9. Díl- NZS

14. června 2010 v 16:58 | Ladys a Anďa |  ff-Návrat zašlé slávy
Všechny oči se otočily ke mně.
,, Můžete mi co tady jako řešíte?" zeptal jsem se a snažil se udržet normální hlasitost hluchu, měl jsem takovou chuť je tam všechny seřvat za to jak se chovají. Jo, udělala chybu, ale ne jen ona, udělali jsme ji spolu a ona si za to už odnesla svoje. Matka v sedmnácti.
,, Nepřeháníte to trochu?"
,, Jak se jí můžeš po tom všem co tobě a Joeovi udělala ještě zastávat?" zařvala už máma.
,, Jo, zaplatila za to, teď je těhotná a pokud vím tak jsou k tomu aby se to stalo potřeba dva!" zařval jsem na oplátku.
,, Nicku..." snažil se říct ještě klidně táta.
,, Kdy už konečně pochopíte že za to můžeme oba?Ona mě nesvedla ja to chtěl taky tak už to kruci pochopte!" zařval jsem zase.
A teď bylo zase ticho. Oči mi zabloudily k Joeovi, který se držel radši stranou a hleděl do země. Moc dobře vím že by po mně teď nejradši skočil a zadupal mě do země, ale zvládá to dobře.
,, A-asi máš pravdu." uznala nakonec mamka, šlo vidět že ji to asi nejspíš teď mrzí a trochu to přehnala.
,, Tak se všichni uklidníme ano?" chytl taťka mamku za ramena a začal s ní pomalu dýchat, tohle zabíralo vždycky.
,, Tak si všichni sedněme a popovídáme si o tom v klidu, kde vůbec Debbie teď je?" zeptal se opatrně taťka.
,, Je nahoře, spí, pokud jste si toho nevšimli tak omdlela, ale už je jí líp, nechal jsem ji u postele vodu." posadil jsem se na pohovku.
,, Takže má tady někdo nějakou představu jak to bude dál?" zvedl konečně hlavu od země Joe. Naskytl se mi nevábný pohled do jeho očí, které mě mlčky vraždily.
,, Já ji v tom nenechám." řekl jsem rozhodně.
,, Hm, a jak víš že to děcko není moje?" zeptal se zase Joe.
Co jsem jako na to měl říct? Všichni upřeli na Joea šokovaný pohled.
,, Protože vím, že s tebou nespala." řekl jsem a podíval se mu vzpříma do očí.
Absolutně nechápu čím chce docílit tím, že bude pořád takový. Omluvil jsem se snad 1000x a i když vím, že je to neomluvitelné, mohl by ubrat na té protivitě.
,, Tohle nebudu poslouchat, je mi z vás blbě." zvedl se a odešel.
Achjo, tohle bude ještě dlouhá cesta, ale doufám, že má brzký konec.
,, Tak?" zeptala se už vzpamatovaná mamka.
,, No, chci s nima být, takže prozatím by jsme si našli společné bydlení, teda pokud by souhlasila." zapřemýšlel jsem.
,, To jako, že by jsi se odstěhoval?" zeptal se vyvaleně Kevin. On je ženatý a bydlí tady spolu s Dan, už měsíc se rozhodují, že se odstěhují, a teď ho trochu asi dopálilo, že by jsem byl z domu pryč dřív než on.
,, Jo, myslím, že by nebylo vhodné, zůstat tady." řekl jsem a koukl na mamku.
,, No, nelíbí se mi že můj druhý nejmladší syn opustí náš dům tak brzo, ale bude to asi lepší než zůstat tady. Nechci tě vyhazovat, ale mou prioritou je aby se tady dobře cítily moje děti, takže Joea upřednostňuju před Debbie a myslím, že ten by se asi necítil moc dobře kdyby tady byla ona." odpověděla.
,, Dobře tedy a nad svatbou jsi neuvažoval?" zeptal se táta.
,, Ani nevím jestli se mnou bude chtít bydlet natož si mě vzít!" podíval jsem se překvapeně na taťku.
Jo chtěl bych abychom se vzali a byli rodina se vším všudy, ale o tom nerozhodnu jenom já.
" Tak si o tom promluvte, zatím ji odvez domu, až jí bude líp."
" Jasně, jdu nahoru a ještě něco, děkuju, mrzí mě, že jsem toho tolik napáchal." usmál jsem se smutně. Bylo mi to vážně líto.

DEBBIE

Vzbudily mě až něčí dotyky na ruce. Pomalu jsem otvřela oči a uviděla Nicka, jak klečí vedle postele a hladí mě po ruce.
" Je ti líp?" pohladil mě po tváři se starostlivým pohledem.
"Mnohem jenom......"
"...máš žízeň. Tady." nadzvedl mi hlavu a přiložil sklenici k ústům.
Konečně voda, dost mě to povzbudilo, ale stejně jsem se nemohla skoro hýbat. Strašně mě to vysílilo.
Položil prázdnou sklenici spátky na stůl a pod hlavu mi dal další zlavec, abych líp viděla.
,, Proč to děláš?Máš mě nenávidět, ne se o mě starat." pohlédla jsem mu do očí.
Těch krásných očí barvy hořké čokolády, za které bych byla ochotna vraždit.
,, Nikdy bych tě nemohl nenávidět." usmál se a zase mi lehce přejel po ruce tou svou.
" Promluvil jsem o tom s rodiči, už se trochu uklidnili. Jen jsem chtěl s tebou o něčem mluvit." pořád přejížděl po mé ruce. Bylo to příjemné. Uklidňující.
" Tak, mluv." usmála jsem se, aspoń trochu, ale stejně to nebyl ten obvyklý zářivý úsměv.
,, Fajn, chtěl jsem ti říct, že do toho jdu s tebu ať se děje cokoliv a proto by jsem chtěl abychom spolu bydleli." usmál se a chytl mě za ruku.
Dost mě překvapilo, co právě řekl. Vážně jsem se nepřeslechla?
" Děláš to jen kvůli tomu dítěti?" zeptala jsem se přímo, to že by chtěl být i se mnou po tom co jsem mu udělala, nedávalo smysl.
" Ne, chci být s váma, s váma oběma. Miluji Tě a až se narodí to malé budu ho milovat stejně." usmál se
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1