taky doufám, že mě v tom nenechá.
"Co to povídáš, jasně, že tě mám rád, miluju tě." usmál se a lehce mě políbil na rty.
"Č-čekáme miminko." vydechla jsem a zavřela na chvíli oči. Teď to přijde. Nevím co přesně, ale ani za mák z toho nemám dobrý pocit.
"Cože?" sundal ruku z mého pasu a o krok odstoupil.
"Slyšel jsi dobře." koukla jsem se mu odhodlaně do očí. Tohle se zrodilo z naší lásky. Budu v devatenácti matkou. On je jen o rok starší. Tohle se nikdy nemělo stát, ale stalo se.
"Děláš si srandu?" řekl vyděšeně, ale vzápětí jeho oči zchladly, čokoladá, která v nich jiskřivě kolovala jakoby zamrzla v neprůstřelný ledovec.


Odpovědí mu bylo jen zakroucení mé hlavy.
"Tohle není možné, vždyď jsi říkala, že bereš prášky." zvýšil hlas a nervozně začal pochodovat po jeho pokoji.
"Nevím jak se to stalo, proč nezabraly, ale teď už to nijak neovlivním já a ani ty." polkla jsem. Byl úplně vytočený, ale já za to přece nemůžu. Neudělala jsem si to dítě sama, nebo snad jo?
"Ovlivníš to tím, že půjdeš na potrat." zastavil se a nekompromisně se na mě podíval. V tu chvíli jsem úplně vypěnila.
"Děláš si srandu?Na potrat?" už jsem taky zvýšila ton hlasu.
"Jo, přece si nenechám zničit kariéru." vybafl.
"Jasně, tvoje kariéra, tvoje prachy, to je mi jasný a pomyslel jsi třeba na mě? Co moje kariéra hm?" teď mě fakt naštval, už rok dělám pro agenturu fotomodelku a toužím prorazit a fotit třeba pro Victoria secret. Jenomže jeho to nezajímá, pro něj je on ten sám ten hlavní.
"Myslíš si, že práce modelky má nějakou budoucnost jo?" řekl naštvaně.
"To je asi něco podobného jako já bych tobě řekla, že jseš mizernej zpěvák!" vrátila jsem mu to.
"Říkat mi to klidně můžeš, ale já už dávno jsem tam, kde jsem být chtěl, to ty jsi pořád někde dole." tak tohle přehnal. Byla jsem naštvaná, ale hormony na mě asi začly pusobit. Rozplakala jsem se před ním.
"Lis..." změnil výraz, když jsi všimnul, že brečím.
"Lis, promiň, já tohle říct nechtěl." snažil se mě chytnout za ruku, ale uhla jsem.
"Mě je jedno, co jsi chtěl, nebo nechtěl říct Joe. Už jsi to řekl." utřela jsem si slzy, které stejně pořád tekly.
"Ty si to vůbec neuvědomuješ, ale on ji živý tvor, je to člověk." ukázala jsem na své břicho.
"Já ho nedokážu zabít." polkla jsem zbytek slz.
"Lis, tohle, ale ublíží nám oboum." povzdychl si a prsty se dotkl mé mokré tváře.
"Ublíží to jen mně. Nedokážu žít se svědomím, že jsem zabila nový život." sundala jsem jeho ruku a pomalu šla ke dveřím.
"Pokračuj ve své krásné kariéře, zapomeň, že jsi mě kdy potkal a zapoměň, že někde po světě bude běhat tvůj syn, nebo dcera. Nás už nikdy neuvidíš." řekla jsem všechno co jsem chtěla a odešla z jejich domu, navždy.
Došla jsem k sobě domů a začala si balit věci. Odjedu někam daleko. Pryč odsud. Rodiče mi umřeli,  když mi bylo dvanáct, nic mě tady nedrží. Objednala jsem si stěhováky a zadala jim adresu, kam se stěhuju. Vítejte na Floridě. Florida a slunné Miami. Můj nový domov.

O pět let později
"Mami ja cu zmlzlinu." žvatlal Matt a natahoval ke mně ruce. Zrovna jsme seděli na pláži a všichni kolem nás se chladili zmrzlinou.
"Ale Matty, vždyď jsi měl před chvilkou jednu." postřapatila jsem mu tmavé vlásky, které se mu začínaly jemně vlnit.
Už je to pět let, pět let co jsem ho neviděla a čtyři roky co se Matty narodil. Čím víc roste, tím víc se podobá na Joea. Jediné co má po mě jsou malé ďolíčky na tváři, které se mu vytvořily vždycky, když se usměje. Jinak je celý Joe.
Na konec jsme mu tu zmrzlinu koupila ještě jednu a pak už jsme šli domů.
"Ahoj Meg." pozdravila jsem svou spolubydlící. Když jsme se sem přistěhovali spolu s Mattem, který ještě obýval mé břicho, našli jsme si jeden menší rodinný domeček u pláže, ale sami by jsme ho neutáhli, a právě díky tomu jsme poznali Meg. Je moc hodná, asi o pět let starší než jsem já a Matta rozmazluje všema možnýma sladkostma. Občas, mi ho někdy i hlídá.
"Jé ahoj Lis, čau válečníku, tak co pláž?" koukla na něj a ten se jen zařehnil a valil, nebo spíš dobelhal se někam do obýváku, chodit sice umí, ale moc rychle ještě neběhá, díky bohu.
"Co kdybych ho zítra někam vzala?Je sobota, můžeš si zajít třeba na nákupy a tak, jsi s ním každou chvilku, mysli taky na sebe." sedla jsem si za stůl a ona mi podala kafe.
"Tak jo, bodly by se mi nějaké pěkné botky." usmála jsem se. Tak dlouho jsem nebyla nakupovat, už ani nevím, kdy jsem byla v nějakém obchodě s oblečením nepočínaje dětské oblečení.

Ráno jsem vstala až  kolem desíti a co se nestalo. Meg s Mattym už doma nebyli. Tak jsem si v klidu hodila sprchu, vyfénovala jsem si vlasy, oblíkla se a valila na nakupovací maraton.
Ulovila jsem boží botky na podpatku, dvě krásné trička a jedny šaty. Mám už sice dítě, ale to neznamená, že se nechci líbit a jednou by jsem taky měla úplnou rodinu, Matt se na tatínka ptá čím dál tim víc. Kluci se kterými se občas vídává na hřišti, nebo kluci od sousedů tatínky mají, hrají s nimi fotbal, basseball a mu to nedá spát dokud se nedozví proč nemá taky tatínka.
Na konec jsem šla do hračkářství a koupila Mattymu tu jeho vysněnou basseballovou rukavici. Když jsem přišla domů, bylo odemčeno, takže jsou už doma.
"Halo?" zavolala jsem do domu a vyzula si boty.
Naproti mi přiletěl Matt.
"Mami, mami, sleduj co mám." ukazoval mi a v ruce držel tu samou rukavici co jsem mu koupila já. Nic víc jsem nestačila říct, slyšela jsem kroky a když jsem vzhlédla, spadly mi tašky z ruk.
"Ahoj Lis." usmál se a Matt se k němu zpátky rozběhl.
"Ehm ahoj." snažila jsem se říct v pohodě, ale pořád jsem byla úplně ztuhlá.
"No tak Matty půjdem to vyzkoušet, pojď." pochopila vážnost situace Meg, vzala vzpírajícího Matta jemu z náruče a odvedla ho někam za dům.
"Tak, jak se máš?" usmál se.
"Děláš si srandu Joe?Co tu děláš?" vybafla jsem už téměř vzpamatovaná ze šoku, pobrala jsem tašky a hodila je ke stěně.
"Chtěl jsem vás vidět." polknul.
"Nás vidět, mohl jsi nás vidět každý den, kdybys nás tehdy nezavrhnul." přišla jsem k němu, mírně nabroušená. Zavrhnul nás a teď si jen tak přijde a myslí si, že je všechno ok, nebo co jako?
"Uvědomil jsem si chybu." hlesnul tiše.
"Uvědomil sis ji.....ale pozdě." řekla jsem tvrdě a narovinu.
"Nedovolím ti, abys ses nám pletl do života, tohle je už jen můj život a život Matta, kterého jsi se vzdal, kterého jsi chtěl zabít." vpálila jsem mu do obličeje, který byl pořád stejně tak dokonalý jako tehdy.
"Udělal jsem největší chybu v životě, je mi to líto, odpusť mi prosím, byl jsem mladej a blbej." popošel ke mně a chytl mě za ruku.
"Tohle si musím pořádně rozmyslet." ustoupila jsem od něj na krok.
"Počkám, jak dlouho budeš chtít." líbl mě na tvář, takže jsem trošku cukla a pak odešel.
"Mami, mami, kde je?Já s ním chtěl vyzkoušet tu rukavici." přiběhl Matty.
"Zlato, už musel jít domů, ale neboj, vyzkoušite ji příště." pohladila jsem ho po vlasech.
"On ještě přijde?" vykulil nadšeně ty svoje kukadla.
"Když budeš chtít." usmála jsem se.

"Mami, vyprávěj mi o tatinkovi." zaprosil, když ležel v postýlce.
"Víš, tatínek je teď moc blízko." zabalila jsem ho do deky.
"A přijde už konečně domů?" posmutněl.
"Určitě brzy."líbla jsem ho na čelo, zhasla lampičku a odešla k sobě do ložnice. Nelíbí se mi, že se tady Joe objevil, ale proč mu nedát ještě šanci?Možná si to nepřipouštím, ale nějaké city k němu ještě chovám. Tohle prostě neovlivním.
Když jsem ráno vstala, Matt ještě spal, tak jsem se nasnídala a chtěla ho jít vzbudit, když někdo zazvonil.
"Ahoj.." usmál se Joe se sáčkem v ruce.
"Ehm ahoj." nejistě jsem mu úsměv oplatila.
"Přinesl jsem Mattymu snídani." dal mi před obličej sáček plný koblihu s čokoládou. Matt je miluje.
"Slíbil jsi, že počkáš." řekla jsem trochu naštvaně a pustila ho dál.
"Je to můj syn Lis." kouknul na mě.
"Syn, kterého jsi nechtěl." vrátila jsem mu to.
"Pořád je to můj syn." řekl nekompromisně.
"Mamííí." vletěl za mnou Matt.
"Kdo tě pustil ven?" usmála jsem se.
"Teta Meg." řekl pyšně.
"Přijde už dneska táta?" podíval se na mě, když jsem ho vzala na ruce.
Koukla jsem na Joea a pak na něj. Taková podoba.
"Matty, tohle je tvůj táta." popošla jsem k Joeovi. Matt jen vypoulil hnědé očka, zatímco Joe se usmál a vzal si ho ode mě. Nevím co to s Mattem udělá, ať se stane cokoliv, už je pozdě.
Začne takhle náš nový život? Náš společný život.....My tři, navždy.....
 


Komentáře

1 Doms Doms | Web | 1. července 2010 v 20:17 | Reagovat

Nemám slov,úplně mi to vyrazilo dech.Je to dokonalý,já nwm co říct..:)

2 Sisters Lowe Sisters Lowe | Web | 2. července 2010 v 19:44 | Reagovat

Čauky.. ;-)
Jak užíváš prázdniny??? No já zatím nějak to přežívám. .xD
Jinak, určitě víš, že mám novou FF-ku s názvem Ordinary Girl.
Tak už je na blogu první díl ;-)
Jinak to není vše, určitě se stav.. ;-)

3 Luss... I love ya! Luss... I love ya! | Web | 6. července 2010 v 23:04 | Reagovat

wow veľmi pekné!!! :) fakt tiež nemám slov :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1