JOE-L.A
Co se to se mnou děje? Přesně před 30 dny jsem ji opustil, nrchal jsem ji tam. Když jsem řekl, že jí miluju, myslel jsem to vážně a byl jsem o tom převědčený, ale ten odjezd, to odloučení od ní, mě v tom utvrdilo a to opravdu doslovně.
,,Joe?!" zařval někdo až jsem málem poskočil. Otočil jsem se a uviděl vyjevené a nechápajíci obličeje mých dvou bratrů, Nicka a Kevina.
,,J-já, promiňte, není mi nějak dobře, jdu si lehnout." Oba na mě upřeně hleděli.
Neřešil jsem to a odešel do svého pokoje, kde jsem si sednul na postel a složil hlavu do dlaní.
Pomalu se otevřely dveře a slyšel jsem jak si někdo sedl vedle mě.
,,Chybí ti viď?" poznal jsem Kevinův ustaraný hlas.
Jen jsem přikývl. Kevin byl vždycky nejstřelenější z náš všech, ale dokázal být vážný, když bylo třeba. Dokázal pomoct. V takových situacích se choval jako starší brácha, který vás podporuje. tohodle toho si na něm cením asi nejvíc.
Řeknu mu to, svěřím se mu. Pochopí mě. Tyto myšlenky se mi honily v hlavě.
,, Chybí. Strašně moc." řekl jsem a kyval při tom hlavou, kterou jsem měl stále v dlaních.
, Ona....ona je tak krásná, chytrá a prostě dokonalá. Vždyť já si ji ani nezasloužím, ale tolik ji chci mít, tady, u sebe." ulevil jsem si a konečně se na něho podíval. Cítil jsem že mě pálí oči. Nechtěl jsem brečet, kluci přece nebrečí, ale nešlo to.
,, Co mám dělat?" zeptal jsem se a pořád se na něj díval.
Měl o mě starost. Trápil se, kvůli mě. trápilo ho to, že já se trápím.
,, Neuběhl jediný den, kdy ybch na ni nemyslel, i přesto, že jsme spolu byli tak krátce, tak mi utkvěla v hlavě. Všechno my jí připomíná, myslel jsem, že se ten cit pomalu začne vytrácet, když se spolu tak dlouho neuvidíme, ale ono to ještě síli a mě se po ní stýská čím dál tím víc chápeš?!"
pronesl jsem dlouhý monolog.
Odvrátil jsem od něj pohled a slzy mi stékaly po tváři. Kevin mě bratrsky objal. Ten soucit z něj přímo sálal.
,, Brácha, ty si zamilovanej." poklepal mě po rameni.
Jsem, věděl jsem to.
,, Leť za ní." a než jsem si uvědomil, co vlastně řekl, byl pryč.
O TŘI HODINY POZDĚJI
Prosíme cestující letu č. 53806 do Washingtonu D.C, aby se ihned dostavili k východu č. 13.
rozlehl se hlas přes celou halu, oznamující můj let.
S tátou to bylo jednoduché. Kevin mu to vysvětlil a zpracoval ho dokonale.
Teď už ji jen najít.
V letadle jsem si pustil nějaké písničky do sluchátek a snažil se zaspat.
Strašně jsem se na ní těšil a pořád přemýšlel co jí řeknu až ji uvidím, ale jelikož byla skoro noc, z únavy jsem teda chtě nechtě usnul.
Do hotelu jsem se dostal něco málo po půlnoci, celý rozlámaný jsem se vyvalil na postel a spal dál.
Ráno jsem se vzbudil okolo půl osmé.
Co nejvíc jsem se zachumlal do šály a vyrazil do ulic.
Prošel jsem kolem jedné kavárny a rozhodl se dát si čaj, nebo něco.
Všude bylo obsazeno až na jeden stůl u kterého seděla nějaká dívkam která byla ke mně otočená zády.
,, Smím si přisednout? Všude jinde je už obsazeno." zeptal jsem se slušně. Lehce nadskočila, asi se lekla, když se otočila, uviděl jsem ji.
Polila mě vlna štěstí.
To be continued
