close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Fallen angel >second<

13. června 2010 v 19:43 | Doms |  emptiness

Otázka,chcete další dílí??Dobře to byla jenom řečnická otázka :D,další samo bude,jen jaksi nwm kdy :D.



Don't leave me now,
just stay with me tonight.
For tomorrow we will say
goodbye.

Už je to skoro rok,rok co jsem jí pomohl,co jsem se zamiloval.Každý den tam chodím,na jedno místo,v jeden čas.A ona tam vždy je,sedí tam,nemluví,jen pozoruje nebe.

Nemusím říkat jak jsi krásná,
to dobře sama víš.
I to že v tvojí přítomnosti občas
strácím zábrany.

Každý večer se setkáváme na stejném místě,možná její nejoblíbenější,kdo ví.Ale já dnes nemohl přijít,nemohl jsem jí ani dát vědět,jak taky.Cokoliv jí nabídnu ona odmítne,a takto pořád dokola.
Od té doby co jsme se jeden večer nesetkali tam chodím každý den,ona tam ale není.Pokaždé když přijdu a její místo je prázdné,polije mě samota.

Výdycky mě umíš překvapit,
asi chodíme v maskách.

Objevila se,přesně na den mojich narozenin,dne 16.9.Jako by vytušila že něco není v pořádku,že je mě bez ní jenom půlka.Seděl jsem tam a pozoroval nebe nad sebou,přesně jako to dělávala ona.Tlak na rameni mě ale nijak nepřekvapil,vítr byl silný.Jenže tohle byl dotyk teplejší,dotyk jemný jako pohlazení anděla.Ohlídl jsem se tak z prudka až odskočila.Mě ale neodradilo ani to,přitáhl jsem si jí k sobě a objal ji.
A tím to asi taky začalo.Začali jsme se stýkat častěji,vynechával jsem kvůli ní koncerty a rozhovory,na rodinu jsem kašlal.

Myslím že je to láska
hezčí než si umíš představit.
Myslím že tohle není jenom tak,
že to takhle mělo být,
už to asi nezjistím.

Byla to moje němá láska.Němá,protože nemluvila,uměla říct jen jedno slovo,díky.Asi tohle je ten důvod proč mi za vše děkovala.Ale děkovala i za to,za co neměla,děkovala mi za mou lásku.A i když jí oči už šťastně zářili,obličej byl kamenný.
Ale jeden večer,jeden obyčejný večer mi dokázal změnit úplně celý život.Nečekala na našem místě,ale už na kraji parku.Jakmile mě zahlídla rozeběhla se ke mně a podívala se mi do očí.Byli plné strachu...a naděje.Nevyznal jsem se v tý směsici pocitů.

Ale už víc než půl roku
jsem nic podobného necítil.
A proto plácám nesmysli
jen abych se ti zalíbil.

Nemluvila,už se ani nesmála.Každý nový den s ní byl jako jeden den v ráji,ale jednou se musí stát něco,co nám vše pokazí,stejně jako když Eva utrhla jablko.Jako každý večer jsem se blížil k lavičce,seděla tam obklopená mlhou.Byla nádherná jako obvykle,ale to,co se jí honilo hlavou jsem odhadnout nemohl.Plakala,ostatně,to ale teď dělávala často.Dnešek měl být vyjímečný právě z toho důvodu,že je to přesně rok co jsem jí pomohl,co jsem poprvé pohlídnul do jejích očí.Celý den jsem si připravoval řeč,chtěl jsem aby to byl den,na který nikdy nezapomene.Chtěl jsem jí říct to sladké miluji tě,které by dnes bylo sladčí než kdy jindy.
Ovšem její pohled mi zkazil plány...Chlad,bolest,utrpení,samota,strach.

A možná ještě jak má tenhle
vztach daleko do lásky,
řekni jestli něco cítíš
pokaždé když odcházim.

Zatajil jsem dech a zeptal se: "Kde bydlí tvá rodina?" chvíli rentgenovala pohledem zem pod sebou a potom se na mně poprvé zpříma podívala: "Nemám nikoho.", řekla klidným hlasem.. ovšem z očí jí byl vidět strach.
Bylo to poprvé co jsem se jí zeptal na něco osobnějšího,poprvé co mi řekla něco víc než jen díky.
Beze slov jsem jí objal,k mému překvapení se neodtáhla,naopak.,,Musím odejít",špitla mi do vlasů a ještě pevněji mě objala.Vyvedlo mě to z míry,možná ještě víc než fakt,že mě naposledy políbila a zmizela stejně jako ranní rosa.

Je mi s tebou fain,
ale nevidim ti do hlavy.
A nechci znovu šlápnout vedle,
mockrát jsem se popálil.


Každý den,od toho posledního utíkal pomalu,jako by každá minuta měla místo 60 sekund 60 minut.Snaha zapomenout byla k ničemu,stejně jako ty holky co jsem od té doby měl,a že jich nebylo málo.Celý den,ale i celou noc jsem měl v hlavě jenom jí.Když jsem zavřel oči viděl jsem její oči a slyšel její smích.Představoval jsem si naší společnou budoucnost,naše děti si hrají venku na zahradě a my je sledovali přes okno.Jenže můj život je realita,ne pohádka,a já se musím naučit žít bez ní....
To by continued....
 


Komentáře

1 ♥ Kashenka ♥ ♥ Kashenka ♥ | Web | 13. června 2010 v 21:30 | Reagovat

Už jsem jí sice četla, ale stejně je nádherná ... honem pokráčko :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1