close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

7.Díl-Cloud world and glow of my life

14. června 2010 v 18:14 | Anďa |  ff-Cloud world and glow of my life

"To musíme oslavit." řekl táta a už začal vytahovat ze skříňky šampaňské a pro nás, nezletilé vytáhl colu.
Všichni jsme si společně připili.
Bee jen zářila jako sluníčko.
"Doufám, že budeš bydlet u nás." řekla mamka po chvíli popíjení a klábosení, když jsme všichni seděli v obýváku.
"To nejde, přece u vás nemůžu jen tak bydlet, budou to 4 roky." vyvalila Bee oči a já s ní.
"Ale prosím tě, jistě že nemůžeš, musíš, vždyť jsi skoro jako naše dcera. Viď Paule?" usmála se na ni mamka.
"Samozřejmě, nenecháme tě bydlet někde v nějakým rozpadlým domě." přitakal taťka.
"Pokoj pro hosty má sice zabraný už Demi, ale můžeš být u Nicka, nebude ti to vadit že ne?" otočila se na mě máma.
"N-ne jistě že ne, jen, vám to nevadí?Vždyť ani Demi nemůže být v Joeově pokoji a to ji znáte dýl."
" Ále, to teď neřeš. Joe, otevři brambůrky." zakecávala to máma.

O několik dní později
"Tak, jak se cítíš?" podívala jsem se na ni, když jsme seděli u nás doma na houpačce. Už měla vybaleno. Byla skoro noc, ale ani jednomu z nás se nechtělo spát.
Jen jsme přes sebe ,měli přehozenou deku, aby nám nebyla zima, Bee měla opřenou hlavu o mé rameno a ja nás houpal nohama.
"Zvláštně?" usmála se se zavřenýma očima.
"Jsem rád, že jsi tady." opřel jsem si hlavu o tu její.
"Taky jsem ráda." nahmatala pod dekou moji ruku a jemně ji stiskla.
"Jsi můj nejlepší přítel a tvá rodina je skoro jako má vlastní, nikdy vám nezapomenu co pro mě děláte." řekla.
" Když máš člověka rád, uděláš pro něj skoro první, poslední a já tě mám hodně rád, hodně pro mě znamenáš. Vždycky když jsem s tebou, jde všechno tak hladce, bereš mě takového, jaký jsem, i s mými nedostatky. Toho si moc vážím." zvedl jsem hlavu.
"A já si zase vážím toho, jak si ke mně upřímný." taky zvedla hlavu a podívala se mi do oči.
"Díky." usmál jsem se.
" Ne to já děkuju." zasmála se.
Chvíli jsme si jen tak hleděli do očí.
Je možné, abych k někomu tolik cítil?Já nevím, jestli lásku jako takovou, ale lásku k příteli určitě. Ovšem pořád tu byla ta druhá, která sílila den o de dne, kdy jsem ji potkal.
Lehce jsem ji odhrnul vlasy z čela a jeden pramínek ji dal za ucho.
Právě teď jsem ji chtěl políbit. Ano, chtěl jsem a udělám to.
Než stačila něco zaregistrovat, lehce jsem se otřel svými rty o ty její.
Nikdy by jsem si to nepřiznal, ale možná jsem o tom tajně snil. Avšak co jsou představy oproti skutečnosti?
Jenom malá pusa, stejně vyjímečná.
Odtáhl jsem se a podíval se jí do očí.
Byly zavřené.
"Co to děláš?" řekla pořád se zavřenýma víčkama.
"Víš, že ani sám nevím?" usmál jsem se a znovu ji vlepil malou, ale pomalou pusu.
"Já to taky nevím." usmála se a tentokrát mě sama políbila.
Lehce jsem si ji přitáhl k sobě, což nebylo těžké, když jsme seděli vedle sebe.
Trochu jsem to neodhadl a svalili jsme se oba do sítě, já první a ona na mě.
Začala se smát a i já, i přesto, že mě štvalo, že se to tak pokazilo.
Trochu se podzvedla, tak že mě viděla jakoby shora.
"Co je?" zasmál jsem se.
"Nic, jen, víš že se přátele nelíbají, ani ti nejlepší." řekla.
" Tak asi už nejsme jen přátele." přitáhl jsem si ji za záda a zase políbil.
"Nejspíš ne." zamumlala a do polibku se přidala.
Asi jsme usli na síti, jelikož , když jsem se probral, uviděl jsem Beein culící se obličej a nad ním čistě modré nebe.
"Dobré ráno." usmála.
Tohle se mi na ní strašně líbí, vždy usměvavá a při tom děsně roztomilá.
"Dobré."
Jen jsme se oba na sebe chvíli culili, až z toho dostala záchvat smíchu.
"Dáš mi aspoň pusu po ránu?" chytl jsem ji za záda.
"Tak jo, ale jen malinkou." usmála se a lehce mě líbla na rty.
"Ještě trochu." zakňoural jsem.
Zasmála se a zase mě lehce políbila, ale tentokrát trošku dýl.
"Nicku, Bee?" začal někdo volat.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1