close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

7. Díl- NZS

14. června 2010 v 16:57 | Ladys a Anďa |  ff-Návrat zašlé slávy

7.díl
,, Joe?" řekla jsem hned jak jsem se vzpamatovala.
Seděl tam. Můj přítel a Nickův bratr.
Hleděl na nás. Najednou mi to všechno bylo tak strašně líto. Byl tak smutný, sklamaný, ale zároveň šlo vidět jak byl znechucený.
Nick úplně zkaměněl, když se Joe zvedl a šel pomalu k nám.
Oči se mu dost nebezpečně lesky. Nevím jak dlouho to vydržím, ale chtělo se mi brečet taky. Už jenom proto že skoro brečel on. Měla jsem ho ráda, možná víc než to, ale k Nickovi teď cítím více.
Popravdě, byl na tom hodně špatně ale šel z něj tak či tak strach.
Zastavil se až těsně u nás a jako první pohlédl na Nicka.
,, Pokud si dobře pamatuju, tak o tohle jsem tě neprosil, nebo ano?Měls na ni dát pozor, ne ji vojet." Řekl hnusně a myslím, že i když se dost snažil, nevyznělo to tak silně a drsně jak nejspíš chtěl.
,, A co se týče našeho slibu, právě ses ho vzdal." strhl Nickovi prsten z levého prsteníčku. Ten se nezmohl na nic. Jen na něj hleděl a nic neříkal.
Pak se otočil ke mně. Chvíli jsem mu jen hleděla do oči. Byly krásné jako vždycky, ale těm Níckovým se nevyrovnaly.
,, Proč?" sjel pohledem spátky na Nicka. Trochu poodstoupi a oba si nás přeměřil.
,, Jak jste mohli? Já vám věřil." oči se mu zalily slzami, tolik mě bolelo ho tak vidět, jedna slza mi ujela a stékala mi po tváři.
Ještě chvíli na nás hleděl bolestným pohledem a pak se rozešel pryč.
Nějakou dobu jsme tam takhle stáli. Nic neříkali, ale po chvíli mi slzy začaly téct úplně už jsem to prostě nevydržela.
,, Debbie?" otočil se na mě Nick a když si všiml, že brečím, chytl mě za ruku.
,, No tak, nebreč, prosím:"
Vytrhla jsem se mu ze sevření a začala brečet ještě víc.
,, Né, to já za to můžu, já jsem to začala!" vřískala jsem
,, To není pravda, můžem za to oba." snažil se říct smířlivým hlasem.
,, Tohle....todlencto se nikdy nemělo stát rozumíš?Nikdy!!" řvala jsem.
,, Lituješ toho?" zeptal se smutným hlasem.
,, Ano!" řekla jsem z hecu.
,, Tak fajn, já to myslel vážně. Miluju tě od první třídy a tys začala chodit s mým bráchou, začala si mi vykládat jak je skvělej a báječnej. Víš jak mi bylo? A teď se se mnou dvakrát vyspíš a pak me odkopneš?Copak jsi to dělala jenom kvůli tomu, že Joe ti nedal?" Zařval tentokrát on.
,, Tohle nemá cenu." řekla jsem roztřepaným hlasem a chtěla odejít. V předsýni mě zastavil.
,, Debbie prosííím. Nenechávej mě tu." stál hned za mnou, když jsem se otočila.
,, Nicku, tohle..."
,, Ne, nechoď." klekl si přede mě a objal mě kolem pasu.
On mě vážně tak miloval, slzy se mu kutálely po tvářích, stejně jako mě. Pořád mě objímal a nechtěl mě pustit. Pohladila jsem ho po vlasech a klekla si k němu.
Hleděl na mě těma svýma uslzenýma očima.
,, Ach Nicku..." povzdechla jsem si a objala ho. Přitulila jsem se k němu a on oblapil mé tělo svýma rukama.
Tak krásně voněl. Byl tak velký, mužný, ale přesto tak citlivý a teď tak zranitelný. Položil mi hlavu na rameno a já ho hladila po zádech.
Tohle není dobrý. ne. Ublíží to nám oboum, ale jiné východisko není. Naše přátelství jsme už zničili. To, že ho miluju jsem myslela vážně. Ovšem, nejraději by jsem se ověsila za to co jsem provedla.
Včera a vlastně i dneska vyhrály moje splašené hormony, teď bude pracovat mozek.
Oddtáhla jsem se od něj a zase se mu koukla do očí.
,, Promiň." zašeptala jsem a vstala.
Naposledy jsem ho uviděla jak klečí a hledí na mě utrápenýma očima.
Tohle je nespíš konec všeho. A taky konec navždy.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1