9. Díl- Hero

14. června 2010 v 20:00 | Anďa |  ff-Hero

9.Díl

"Viděl, jsem, že jsi si nic nepřibalila do letadla, takže jsem ti z poličky ukrad jednu knížku a sobě vzal časopis." objasnil jsem s úsměvem.
"Díky, to jsi zlatý, asi by jsem se unudila k smrti." vzala mi knížku z ruky.
Zbytek letu proběhl v klidu a v tichosti, bylo slyšet jen otáčení stránek v knížce a listování v mém časopise. Po asi dvě a půl hodinách jsme přistáli v Detroitu. Zašli jsme na večeři a asi v sedm hodin místního času jsme dorazili do Merrimacku. Půjčil jsem nám na ty dva dny auto. Navigovala mě až před nějaký dům. Byl kouzelný. Nebylo to jako u nás, nic honosného, ale něco naprosto dokonalého. Napůl dřevěný a napůl betonový domeček s obloženou terasou na kterou vedly asi tři schody. Dřevěná houpačka a pár křesílek s výhledem na ulici. Mohl jsem si pořádně prohlédnout menší zahrádku, kterou obsypávaly červené tulipány a ohraničoval nízký dřevěný plot. Vytáhl jsem oba kufry z auta a po malé pěšince smerem k domu šel za Suzie. Otevřela vchodové dveře. Oba jsme se vyzuli a já nám šel dát věci do pokojů. Všechno jsem ohlídal a dokonale mě to okouzlilo. Jednou, až budu mít rodinu, chci bydlet tady. Je to tu dokonalé, menší krb, před ním kožešina, starší gauč, okna byla dřevěná, jak jsem řekl, nic velkého, ale strašně útulného.
Mohlo být asi osm hodin, když jsme měli vybaleno a oba jsme seděli na gauči a koukali na televizi.
" Tak, co si myslíš a našem domě?" usmála se a hodila na nás deku.
"Je to nádherný, celé tohle místo." řekl jsem popravdě.
"Jsem ráda, že se ti tu líbí, popravdě, teď, když jsem se tu vrátila, tak se mi zpátky vůbec nechce." povzdychla si.
"Můžeme tu na pár dnů zůstat, rád by jsem to tu více poznal." navrhnul jsem, i když jsem si myslel, že souhlasit asi nebude.
"To by jsi vážně udělal?" překvapeně se otočila a i v tom šeru jsem viděl jak se jí oči roztančily.
"Jo, jen by jsem zavolal mámě, doma mě stejně nic nečeká, zatím." usmál jsem se.
Zase byla ta chvíle, kdy mi hleděla do očí a já se strašně přemáhal ji nepolíbt.
"Díky, chtěla by jsem tady na pár dnů zůstat." objala mě. Možná mě to překvapilo, ale byl jsem rád, že ve mně má takovou důvěru.
" Dobře v LA je teďkom počítám, asi 5 hodin odpoledne, takže mámě zavolám už teď." vytáhl jsem telefon a šel na chodbu.

"Jasně mami, neboj se, vážně bys to měla vidět je to tu úžasné." mluvil jsem do telefonu.
Mamce se to nejdřív moc nelíbilo, ale když jsem jí řekl, že to bylo hlavně Suziino přáni, byla v klidu. Taky ji chápe a navíc, je to její domov, chce se s ním pořádně rozloučit.
Když jsem dotelefonoval, tak jsem zjistil, že Suz stojí opřená o rám dveří a s úsměvem mě pozoruje.
"Co?" zeptal jsem se a přišel blíž.
"Nic, jen, při telefonování ti to sluší." trošku se začervenala.
"Tobě to sluší při hodně věcech, ale telefonovat jsem tě ještě neviděl, takže nevím." usmál jsem se na ni. Jen se zasmála, ale nic na to neřekla.
"Myslím, že půjdu spát a ty by jsi měl taky, zítra zajdeme do mé školy, zařídit to přestoupení a pak by jsem ti chtěla ukázat pár pěkných míst, kam jsem chodívala." trošku ji to zase rozhodilo.
"Tak jo, zajdu si ještě umýt zuby." řekl jsem. Koupelnu mají jenom jednu a to dole, což je asi jediná věc, která mi na tom domečku vadí.
"Dobře, dobrou noc." popřála mi a trochu nesměle mě políbila na líčko. Pak zmizela nahoře. Musel jsem po tom pěkně zrudnout, takže jsem rád, že se na mě více nepodívala. Chvíli jsem tam ještě stál a pořád jako by jsem cítil její rty na mé váři. Pak jsem jen zatřepal hlavou a šel si umýt teda ty zuby.
Byl jsem docela unavený, takže když jsem lehl do postele tak i přesto, že v cizí posteli málo kdy hnedka zaspím, jsem usnul.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1