Miluji Tě, proto Tě opustím 1. Díl

13. června 2010 v 15:59 | Ladys |  ff-jednodílové/dvoudílové
Part 1/2
,, Tak mi řekni do očí, že mě nemiluješ!" mírně zvýšil hlas.
,, Nemiluju Tě." zašeptala jsem při pohledu do jeho krásných očí, které se vzápětí přivřely bolestí, kterou způsobila ty dve slova vycházející z mých úst.
Ovšem, nebyla to pravda. Já ho milovala. Milovala jsem ho celého. Každičký kousek jeho duše a těla. I jeho nedostatky. Jeho vážnost, upřímnost, ale taky tu nesmělost vůči mé osobě. Po tak dlouhé a krásné době co jsme spolu, se někdy styděl. Vždycky jeho tváře nabraly růžovou barvu.
Teď se ho musím vzdát.
,, My-myslíš to vážně?" nespustil svůj zrak z mojí tváře. O to víc mě bolelo, když jsem viděla, jak se mu nebezpečně lesknou oči.
,, Mrzí mě to." řekla jsem tak potichu, že se divím, že to slyšel. Hlavu jsem sklonila a nechala volný průchod slzám, které se mi tlačily do oči už když jsem ho viděla a ze kterých mě příšerně bolela hlava.
Chvíli bylo ticho až jsem něnco zacítila na tváři.
Lehce mi podzvedl bradu tak, abych se mu dívala do očí.
Pohled mi ale sjel trochu níž, na malinkatou slzičku kutálející se po jeho jemné tváři.
Oči jsem zvedla a podívala se do těch jeho.
,, Když mě teda nemiluješ....." semknul oči a po tváři mu sjela další slza.
,,....dovol mi tě naposledy políbit." dořekl a vzápětí už oči otevřel.
Celý se třepal. Nevím jestli zimou, nebo tím jak se vší silou snažil udržet zbytek slz.
Prsty jsem mu přejela po chladem zrůžovělé tváři.
Při těch dotycích jen slastně přivřel oči, a já aniž by jsem si to uvědomila, taky.
Tolik bolesti. Proč?
Kvůli Wilovi. Ano kvůli mému bratrovi. Všechno je to jeho vina! Z duše ho nenávidím.
Ruky jsem mu dala za týl a jeho hlavu přiblížila blíž k té mé.
Zprvu jsem se o jeho rty jen otřela, na tohle nikdy nezapomenu, a vzápětí jsem se do nich vpila.
Iniciativu přebral on. Chytl mě za boky a probojoval si cestičku do mých úst.
Tak strašně se mi od něj nechtělo pryč, ale riskovat, že mu Will něco udělá, nebudu. Nepřežila by jsem to. Proto volím radši tuto možnost.
Krásný pocit byl, když jsem se od něj nechala líbat, ale ten pocit s každou vteřinou přebíjel pocit, že je to naposledy.
Pomalu jsem se od něj oddtahovala, ale on si mě přitáhl zpátky.
,, Ještě ne...." zaprosil mezi malýma polibkama věnovanýma mým rtům.
,, Nicku...už musím jít." zašeptala jsem a další slzy se mi draly ven.
Vytrhla jsem se mu a utíkala k domovním dveřím, mého a Willova domu. Naž jsem tam doběhla, prudce se rozpršelo.
Ten poslední okamžik, ta poslední chvíle, než jsem zabouchla dveře, mě bude pronásledovat do konce života.
Stál tam a jeho slzy splynuly s kapkami deště, které dopadaly na jeho obličej. Oči byly plné bolesti. Jen se na mě díval bezmocným pohledem, tak ublíženě. Nezlomila jsem srdce jen jemu, zlomila jsem ho i mně.
Víc nevím, zhroutila jsem se na podlahu a propukla v hysterický pláč.
Tohle je konec, definitivní.
Už nikdy ho neuvidím, ale nikdy nezapomenu.
 


Komentáře

1 police police | Web | 13. června 2010 v 16:06 | Reagovat

Ahoj moc pekny blocek jen tak dál

2 Luss Luss | Web | 14. června 2010 v 14:48 | Reagovat

bože to je nádherné!!!! ja nemôžem! proste je to nádherné!!! chem plakať! :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1