Miluji Tě, proto Tě opustím 2. Díl

13. června 2010 v 16:00 | Ladys |  ff-jednodílové/dvoudílové
Part 2/2
Nevnímala jsem nic. Nejedla jsem, nepila. Celou cestu do Chicaga jsem proseděla v autě a hleděla na ubýhající a měnící se krajinu.
Jo Chicago, tam mě donuti Will odjet a co hůř, samotnou s ním. Přesně 2 021 mil od něho. Od Nicka. Celý ten den a 8 hodin co jsme jeli jsem probrečela. Myslím si, že kdyby se dalo změřit kolik slz jsem vyronila, zaplnila bych celý Michigan. Je to ironie, ale můj smysl života právě zmizel. Opustila jsem milující osobu. Ne hned dvě. Máma tam zůstala taky. Chtěla mu zabránit aby mě odvezl, ale nebyla dost silná.
Pořád jsem byla myslí v Californii, v proslulém a slunečném LA, v krásné a přepychové čtvrti Toluca Lake, pořád jsem byla s Nickem.
Před očima se mi promítaly vzpomínky spojené s ním.
Naše první rande dopadlo katastrofálně. Nick je dost puntičkář a to je taky jedna z mála vlastností, kterou máme společnou. Ovšem oba jsme mohli dělat maximum, ale to rande bylo stejně děs.
Projížděli jsme rybníkem na lodičce a když jsme dojeli asi doprostřed tak se z ničeho nic začala potápět. Nakonec byla loďka pod vodou a my ve vodě, která byla v řijnu příšerně ledová. Horší bylo, když majitel té loďky chtěl hotovost za to že jsme mu ji rozbili, což nebyla pravda, jenomže nám oboum peníze uplavaly spolu s ostatníma věcma. Zachránil se pouze Nickův mobil. Nakonec jsme to nějak obkecali a pán nás pustil s tím, že nechce mít na svědomí smrt rockové hvězdy, kterou by zapříčinilo podchlazní, jelikož jsme se s Nickem klepali jak ratlíci. Tím, ale naše cesta neskončila. V době nejvyššího provozu jsme vyjeli domů, ale Nickovi došel v autě benzín, takže jsme se nehli. Musel zavolat svému bráchovi Joevi. Ovšem, byla dopravní špička a než k nám Joe dojel, klepali jsme se s Nickem na zadní sedačce a snažili se nezmrznout. Bylo to vážně vtipné, no zprvu ani ne, ale teď se tomu smějem.
Ano, tohle jsou vzpominky, jen vzpomínky.
Než jsem stihla projít v mysli i naše druhé rande, které, ale bylo dokonalé, ležela jsem v posteli a Will se kláněl nademnou.
Zase je to tady.
Vlastně důvod proč jsem se rozešla s Nickem byl takový, že jsem ho chtěla chránit. Poslední měsíc se z Willa stal opilec. Zprvu mě jen bil, ale pak se začal uspokojovat tím ,že se mě dotýká. Díky bohu nedošlo na nic víc, než jen pár dotyků a polibů, které jsem musela přetrpět. Vyhrožoval, že když to někomu řeknu, že Nicka zabije. To samé řekl mámě, akorát změnil to že by zabil ji, kdyby jen cekla. Nikdy si nedělá srandu.
Mlčky a nepřítomně jsem si odbyla Willovu pozornost. Dneska byl utahaný. Stačil mu párkrát dotek na mých intimních místech a usnul.
Já jen ležela a přála si být na míle daleko odtud, od něho a od tohoto bytu.
Ráno mě probudil drnčící zvonek. Will se ani nehnul, tak jsem si oblékla župan a šla otevřít.
Když jsem otevřela dveře, přestala jsem dýchat. Mám halucinace?
,, Co-co tu děláš?" dostanu ze sebe po chvíli šokovaně. Po těle mi přejede mráz, už jen ten pohled.
Ten krásný pocit rychle přerostl v panický strach.
,, Tvoje máma mi to řekla." odpověděl Nick. Ano můj Nick.
,, Jenny, mělas to nechat zvonit." zamžoural Will a naklonil se do dveři.
V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Vždyť on ho zabije!Panebože zachraň nás.
,, Co tu chceš?!" zaujal Will bojovou pozici.
Tohle vůbec není dobré.
,, Přišel jsem si pro Jenny!" zaťal Nick obě ruce v pěst.
,, Ta nikam nepůjde." zavrčel Will.
,, To si jen myslíš." vrhnul se na něj Nick.
Než jsem cokoliv stačila říct byli v sobě. Nick povalil Willa na ze a vrazil mu pěsti.
,, Néé, Nicku on tě zabije!!"
Nevěděla jsem co dělat.
Will je o dost vyšši než Nick a i když ten má pěkné svaly, tak Will je i o dost namakanější.
Už jsem se připravovala skočit po Willovi, který právě vyměnil pozice, tak že seděl na Nickovi a bil ho hlava nehlava, když v tom se ozvaly sirény.
Vzápětí do domu vtrhli policisté a odtrhli překvapeného Willa od Nicka.
Nick se s mou pomocí zvedl a já ho pořádně objala. Zase ta vůně, tak uklidňující. Trochu jsem ho podepřela, kdyby náhodou něco, ale krom natrhlého obočí mu nebylo nic.
Už to že jsem se ho dotkla ve mně vzbuzovalo menší záchvěv, ale myslím že to nebylo jen tím, slzy se mi nebezpěčně valily ven.
,, Ty-ty si pro mě přijel...." zašeptala jsem a schoulila se k němu. Objal mě. On mě objal! Myslela jsem že skolabuju.
Ten krásný cit, láska, z něj vycházela a co víc, bezpečí. Jeho teplé tělo, nadzvedávající se hrudník při každém nádechu a jeho uklidańující se srdíčko.
,, Miluji tě a ochráním Tě." oddtáhl se a dal mi malinkou pusinku na rty.
,, Taky tě miluji." pohladila jsem ho po tváři a zase se k němu schoulial.

HAPPYEND
 


Komentáře

1 Luss Luss | Web | 14. června 2010 v 14:54 | Reagovat

proste nádhera! ja nemôžem! krásne je to! som rada, že to skončilo šťastne:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1