Please,forgive me

13. června 2010 v 19:51 | Doms |  ff-jednodílové/dvoudílové
Je tu jedna se špatnym konce...ty mi nikdy nešli :D.Tak snad se bude líbit...:D



Seděla jsem u okna a slzy mi tekli potokem.Moc dobře jsem věděla že mě ze svého okna pozoruješ.Tvůj pohled vypovídal o všem.Bylo v něm to co v mém.Smutek,bolest,slzy.Ale já ti nedokázala odpustit.Po tom co jsi mi udělal?V mém srdci bude navždy velká díra která se jen tak nezacelý.Musím být silnáopakovala jsem si stále dokola.Bylo až zvláštní jak si mi dokázal zamotat hlavu.Všechny moje myšlenky patřili tobě.I teď a i přes to jak moc si mi ublížil.Jak si mě ponížil.

--Flashback--
,,prosím věř mi,miluju jen tebe"Řekl si až skoro plačtivě.Nemohla jsem jinak než ti znovu odpustit.věděla jsem že odjedeš a zase si za mě najdeš náhradu.A pak,až se vrátíš,budu ti dobrá.,,Taky tě miluju"Vzdychla jsem.Slíbal jsi mi z tváře všechny slzy.Věděla jsem že je teď je vše v pořádku,alespoň dokud neodjedeš.
--------------
,,Udělal jsi to zase."Řekla jsem s klidem.Neměla jsem už sílu brečet kvůli tomu co děláš neustále.
,,Promiň"Hlesl jsi.
,,Promiň"Zopakovala jsem po tobě ironicky.Otočila se a s klidem odešla.Věděla jsem že teď tě to mrzí.Ale co až odjedeš?Budou to zase úlety.
--Konec flashbacku--

Už jsem namohla dál.Nemohla jsem se ti takhle dívat do očí.I přes tu vzdálenost jsem viděla jak se trápíš.
Zatáhla jsem žaluzie a vzala mobil do ruky.Přesunula jsem se do koupelny a napustila horkou vanu.Sundala jsem z mobilu krit pod kterým jsem měla schovnou žiletku.Nikdy jsem si nemyslela že ji budu potřebovat.Vlezla jsem si do vany.I když byla napuštěna horkou vodou stejně mnou otřásal chlad.Vzala jsem žiletku a lehce jsem si přejela po zápěstí.Voda se začala obarvovat do růžova.Cítila jsem jak všechny starosti odplouvají s mou krví.Vzala jsem žiletku znovu do ruky a více přitlačila.Slyšela jsem jak někdo bouchá na dveře.Slyšela jsem tak tvůj hlas.Najednou jako by se ve mě něco zlomilo.Tak moc jsem toužila žít.Jít ti otevřít,vrhnout se ti do náruče a už nikdy tě nepustit.Ale bylo pozdě.Konečně se ti podařilo dveře rozrazit.Kleknul si si ke mě.Brečel jsi.
,,Vydrž,sanitka je tu za chvíli"Pošeptal jsi a nepřestával plakat.
Já ale cítila že se blíží kone.
,,Prosím,odpusť mi"Byla moje poslední slova...
 


Komentáře

1 ♥ Kashenka ♥ ♥ Kashenka ♥ | Web | 13. června 2010 v 21:12 | Reagovat

To je smutný :´( ae nádherný ... paráda :)

2 Luss Luss | Web | 14. června 2010 v 15:19 | Reagovat

:( strašne smutné .... ale nádherné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1