Z lásky nebo z nenávisti-23.díl

15. června 2010 v 18:16 | Doms |  FF-z lásky nebo z nenávisti
Jóó,já to dopsala :D,jsem na sebe hrdá :D hope u like it♥
minulí díl skončil
,,Budu muset jít",uslyšela jsem sama sebe říkat,měla jsem potřebu být Nickovi co nejblíž,ale moje potřeby jdou teď stranou,teď jsou čtyři strany-Já,Will,Miley a Nick.A to je pro moje štěstí moc,to raději ustoupím,raději budu trpět,jenom aby on byl šťastný...



Kudrlinky se mu jemně vlvnily ve větru,obličej ozařoval jenom měsíc.Ležel v trávě a pozoroval mojí pokožku jemně se lesknoucí díky měsíční záři,celá nahá jsem se mu tam vystavovala,jako by tady neexistoval stud,alespoň tedy mezi námy.

Roční období zajišťovalo že nám není zima.Tak,aby si toho nevšiml jsem se zvedla a jemně na něj nalehla,rostomile zamrkal,je to poprvé za tenhle večer co jsem projevila nějakou aktivitu,konečně viděl že ne jenon po mě,ale i já po něm toužím.Vášnivě jsem přitiskla svoje rty k těm jeho,tohle ale nečekal,odtrhl se ode mě a zalapal po dechu.Když do plic nabral dost vzduchu zase se vpil do těch mích,jemně je skousával a hrál si s nimi,pod jeho polibky jsem se chvěla,stejně jako on pod těmi mími.Za boky mě držel pevně,jako by se bál že mu uteču,že se rozplynu když stisk povolí.Jeho rty teď hořeli,jako naše touha,touha po tom druhém.Odtrhla jsem se od něj,díky nedostatku kyslíku se mi nepatrně motala hlava,možná za to mohla i omamná vůně jeho kůže.Svoje pocity jsme oba doteď drželi na uzdě,ale teď jsme jim dávali volný průchod,vynahrazovali jsme si každý dotek,každý polibek,a každé slůvko lásky.V každém našemmiluju tě bylo tolik pocitů,míchali se do sebe a vytvářeli kouzelný pohár lásky,stačilo se jen napít a už nikdy nezapomenem...


---------------------------------------------

Z nádherného snu mě probudili něčí náruživé doteky na mém těle,jak rychle se ze snu dá probudit do kruté reality...

Ruka mi samovolně vystřelila k lampičce,kterou jsem ale mím zbrklím chováním schodila na zem.Něčí dech se mi zarýval do kůže,nedalo se ani popsat pocit,když na vás sahá někdo cizí.Přemáhal mě pocit strachu,možná byl zbytečný,třeba si jen někdo spletl pokoj,ale třeba taky ne.

Nebyla jsem schopná se pohnout,jako kdyby mě někdo přikoval k posteli řetězama a já se odsut už neměla dostat.
,,Konečně",Willův hlas mě uklidnil,ale ne na takovou míru abych se přestala klepat.Není možné aby tohle byl Will.Panickej strach mě ale neopouštěl,spíše se úroveň bezmocnosti zvyšovala když mi začal trhat lehkou noční košilku.Doufala jsem že nechce udělat to na co myslím,ale byl z něj cítit alkohol,neměla jsem šanci.Když se Will opije je nepříčetnej a nic ho nedokáže zastavit.Snažila jsem se využít každičkou šanci k útěku,marně.On mi totiž ani jednu šanci nedal.Jeho ruce mi bloudili po těle přes prsa až do rozkroku.Nechtěla jsem s nim mít sex,on to věděl,ale nedokázal volně uvažovat.Jen jedna,jedna malinkatá šance se mi naskytla,když si rozepínal kalhoty.Vystřelila jsem do sedu jako blesk a odstrčila od sebe jeho ruce,tak strašně se mi hnusil.Přetáhla jsem přes sebe to první co mi přišlo pod ruku,možná prostěradlo nebylo to nejvhodnější,ale v tuhle chvíli mi to bylo fuk.Otočila jsem klíčem a tím se dostala i do bezpečí,Will se vyspí,a všechno bude v pohodě.Ale unikala mi jedna skutečnost,teď nemám kde spát já,jsou asi tři hodiny ráno a já na koleji nikoho neznám.S roztřesenýma rukama jsem se došourala až k pevný lince,všude na stěně byli zrcadla,připadala jsem si hrozně,nemohla jsem se na sebe podívat,nechtěla jsem se sebe dotýkat.Řasenka rozmazaná všude po obličeji a oči napuchlí.Namačkala jsem tam pár čísel,pár čísel díky kterým bych měla kde spát,jen doufám že to zvedne.
Jedno zvonění,dvě,tři,postupně jsem přestávala doufat že mi to zvedne,když najednou....
,,Volaný účastník,není dostupný,prosím,zavolejte později",moje naděje vymizela,doufala jsem že on,ten se kterým jsem prožila nejkrásnější období,mi pomůže,no spletla jsem se.Sedla jsem si do rohu k topení,krásně hřálo ale mnou pořád otřásal chlad.Will už si zřejmě vesele pochrupoval v mojí posteli.Mohla jsem tam sedět,klepat se zimou a brečet hodinu,nebo třeba dvě,neměla jsem ponětí o čase.Když už jsem to skoro vzdala,a smířila se s tím že dnešní noc přežiju na chodbě,telefon zazvonil.Přiřítila jsem se k němu rychlostí kterou ani nedokážu popsat.,,Halo?",zvedla jsem telefon s nadějí že na druhý straně bude Nick,dneska mi naštěstí štěstí přálo.,,Doms,to si ty?",zněl překvapeně,ale byla jsem radši než kdyby se zlobil.,,Mo-mohl by si pro mě zajet na kolej?",dalo mi práci dostat ze sebe těch pár slov,snaha o to aby nebyl slyšet můj ubrečenej hlas byla zřejmě marná.Starostlivě zamumlal do telefonu že za chvíli je tu a zavěsil.


Nemusela jsem čekat ani moc dlouho,Nick mi zastavil přímo před budovou takže jsem se jenom zvedla ze země a rychle přeběhla k němu do auta...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1